V historických pramenech, písemnostech, které pamatují hezkých pár století, nechybí zprávy o zájezdních hostincích, jídlu a pití. Již tenkrát, aniž by se udělovaly Michelin hvězdičky, lidé na svých cestách věděli, kde se dobře jí, pije, kde je dobrá šenkýřka, kde se o hosty, ale i jejich koně umějí dobře postarat. Cestovalo se pomaleji, „co kůň dal“. Po cestách či stezkách panoval na tehdejší dobu velice čilý ruch. Dokonce i na těch pašeráckých, nejrůzněji nazývaných, z nichž každá měla svůj účel, si muži temných nocí neodepřeli zastávky ve svých oblíbených krčmách. S trochou nadsázky lze říci, že v těchto dobách byl v českých zemích položen základ budoucí zážitkové gastronomické turistiky. Která země se takovou tradicí může chlubit? Není jich moc: Německo, Belgie, Rakousko…
Posuňme se však o několik století dopředu, a to až do roku 1958, kdy na světové výstavě EXPO v Bruselu získala malá zemička mezi mnoha vystavovateli Grand Prix se svojí gastronomií. Ano, hostili jsme svět, který přes jídlo a pití objevil na mapě zemi, kde lidé ovládají gastronomické umění geniálně. Plzeňské pivo, slivovice, svíčková, zvěřina, vepřo-knedlo-zelo, ovocné knedlíky, živáňská uměli v té době vyslovovat v originále lidé nejrůznějších národností.
Jsme o půl století dále a můžeme jen litovat, že „železná opona“ se tenkrát neotevřela pro světovou turistickou stezku, po níž by proudily miliony turistů z celého světa za svým autentickým gastronomickým zážitkem, aby s překvapením zjistily, že dalším velkým soustem jsou pro ně architektonické lahůdky a krásná příroda. Kdo přijel a pobyl, odjížděl s pocitem, že až na moře je to země, která má všech 5P. Jedním z nich je bezesporu skvělé české pivo. O tom, že jim chutná, svědčí i fakt, že ho tu také „moře“ vypijí. Statistika vykazuje, že na průměrné roční spotřebě 160 litrů na osobu se podílejí zahraniční turisté úctyhodným výkonem – 13 %. Nabídka je vskutku bohatá. Více než 100 pivovarů vyprodukuje přes 20 mil. hektolitrů zlatavého moku. Zatímco pohostinství se jim snaží podbízet tzv. světovou kuchyní, pivo je stále jen české bez ohledu na zahraniční vlastníky velkých pivovarů.
Pivo, pivovar a cestovní ruch – to jde zcela určitě dohromady. Mnohokrát dostáváme na otázku: „Jak jste se měli u moře, jak se vám tam líbilo?“ odpověď: „Fajn, všechno bylo prima, ale už jsme se těšili domů na pořádné pivo.“ Také zahraniční turisté, kteří u nás zdolali spoustu schodů na hradech a zámcích, se brzy přestávají orientovat ve spletitosti šlechtických rodů, ale vyloženě se již těší, až si sednou a v klidu se napijí a nají. Vždyť naštěstí z žádného významného turistického místa není nikdy příliš daleko do pivovaru. Je potěšitelné, že se na ty naše malé pivovary, jichž je téměř 60, nemusejí dívat jako na součást památkového bohatství patřícího spíše do kategorie zchátralých objektů nebo polozřícenin. V nejrůznějších lokalitách jsou sice stovky restaurací, ale řekne-li se pivovarská, to by měla být automaticky záruka kvality vynikajícího regionálního piva, nabídky jídel, obsluhy a stylového prostředí. Je radost přivézt sem turisty a pozorovat, jak jsou spokojeni. V takové atmosféře, kde mnohdy nechybí ani místní folklorní muzika, lze snáze zapomenout i na některé negativní jevy, které nejsou v Česku výjimečné.
Malé pivovary o turisty zájem mají – někde velký, někde menší. Svojí geografickou polohou jsou logicky spojovány s regiony, v nichž se nacházejí. Bylo by ideální dosáhnout, aby byly pivovary pomyslnými majáky v krajině, k nimž by měli „doplout“ hosté na svých trasách po České republice. Samozřejmě že pivovary nemohou konkurovat návštěvnosti Karlštejnu, Konopiště, Hluboké apod. Nejsou turistickou prioritou, ale vyjde-li záměr agentury CzechTourism propagovat je jako produkty „Zážitkové dovolené“, mohou se zanedlouho stát vyhledávaným cílem dalších tisíců zahraničních turistů. České pivní a vinařské stezky jsou často spojeny s cykloturistikou. V Praze pak s pěší turistikou od hospůdky k hospůdce či minipivovaru. Roste zájem turistů poznat skutečnou atmosféru a způsob života lidí v místech, která navštěvují. I to pro ně znamená zážitek, a to nejenom turistický, ale především lidský.
Z průzkumů specializovaných marketingových agentur vyplývá, že pivo je po historických a kulturních památkách dokonce druhým hlavním motivem cestování do České republiky. Účastníci těchto pivních zájezdů se neomezují pouze na degustaci. Nedílnou součástí jejich zájmů jsou samozřejmě pamětihodnosti, historie a architektura. Věkovou skupinu tvoří lidé od 20 do 80 let s převahou mužů. Věk v tomto případě není rozhodující. Zájmovou skupinu spojuje jeden hlavní motiv – poznat zemi také prostřednictvím rozmanitých gastronomických zážitků. Mezi ně pivní kultura bezesporu patří.
Text: Ing. Jana Valentová