Každý z nás si občas zavzpomíná na dětství. Nezapomenutelné jsou prázdniny u babičky na venkově, kde se daly podnikat výpravy do lesů, na louky a stráně, k potokům a říčkám. Pro většinu městských dětí bylo ctí pracovat na poli a na statku, sušit seno nebo sklízet brambory či řepu. Po namáhavé práci se každý rád zakousl do chleba se sádlem a cibulí. Ještě dnes cítíme na jazyku tu pravou chuť domácích povidlových koláčů a každému dáme za pravdu, že návštěva městské cukrárny se spoustou krémových zákusků není zdaleka tak prima. V některých vesnických staveních pamatovali také na letní hosty. Ti měli většinou vyhrazené své místo v podkroví domu s výhledem do zahrady, luk a polí. Jejich místnosti měly obvykle nejhezčí vybavení na statku. Klientela byla poměrně stálá, pocházela převážně z větších měst a jejich děti byly součástí naší party.
V průběhu kolektivizace a v následujícím období, kdy majetek rolníků a farmářů přešel pod správu JZD a státních statků, hostů ubývalo a tato „idyla“ venkova postupně vymizela. I těmto časům však po dlouhé době odzvonilo a s nástupem tržní ekonomiky do našeho hospodářství se farmáři po navrácení restituovaného majetku znovu snaží získat návštěvníky a turisty z měst na venkov. Staré venkovské tradice se postupně obnovují, opět si nacházejí své místo a oblibu. Po vzoru západních zemí se rozvíjí „dovolená na venkově“.
A že má turistika na českém venkově budoucnost, je víc než patrné. Stresem zatížení obyvatelé měst stále více vyhledávají klid a pohodu venkova, touží po kontaktu s přírodou, chtějí se zapojit do každodenní práce farmářů, poznat folklor a lidové tradice, stejně tak i zvyky a místní zvláštnosti. Prostě chtějí se odreagovat, aktivně si zarelaxovat. Přiznejme si, kdo by si nechtěl zatancovat na opravdické nefalšované vesnické tancovačce či hasičském bále? Nebo navštívit tradiční slavnost, dožínky, dočesnou nebo vinobraní? Vydat se ke skanzenu nebo k poutnímu místu? Nebo zažít atmosféru pravé zabíjačky s vůní jitrnic a čerstvého ovaru? Spatřit a popřípadě si i vyzkoušet tradiční venkovské činnosti či řemesla?
Folklor a lidové tradice v České republice
Právě zvyky, obyčeje a další projevy kultury lidu, se kterými se lze v rámci dovolené na venkově blíže seznámit, mají v České republice hluboké kořeny. Typické jsou především národní kroje, lidová keramika, písně a hudba, pořekadla, lidová architektura a výzdoba původních obydlí, zvyklosti, obyčeje a lidová řemesla. Folklor a lidové tradice jsou většinou spojovány s venkovem či pěstováním vína, případně se o nich mluví jako o vhodném vývozním artiklu do zahraničí. Často jde o stereotypní představy, kdy je celá oblast lidové kultury vnímána jako něco jednoduchého, přežitého, jako něco, co se do dnešní moderní, uspěchané doby nehodí, pro co zde není místo ani čas. Opak je však pravdou. Z historie je vidět, že vlny zájmu se sice přelévají, ale lidová kultura je v celém svém vývoji a v celé své šíři a kráse trvalou součástí našich dějin.
Možnosti lidové kultury jsou v naší zemi opravdu široké. Lidové tradice se udržují po celé České republice především prostřednictvím lidové hudby. Tradiční písně a tance žijí i dnes díky mnoha tanečním souborům, cimbálovým muzikám, v novější tradici i dechovým hudbám. Každoročně se konají nejrůznější festivaly a slavnosti. Mnohé z nich – za všechny jmenujme alespoň festival ve Strážnici – se konají řadu let a naplněná hlediště přímo vybízejí k diskuzi o životnosti lidové kultury. Přehlídky dětských folklorních souborů jsou zárukou uchování zdejších tradic i pro další pokolení.
