Pražští hoteliéři hořekují, jak jim ubývají klienti, ale každý mimopražský ubytovatel a operátor, který se živí v regionech, je toho názoru, že Praha je krutě přeturistovaná a že venkov zeje prázdnotou. Svým způsobem mají pravdu. Kdo je v Česku poprvé, chce do Prahy. Kdo podruhé a potřetí, chce do Prahy. Teprve počtvrté se uvolí odskočit si na Karlštejn a popáté se možná podívá do Krumlova.
Jízda králů ve Vlčnově – král s pobočníky |
Je věru těžké rozstrkat návštěvníky Česka do jeho koutů. Hrady už tak netáhnou, do lázní chtějí většinou ti, kteří mají nějakou poruchu, a slušné pivo teče prakticky všude, i v Praze. Jedním ze způsobů, kterým se dá tok turistů poměrně s úspěchem přesměrovat, je využití folkloru.
Folklorní tradice jsou v českých a zejména moravských a slezských zemích poměrně velmi bohaté, leč ne všechny jsou využitelné pro účely cestovního ruchu. Na některé lidové zvyky (a pověry) prostě turisty nenalákáte. Těžko bude někdo nadšen metodou výběru ženicha vrhem střevíce přes rameno. Někteří cizinci považují velikonoční vymrskávání děvčat svazkem prutů za odporně barbarský zvyk (i když připouštím, že se najdou tací, kteří se při něm budou možná cítit ve svém živlu).
Vymezme si tedy folklorní produkty, které využitelné jsou. Velmi zhruba si je můžeme rozdělit do dvou skupin: na ty, které vám neutečou, a na ty, které je potřeba chytit.
Pro objasnění: mezi ty, které vám neutečou, patří muzea, skanzeny (ano, i lidovou architekturu tu počítám do folkloru), řemeslnické dílny a jejich výrobky, které se dají například prodávat v regionálních informačních střediscích. Produkty, které je potřeba vychytat, jsou především akce jako folklorní festivaly, lidové slavnosti, jarmarky. Zkrátka to, co nestojí na jednom místě a nemá pravidelnou otevírací dobu.
Fašankový (masopustní) průvod ve Strání, fašančáré tančí obřadní tanec pod šable. |
Stabilní expozice
Za takové považuji muzea, skanzeny, dílny, různá fungující střediska lidové řemeslné výroby (hrnčířské dílny, košíkářské provozy, výrobny lidových krojů etc.), kam jejich provozovatelé umožňují přístup za úplatu nebo řidčeji bez ní. Z nejznámějších skanzenů můžeme jmenovat Valašské muzeum v přírodě (je také nejstarší) nebo Muzeum polabské vesnice v Přerově nad Labem (výhodou je krátká vzdálenost od Prahy). Do této kategorie spadají i různé umělé vesnice, jako je Středověká vesnička řemesel a umění společnosti Botanicus v Ostré u Lysé nad Labem nebo rekonstrukce středověké vesnice Řepora (dříve Tuležim) poblíž pražských Řeporyjí.
Pravidelné a sezonní akce
V této skupině máme dva druhy událostí. První se týká oslav, obřadů a událostí, spojených s průběhem hospodářského roku na vesnici, druhý představují nejrůznější festivaly a soutěže.
Hospodářský rok a zvykosloví nabízí několik velmi poutavých témat. Vedle již zmíněných Velikonoc mohou být klienti vtaženi do masopustního průvodu, do vynášení Smrti nebo Moreny (či Mařeny), případně stavění máje. Svatodušní svátky jsou spojeny s nejznámějším letnicovým obyčejem, a to sice s Jízdou králů – nejpopulárnější se každoročně odehrává ve Vlčnově a funkce krále se tam bere velmi vážně. Leckde se koncem léta pořádají slavnosti dožínek. Ve vinařských krajích se dá s velkým úspěchem využít slavností vinobraní a téměř po celé Moravě tradice hodů.
Folklorní festivaly se na rozdíl od zvykových slavností konají po celý rok. Mohou to být přehlídky folklorních souborů, tradiční bály, tancovačky, setkání dechovek, cimbálových muzik a podobně. Naprosto neopakovatelná atmosféra vládne například na festivalu ve Strážnici.
