Jak s novelou zákona č. 159/1999 Sb.?

Příprava novely zákona č. 159/1999 Sb. se táhne už tak dlouho, že je otázkou, zda ji ještě trochu nezpozdit tak, aby mohla vyřešit tři mouchy jednou ranou.

Úplně původně měla novela zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v cestovním ruchu, řešit pod heslem zvýšení ochrany spotřebitele tři problémy. Jedním byla jasná informovanost o tom, kdo vlastně organizuje zájezd nabízený prodejcem. Zákon sice již dávno přikazuje, že tato informace musí být podána již při nabídce, ale prodejní servery s touto informací dokážou neuvěřitelně kouzlit. Druhou podstatnou věcí bylo zalátat mezeru v pojištění zákaznických peněz, když někdo místo zájezdu zakoupí poukaz na zájezd, aniž ještě došlo k uzavření cestovní smlouvy. V případě úpadku cestovní kanceláře by totiž takový zákazník měl smůlu. Třetí, velmi důležitou oblastí bylo ztížit tomu, kdo „úspěšně“ položil jednu cestovní kancelář, aby v zápětí operoval v jiné.

Jenže pak přišel úpadek CK I. Parkam Holidays a krok pojišťovny Generali, která zkrátila poškozeným klientům plnění na 58 % z důvodu nízkého pojistného limitu. Protože těch klientů bylo hodně, vznikla kauza, která byla propírána v médiích a byla schopná znejistit trh. Asociace cestovních kanceláří ČR zastávala názor, že pojišťovna musí klienty odškodnit v plné výši – a víceméně ponoukla klienty, aby se s pojišťovnou soudili. Protože nárokované částky a náklady případné prohry by byly srovnatelné, soudilo, resp. soudí se nakonec „sedm statečných“. Jeden bagatelní spor byl na konci letošního dubna pravomocně rozsouzen ve prospěch klienta, ostatní spory byly odročeny obskurní žádostí třetího subjektu o vstup do řízení; ten subjekt byl mimochodem zastupovaný právníkem advokátní kanceláře, kterou používá i Generali. MMR si nechalo vypracovat právní analýzu tvrdící víceméně totéž co ACK ČR. Generali operovala pochopitelně jinou právní analýzou a tvrdila, že klienti mají žalovat Českou republiku za to, že je zákonem neochránila dostatečně. Další ránu dokumentující nedostatečnou ochranu klientů znamenal pád začínající cestovní kanceláře Majestic, která obdržela koncesi, aniž měla zaplacenou pojistku, a pád další zbrusu nové cestovní kanceláře BG Travel, která byla pojištěna (opět u Generali) na směšně nízkou částku, co stačila sotva na repatriaci klientů z Bulharska.

Návrh novely zákona č. 159/1999 Sb. z dílny MMR byl vyhotoven a konzultován již na počátku roku 2012 s tím, že by měl být připraven a projednán rychle, aby platil již pro rok 2013. Asociace cestovních kanceláří k němu přidaly požadavek na odstranění nuceného monopolu pojišťoven (umožněním bankovních garancí, eventuálně i vytvořením garančního fondu; ten by byl mimochodem ideální, kdyby ovšem mohl vyjít z balíku peněz, který za tucet let vyinkasovaly od cestovních kanceláří pojišťovny na pojistném. Anebo kdyby dal peníze na rozjezd stát, který ale sám hledá, kde ušetřit). Další důrazný požadavek obou asociací cestovních kanceláří na to, aby byla změněna definice zájezdu směrem k přesnému překladu definice používané EU tak, aby se ztížilo obcházení zákona, byl ministerstvem smeten ze stolu prohlášením, že se to vyřeší až následně v návaznosti na revizi evropské směrnice 314/90/EHS, která měla být rovněž hotova již loni. Dnes se proslýchá, že se snad objeví k diskusi v době letošních letních prázdnin.

Čas běžel a v něm evidentně probíhal i lobbing. Ústředním orgánům se nechtělo do bankovních garancí. Oficiální výklad zněl, že banky možnost bankovních garancí pro tento účel odmítají a že se to vlastně v jiných zemích neosvědčilo, že i tam převažuje pojištění. Cestovní kanceláře se celkem marně snažily poukazovat, že kdyby bankovní záruku získala i jen jedna či dvě, zato velké, cestovní kanceláře, vypadala by situace na pojistném a zajistném trhu o dost jinak. Pojišťovny trvaly na tom, že nemohou převzít neohraničenou výši škod, MMR a cestovní kanceláře na tom, že si pojišťovny mají cestovní kancelář uhlídat, anebo pojištění vypovědět. Nastalo horečné přepisování návrhu novely tak, aby vše bylo co nejvíc po lopatě a nešlo ohýbat paragrafy podle toho, co se komu zrovna hodí. A aby MMR mělo ze zákona přehled o činnosti všech cestovních kanceláří, zprvu až do úplných podrobností. Zda by ho zvládlo využít, když nezvládlo pohlídat nepřiměřenost u začínající cestovní kanceláře, je jiná věc. Těžký boj se rozhořel kolem toho, zda stanovovat pro cestovní kanceláře minimální limity pojistného a jak velké. Jak bylo vidět v knihovně připravované legislativy, návrh novely byl přepisován permanentně. Nakonec návrh prošel 12. 6. prvním čtením v Poslanecké sněmovně, takže bude nyní projednáván ve výborech, a lze očekávat, že vyjednávání by mohlo být dost bouřlivé – tedy, pokud bude mít politická scéna čas na věcné starosti.

