Dominikánská republika je druhým největším a nejlidnatějším státem v oblasti Karibiku. Rozkládá se v souostroví Velké Antily ve východní části ostrova Hispaniola, na kterém sousedí s Haiti. Objevil ji v roce 1492 Kryštof Kolumbus. Patří k nejoblíbenějším turistickým destinacím – vyhledávají ji nejen turisté z USA a Kanady, ale stále více i ti z Evropy. Nekonečné bílé pláže s čistým pískem, křišťálová voda a nádherná tropická příroda nacházejí čím dál větší oblibu také u českých cestovatelů. V posledních letech se stala vyhledávaným cílem i pro zahraniční investory. Důvodem je geografická poloha, vhodné přírodní podmínky i relativně stabilní politická a ekonomická situace. Investory z celého světa lákají relativně nízké ceny nemovitostí, stavebních materiálů, pracovní síly a velké množství zón volného obchodu.
Úředním jazykem je španělština. Většina obchodníků a lidí pohybujících se ve sféře obchodu a cestovního ruchu se obvykle domluví i anglicky. Jednání ve španělštině je však vnímáno více pozitivně a má daleko vřelejší, přátelštější charakter. Doporučuje se, aby i všechny písemné materiály včetně nabídek byly ve španělském jazyce.
Dominikánci jsou velmi temperamentní, vynikají určitou přívětivostí, ochotou a velkým smyslem pro humor. I ke svým obchodním partnerům a k zahraničním turistům se chovají velmi přátelsky a s úctou. Dobře si uvědomují důležitost zapojení do mezinárodní spolupráce a cestovního ruchu. V komunikaci jsou otevření, přímo řeknou, co si myslí. Rádi však přehánějí, což může komplikovat obchodní jednání. Jednání bývají živá, často mluví více osob najednou, překřikují se a běžně skáčou do řeči. Snaží se druhou stranu za každou cenu přesvědčit, že mají pravdu. Aktivní vystupování očekávají i od svých partnerů, pasivitu nebo mlčení si vykládají jako nezájem o věc. Součástí komunikace je i živá gestikulace. I od cizinců se očekává udržování očního kontaktu. Uhýbání pohledem je chápáno negativně. Výrazem neslušného chování je obracet se k někomu při konverzaci zády. Pokud nakrčí nos, znamená to, že nerozuměli.
Od Dominikánců, kteří patří ke kontaktním kulturám, můžeme očekávat větší počet dotyků. Podávají si ruce, potřesení rukou bývá delší i vřelejší a to i několikrát za den. Často je podání rukou doprovázeno dotyky paží, objetím, poplácáním po zádech. Při zdravení se ženou, s níž se již znají, se kromě podání ruky často přidává i letmý polibek na tváře. V porovnání s Evropany udržují menší interpersonální vzdálenost. Vyměňování vizitek při prvním kontaktu je běžné. Kromě vizitek ve španělštině se často používají i dvojjazyčné vizitky španělsko-anglické, které však vždy předáváme španělskou verzí nahoru. S vizitkou dominikánských partnerů zacházíme s respektem.
Nadřízeným, starším a neznámým osobám se vždy vyká. Na tykání se přechází až po navázání přátelství. Vzdělání je v zemi velmi ceněné, při oslovování používají akademické tituly ve spojení s příjmením. Vzhledem k tomu, že v zemi je velká hierarchie, oslovujeme výše postavené osoby funkcí. Běžně se používá oslovení pan (Seňor) nebo paní (Seňora) s příjmením. Majitelé firem nebo starší osoby se někdy oslovují Don nebo Dona ve spojení s křestním jménem. Vrcholné představitele státu, členy vlády, velvyslance a vyslance oslovujeme titulem Excelence.
