Miroslav Kubec: Klient bude čím dál náročnější (II.)

Přinášíme dokončení rozhovoru s prezidentem Asociace kuchařů a cukrářů Miroslavem Kubcem. V první části jsme hovořili o aktuální situaci v tuzemské gastronomii, stejně jako o změnách, které ji v důsledku pandemie čekají. Nyní navazujeme povídáním o gastroturismu i aktivitách profesního spolku, v jehož čele Miroslav Kubec stojí.

Z  první části našeho rozhovoru mám pocit, že jste, pokud se týká budoucnosti zdejší gastronomické scény, optimista. Já ale vnímám jedno podstatné riziko. Bolavým místem zdejšího cestovního ruchu i gastronomie byl kvalitní personál, respektive jeho nedostatek. A po zkušenosti, že cestovní ruch byl koronakrizí postižen jako snad žádné jiné odvětví, se situace zřejmě ještě zhorší. Očekávám i pokles zájmu o vzdělání v oboru.

Je to tak, jak jsme již říkali – je otázka, kolik lidí, a zejména pak těch kvalitních, se bude chtít do oboru vrátit. A stejně tak je tomu i se vzděláváním. Hlavním posláním Asociace kuchařů a cukrářů je pomáhat členům a lidem pracujícím v oboru s dalším vzděláváním. A i v souvislosti se změnami, které v rámci asociace připravujeme, chceme udělat vše pro to, aby se vzdělávání neustále posouvalo. Mimo jiné se budeme snažit udělat maximum pro to, abychom pomohli s náborem studentů a abychom jim na lidech, kteří v oboru něco dokázali, stejně jako třeba na členech Juniorského národního týmu AKC ČR, ukázali, že gastronomie je krásný obor. Tedy že je to sice dřina a časově i fyzicky velmi náročná práce, ale že je krásná a stojí za to ji dělat. To je jeden z hlavních cílů, kterými se chceme zabývat.

Máte už v tomto směru nějaké konkrétní plány?

Momentálně máme před sebou Valnou hromadu AKC, na které se bude mimo jiné volit nové představenstvo, pro které připravujeme související úkoly. Máme připravenou kompletní modernizaci asociace, kde je komunikace se školami jedním z hlavních bodů. Chceme jim pomoct nejen v okamžiku, když už si dítě tento obor vybírá, tedy v osmé či deváté třídě základní školy, krásy oboru bychom dětem rádi představili ještě dřív. Vím, že nejsme v tomto směru výjimkou, i další organizace se takto snaží svá řemesla podpořit.

Když už přišla řeč na asociaci, pojďme připomenout, kolik má v současnosti členů a čemu se především věnuje.

Aktuálně zastupujeme zhruba 600 lidí, ve svých řadách ale máme i několik organizací, které členskou základnu navyšují. A máme v plánu i některé kroky, které by měly vést k dalšímu přírůstku členů. Bohužel na loňský rok připadlo třicáté výročí obnovení asociace, které jsme v důsledku protiepidemických opatření nemohli řádné oslavit. Oslavy jsou tak stále ještě před námi. Mimochodem – historie kuchařských spolků, na které navazujeme, je ovšem mnohem delší, prakticky stoletá, takže máme na čem stavět. Ale rozhodně nežijeme jen minulostí. Právě naopak – hledíme především dopředu a proto jsme se rozhodli udělat razantní změny. Například změnit počet lidí v představenstvu a činnost asociace ještě víc zaměřit na podporu členské základny a obecně gastronomie v České republice.

Asi nejviditelnější součástí aktivit AKC byly vždy gastronomické soutěže a další akce. Ty v době pandemie prakticky neexistovaly. Jak to vidíte do budoucna?

