Vážené kolegyně, vážení kolegové,
pozoruji své okolí a žasnu. Jak dlouho ještě budeme pokračovat ve vlastním sebezničování, jak dlouho to ještě chceme vydržet, kdy si myslíme, že zničíme sebe, nebo naši konkurenci? To, co předvádíme, je krizí v ryzí podobě, ale ne krizí hospodářskou, nýbrž krizí našeho myšlení. Ničíme se totiž stejně tak rychle jako ničíme své kolegy, a kdo myslíte, že bude vítězem? Někdy mi to připadá tak, že i kamikadze by častěji zapřemýšlel o své sebezáchově než my sami. Měli bychom si uvědomit, že hostů v nejbližší době mít více nebudeme, ale to neznamená, že bychom těm zbývajícím měli dávat naše služby s 50% i vyšší slevou. Proč? To si své práce i investovaných prostředků tak málo vážíme? Jak dlouho naši majitelé budou tolerovat tuto prodejní politiku. Nemyslíte si, že se začnou ptát na své peníze, a my budeme mít pro ně jen prázdné kapsy?
Ano, často slýchám argument, když to dělají ti druzí, tak co mi zbývá. Již můj otec kdysi říkával, když hrál Mariáš: „Ať jsem bit, jen když se peru!“, nebo: „Když praskla koza, tak ať praskne i chlív!“, a to je přesně to, co nyní provádíme. Bez ohledu na výsledek děláme věci, jež s úspěšným podnikáním nemají nic společného. Prostě jsme se zapojili do pranice, aniž bychom alespoň z 50 % věděli, že budeme na straně vítězů. Vlastně z nás budou hrdinové, hrdinové, kteří se zúčastnili bitvy o dobývání cestovního ruchu. A protože jsem si opět vzpomněl na tatínka, tak ten také často používal pacifistické rčení: „Hrdinů jsou plné hřbitovy!“
Zkusme své konkurenty porazit lepšími službami, lepší prodejní taktikou, dělejme to lépe než oni, protože cestovní ruch by se neměl stát tržištěm, kde se smlouvá a prodává za každou cenu, protože každý z nás má svou cenu, měli bychom na to být hrdi a ne se podceňovat a prodávat pod cenou.
Ing. Pavel Hlinka,
prezident Asociace hotelů a restaurací ČR
