Nesmíme jen přihlížet

Pakliže je nyní cestovní ruch na kolenou a prosebně volá po podpoře, po odeznění koronavirové hysterie na tom nemusí být o mnoho lépe. I pak bude potřebovat podporu. Na plné obrátky se totiž rozhodně nerozjede samospádem. Lidem sice bude cestování chybět, jejich obavy se ale jistě nerozplynou ze dne na den. Potíž je v tom, že v tu chvíli bude turismus o pozornost a podporu soupeřit i s dalšími obory. A hrozí, že v této přetahované bude opět tahat za kratší konec.

V tomto čísle se věnujeme mimo jiné problematice místního poplatku z pobytu. Je určitě správné, že ubytovatelé volají po tom, aby města a obce takto získané prostředky investovaly zpět do podpory turismu a lázeňství. Ale bylo by to dostatečné? ­Osobně si myslím, že spoléhat jen na peníze z poplatků z pobytu nelze. Vezměme si situaci, kdy by kvůli současné pandemii koronaviru hotely zely delší dobu prázdnotou, respektive jejich obsazenost se pohybovala v nižších desítkách procent. Města by formou poplatků vybrala málo a zpátky do oboru by se vrátily „drobné“… Je proto třeba hledat možnosti a zdroje i jinde.

Nezbývá než držet palce zástupcům profesních svazů, kteří nyní hledají každou alespoň trochu schůdnou cestu, jak pro obor získat podporu. Tedy ono vlastně držet palce asi nestačí, je nezbytné přemýšlet, jak jim v těchto snahách pomoci. Ano, je fajn, že si dnes můžeme v médiích přečíst o tom, jak si ten který úředník uvědomuje potíže, do jakých se cestovní ruch dostal. Ale je třeba, aby si to pamatovali i poté, co budou odvolány restrikce, a život se začne vracet do starých kolejí. S nataženýma rukama budou vedle zástupců cestovního ruchu stát i představitelé dalších ­oborů. Nesmíme dopustit, aby opět převládlo obecné mínění, že si turismus pomůže sám.