|
Ves Dobřív, krčící se pod západními svahy středních Brd, je od roku 1995 vesnickou památkovou rezervací. Kromě zhruba deseti hodnotných dřevěných domů z 19. století, roubených stodol, špýcharů, zemědělských usedlostí a rázovité zájezdní hospody nabízí návštěvníkovi další dvě vzácné památky – unikátní vodní hamr (vodou poháněná kovárna) a most zvaný Švédský.
Jak zkrotit vodu
Malebná obec (první zmínka je k roku 1325) leží asi 8 kilometrů jihovýchodně od Rokycan v rozšiřujícím se údolí Padrťského potoka, který vytéká z brdského masivu. Ve zdejším kraji mělo odedávna největší tradici především zpracovávání železa. Svědčí o tom i zbytky hrádku Vimberka z 13. století, nacházející se tři kilometry proti proudu potoka směrem na Strašice, který podle archeologických poznatků souvisel s ochranou těžby železné rudy. Jedinečný hamr, který dnes můžeme v Dobřívě navštívit, pochází až ze století šestnáctého. Je pozůstatkem Hořejší hutě, vybudované pod hrází Huťského rybníka. Ta fungovala až do roku 1956 a o patnáct let později se hamr stal součástí rokycanského Muzea Dr. Bohuslava Horáka.
Celkový pohled na Huťský rybník s hamrem v pozadí |
Původní stavba hamru byla dřevěná, postupně se k němu přistavovaly další budovy. Do současné podoby byl hamr přestavěn asi v letech 1825 – 30. Zpočátku se zde prokovávalo železo na polotovary, za třicetileté války se zde kromě nářadí údajně vyráběly dělové koule pro císařské vojsko. Od roku 1724 sloužil hamr k výrobě hřebíkářského a cvočkařského železa. Po 2. světové válce tu bylo kováno různé nářadí a radlice pro pluhy až do zmíněného roku 1956.
Budova vodního hamru s vantroky |
Projděme si teď stručně technickou stránku věci. Voda byla do hamru přiváděna od stavidla Huťského rybníka do vantroků (dřevěné náhony umístěné podél stěny hamru) a poháněla původně pět vodních kol pod nimi. Vantroky mají v podlaze stavidla, která jsou zevnitř ovládána táhly. Důmyslný systém tedy dokázal roztočit či zastavit libovolné kolo. Dvě kola pohánějí dvě nadhazovací kladiva těžká přes 300 kg (jinak řečené buchary nebo kobyly), jedno pohání podstropní transmisi, pomocí níž se dávají do pohybu stroje umístěné na levé straně hamru (buchary, brusy, nůžky na plech, generátor – ten vyráběl elektrický proud o napětí 120 V, který sloužil pouze na osvětlení), a jedno pohánělo dmychadla. Páté kolo, které patřilo k měchu s pecí, shořelo a už nebylo obnoveno.
Švédský most přes Padrťský potok |
Při prohlídce kovárny se seznámíte s dalšími zajímavými exponáty. Jsou to především staré brusky, vrtačky, různé druhy měchů, nůžky na plech nebo skružovačky na výrobu obručí. Nejen milovníci černého řemesla by si unikátní technickou památku neměli nechat ujít. Zvláště pak ve třetí květnovou sobotu, kdy se v Dobřívě koná Hamernický den. Celá obec se ponoří do starých časů a odevšad se ozývá břinkot kovářského náčiní.
Na tom dobřívském mostku
Půjdete-li od hamru krásnou památkově chráněnou lipovou alejí podél vodního náhonu, dorazíte k druhé významné památce – ke Švédskému mostu. A odkud se vzal název Švédský? V hamru byly podle pověsti za třicetileté války odlévány koule pro švédská děla a munice byla poté přepravována po starobylém mostku k vojsku. Nikdo už dnes asi nezjistí, kdy byla tato architektonicky zajímavě řešená stavba postavena. Nejpravděpodobnější bude opravdu 17. století, i když zaznívají i názory o mnohem vyšším stáří památky.
Švédský most je jednoobloukový s výrazně vzepjatou mostovkou. Je dlouhý 20 metrů, široký 4 metry a jeho výška nad hladinou potoka činí také 4 metry. Na středu mostu na parapetní zídce je osazena socha ženské postavy držící v rukou kalich a květy, pravděpodobně sv. Barbory. Před vstupem na most stojí socha sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci jsou na všech čtyřech stranách umístěny sluneční hodiny. Kousek od mostu najdete půvabnou roubenou a turisty hojně navštěvovanou hospodu z poloviny 19. století, zvanou též Mošnova. Herec Jindřich Mošna (1837 – 1911) měl za ženu dceru zdejšího hostinského Josefinu Jedličkovou a okolí Dobřívě si okamžitě zamiloval. Na jeho počest byla ve vedlejším traktu hostince zřízena pamětní síň.
Text a foto: Jan Pomykal