Deset let jednání završeno

Po deseti letech jednání vznikla jednotná klasifikace ubytovacích zařízení. Dohodli se na ní dva největší profesní svazy sdružující hotely, penziony a podobná ubytovací zařízení – NFHR ČR – Národní federace hotelů a restaurací a HO.RE.KA. ČR – Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu. Nová certifikace byla uznána Českou centrálou cestovního ruchu a Ministerstvem pro místní rozvoj ČR.

Ing. Mirka Luprichová, preZidentka HO.RE.KA ČR a pan Roman Vacho, prezident NFHR ČR

Nová klasifikace, podle které se budou hotely, penziony a podobná zařízení rozdělovat do pěti tříd, vstoupí v platnost v lednu roku 2004. Zda se ubytovací zařízení rozhodne podle klasifikačních pravidel certifikovat, je na jeho dobrovolném rozhodnutí. To je důvod, proč se Česká centrála cestovního ruchu rozhodla subjekty k jejich užívání motivovat. „Od nového roku budeme v zahraničí přednostně propagovat právě ta ubytovací místa, která se k nové certifikaci připojí. Turisté tak budou vědět, jaká úroveň služeb a vybavení je v zařízení čeká,“ říká ředitel České centrály cestovního ruchu Ing. David Gladiš.

Hlavními aktéry vzniku jednotné klasifikace byli Ing. Mirka Luprichová, prezidentka HO.RE.KA ČR, a pan Roman Vacho, prezident NFHR ČR. Při tiskové konferenci, která se uskutečnila 10. června v hotelu Inter.Continental Praha, jsme oběma položili několik otázek.

Ke konečné verzi jednotné klasifikace pravděpodobně vedla cesta s řadou kompromisů z obou stran. Jak jste spokojeni s jejím konečným zněním?

R.V.: V prvé řadě jsem spokojen, že se podařilo ukončit mnohaleté diskuze, které byly založeny spíše na osobní antipatii účastníků jednání, a jsem rád, že společně s kolegyní Luprichovou, jíž podle mého názoru patří největší dík, protože ona byla hybnou silou jednání, jsme projekt dovedli do úplného finále. Včera jsme naformulovali úvodní pasáže, znění i myšlenky, které bude třeba do konce června přetavit v akční plán, protože klasifikace, která hodnotí jednotlivé kategorie a rozdělení do tříd, je pouze prvním krokem. Papír snese mnoho, ale formulace musejí být takové, aby vyhovovaly hlavně podnikatelům a případně i investorům, aby získali jasnou představu, jaká kvalita produktu musí být zachována u hotelu příslušné kategorie. Pokud bych měl odpovědět na otázku, jak jsem spokojen, musím říct, že mě především těší, že se nám podařilo vyrovnat určitou názorovou rozdílnost ve vztahu ke kvalitě hotelového produktu a shodnout se na pohledu orientovaném do evropského či mezinárodního hlediska, tedy že jedna strana ustoupila z „malých českých“ pohledů. My jsme naopak řekli, že půjdeme do filozofie klasifikace jako minimálních znaků, které musí hotel zabezpečit, aby vyhověl dané kategorii. Zde je vzájemná shoda a i já sám musím přiznat, že budu muset ve svém pětihvězdičkovém hotelu investovat a některé věci doplnit, abych splnil klasifikační znaky. Rozhodně to tedy neprobíhalo tak, že bych při jednáních hájil svůj vlastní píseček. Chtěli jsme, aby host měl jasnou představu a věděl, co může v daném zařízení očekávat.

