„Hory Orlické jsou k vandrování stvořené.“ A vskutku, pokud bychom měli po ruce nějaké dělení turistických regionů podle toho, k jakým aktivitám se nejlépe hodí, spadly by Orlické hory a jejich podhůří do toho pytle, kterému by vévodily toulky, výlety, přechody, objevné cesty a podobně. Zkrátka všechny možné druhy turistiky.
Tím však není řečeno, že tam nemůžete dělat nic jiného.
Přirozenými východišti do Orlických hor jsou Náchod, Nové Město nad Metují, Rokytnice v Orlických horách a Mladkov – tam se dá totiž dojet vlakem. Dále je nutno pokračovat autobusem přímo do turistických uzlových bodů, což bývá Olešnice v Orlických horách, Deštné, Zdobnice nebo místa za hřebenem, tedy Bartošovice v Orlických horách, popřípadě Orlické Záhoří nebo Trčkov.
Pěšky nebo na kole
Motivací k turistice – pominu-li přirozenou krásu krajiny a přírody – najdete dost a dost. Hřeben Orlických hor je oblý a svažitý, opravdu prudká stoupání spočítáte (i po deseti letech práce na pile) na prstech jedné ruky. Od nejvyššího vrcholu Velké Deštné se masiv postupně snižuje, takže ti, kdož jsou pohodlnější, si mohou naplánovat trasu, která povede více či méně s kopce.
Milovníci dálkových tras jistě ocení, že po hřebeni Orlických hor probíhá červeně značená turistická stezka Aloise Jiráska. Z Nového Města nad Metují se po ní dostanete až na Králický Sněžník. Další dálková trasa vede podhůřím. Je značená žlutě a dojdete po ní až do Ústí nad Orlicí.
V létě je hřebenovka Orlických hor rájem cykloturistů |
Další motivací mohou být přírodní zajímavosti a chráněná území, jako například prales Bukačka, který reprezentuje přirozený původní jedlo-bukový porost. Na území Chráněné krajinné oblasti Orlické hory se nacházejí 3 naučné stezky: Jedna vede okolím Deštného, je okružní (na její trase se nachází i již zmíněná Bukačka) a měří zhruba 15 kilometrů. Další, sedmnáctikilometrová, vede po hřebeni Orlických hor od sedla pod Šerlichem na Mezivrší a pak klesá směrem k Říčkám. Třetí naučná stezka začíná u silnice do Bartošovic, vede na Zemskou bránu a končí u Klášterce nad Orlicí. Měří asi 13 km.
Jinou motivací může být například historie sklářství – zbytky sklářských hutí se dají v údolích Orlických hor najít dodnes. Další věcí, která do Orlických hor přitahuje turisty, je dlouhá řada novodobých menhirů – opevnění z konce první republiky, jehož systém se v prostoru Orlických hor zachoval v nejdokončenějším stavu. Nejznámějšími komplexy jsou Hanička, Dobrošov a Bouda, ale o orlickém opevnění se mnoho dozvíte třeba i v Muzeu vojenské historie v Králíkách. Putování po pevnůstkách má ještě jedno kouzlo – objevíte totiž místa, která nejsou zdaleka tak frekventovaná, jako je hřebenová trasa, a půjdete po cestách používaných k zásobování pevnůstek, takzvaných bunkrovkách.
Není třeba připomínat, že všechny tyto cesty můžete absolvovat pěšky nebo na horském či trekovém kole.
Je libo trochu adrenalinu?
Můžete si jej dopřát na jaře, když taje sníh nebo po vydatných deštích, pokud umíte jaksepatří držet pádlo v ruce. Pádlo ani loď nemusíte vlastnit, můžete si je půjčit například v půjčovně Metuje v Novém Městě nad Metují.
Řeka Bělá je za vysokého stavu vody sjízdná už od Jedlové v Orlických horách. Je to prudká řeka, obtížnost se pohybuje od WW III* až po WW I a sjížděný úsek je cca 30 km dlouhý. Zlatý potok (neboli Dědina) je za příznivého stavu sjízdný jak ve své severní, tak jižní větvi. Začíná se v Cháborech. Plavba po severní větvi měří opět cca 30 km, po jižní 13. Obtížnost nepřesahuje ZWC. Dobře se sjíždí i Metuje, najmě pak úsek Peklo–Nové Město nad Metují (WW II)
Divoká Orlice se dá sjíždět už od Trčkova, ale je to spojeno s různými administrativními problémy, protože až k Zemské bráně tvoří státní hranici s Polskem. Proto se začíná zpravidla až od Nekoře, odkud je to k soutoku obou Orlic 88 km. Obtížnost je zpravidla ZWA – C s výjimkou tzv. Litického oblouku s velmi příjemnou chlupatou vodou zvící WW II.
