„I bydlil Roboám v Jeruzalémě, a vzdělal města hrazená v Judstvu.“ (Druhá Kniha Paralipomenon 11). Hrazená města – tedy města obehnaná obrannými hradbami – se po Evropě a Malé Asii stavěla odpradávna. Pozůstatky starověkých, středověkých nebo raně novověkých hradebních zdí tvoří často zvláštní a romantický kolorit historických sídel, která se tak stávají stále žádanějším cílem turistů.
Městská opevnění patří k nejstarším památkám měst, jsou dokladem jejich významu a postavení jejich obyvatel, důkazem jejich stavitelských a organizačních schopností. Většina z těch, která můžeme obdivovat v České republice, vznikla ve 13. století a později. Zejména 2. polovina 13. století přinesla ohromný kulturní, ekonomický i vojenský rozmach. Nové způsoby vedení válečných operací si vyžadovaly neustálé zdokonalování obranných zařízení. Na českém území byl již z dřívější doby znám nový typ opevnění, který se k nám dostal z jižní a západní Evropy – byla to zděná hradební zeď proložená zděnými věžemi a dalšími ochrannými zařízeními. K rozšíření této nákladné technologie docházelo ale jen velmi zvolna. Ještě v 1. polovině 13. století bylo u nás kamenných pevností dost málo a šlo zpravidla o královské sídelní, strážní nebo správní hrady. K opevňování měst docházelo později a byla to opět většinou města královská, která se hradbami opatřila.
Stavitelé hradeb se snažili svá opevnění neustále vylepšovat a co nejvíce ztížit případným útočníkům přístup i dobývání. Budovali tedy před hlavní hradbou příkopy, valy nebo lehčí předsunutá opevnění (latrán). Hradby rostly do výšky i šířky. Původní prostá zeď bývala osazena ochrannou předprsní ochozu, jež byla často opatřena cimbuřím, které chránilo obránce před střelami útočníků. Z prosté hradební zdi nebylo možné ostřelovat slepý prostor u paty hradeb, proto se přímé linie hradeb prolamovaly vysunutými věžemi, odkud mohli obránci bezpečně bočně ostřelovat prostor u paty hradeb, aniž se museli vyklánět (tento způsob ostřelování se nazývá flankování). Jiným způsobem, jak postihnout slepý prostor, bylo tzv. podsebití – vrchol hradeb se osadil vpřed vysunutými kamennými nebo dřevěnými nosníky (krákorci), na které se usadila krytá lávka. Otvory v podlaze pak mohli obránci střílet na útočníky (bít pod se – od toho podsebití) nebo na ně lít žhavou smůlu. Tyto obranné prvky dávaly původně prostým zdem charakteristický středověký ráz.
Jak už bylo řečeno, dochované hradební zdi nebo jejich zbytky s branami, věžemi, ochozy a dalšími zajímavými detaily, se stávají nezanedbatelným zdrojem turistické atraktivity města, což ve svém důsledku umožňuje hospodářskou prosperitu a zlepšení kvality života místních obyvatel. Nepřekvapí proto, že evropská města, ve kterých fortifikace v minulých dobách nepřišla ke zničení, jsou na tyto památky velmi hrdá, sdružují se na různých úrovních a hledají způsoby nejrůznější spolupráce. Řada měst v České republice má stejné předpoklady a některá už spolupráci s jinými hrazenými městy navázala.
Mezi nejlépe zachovaná městská opevnění patří hradby města Nymburk, založeného králem Přemyslem Otakarem II. Na přelomu 13. a 14. století bylo město opevněno hradbou s pravidelně rozmístěnými hranolovými věžemi. Vstup do města chránily průjezdné věže a Labskou bránu střežily věže dvě. Nymburk leží v Polabské rovině a v jeho dvou obvodových příkopech dodnes proudí říční voda.
Tentýž král založil kolem roku 1265 město Poličku. Ta měla původně valy ze dřeva a hlíny, které byly v 1. polovině 14. století nahrazeny kamennou zdí s cimbuřím. Před hlavní hradbou probíhala parkánová zeď a příkop. Opevnění Poličky patří k nejlépe dochovaným městským fortifikacím v České republice – hlavní hradba s 19 věžemi je téměř kompletní, zanikly jen 4 brány a příkopy.
Královské město Beroun vzniklo před rokem 1300 u přechodu důležité zemské stezky přes řeku Berounku. Jeho opevnění tvořila hlavní kamenná hradba s téměř čtyřiceti hranolovými věžemi a dvěma věžovými branami. Dochovaly se z něho dlouhé úseky hradeb s věžemi a oběma branami, které jsou dodnes dominantou města.
Podobně jako Beroun vzniklo u brodu přes řeku Ohři královské město Kadaň. V ní už ovšem předtím stál hrad, který je dodnes začleněn do opevnění nad řekou. Brzy po založení kolem poloviny 13. století bylo město vybaveno hradbami a parkánem. Výjimečné bylo opevnění rozsáhlých předměstí na všech stranách města s výjimkou od řeky. Značná část opevnění byla zachována včetně Mikulovické či Svaté brány.
Čáslav vznikla kolem roku 1260 také jako královské město. V průběhu 13. století bylo město ohraženo oválnou hradbou s cimbuřím s věžemi o půlkruhovém půdorysu a třemi branami. Čáslavské opevnění patří k nejstarším v České republice a dochovalo se na většině městského obvodu. Na některých místech je však ukryto v zástavbě nebo v zahradách. Jednou z dominant města je válcová věž, zvaná Otakarka.
Královské město Litoměřice ovládalo území kolem soutoku Labe s Ohří a bylo jedním z nejvýznamnějších center hradské správy. Opevněno bylo krátce po založení v 1. pol. 13. století. Litoměřické opevnění je zajímavé zřetelnými vývojovými etapami, zejména té, která reagovala na rozšíření města. Právě tyto partie včetně věží se dochovaly nejlépe.
Město Prachatice bylo založeno na začátku 14. století na tzv. Zlaté stezce vedoucí z Čech do bavorského Pasova (Passau). Již ve 14. století bylo opevněno částečně dochovanou zdí, kterou lemoval parkán s hranolovými baštami. V 15. a 16. století přibyl další hradební okruh s věžemi a dvěma průjezdními branami, který se dochoval nejlépe a v nejautentičtější podobě nejen jako celek, ale i v detailech.
-dva-