M.L.: Od sedmdesátých let, kdy u nás naposledy vznikla oborová norma ubytovacích zařízení, která byla několikrát novelizována, ale jejíž platnost zanikla v roce 1993 a která na základě určitých pevně stanovených klasifikačních znaků zařazovala ubytovací zařízení do kategorií a tříd, neexistoval žádný obecně závazný předpis, kterým by se podnikatelé mohli řídit, ale který by zároveň pomáhal při orientaci spotřebitelům – hostům, cestovním kancelářím apod. V současné době dochází k tomu, kdy podnikatel dle Živnostenského zákona č. 455/1991 Sb., respektive jeho novely 356/99 Sb. ze dne 9. prosince 1999 musí označit provozovnu určenou pro poskytování služeb přechodného ubytování kategorií a třídou ubytovacího zařízení, ale při tomto označení, v případě že u objektů kolaudovaných po 1. červenci 1998 dodrží vyhlášku 137/1998 Sb., záleží na jeho libovůli, zkušenostech, bohužel také ale někdy „nezkušenostech“. Tak dochází k tomu, že host navštíví ubytovací zařízení, které počtu hvězdiček neodpovídá, je zklamán a cítí se podveden. Stejné rozpaky lze najít také u některých našich i zahraničních touroperátorů, kteří ubytovací zařízení v České republice hodnotí podle svých vlastních kritérií, a proto při prohlížení katalogů zjistíte, že např. hotel, jehož majitel jej označil např. 4 hvězdičkami, má v tomto katalogu pouze hvězdičky 3. Naše sdružení HO.RE.KA ČR sice již mnoho let certifikuje ubytovací zařízení svých členů, ale vzhledem k poměru našich členů ke všem podnikatelům, poskytujícím ubytovací služby, neměla nikdy tato certifikace dopad, jaký by si zasluhovala. Proto jsem velmi ráda, že se nám společně s panem Vachem podařilo vytvořit pracovní skupinu, která se shodla na společných klasifikačních znacích, a že jsme zároveň našli výraznou podporu ze strany pana Mgr. Pavla Němce, ministra pro místní rozvoj ČR, a Ing. Davida Gladiše, ředitele ČCCR, kteří přislíbili pomoc při přednostním propagování ubytovacích zařízení, jež certifikaci podstoupí, a tím jí dodají dosud chybějící vážnost. Jsem přesvědčena o tom, že jednotliví ubytovatelé pak budou chtít ve vlastním zájmu certifikaci podstoupit, mít na dveřích nalepen certifikační znak a v recepci certifikát se svým jménem, čímž řeknou všem svým zákazníkům: „U nás se můžete bez obav ubytovat, protože poskytujeme veškeré služby, které v dané třídě očekáváte.“

 Hovořili jste o názorové rozdílnosti. V čem bylo největší úskalí?

R.V.: Vzhledem k tomu, že jsme překonali některé dřívější třenice, bylo zřejmě největším úskalím to, že někteří z účastníků jednání byli zpočátku omezeni v myšlenkovém potenciálu znalostmi, zkušenostmi a vědomostmi. Jsem rád, že se nám podařilo nezůstat vzadu a nenazírat na svůj konkrétní hotel z pohledu „nesmím připustit, aby se toto dostalo do klasifikace, protože to musím nakoupit“.

M.L.: Tento názor nesdílím. Myslím, že já i všichni mí kolegové a předchůdci jsme se vždy snažili o vytvoření skutečně kvalitního a jednoznačného materiálu. Je třeba si však uvědomit, že HO.RE.KA ČR je dobrovolné sdružení, kde všichni „funkcionáři“ pracují ve svém volném čase a zdarma, za což jim patřil a patří můj dík. S ženskou diplomacií jsem se snažila využít všech předchozích zkušeností a podkladů i vyslechnout a sjednotit současné názory a představy svých kolegů. Výsledkem je materiál, který předkládáme.

Jaký bude další postup obou vašich sdružení vůči členům i nečlenům?

R.V.: Samozřejmě budeme postupovat naprosto shodně a jednotně. Nemyslím, že bychom měli nějaký zásadní problém v aplikaci znaků klasifikace a podmínek, které jsou u členských subjektů. Stejným způsobem budeme postupovat i u nečlenů, kteří požádají federaci, aby certifikovala jejich hotel. Rovnost podmínek je dána zněním bodů klasifikace. U nečlenů bude situace možná malinko komplikovanější, protože jsme se shodli, že certifikovat budou dva profesní svazy, tedy NFHR ČR a HO.RE.KA ČR. Každý z těchto svazů bude odpovídat svojí značkou umístěnou na dveřích a na společném certifikačním znaku za kvalitu daného produktu, přestože budeme i nadále upřednostňovat dobrovolnost a sebehodnocení při určování počtu hvězdiček. Shodli jsme se také, že do čtyř hvězd budeme řešit pouze sporné případy, kdy každý profesní svaz utvoří komisi, ať už smírčí či hodnotitelskou, která bude při svém jednání řešit impulz spotřebitele, klienta či cestovní kanceláře, provede zjištění na místě a případně rozhodne o odebrání počtu hvězdiček. Důležité je, že jsme se shodli na vytvoření společné komise, která bude rozhodovat o udělení pěti hvězdiček. Je potřeba, aby se o udělení pěti hvězd nemohl podnikatel rozhodnout zcela svobodně, ale aby o ně musel požádat. Proto oba svazy připraví tým odborníků, kteří na základě této žádosti navštíví daný subjekt, zhodnotí situaci na místě a rozhodnou o udělení či neudělení hvězdiček.

