Hajdom hajdom tydlidom, hajdom hajdom tydlidom. Už z této koledy je zřejmé, že Valaši odpradávna vandrovali do cestovního ruchu a turistický produkt Valašského království je důkazem toho, že je to zdaleka nepustilo. Ovšem s tím rozdílem, že dnes již nepodnikají výpady do Palestiny, ale naopak se snaží příslušníky všech národů světa přemluvit k emigraci na Valašsko.
Do Valašského království nás na první květnové svátky pozval jeho správce a duchovní otec Tomáš Harabiš. Ve Frenštátě pod Radhoštěm se totiž konal hudební festival „Setkání cimbálových muzik Valašského království“, a to jsme si nechtěli nechat ujít. Krom toho – bylo jaro, stromy kvetly, ptáčkové dělali to… no co zkrátka zjara dělají, pomyšlení na slivovici a valašské frgále také zapůsobilo, zkrátka, nacpali jsme do brašen filmy a vyrazili na východ.
Cimbál, husličky a královna matka
Pátek byl vyhrazen dětským cimbálovkám. Víte, ono když se řekne o nějaké oblasti, že má „živý folklor“, tak si turisté představí něco jako „Řecký večer“ v rekreačním středisku na břehu moře, kde najatí umělci zapějí, případně zatrdlují pro potěšení rekreantů. Na Valašsku je tomu zcela jinak. Tam (a i mnohde jinde na Moravě) lidé hrají, zpívají a esteticky se pohybují ne proto, aby udělali dobře turistům, ale protože to potřebují oni sami. Vypadá to, že každá základní škola má nějaký soubor, v každé vesnici se najde parta amatérských muzikantů. V průběhu celého festivalu nebylo počasí naprosto ideální, ale lidé prostě vytáhli deštníky a z hlediště neutekli. A úžasné bylo samozřejmě i to, že cimbálovkám se fandilo jako na rockovém koncertě.
V sobotu, což byl hlavní festivalový den, začínal program už v 10 hodin dopoledne. Nejdříve se jednou skladbou představovaly kapely (tentokrát už dospělácké), které měly vystupovat v pozdějších blocích, a byl to jakýsi pozdrav městu Frenštátu. V jednu po poledni proběhl koncert Frenštátského orchestru lidových muzikantů, což vše byla jenom předehra, protože ke slavnostnímu zahájení došlo až ve dvě hodiny odpoledne. To se na pódiu sešly celebrity včetně starosty a místostarosty města, zástupce Folklorního sdružení ČR a předsedy Valašského folklorního sdružení, ale hlavní slovo a zahájení festivalu patřilo královně matce Jarmile Šulákové. Ta na dotaz, jak vychází se svými poddanými, pravila, že „občas trochu zlobí, ale že se to s nimi dá vydržet“, pak se chopila mikrofonu, zapěla píseň o cérečkách a publikum se k ní přidalo. A pak konečně začalo Setkání cimbálových muzik Valašského království.
Kapely na ně přijely za Slavičína, z Valašských Klobouk, Bystřice pod Hostýnem, Valašského Meziříčí, Havířova, Ostravice, Frenštátu, Soláně a z Rožnova.
Zajímavé bylo vystoupení zahraničních souborů – Halnego wiatra z Polska a Kysučana ze Slovenska. A od šesté večer patřilo frenštátské náměstí Zbojnickému večeru, při kterém účastníci předvedli zbojnické písně a tance Karpatského oblouku.
Drevenice, kozy, ovce
Valašsko ovšem nejsou jen valašské cimbálovky. Deset kilometrů jižně od Frenštátu najdete v Rožnově pod Radhoštěm ve Valašském muzeu v přírodě téměř všechny klenoty valašské lidové architektury. Otci myšlenky vzniku našeho nejstaršího skanzenu byli bratři Jaroňkové, které uchvátila výstavní Valašská dědina na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895.
