Zhruba uprostřed známého lázeňského trojúhelníku Karlovy Vary – Mariánské Lázně – Františkovy Lázně je území, které zůstává ve stínu věhlasných lázní, stranou pozornosti a řečeno slovy Thomase Hardyho „daleko od hlučícího davu“. Slavkovský les. Vyznačuje se nezaměnitelnou atmosférou, zvláštním půvabem a velmi zajímavými technickými památkami. Ve Slavkovském lese se totiž odedávna těžil cín. Dnes je to chráněná krajinná oblast, která byla zřízena v roce 1974.
Dlouhá stoka
Jedním z divů Slavkovského lesa a technickou památkou, nad kterou dodnes hydrologové žasnou, je takzvaná Dlouhá stoka. V době, kdy vzniklo, to bylo jediné dílo toho druhu v Evropě s velmi promyšleným vodním režimem.
|
Když se koncem 14. století rozrostly dolovací práce v údolí Slavkovského potoka, rozváděla se jeho voda pomocí náhonů na jednotlivá pracoviště a jeho průtok přestával stačit. Zvláště v letních měsících bylo řečiště pěkně vyschlé. Proto se začaly budovat umělé svody z rašelinišť a potoků v okolí vrchu Kladské a z močálů mezi Kynžvartem a Prameny. První umělý kanál vznikl už na konci 14. století. Jenže i ten brzy přestal stačit, takže roku 1530 slavkovský důlní měřič Rossmeisl vyměřuje trasu nového příkopu, který dostává jméno Flossgraben, dnes Stoka. Výkopové práce trvaly 5 let.
Stoka měla dvě funkce: přiváděla vodu a sloužila jako dopravní tepna pro dřevo z kynžvartských lesů. V okolí Krásna a Horního Slavkova totiž bylo již vykáceno. Dřevo bylo potřeba nejenom k výdřevě štol, ale také coby palivo při dobývání rudy takzvanou ohňovou metodou.
Celková délka Stoky činí více než 24 kilometrů, šířka se pohybovala kolem 2 metrů, leckdy i více. Příkop byl vyložen dřevem, jen v úsecích procházejících Krásnem byl vyzděn. Vzhledem k tomu, že Stoka přetínala řadu cest, bylo na ní podle zjištění z roku 1603 vybudováno 35 mostů a 13 stavidel na rozvod vody do jednotlivých náhonů.
Stoku udržovala plavební společnost až do roku 1948. Její význam ale zanikl a s ním zmizela i jakákoliv snaha o její údržbu. Její dnešní stav je poněkud neutěšený, ale na mapách ji zaplaťpámbu ještě najdete.
Důl Jeroným
Pokud byste po téhle díře do země pátrali, najdete ji poblíž zaniklé obce Litrbachy (Čistá), u silnice z Krásna do Podstrání. Ještě než se dostaneme k Jeronýmu, povězme si něco o oněch Litrbachách, je to také poučná záležitost.
|
Původně se město jmenovalo Lauterbach Stadt, za první republiky bylo počeštěno na Město Litrbachy a od února 1948 byl název oficiálně stanoven na Město Čistá. První zprávy o obci se datují do roku 1370. Největšího rozkvětu dosáhla ve druhé polovině 16. století, kdy se tu hojně těžil cín. Ten ale po čase došel a po požáru v roce 1772 přišlo město jak o městská, tak o horní práva. V květnu 1945 do města vstoupily jednotky generála Pattona a během let 1946-47 bylo odsunuto německé obyvatelstvo. V roce 1946 se obec stala součástí vojenského výcvikového prostoru, byla zbavena posledního zbytku obyvatel a v roce 1948 byla v rámci natáčení instruktážního snímku „Boj o osadu“ rozstřílena dělostřeleckou palbou. Tak skončilo královské horní město, které se za totality nesmělo objevit ani na mapách.