Co tedy návrh novely zákona č. 159/1999 Sb. mění oproti dnešnímu stavu?

Po formální stránce je na celém znění vidět, že se autoři poučili z možného použití právních kliček a zákon obsahuje preciznější formulace. Podstatnou novinkou je také snaha odstranit bezzubost zákona: je definován dozor, přestupky a nemalé sankce.

Bezprostředně se spotřebitele týkají dvě „velké maličkosti“:

• cena dárkového poukazu na zájezd se bere jako cena zájezdu, tj. pojištění se týká i držitele poukazu na zájezd,
• na internetových stránkách musí být informace o organizátorovi zájezdu uvedena zřetelně na stejné úrovni webové stránky jako podstatné informace o zájezdu.

Změny ve vydání koncese

• žadatel o koncesi musí předložit nejen pojistnou smlouvu, ale i doklad o zaplacení pojistného; tj. pojistka, aby se ne­opakoval případ CK Majestic,
• zpřesnily se požadavky na to, aby v orgánech nové CK nebyl nikdo, kdo zkrachoval, resp. komu bylo zrušeno živnostenské oprávnění; zároveň se ale lhůta na tuto distanc snížila z dřívějších 5 na 3 roky,
• překážkou pro vydání koncese CK je provozování CK nebo CA žadatelem bez živnostenského oprávnění v posledních 3 letech; na jedné straně je hezké, že neoprávněné podnikání může být takto potrestáno – na druhé straně to však přímo nabádá, aby se černí podnikatelé o legalizaci ani nepokoušeli,
• když MMR zjistí, že nějakou CK provozuje osoba, které by k udělení koncese dalo záporné stanovisko, dá živnostenskému úřadu návrh na pozastavení nebo zrušení koncese; velmi užitečný paragraf, protože tyto osoby často vstupují do CK, která je již založena.

Pojištění:

• pojištění musí krýt všechny oprávněné nároky zákazníků,
• minimální pojistný limit je 4 mil. Kč pro CK organizující zájezdy s leteckou nebo námořní lodní dopravou a 1 mil. pro ostatní CK (tj. jakoby CK měla tržby 3, resp. 12 mil. Kč), sjednaný limit musí činit min. 30 % z tržeb za zájezdy jako dosud. Pokud se ukáže, že by limit nemusel stačit, jsou CK a pojišťovna povinny dohodnutý limit zvýšit; stanovení minimálních limitů je ošidné: neřeší nic a přinese buď výkladové problémy, co je to CK organizující zájezdy, jejichž součástí je ta či ona doprava, nebo povede k častějšímu prodeji samostatných letenek (ty pak ale nejsou pojištěním CK kryty vůbec),
• spoluúčast CK není povinná a nesmí jít k tíži zákazníka.

Informační povinnosti:

• CK musí předkládat pojišťovně a MMR čtvrtletně do 20 dnů po skončení čtvrtletí výši tržeb za zájezdy podle jednotlivých destinací, počtu účastníků zájezdů, celkových vybraných záloh za dosud nerealizované zájezdy a údaje o dopravě, zejména o druzích dopravních prostředků a nákladech na dopravu,
• CK předloží MMR kopii pojistné smlouvy a pojistky do 10 pracovních dnů od uzavření (a to i po každé změně),
• pojišťovna je nově povinna informovat MMR o změně pojištění a o tom, když odmítla s CK uzavřít pojistnou smlouvu a o důvodech tohoto odmítnutí a 10 dnů předem o ukončením pojištění nebo o konci lhůty, kterou stanovila cestovní kanceláři v upomínce k zaplacení pojistného,
• MMR může zakázat cestovní kanceláři uzavírat nové cestovní smlouvy a rozšiřovat smlouvy již uzavřené, pokud CK nesplnila některou z povinností vůči pojišťovně a pokud by nesplnění takové povinnosti mohlo ohrozit zájmy zákazníků; ustanovení eliminuje dlouhé správní lhůty, kdy CK dosud mohla bez reálně dostatečného pojištění dál prodávat zájezdy.

Novela zákona má nabýt účinnosti 15. dnem po vyhlášení. Uzavřené pojistné smlouvy mají být uvedeny do souladu se zákonem do 60 dnů po nabytí účinnosti zákona.

A tady se dostáváme k jistému nonsensu. Návrh byl stavěn pro rok 2013. Jenže vyhlášení zákona se dá čekat nejdříve v listopadu 2013. A od 1. 1. 2014 má vstoupit v platnost nový občanský zákoník, který sice v materii řešené zákonem 159/1999 Sb. mění málo, ale mění. Proč tedy nejsou termíny, terminologie a účinnost sladěny už teď? Proč cca měsíc po veletočích kolem této novely vydat někde nějak ještě jednu, technickou novelu, kterou běžný podnikatel ani nezaznamená, když jakákoliv novela stejně postihne až sezonu roku 2014?

Božena Horáková