Většina cestovních kanceláří nabízí pobyty do blízkých zemí variantně. Uvede náležitosti a základní cenu pobytu s tím, že dopravu si zákazník vybere podle svého. Může jet po vlastní ose nebo si dokoupit cestu autokarem, někam dokonce i letadlem. Samozřejmě za příplatek uvedený v ceníku, nebo třeba u úplně jiného subjektu. V přehledu v ceníku či jiné nabídce jsou termíny pochopitelně uvedeny tak, že datum je totožné s datem nástupu do ubytovacího zařízení. Pro toho, kdo si dopravu zajišťuje sám, nemůže dojít k omylu. Jenže leckdo si tu dopravu dokoupí právě tam co pobyt, z fakultativní nabídky cestovní kanceláře. A tady může dojít k maléru.
Prodávající se podívá na katalogovou nabídku a do cestovní smlouvy opíše datum. Jenže je to datum ubytování, zatímco autobus odjíždí třeba večer předchozího dne. Doprava autokarem je ale v cestovní smlouvě uvedena. Pochopitelně, vždyť za ni klient platí. A klient, pokud není zkušený, předpokládá, že odjede až ten nástupní den – má to přece ve smlouvě. V normálním případě do toho vnesou pořádek Pokyny na cestu: tam je jasně datum, hodina a místo odjezdu, tak o čem mluvit? Inu, o tom, že někdy se pokyny na cestu mohou zatoulat, jindy klient, zvl. v menším městě, slíbí, že si pro Pokyny dojde – a pak to neudělá včas. Pracovník cestovní kanceláře klienta zoufale shání, ale ten je nedosažitelný, třeba někam odjel. Řekl si, že mu stačí, když si místo a hodinu odjezdu upřesní den předem. A tak klidně přijde do kanceláře dožadovat se Pokynů ve chvíli, kdy už autokar odjel bez něho. Samozřejmě že se zpravidla dá najít náhradní varianta dopravy o den později, ale kdo zaplatí tu dopravu a případně nevyužité služby? Nemá-li cestovní kancelář doklad, že Pokyny na cestu včas předala, má pak zákazník datum ve smlouvě jako eso v rukávu.
 Máte zájem o další informace zvlášť pro odborníky, ale i laiky? |