Dominikánští obchodníci a podnikatelé preferují osobní jednání. Obchodují s lidmi, které chtějí poznat a navázat s nimi přátelské styky. Schůzky se domlouvají předem. Několik dní předem je však nutno ověřit (např. telefonicky), zda platí a setkání potvrdit. První schůzka je více formální, jednání předchází společenská konverzace, která je delší než v Evropě. Partner musí získat důvěru, klade důraz na osobní harmonické vztahy, buduje dlouhodobé obchody. Je proto vhodné vyhnout se tvrdým obchodním taktikám, jakémukoliv nátlaku či konfliktům a projevům nadřazenosti. V žádném případě je nelze podceňovat, jsou dobří a zkušení vyjednávači. Většinou jednají stylem „vítězství-vítězství“, usilují o kompromis. Tempo jednání je pomalé, rozhodnutí určitě nepadnou na první schůzce. Dominikánci potřebují větší časový prostor nejen na samotná jednání, ale zejména na rozhodování a konzultace. Jednání se proto často přerušují. Problémy se snaží zjednodušit. Většinou se nerozčilují, fráze „no hay problema“ (žádný problém) nebo „tomalo suave“ (to je v pohodě) jsou snad nejčastěji na světě používané právě zde. O ceně a podmínkách obchodu se hodně a dlouho smlouvá. Na smlouvání jsou zvyklí, běžně se smlouvá na tržištích i v obchodech s výjimkou supermarketů. Ke komunikaci dnes firmy běžně využívají také e-mailu či telefonování přes internet.
Na počátku jednání je také vhodné vyjasnit pravomoci obou stran. Všechna důležitá rozhodnutí dělají nejvýše postavení pracovníci. Nižší pracovníci zpravidla žádné pravomoci nemají a i v průběhu jednání se se svými šéfy neustále radí. Ve vyšších pozicích vedení společnosti můžeme očekávat příslušníky vyšších tříd, kterým je nutno prokazovat respekt a úctu.
Také známosti v zemi hrají obrovskou roli, je důležité navázat kontakty se správnými lidmi. Protekce je v zemi chápána spíše pozitivně. Pokud např. přednostně dosadí do funkce někoho známého nebo z rodiny, očekávají, že se jim tato služba vrátí, neboť se mohou na jeho pomoc kdykoliv spolehnout. I příslušnost ke známé a vážené rodině je velmi ceněna. Obchodní firmy v celém Karibiku jsou velmi provázané, podnikatelé se vzájemně znají a udržují mezi sebou styky. Při vstupu na dominikánský trh je vhodné využít možností osvědčeného a spolehlivého zástupce s dobrými kontakty. Partnerské vztahy jsou pro ně důležitější než obchodní dokumenty a proto i po podepsání smlouvy musí náš zástupce nadále udržovat s našimi obchodními partnery přátelské styky a rozšiřovat síť kontaktů. S cílem lépe poznat své obchodní partnery přesouvají jednání do restaurací nebo pořádají jiné společenské akce. Pro Evropany může být překvapením, že se vyptávají i na osobní otázky. Častou otázkou je dotaz na věk. Ptají se i žen a nedělá jim žádné problémy na podobnou otázku odpovědět. Pokud je navázán osobní kontakt je běžné i pozvání domů, představení rodiny včetně dětí. Na prvním jednání se neočekávají žádné dárky. Pokud se však jedná o pozvání do rodiny, je vhodné přinést květiny a dárek pro hostitele a hostitelku.
Celkově žije v Dominikánské republice asi 9 milionů obyvatel. Vzhledem k vysoké porodnosti však počet obyvatel rychle roste. Původních obyvatel Tainů žije na ostrově Hispaniola posledních pár stovek. Asi 70 procent populace představují mulati (míšenci černochů a bělochů), 16 procent běloši (většinou potomci španělských dobyvatelů), 12 procent tvoří černoši (potomci otroků dovlečených z Afriky). Průměrná délka života je 66 let, což je vzhledem k velmi špatné lékařské péči výborný výsledek. Dnes žije téměř 70 procent obyvatel ve městech. Hlavní město Santo Domino má asi 2,2 milionu obyvatel. Na venkově žije především starší generace, která se živí zemědělstvím. Pěstují kávu, ovoce, kakao, cukrovou třtinu – mnohé z těchto produktů se exportují. Žijí v malých domcích bez elektřiny a bez vody. Dívky se vdávají velmi mladé, mají běžně šest i více dětí. Ve městech se lidé živí prací v cestovních ruchu, službách a v průmyslu. Bydlí v moderních domech, vdávají se později a mají i méně dětí. Častá je také emigrace, nejčastěji do USA.
