Městská opevnění patří k nejstarším památkám měst, jsou dokladem významu a společenského postavení tehdejších měšťanů, jejich stavitelského umu i organizačních schopností. Měla vymezující a samozřejmě obranný význam. Existoval svět před zdí a za zdí. Výměnu a prolínání jednoho světa do druhého zajišťovaly městské brány, které se tak staly významným komunikačním a kontrolním prvkem.
Každá brána byla ve své době jedinečná a města dávala prostřednictvím staveb, se kterými návštěvník přicházel do kontaktu jako prvními, najevo svůj význam a bohatství. Brány byly tak důležité, že se dostávaly i do znaků měst (např. Prahy, Českého Krumlova apod.).
Městské brány ale byly také nejzranitelnějším místem v obranném systému. Proto se mnohdy stavěly jako architektonicky náročné samostatné stavby, kterými procházela přístupová cesta. Brány se zabudovávaly většinou jako obranné věže do městských hradeb. Původně měly buď padací mříž, nebo padací most: pokud před branou nebyl příkop, měla brána padací mříž, která se pohybovala nahoru a dolů v kamenných drážkách na bocích brány. Pokud byl před bránou příkop, měla brána padací most, který se zvedal pomocí kladek nad branou.
Počet bran, kterými město disponovalo, byl různý a záležel jednak na geografických podmínkách (šest bran mohlo mít sotva město, stojící na skalním ostrohu), jednak na počtu cest, které k němu vedly. S nimi a s okolními městy často také souvisela jména bran. Například Nové Město nad Metují, ležící na jediné hlavní komunikaci, mělo brány dvě: Horskou (na straně k Orlickým horám) a Krajskou (obrácenou „do kraje“).
Město Kouřim mělo brány čtyři, pojmenované podle míst nebo měst, kam směřovaly: Pražskou, Kolínsku, Malotickou a Olešeckou.
Díky zlidovělé písni je snad nejznámější Putimská brána v Písku, která dnes v podstatě žádnou branou není, protože věž nad ní byla zbořena už v roce 1812. Český Krumlov měl původně devět hlavních městských bran, z nichž do dnešních dnů se zachovala jediná – Budějovická. Další jména bran se vázala na jejich polohu či funkci – Latránská, Mostecká, Horní, Prašná (byl v ní sklad střelného prachu), Zámecká, Solní, Mydlářská fortna, Písečná brána, Mýtní brána a podobně.
Hned v úvodu jsme řekli, že městské hradby měly krom obranného významu také funkci vymezující: co bylo uvnitř, bylo ve městě. Co bylo venku, bylo mimo město, a tudíž nemělo městská práva. A tato vymezující funkce se hradbám, a tedy i branám stala osudnou: města rostla a hradby nebyly strečové. Města se rozrůstala mimo hradby, ty tak přicházely o svůj význam a později i o úctu a respekt. Mnohdy se staly vyhledávaným zdrojem stavebního materiálu. Vždyť kámen nebylo nutno lámat v lomu a dopravovat do města – byl přímo po ruce. Stačilo jen rozebrat tu zatracenou hradební zeď. Kolik hradeb takhle zmizelo a reinkarnovalo se v podobách kostelů, radnic nebo okresních soudů! A s hradbami začaly mizet i brány.
Osud většiny z nich byl zpečetěn v minulém století, kdy došlo k rozvoji dopravy a průmyslu ve městě, opevnění pozbylo svého významu a svými rozměry často omezovalo průchodnost ulic. Klenuté průjezdy městských bran totiž většinou znemožňovaly nebo zdržovaly provoz. Často musely více naložené povozy před průjezdem část nákladu vyložit a po projetí opět naložit. Některé z bran byly před zbouráním těžce poškozeny a jejich neutěšený stav jen urychlil jejich likvidaci. Většina bran svými rozměry bránila přirozené výměně vzduchu a odvětrávání ulic, protože se vždy jednalo o víceposchoďové věžní stavby.
V případě Krumlova byla původně třípatrová Latránská brána s vnějším schodištěm zbourána v letech 1848 – 1852, protože povodeň vážně poškodila ulici v těsné blízkosti brány. Mostecká brána byla snesena v roce 1860 kvůli přílišné sešlosti, podobně tomu bylo s branou v Radniční ulici. I z rozbouraných bran se dále stavělo. Například tři městské brány v Uherském Brodě byly zbourány v roce 1874 a jejich zdiva bylo použito při stavbě věže farního kostela.
Většina bran dnes existuje pouze na dobových ilustracích a obrazech a na prastarých fotografiích.
A města, jejichž radní byli tak prozíraví, že městské opevnění a brány nenechali strhnout, neponičily je války, záplavy a nesrovnalo je se zemí zemětřesení, získala během času nesmírně cennou devizu: atmosféru středověku, za kterou se dnes táhnou turisté ze všech koutů světa.
-dva-