Nejstarším areálem Valašského muzea v přírodě je Dřevěné městečko. Od roku 1925, kdy bylo poprvé otevřeno pro veřejnost, sem byly postupně přeneseny a znovu postaveny domy z rožnovského náměstí. K nim byla později dostavěna kopie kostela z Větřkovic a kopie fojtství z Velkých Karlovic. Na to původní jsme se byli v Karlovicích podívat. Ale jen zvenčí, dovnitř nás nepustili. Fojtství totiž stále funguje jako hospodářství a na dvoře byl prostě normální binec.
Během roku probíhají v areálu Dřevěného městečka lidové slavnosti, připomínající obřady a obyčeje zdejších obyvatel. Pravidelně se tu pořádají programy s ukázkami starých způsobů domácí práce a řemesel. Mezi nejoblíbenější akce patří Rožnovské slavnosti a jarmarky.
Valašská dědina se táhne od údolí po úbočí kopce vzhůru a má dost prostoru k dalšímu rozšíření. Je také nejrozsáhlejším areálem Valašského muzea v přírodě. Hospodářské usedlosti, salašnické stavby, mlýn a kovárna jsou umístěny v krajině, která svou členitostí připomíná vesnice na úbočích Beskyd. V průběhu roku se tu konají programy oživující staré způsoby hospodaření. Najdete tu políčka, zahrádky a ovocné stromy tradičních odrůd. Na loukách se popásají ovce jako u Betléma, z chlívku na vás vykoukne koza, a když včas nevezmete do zaječích, poštípají vám husy na dvorku lýtka.
Mlýnská dolina je nejmladším areálem Valašského muzea v přírodě. Byla otevřena v roce 1982. Valcha, mlýn a pila jsou kopiemi objektů z Velkých Karlovic. Lisovna oleje je původní stavbou z 18. století. Hamr je rekonstrukcí provozu z Ostravice. S výjimkou lisovny jsou všechny mechanismy poháněny vodní silou. Provoz zahajuje slavnostní program s ukázkami řemesel, v červnu se tu konají kovářská setkání, v srpnu rybářský den.
Dú Valaši, dú
Nejlepší je ovšem po Valašsku chodit pěšky (nebo jezdit na kole, pokud vám kopce nedělají potíže), cestou se rozhlížet, kochat se výhledy a podobně. Vypravili jsme se na kultovní Radhošť a Pustevny. Vykládat vám o nich nebudu, protože to vám poví Luděk Sládek na straně 32. Pohled na sjezdovky dává tušit, že tu v zimě mají docela rušno. O kousek dál právě rozbalovali paraglidisté kluzáky. Chvíli jsme si počkali, co to s nimi udělá. Po rozběhu a vzletu se sice zdálo, že skončí ve větvích, ale zřejmě už terén dobře znali. Asi kilometr od startu vpravo našli stoupající proud, který je brzy vynesl několik set metrů nad Radhošť. I adrenalin je na Valašsku doma.
Spojíte-li pobyt na Valašsku s nějakou kulturou, s gastronomickými zážitky, s nějakým tím výletem třeba na Díly nebo na Čarták a přidáte-li trochu recese a legry, nebude vám nic chybět. Tím spíš, když si za přechodné sídlo zvolíte rožnovský hotel Relax. Much recommendable!
Abych nezapomněl – pořiďte si Valašský pas, je k mání v informačních střediscích. Dostanete na něj slevy v různých podnicích a můžete do něj sbírat razítka.
A pokud jste incomingoví touroperátoři, nebo se zabýváte domácím cestovním ruchem, je načase, abyste začali přemýšlet o spolupráci s Valašským královstvím. Víte, že má různě po světě roztroušená svá velvyslanectví? Víte, že má svoji univerzitu, na které se dá studovat například pálení slivovice nebo pohřebnictví? Víte, že má svoje Valašské královské letectvo? Vyplňte si mezery ve všeobecném vzdělání…
Malý, ale přece jen Valášek Dean
Foto Luděk Sládek a Dean Valášek