Vztahy mezi lidmi jsou srdečné, založené na vzájemné důvěře, ochotě a laskavosti. I když většina z nich je chudá, dokážou se radovat ze života. Nikdy nikam nespěchají a žijí si svým vlastním příjemným tempem. Jsou živí, veselí, společenští, velmi komunikativní, rádi se baví a samozřejmě všichni rádi tancují. Patří mezi skupinově orientované kultury. Společnost je velmi provázaná, lidé se mezi sebou znají a budují společenské sítě. Často pobývají venku v parcích, na ulicích, kde diskutují nebo hrají domino. Do restaurací, barů nebo k sobě domů zvou své přátele a příbuzné na večeře či oslavy. Jsou velmi hrdí jak na svoji zemi, tak i na práci a rodinu.
Nejdůležitější jednotkou společnosti je rodina. V jednom domě spolu obvykle žijí tři generace. Členové rodiny a příbuzní si pomáhají, drží pospolu a loajalita k rodině má přednost před pracovními povinnostmi. Společnost je patriarchální. V rodině rozhoduje nejstarší muž. I prostí lidé jsou velmi pohostinní. Milují děti, rádi se o nich baví, chlubí se jimi a dovolí jim úplně všechno. Děti jsou z našeho pohledu rozmazlené. Povinná školní docházka od 7 do 14 let byla zavedena v 50. letech minulého století. Státní školy jsou bezplatné, soukromé relativně drahé. V nejnižších kruzích a zejména na venkově však rodiče význam vzdělání u dětí podceňují a děti do škol neposílají. Děti pomáhají na poli nebo jinak vydělávají peníze, které rodina potřebuje k přežití. Asi 18 procent populace je negramotná. Aby sociální rozdíly mezi dětmi ve školách nebyly nápadné, nosí děti do školy uniformy. V zemi je dnes i pět univerzit.
Postavení ženy v Dominikánské republice je v porovnání s postavením ženy v Evropě velmi slabé. Ženám je určena péče o domácnost a děti. Hlavou rodiny je muž. Velmi zřídka a pouze v poslední době se setkáme se ženami, které zastávají vysoké posty v politice či státní sféře. Obchod je v rukou mužů a může se stát, že žena při jednání nebude respektována. Vzhledem k tomu, že na ženy je zde často nahlíženo jako na oběť sexuální touhy mužů, není vhodné, aby ženy cizinky chodily samy večer do barů, klubů apod. I na ulicích se ženy často setkávají s dotěrnými pokřiky a poznámkami.
Dominikánci patří ke kulturám s volným pojetím času. Život zde plyne pohodověji a daleko pomaleji. Základem úspěchu obchodního jednání je proto trpělivost a dostatek času. Vše trvá dlouho, Dominikánci nikdy nikam nespěchají, chodí zásadně pozdě. Běžné je zpoždění 30 minut i více. Zpoždění mají běžně autobusy, vlaky i letadla. Místní autobusy tzv. guaguas jezdí česky řečeno podle plotu. Co Dominikánci nemusí, to neudělají, co slíbí, nesplní. Jsou velcí optimisté. Latinskoamerický styl „maňana“ patří k projevům místní kultury. I jednání začínají se zpožděním. Od cizinců se však dochvilnost očekává. Pracovní doba je obvykle od pondělí do pátku. Jako téměř ve všech tropických zemích i zde se dodržuje polední siesta. V průběhu siesty neberou Dominikánci ani telefony a v kancelářích jsou často záznamníky.
Devadesát pět procent obyvatel Dominikánské republiky se hlásí ke katolické církvi. Většina rodin chodí pravidelně každou neděli na mši, děti se křtí a svatby jsou v kostele. Zejména mladší generace není příliš zbožná, návštěvu kostelů chápe spíše jako společenskou událost a příslušnost k církvi jako společenskou povinnost.
Z Haiti se do země rozšířilo i afro-americké náboženství, které vyznává mystické rituály voodoo. Ty jsou opředeny řadou záhad a pověr. Vyznavači voodoo se pomocí tanců za zvuku bubnů dostávají do kontaktu s duchy zemřelých osob. Běžné jsou rituály spojené s přinášením obětí – zvířat, ale i další rituály spojené s nejrůznějšími spekulacemi. Dále zde žijí malé skupinky Židů, protestantů i ateistů.
