Jak vzdělávat v otázkách právní úpravy turismu?

Pro profesionály v cestovním ruchu, jako i v jiných oborech, hrají zásadní roli odborné znalosti získávané zkušeností nebo formálním vzděláváním. Poznatky o příslušné právní úpravě jsou důležitou součástí takovéto kvalifikace, přičemž význam zkušeností zde zásadně komplikují časté novelizace.

Pro složité právní problémy je nejlepší si opatřit rady kvalifikovaného právníka, tedy advokáta, nebo u podnikatelů, kteří si ho mohou dovolit, zaměstnance. To mimochodem není nijak jednoduché, protože právníků orientujících se ve složité právní úpravě cestovního ruchu je jen minimum. Pro běžného advokáta je cestovní ruch často obtížně zvládnutelný a leckdy raději případ předají někomu jinému. Například v Německu funguje organizace Německá společnost pro cestovní právo DGfR, která mj. vede seznam právníků věnujících se turismu https://www.dgfr.de/anwaltsdatenbank. V České republice je ovšem právo cestovního ruchu spíše v počátcích, takže zřejmě jediná specializovaná stránka Právo a cestovní ruch http://turismus.prf.cuni.cz/ (vedená autorem tohoto článku) ani nemůže takovýto přehled podat, ale odkazuje např. na ojedinělou advokátku věnující se turismu Kláru Dvořákovou.

Získání kvalifikované právní rady v oblasti cestovního ruchu tedy není v Česku nijak jednoduché. Alespoň základní orientace v právních problémech se ovšem hodí všem profesionálům cestovního ruchu. Zde je přitom nutné si stále uvědomovat velmi komplikovaný charakter právní úpravy turismu, která zasahuje do různorodých odvětví právního řádu – zejména do obchodního, občanského a správního práva, ale také do evropského, mezinárodního, finančního i do jiných odvětví. Ta přitom patří k nejkomplikovanějším (např. evropské), nejnepřehlednějším (např. správní) a nejdynamičtěji se vyvíjejícím (např. obchodní). Zatímco třeba personalisté snadno najdou základ v zákoníku práce, nebo trestní právo je obsaženo jedině v trestním zákoníku a trestním řádu, přičemž jde o úpravu systematickou a pochopitelnou i pro neprávníka, u cestovního ruchu je tomu jinak.

Právní úprava cestovního ruchu je jako celek komplikovaná a roztříštěná, navíc pro různé specializace odlišná. Zejména lázeňství nebo vinařství mají rozsáhlou právní úpravu, v jejímž jádru je podrobný zákon, ale například zdánlivě obdobný wellness má v právu jen minimální oporu. U cestovních kanceláří je základní právní úprava opírající se o jediný speciální zákon k turismu č. 159/1999 Sb. jasná, nedávno ale byla dvakrát zásadně transformovaná. Ovšem orientovat se třeba v předpisech k hotelům je náročné. Tato různorodost právní úpravy u oborů (z hlediska turismu) blízkých komplikuje případné vzdělávání.

Je nutné si stále uvědomovat velmi komplikovaný charakter právní úpravy turismu, která zasahuje do různorodých odvětví právního řádu.

Jsou i mnohé základní otázky, které jsou pozoruhodným oříškem propojujícím právní a praktické aspekty, což je téměř nepochopitelné i pro právníky bez orientace v turismu. Tak jako je tomu třeba u certifikace organizací destinačního managementu, tedy fakticky u současného vytváření nové územní organizace turismu. Vysvětlovat takovéto problémy je pak mimořádně komplikované. Autor si vzpomíná, jak se např. na Komisi cestovního ruchu Kutné Hory, kde také působí, snažil objasnit význam procesu certifikace i v souvislosti s nepřijatým zákonem o podpoře cestovního ruchu.

Vzdělávání v právu cestovního ruchu je tedy komplikovanou výzvou i kvůli skutečnosti, že odborná literatura rychle zastarává, jak autor vysvětloval v COT – Celý o turismu již před rokem. Situace je stále taková, že na právnických fakultách se běžný student o právní úpravě turismu dozví jen minimum (s výjimkou ojedinělých volitelných předmětů nebo přednášek pro zájemce), nějaká specializace studia na turismus samozřejmě neexistuje. Hlavní roli by tedy měly hrát vysoké i střední školy se studijními programy věnovanými cestovnímu ruchu, kterých je mnoho. Jenže ty obvykle dokážou zajistit základní výukové okruhy zařaditelné hlavně k ekonomii a geografii, s právem to bývá až na výjimky zásadně slabší. Jak autor často opakuje, tak na největší konferenci k turismu (běžně i se stovkou referátů) konané v Jihlavě na přelomu února a března je zřejmě stále jediným vystupujícím právníkem, což charakteristicky ukazuje postavení právní vědy nejen ve vědě ale i ve výuce turismu. Snad jedinou praktickou cestou je výuka nepočetných právních specialistů na větším množství škol současně, které ovšem musí projevit snahu je získat. Profesionálové cestovního ruchu a zájemci o stu­dium by neměli přehlížet, jak je zvažovaná škola v tomto směru vybavena.

Foto: Shutterstock.com

foto
JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz
 

Nejnovější články z rubriky Expert

Foto: Shutterstock.com

Restauratéři mají kontrolovat bezinfekčnost, AHR požaduje změny

Dosluhující vláda Andreje Babiše zpřísnila proticovidová opatření – počínaje pondělím 1. listopadu bude muset personál restaurací kontrolovat u hostů doklad o bezinfekčnosti. Restauratéři se nové povinnosti přizpůsobí, Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR) ale varuje před dalším poklesem tržeb...

Číst více
Foto: Shutterstock.com

Prague City Tourism zbohatne o 45 milionů

Radní hlavního města dle očekávání schválili záměr magistrátu navýšit základní jmění městské firmy Prague City Tourism (PCT) o 45 milionů korun na celkových 111 milionů. Základní jmění bude navýšeno úpisem 45 000 akcií.

Číst více
Foto: Shutterstock.com

ČUCR: cestovní ruch patří na Ministerstvo průmyslu a obchodu

Cestovní ruch je průmysl a jako takový patří do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu. S touto ústřední myšlenkou se formou otevřeného dopisu obrátil prezident České unie cestovního ruchu Viliam Sivek na představitele obou koalic, které uspěly v podzimních parlamentních...

Číst více