Typické folklorní tradice jsou v Čechách zastoupeny hlavně na Chodsku, dále pak na východ po celé Moravě. Zakořeněny jsou především na jižní Moravě, kde celá oblast vyniká velmi silným dědictvím po předcích v podobě stále živých lidových tradic. Lze je nalézt nejen v jazyku, v hudebních a tanečních folklorních souborech, ve výtvarné kultuře a architektuře, ale i v tradičních akcích, kdy se celá dědina vystrojí do krojů a společně slaví. V mnoha případech se tyto tradice staly nedílnou součástí života daného regionu. Je tomu tak např. ve Velkopavlovické vinařské pod-oblasti, kde mezi nejznámější a nevýznamnější folklorní tradice patří především tradiční hody, které mnohdy trvají i několik dnů a slaví je téměř každá obec Velkopavlovicka. Zapomenout nelze ani na oblíbené vinobraní, „košty“ vín, vinařské dny a spousty dalších akcí, které si každá vesnice s hrdostí udržuje.
Návštěva Kyjovska je příležitostí k setkání s opravdovostí venkovských lidí, s dotekem dávných časů a kořenů |
Také Kyjovsko je jedinečným místem pro toho, kdo hledá prostředí se stále žijícími tradicemi písniček, muzik, krojů, obyčejů a lidových řemesel. Návštěva Kyjovska je příležitostí k setkání s opravdovostí venkovských lidí, s dotekem dávných časů a kořenů. Jak sami Kyjované říkají, zde je možné i čas zastavit. Vinaři, kteří si před svým sklepem dopřávají zaslouženou sklenku po práci ve vinohradu, nebo stařenka oblečená v kroji jedoucí na kole do kostela – to není představení či předem připravené lákadlo pro turisty. Nejedná se ani o scénu za účasti štábu filmařů. Mnozí tu stále tradicemi žijí. Jsou pro ně potěšením a současně s tímto vyjadřují pokoru k odkazu svých předků. Právě na Kyjovsku můžeme stále ještě vidět, že tradice lidové kultury i dnes vyvěrají z potřeby člověka setkávat se a společně slavit. Snad žádné významnější setkání či slavnost se neobejde bez zpěvu a tance. A právě při nich vyniká ta pravá krása a vznešenost krojů, které se dědí z generace na generaci.
Význam lidových krojů
Lidový kroj se od svého vzniku používal především jako ochrana před počasím. Teprve později se k funkci ochranné přidávaly i funkce sociální, symbolické a obřadní. V minulosti byl většinou základní typ lidového kroje k různým církevním, rodinným nebo výročním slavnostem obměňován a doplňován dalšími krojovými součástmi. A tak bylo možné například podle barvy sukně poznat, je-li děvče zasnoubené či těsně před svatbou, jde-li kmotra ke křtu, nebo je-li Nový rok.
Venkov stále neobjevený
Venkov, příroda, obyčeje a zvyky jsou po staletí srostlé s jeho lidmi, často jsou spolu v určité harmonii. Je na škodu, že český venkov a jeho tradice je pro mnoho z nás oblastí doposud nepoznanou. Venkov je jiný než naše tradiční turistické oblasti a rozhodně má v tomto směru co nabídnout. Dnes je stále populárnější agroturistika – dovolená na venkově, na statku. Je to pochopitelné, vždyť venkov je tím pravým místem nabízejícím bohaté možnosti pobytů v přírodě často spojených s výlety na kole, se sportovními a fitness programy. Můžeme se ale také vydat za folklorem nebo objevovat kvality místních vín, které klient docení teprve tehdy, až si skutečně posedí a za-zpívá v některém sklípku či na některé slavnosti.
Dnes je stále populárnější agroturistika – dovolená na venkově, na statku |
Poznávání lidových tradic v rámci dovolené na venkově má velké pozitivum. Jeho účastníci – nejen hostitelé, ale i hosté samotní – se zapojují do ochrany přírody i památek a dalších krás okolní krajiny. Přispívají tak k uchování společného bohatství našeho státu, podnikatel v této oblasti navíc svou činností napomáhá rozvoji hospodářství daného regionu. Přijeďte na český venkov, budete zde vždy srdečně vítáni!
Text: Eva Šimková, Univerzita Hradec Králové
Foto: CzechTourism, Dean Valášek