Dominikánská republika má dvě hlavní patronky – patronkou dominikánského lidu je Panna Marie Altagracia (Nuestra Señora de la Altagracia) a patronkou Dominikánské republiky je Panna Marie Mercedes (Nuestra Señora de las Mercedes). Den Panny Marie Altagracia je nejvýznamnějším náboženským svátkem v zemi. Jeho součástí je i několikadenní pouť do Higuey. Také každé město i vesnice má svého patrona, na jehož počest pořádají velkolepé oslavy s průvodem masek, tancem a zpěvem, a množstvím jídla a pití. Velmi oblíbené jsou v zemi i karnevaly, které se konají jak v hlavním městě, tak i v dalších místech ostrova. Pro cizince je zajímavý i maškarní festival, který se koná v červnu ve městě San Pedro de Macorís, kde skupiny tanečníků a zpěváků předvádí na ulicích taneční scény. Největší oslavy haitského voodoo se konají na cukrových plantážích každoročně o velikonocích.
Vzhledem k tropickému klimatu se obyvatelé této země běžně oblékají do pohodlných, výrazně barevných a často nápadně vzorovaných oděvů. Na obchodní jednání přijdou vždy elegantní, upravení a formálně oblečení tak, aby jejich vizáž odpovídala jejich pracovní pozici. Oblečení a vzhled jsou základem úspěchu a vypovídají o postavení osoby ve společnosti. Muži na obchodní jednání nosí tmavší oblek, košili a kravatu. Muži i ženy z vyšších vrstev dávají přednost značkovému oblečení a kvalitním parfémům, ženy si potrpí na šperky, samozřejmostí je manikúra.
V lepších restauracích a hotelích na večeře či obědy nebo při pozvání na společenské akce je nutné mít společenské oblečení. Na většinu společenských akcí se posílají pozvánky, na kterých bývá oblečení předepsané. Vždy se však očekává od muže i ženy formálnější oblečení než je předepsané. Večer se obvykle nosí tmavý oblek nebo smoking. Pozvánky jsou předtištěné, vpisuje se do nich rukou. Na pozvánce se může objevit označení S.M., což znamená „do vlastních rukou“.
Při návštěvě kostelů musí být ramena a kolena vždy zahalená. V šortkách, minisukních nebo v tílkách můžete vzbudit pohoršení a pravděpodobně nebudete do kostela vpuštěni. Ani při běžném chození po ulici se nedoporučuje vyzývavé oblečení, muži nechodí s odhalenou hrudí. Nezbytné jsou brýle proti slunci a na pláži i pokrývka hlavy. Koupání bez plavek je zakázané. Večer se může hodit i svetr, zejména v období dešťů je nutný deštník. Vzhledem k podnebí je nutný opalovací krém s vysokým faktorem a večer se může hodit repelent proti komárům.
Dominikánci jsou velmi pohostinní. Pro své obchodní partnery a známé organizují nejčastěji večeře. Večeře začínají později večer, obvykle mezi 9. a 10. hodinou. Není vhodné přijít přesně, zdvořilé zpoždění je asi 30 minut. Večeře trvá tři i více hodin a jako první odchází nejvýše postavený host. Společenské podniky se nejčastěji pořádají formou bufetu. Pokud jde o pozvání domů, seznámíte se s celou rodinou, často jsou pozvaní i přátelé. Etiketa stolování je podobná jako v Evropě.
Dominikánská kuchyně je velmi vydatná, připravovaná s větším množstvím oleje. Je směsí španělských, afrických a taínských vlivů. Bývá označována jako comida criolla – v překladu kreolské jídlo. Součástí pokrmů je vždy rýže a fazole, kterým se říká la bandera dominicana tj. dominikánská vlajka. Z masa je nejoblíbenější kuře upravené na různé způsoby. Jako příloha se často nabízejí i opečené banány. K tradičním jídlům patří i mondongo – dršťkový guláš nebo mofongo – směs banánů, vepřového masa a česneku. Při slavnostnějších příležitostech a během pozvání zahraničních partnerů se nabízí chivo – kozí maso s čerstvě upečenou plackou chleba, do kterého se přidává kořen juky. Nejoblíbenějším pokrmem je sancocho – směs různých druhů masa, čtyř druhů hlíz, různé zeleniny a koření. Vynikající jsou i mořské plody, které se připravují buď pečené na grilu s citronovou šťávou nebo vařené s různými omáčkami. Vzít maso s kostí do ruky a jíst rukama se nepovažuje za slušné, běžně jsou na stolech ubrousky a párátka. Dezerty jsou velmi sladké, oblíbené jsou např. flany. Často se nabízí nejrůznější tropické ovoce.