Máte pravdu, že loňský rok byl, pokud jde o akce, prakticky mrtvý. Jak jsem už říkal, ještě loni v únoru jsme měli to štěstí, že jsme mohli s Národním týmem AKC reprezentovat Česko na kuchařské olympiádě ve Stuttgartu, žádná další mezinárodní soutěž už potom neproběhla. A co se týká našich domácích akcí, jedinou loňskou „vlaštovkou“ byla srpnová soutěž v oblasti účelového stravování, která měla velký úspěch a po níž její účastníci už opět volají. Jsme připraveni ji zrealizovat, zřejmě v říjnu tohoto roku. Naše tradiční soutěže, jako jsou Gastro Junior, Český kapr, Kuchař roku či Cukrář roku, se bohužel zastavily, ale jsme připraveni v nich pokračovat.  Samozřejmě ne letos, protože víme, že pokud se gastronomický provoz začne vracet do reálného života, na soutěže nikdo nebude mít čas. Ostatně studenti rok nechodili do školy a neměli praktickou výuku. Soutěže Gastro Junior, Kuchař roku a Cukrář roku jsou tak naplánovány na květen 2022 – měly by proběhnout v rámci Bidfood Expo, který bude pořádat náš generální partner, společnost Bidfood.

Mimochodem – zmínil jste připravovanou volební Valnou hromadu a plán na rozšíření představenstva. Máte v plánu opět kandidovat na prezidentskou funkci?

Já jsem v loňském roce v jednu chvíli uvažoval, že už kandidovat nebudu, protože by bylo vhodné dát prostor i někomu jinému, ale právě díky tomu, co se v současnosti v české gastronomii děje, cítím, že bych u toho ještě chtěl být a kandidovat tedy budu.

Podepsal byste se pod tvrzení, že bylo Česko v posledních letech vyhledávanou destinací gastronomického turismu?

Stoprocentně s tím souhlasím. Já tvrdím, že všude je prostor pro zlepšení, ale vůbec se nestydím říct, že stejně je tomu všude ve světě. Jak už jsem ale říkal – vývoj tady je a ke zlepšování dochází. Ať už díky soutěžím, nebo třeba i zásluhou různých televizních pořadů, které ukazují, že se zlepšujeme. A myslím se, že i turisti, když se vypraví po České republice na výlety, mají se kde dobře najíst.

Jedním z projektů, který měl rozhýbat gastroturismus v Česku, je Czech Specials. Má potenciál i do budoucna?  

Já, jelikož jsem hrdý na českou kuchyni, v tento projekt věřím a snažil jsem se certifikát mít ve všech restauracích, v kterých jsem v minulosti pracoval. A je překvapivé, že i v této době, kdy jsou restaurace zavřené a gastronomie se nedá dělat tak, jak bychom si představovali, nám přicházejí přihlášky do Czech Specials.

Bude tedy projekt pokračovat i po odeznění pandemie?

Jistě, bude.

A dozná nějakých změn?

Dozná změny třeba v tom, že se jej snažíme zprovoznit i pro cukrárny. Budeme tedy tímto způsobem propagovat tradiční české moučníky.

Myslíte, že budeme mít potenciál hrát významnější roli v gastroturismu v příštích letech, přinejmenším v evropském kontextu? Konkurence je přeci jen velká…

Jisté je, že nebudeme mít jednoduchou pozici, ale na druhou stranu jsem přesvědčen, že stejně jako třeba my opěvujeme francouzskou nebo španělskou kuchyni, je v zahraničí mnoho lidí, kteří považují naši tradiční gastronomii za přitažlivou a rádi za ní přijedou. A zjistí, že třeba i na venkově už v restauracích nevaří jen „čínu“, ale i dobrou tradiční domácí kuchyň. A že i tam se mohou gastronomické podniky pochlubit kvalitním personálem. Nejsme bez šancí. Je to samozřejmě na nás, kteří v tom oboru pracujeme, abychom tomu co nejvíce pomáhali. Každopádně tomu musíme věřit. Když k tomu budeme a priori přistupovat s tím, že se to nepovede a je to zbytečné, nemá smysl nic dělat.