Nejvíce táhne zážitek
Zážitek je to, co si chce turista domů odvézt. Zážitek a tašku exponovaných filmů. Když jim to neposkytnete, příště nepřijedou. Pokud posuzujeme využitelné folklorní produkty z hlediska zážitkovosti, obsazují nejspodnější příčku hitparády muzea a „mrtvé“ expozice. Výjimkou jsou případy, kdy máte skupinu, která chce vidět právě určité věci, jež se nacházejí tam a tam. Naopak, na zážitky jsou bohaté takové akce, při nichž je turista zatažen do děje a kdy si není jist, co bude následovat. Je vhodné zvolit kombinace – například návštěvu Rožnovského skanzenu v době, kdy tam probíhají ukázky lidových řemesel nebo mezinárodní folklorní festival Rožnovská Valaška. Někteří turisté budou juchat a jiní se vydají do kopců mezi chalupy skanzenu.
Musí to být doopravdy aneb potřeba autenticity
Při sestavování folklorního paketu je velmi vhodné se vyvarovat toho, čemu často říkáme „divadýlko pro turisty“. Děj, do kterého má být turista vtažen, by se měl odehrávat v patřičném čase a na patřičném místě. Když pozvaná skupina folklorních performerů předvádí turistům svatební obyčeje v hotelovém salonku, je to trapné už jenom proto, že se ve skutečnosti nikdo nežení ani nevdává. Festival je festivalem a na nic jiného si nehraje. A když pozvete své klienty na skutečné vinobraní, tak to bude vinobraní, jak má být. Každá faleš prudce snižuje míru zážitkovosti. Klient by si neměl říci „to je jenom jako“. Klient by měl přijet domů s očima navrch hlavy a vyprávět „tak si představ, co jsem zažil“!
Dělejte to s citem, vkusem a zodpovědně
Mějte na paměti jednu věc: Čím je obřad nebo událost autentičtější, tím více může v některých případech působit turista jako rušivý živel. Narazíte-li na nějakou akci, která by vaše klienty mohla zajímat, a máte-li třeba jen náznak pocitu, že je to událost určená jen pro určitý okruh lidí, zkonzultujte svůj úmysl s pořadatelem, jinak hrozí trapas. Jízda králů ve Vlčnově je turisticky velmi přitažlivá a navštěvovaná, ale přece jen je lepší, když předem projednáte s Vlčnovskými, že jim tam přivezete pět autobusů s asijskou výpravou. I tady platí, že se musí chránit zdroje, ze kterých turistický byznys čerpá. U festivalů nebo přehlídek se většinou nemůžete splést (zejména když máte předem objednané vstupenky), ale přesto je dobré zeptat se předem, jestli se nezměnilo místo konání nebo jestli nebyla akce odložena. Pojedete-li na „blint“, může se vám stát, že najdete muzeum v Horní Dolní mimořádně zavřené, protože „víte, ona se dnes Maruška vdává“. Pak už vám nezbude nic jiného než vnutit se na její svatbu.
Jak folklorní pakety nabízet
Věta, začínající „Účastníci zájezdu se seznámí s tradicemi…“ je formulovaná špatně. Je potřeba zdůraznit právě onu zážitkovost, autenticitu a jedinečnost. Tomu musí odpovídat i použitá slovesa – uvidíte, zažijete, vyzkoušíte si, případně naučíte se, přivezete si. S tímto krojem se setkáte jen a jen na Lašsku. A takovou slivovici ochutnáte jen u stréca Křópala, protože pálí trnky z krchova. U vínka vám zazpívá sama Královna Matka Valašského království. Je nutné zapojit tvůrčí invenci. Nadchnout někoho tím, že jej budete „seznamovat s tradicemi“, se vám podaří jen velmi těžko.
Až budete hledat zdroje – skanzeny, jejich umístění, otvírací dobu, termíny, kdy se koná Strážnice nebo třeba Čtyry chodníčky přes Javorníčky, naklepejte si adresu www.CZeCOT.com a klikněte na Folklor nebo na Architekturu a pod ní na Lidovou architekturu. Vsadím se, že se budete divit, co všechno se u nás v oblasti folkloru děje.
Dean Valášek
Fotografie: Archiv Slováckého muzeav Uherském Hradišti