Po večeři se podává výborná káva, kterou vám společně s nealkoholickými nápoji nabídnou partneři i při jednání. Káva patří k hlavním vývozním komoditám Dominikánské republiky, je známá po celém světě, pije se silná, horká, sladká a obvykle bez mléka. Oblíbené je také pivo, zejména značka Presidente. Proslulý je dominikánský rum a nápoje z něj. V barech nabízejí tzv. cuba libre servicio tj. láhev rumu, dvě koly a kbelík ledu. Velmi oblíbený a známý je nápoj Mama Juana – směs vína, rumu, medu a kůry vybraných stromů, která se uzavře do sudu. Směs pak v sudu odpočívá asi tři měsíce zakopaná v zemi a pak tři měsíce zraje na prudkém slunci.
Ve městech a v turistických centrech je dostatek skromnějších restaurací s tradiční kuchyní i luxusních restaurací zaměřených většinou na mezinárodní kuchyni. I v lepších restauracích je cenová nabídka celkem příznivá. Je však nutno ještě počítat s 8procentní daní a s 10procentní přirážkou k ceně za obsluhu. Očekává se také spropitné ve výši 10 procent z ceny.
Ve větších městech nebo turistických centrech jsou supermarkety a samoobsluhy se smíšeným zbožím, které mají otevřeno od 8 do 22 hodin od pondělí do soboty. Domorodci nakupují nejčastěji v tzv. colmados, což jsou malé krámky, otevřené přibližně od 9 do 19 hodin, kde se prodává všechno možné včetně alkoholu. V neděli jsou obchody zavřené.
Na prvním místě v žebříčku hodnot jsou u Dominikánců rozhodně peníze. Panuje zde nerovnoměrné rozdělení příjmů. Největší chudoba je na venkově. Proto druhá polovina minulého století přilákala do rozvíjejícího se hlavního města mnoho vesničanů. Dnes žijí v chudinských čtvrtích na periferii města. K běžným problémům obyvatel těchto částí města patří nezaměstnanost, alkoholismus i drogová závislost. Také Dominikánci žijící v zahraničí (především v USA) představují pro místní obyvatele významný zdroj příjmů. Odhaduje se, že ročně posílají svým příbuzným do Dominikánské republiky celkem více než 800 milionů USD. Takto zasílané prostředky umožňují přežití mnoha rodinám.
Dominikánci si rádi užívají života, rádi se baví a vyhledávají příležitosti k oslavám. Rytmus a hudbu mají v krvi, protancují bez problémů celou noc. Za dominikánský národní tanec je považováno merengue. Tančí ho všichni: mladí, staří, běloši, černoši i děti. Tanečním parketem může být ulice, pláž, bar – prostě cokoliv a kdykoliv. Hudba merengue se ozývá 24 hodin denně ze všech amplionů, barů, kaváren, autobusů i na letišti. Oblíbenými tanci jsou i bachanta a salsa. Historickou tradicí jsou i kohoutí zápasy. Nejoblíbenějším sportem je baseball. Baseball hraje téměř každý nebo alespoň fandí.
Text: Ing. Soňa Gullová, VŠE Praha
Foto: Ministerio de Turismo de Republica Dominicana
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Spíše než rodné Anglii slouží legendární agent 007 svými novými eskapádami Jamajce. Pětadvacátá bondovka s názvem Není čas zemřít, která byla do kin uvedena na konci září, totiž stimuluje příjezdy turistů právě na tento karibský ostrov....
Pokud jste si v duchu malovali, jak se během příštích týdnů vypravíte poznat sochy moai a další krásy Velikonočního ostrova, nepotěšíme vás. Tento exotický ráj v Tichém oceánu zůstane pro zahraniční turisty i nadále uzavřen. V referendu to minulý týden...