Důl Jeroným sice nikdy nebyl tak bohatý a věhlasný jako jiná díla v okolí, ale zato se zachoval v původní podobě, čímž se zařadil mezi velmi významné technické památky. Například svou rozlohou nenašel konkurenci ani v saských cínových revírech. Některé důlní komory dosahují délky třiceti, šířky deseti a výšky až osmi metrů. Jsou v nich patrné stopy po ohňové metodě dobývání rudy a po práci želízkem a mlátkem.
V 17. století byly doly v Čisté ztrátové a těžilo se zde jen proto, aby Čistá nepřišla o statut horního města. V roce 1847 se o nich mluví jako o sešlých. Během historie proběhlo se střídavým úspěchem několik pokusů o znovuobnovení těžby, nicméně všechny narazily na nízkou rentabilitu.
V únoru roku 1990 byl důl prohlášen za státem chráněnou kulturní památku a v současné době probíhají práce na jeho zpřístupnění veřejnosti. Prozatím se povedlo opravit přístupovou šachtici do dolu, částečně zajistit větrání, zavést elektřinu a zpřístupnit alespoň některé podzemní prostory pomocí dřevěných přechodů a lávek.
Po zpřístupnění by měl být důl začleněn do projektu hornického skanzenu v bývalém dolu Vilém, který je součástí expozice hornického muzea v Krásné. Záměry Karlovarského kraje jsou takové, že by se v blízkosti Jeronýma mělo vybudovat turistické centrum. V budově, která by měla mít ráz venkovského hospodářského dvora, by měla být pokladna, šatny pro převlečení před vstupem do podzemí, občerstvení a prostory pro správce. V areálu by mělo být i parkoviště a úschovna na kola. Jenže žádost kraje o peníze z programu SROP nebyla v roce 2006 přijata, takže si projekt s názvem Česko-bavorský geopark bude muset na finance ještě nejméně rok počkat.
Krásenská rozhledna
Třetím divem Slavkovského lesa je Krásenská rozhledna, jedna z nejpodivuhodnějších v České republice. Připomíná tak trochu zmenšenou představu Babylonské věže, protože její schodiště vede spirálovitě po vnějším obvodu pětadvacetimetrové věže. Navíc se tu nabízí ještě jedna asociace, a to sice s pražskou Hladovou zdí. Stavbu rozhledny totiž ve třicátých letech minulého století iniciovala hospodářská krize. Tehdy se Krásenští rozhodli čelit nezaměstnanosti stavbou rozhledny na kamenitém svahu ve výšce 777 metrů nad mořem. Účelem stavby bylo pozvednutí cestovního ruchu a vznik pracovních příležitostí. Místní obyvatelé – sochař Willy Russ a architekt Fritz Hoffmann – měli na svědomí také její podobu. Na její stavbu přispěli všichni obyvatelé a spolky města. Stavebním materiálem se staly kameny z okolních svahů a kvůli úsporám se pracovalo za pomoci těch nejprimitivnějších pomůcek. Po krátké přestávce způsobené finančním výpadkem byla věž dokončena a v roce 1935 se dočkala slavnostního otevření a prvních turistů.
Po druhé světové válce rozhledna začala chátrat. První opravy proběhly v osmdesátém roce, pak se ztratily i zápisy z pozemkových knih. V devadesátých letech bylo jasné, že je nejvyšší čas na generální rekonstrukci, po ní se turisté na věž vrátili v roce 1997.
|
K rozhledně, na jejíž vrchol vede 120 schodů, se dá dostat buď po žluté značce z Krásna, nebo od hřbitova podél Dlouhé stoky. Za dobrých podmínek jsou z ní vidět Doupovské hory, hřebeny Krušných hor, Tepelská vrchovina a nejvyšší vrcholy Slavkovského lesa. Pod rozhlednou si můžete opéci buřty. Krásenská rozhledna dostala i filmovou roli: v Troškově filmu Andělská tvář vystupuje jako vězení.
–dva–
Zdroje: sweb.cz/SlavkovskyLes
Foto: MgA. David Kurc