Hněvá vás, že vy poctivě platíte daně a pojištění, zatímco jiní vesele prodávají dovolené, aniž by se něčím takovým zatěžovali? Nadávat na ně ani na druhé nestačí, tady je třeba konat.
Krok číslo jedna: v minulém čísle COT business jsme představili publikaci ACK, ze které poznáte, kdo je pro cestovní kanceláře konkurencí nekalou – a kdo jen nerovnou, tedy tou, která sice také odčerpává potenciální zákazníky, jenže zcela v mezích zákona. Na tu nerovnou konkurenci rovnou zapomeňte. Cestovní kanceláře sotva kdy budou mít takový lobbing, jako oni voličský potenciál, a tak šance na změnu zákona v tomto směru jsou minimální, byť se o ni ACK bude opakovaně zasazovat. Zaměřte se na ty, kteří podnikají nekale, je jich pořád dost.
Krok číslo dvě: o tom, že ten, kdo mi pije krev, podniká nekale, musím mít dostatečný důkaz. Zkušenosti ACK prokazují, že bez toho nemá cenu činit žádné podání. Důkaz musí být hmatatelný a prokazatelný. Odklik na webovou stránku nestačí. Ta se může zítra změnit (někdy i následkem vašeho podání) a vy se dozvíte, že bylo neopodstatněné! I to se nám již stalo. Nabídky na webových stránkách jsou ošidné i z dalších aspektů. Někdy nelze zjistit majitele stránky. Důkladněji pátrat musíte i v případě, je-li na stránce, kde se nabízejí evidentní zájezdy, uveden subjekt, který prokazatelně není cestovní kanceláří – například trenér, sportovní klub atp. On totiž může nabídku takových zájezdů jenom zprostředkovávat či propagovat – a když za tím jdete podrobněji, můžete zjistit, že jde o zájezdy řádně pojištěné koncesované cestovní kanceláře. Od té doby, co je cestovní agentura živností volnou, může nabídku zájezdů zprostředkovávat kdekdo. Pravda, má povinnost uvést, čí nabídku zprostředkovává, ale často se tak neděje nebo je to úmyslně či neúmyslně tak zašifrované, že to dá velkou práci zjistit. Jenže takový delikt není neoprávněným podnikáním, ale jen porušením povinnosti plynoucí ze zákona č. 159/1999 Sb. v platném znění – a s tím nechoďte na živnostenský úřad, ale buď na ČOI, nebo na ministerstvo pro místní rozvoj. Potíž je v tom, že zákon č. 159/1999 Sb., v platném znění, pro tento delikt nestanovuje sankci. Jde však o klamání spotřebitele, takže při dobré vůli se vhodné paragrafy najdou a ČOI tak má pravomoc ukládat pokuty.
Krok číslo tři: podání živnostenskému úřadu má smysl dát, pokud mám důkaz, že dotyčný subjekt, který není cestovní kanceláří, nabízí a prodává zájezdy podnikatelským způsobem, tedy opakovaně a za účelem zisku. Takže když někoho (pokud není podnikatel) nachytáte na švestkách poprvé, je to málo! Také když by z toho nic neměl (třeba jen dobrý pocit, že někomu udělal radost) – není to podnikání (a tedy ani zájezd) a smí to dělat!
Krok stranou: pokud máte obavy, že pracovníci živnostenského úřadu půjdou na ruku víc obviněnému než vám a „odvděčí“ se kontrolou u vás místo u něj (i to se už stalo), přidejte se k nám. ACK ČR není na živnostenských úřadech nijak závislá, a proto může podání učinit svým jménem. Bude tak dělat ale jen tehdy, jestliže jí žadatelé o podání dodají kompletní materiál ve smyslu uvedených bodů, tedy s přesnou definicí obviněného subjektu a s důkazy, že nabízel a prodával zájezdy svým jménem, a to podnikatelským způsobem (tj. opakovaně a za účelem zisku).
Publikaci ACK NE X Oprávněné podnikání v cestovním ruchu můžete získat na www.ackcr.cz , resp. vyžádat mailem na adreseackcr@ackcr.cz
Text: Ing. Eva Mráčková,
vedoucí sekretariátu ACK ČR