Tichá Orlice je při dostatku vody sjízdná z Lichkova, ovšem tam vůbec není tichá, obnáší WW III. Méně zkušení vodáci začínají až v Jablonném nebo v Letohradu. Spodní část toku je prudce meandrovitá a ohodnocená stupněm WW I. Dál se může pokračovat až do Hradce Králové po Spojené Orlici, která už je klidnější a protéká lužními lesy. Ale i tam si můžete užít vzrušení – u Týniště nad Orlicí předloni vytáhli rybáři z Orlice piraňu!
Na sjezdovkách i na běžkách
Vzhledem k tomu, že až budete číst tyto řádky, bude pravděpodobně ještě řádná zima, přidám pár informací o lyžařských možnostech.
Pokud jde o sjezdové lyžování, jsou nejznámějšími středisky v Orlických horách Deštné a Říčky. V Deštném najdete čtyři areály (SPORTprofi, TENDR, lyžařský vlek Na Špičáku a areál pod Masarykovou chatou). Zimní Ski areál v Říčkách se nachází na svazích hory Zakletý a nabídne vám černou, červenou a modrou sjezdovku. První dvě se uměle zasněžují, třetí je určena pro začátečníky a rodiče s dětmi. Dalším střediskem jsou Čenkovice na úpatí Bukové hory. Disponují šesti vleky, dvěma červenými a několika modrými sjezdovkami. Dále se můžete vyřádit ve Snow parku Čihalka u Olešnice, ve Ski areálu v Olešnici v Orlických horách, v Sedloňově, na Bedřichovce, ve Ski centru ve Zdobnici, v Rokytnici v Orlických horách nebo ve Sport areálu v Českých Petrovicích.
Další sjezdovku najdete také v Bartošovicích, kde slouží tři sjezdovky s lyžařskými vleky vhodné pro nenáročné lyžaře a rodinné lyžování. Provozují zde večerní lyžování a lyžařskou školu. Další sjezdovky naleznete v Orlickém Záhoří (tři sjezdovky různé náročnosti vhodné pro rodinné lyžování v Mladkově), v Jablonném nad Orlicí i na dalších místech Orlických hor.
Běžecké stopy najdete prakticky v okolí každého lyžařského střediska. Nejoblíbenější trasou bývá červená hřebenovka z Olešnice v Orlických horách přes Šerlich na Pěticestí, Haničku, případně až na Zemskou bránu. V okolí Deštného a Říček se stopy upravují jak pro klasickou jízdu, tak pro bruslení. Běžkaři tak mají k dispozici celkem 90 kilometrů upravených stop.
Cross-country ze hřebenů do podhůří |
Ovšem z vlastní zkušenosti mohu říci, že není nad volnou jízdu řádně zasněženou krajinou bez jediné stopy. Jsou k ní zapotřebí buď telemarkové lyže nebo pořádně široké turistické běžky. Ze zoufalého nedostatku terminologie tomu prostě říkám cross-
-country. Necháte se vyvézt autobusem na hřeben a pak už jen za vydatné podpory dobré mapy jedete dolů, přes lesy a zasněžená pole zpět do civilizace, kde nastoupíte opět do autobusu, který vás doveze domů.
Text a foto Dean Valášek
*Poznámka: Mezinárodní stupnice obtížnosti má pro klidné až mírně tekoucí řeky tři stupně (Zahmwasser – ZW A, ZW B, ZW C) a pro rychle tekoucí až divoké řeky šest stupňů (Wildwasser – WW I až WW VI).
Cyklobusy a skibusy v Orlických horách
Dopravu lyžařů a cykloturistů do Orlických hor a z nich zajišťují dvě společnosti – AUDISBUS z Rychnova nad Kněžnou a Orlobus z Nového Města nad Metují.
Firma Audis se zaměřuje spíše na jižní část hor – ve směru od Rychnova, Týniště, Kostelce, ale i ze Žamberka, Letohradu a Jablonného se pohodlně dostanete například na Mezivrší (924 m n.m.) pod Komářím vrchem, nebo dále pak přes Orlické Záhoří na Šerlich (cca 1000 m n.m.) a do Deštného. Loni v létě se jezdilo od 5. 6. do 28. 9. každý víkend a státní svátek.
Cyklobusy Orlobusu vyjíždějí především z Náchoda, Nového Města, Hradce Králové, případně z Jaroměře, a míří do severních partií Orlických hor – Olešnice v Orl.h., Sedloňova, Deštného a na Šerlich. Cykloturistické linky byly v roce 2004 v provozu po všechny víkendové dny a státní svátky od 13. 5. do 28. 9.
Dispozice pro léto 2005 ještě nejsou známy, ale můžete si je později zjistit na níže uvedených webových adresách.
Skibusy Orlobusu jezdily v sobotu, neděli a ve svátky v období od 18. 12. 2004 do 27. 2. 2005. AUDISBUS začal přepravovat lyžaře podle stejného časového principu od 12. 12. 2004 a provoz svých čtyř linek skibusů ukončí 13. 3. 2005.