M.L.: Neustále zdůrazňujeme bázi dobrovolnosti. Je na každém ubytovacím zařízení, zda certifikaci podstoupí či nikoli. Všem podnikatelům se snažíme vysvětlovat, že Evropská unie se nebude přizpůsobovat našim českým poměrům, že my, kteří jsme po revoluci volali „Chceme zpět do Evropy“, se teď nemůžeme divit, že bychom měli udělat něco navíc, abychom se v té Evropě cítili dobře. Stále je co vylepšovat, i já budu muset ve svém rodinném penzionu v Praze něco doplnit, co jsem léta odkládala, utěšovala se, že to tak stačí, ale teď mě vlastní výtvor donutí, abych to změnila. Udělám to – odměnou mi bude dobrý pocit, že host bude mít k dispozici lepší vybavení a budou mu poskytovány kvalitnější služby.

Budete certifikáty členům udělovat zdarma?

R.V.: Ještě nevíme, protože v současné době členové za klasifikační znak určitou část platí, ale myslíme si, že bychom tímto krokem mohli napomoci k rozšíření členské základny, o což všichni usilujeme. V tuto chvíli ale nepanuje shoda na ceně certifikátu pro nečlenské subjekty.

M.L.: My budeme udělovat certifikáty svým členům zdarma. Při našem členském příspěvku, kdy ubytovací zařízení do 20 lůžek platí při členství typu Standard 1 500 Kč, do 100 lůžek 3 000 Kč a nad 100 lůžek 5 000 Kč ročně (u pohostinských zařízení to je 800 – 2 000 Kč ročně), mají přístup k důležitým informacím, naše sdružení je jim vždy s radou a pomocí nablízku a zároveň mohou využívat všech dalších slev a výhod, z nichž nejvýznamnější je např. 10% sleva z poplatků placených autorským organizacím, není pochyb o tom, že je to jen další velmi výrazná pomoc našim členům. Samozřejmě budeme certifikovat i ty, jejichž nechuť se jakkoli sdružovat převažuje nad pocitem sounáležitosti a síly oboru, ale certifikát, který bude jakousi známkou kvality, by chtěli mít. Ti budou muset samozřejmě zaplatit, ale jsem přesvědčena o tom, že časem dojdou sami k tomu, že být členem profesního sdružení přináší jednak řadu nesporných výhod pro ně samé, ale také posiluje pozici profesního sdružení navenek, které bude-li větší a silnější, bude mít lepší možnost ovlivňování toho, co potom zpětně na ně samé dolehne.

Vraťme se k systému kontrol. Říkal jste, pane prezidente, že kontroly budou provádět komise příslušných svazů na podnět zákazníků. Myslíte, že ona zpětná vazba bude dostatečná? Nebude potřeba i vlastní iniciativy svazů?

R.V.: Profesní svazy nejsou kontrolním orgánem. V tuto chvíli ale ani stát nemá kromě České obchodní inspekce a živnostenských úřadů žádný mechanismus, kterým by mohl kontrolovat podnikatelské subjekty. Jak jsem říkal, do konce června bychom měli formulovat praktickou stránku provádění certifikací. Při úvodních diskuzích jsme narazili na zásadní problém, kterým je financování této kontrolní činnosti. Stačí si jen spočítat dopravní náklady lidí, kteří by měli po celé republice tyto kontroly provádět. A už vůbec nehovořím o jejich čase. Profesní svazy rozhodně nedisponují zdroji, které by jim takovéto kontroly umožnily. Permanentní kontrolní činnost je převážně otázkou nákladů a disponibilních financí.

M.L.: Ano, je to tak. Chceme vytvořit v oblasti cestovního ruchu zdravé podnikatelské prostředí, snažíme se, aby gastronomii a hotelnictví připadla jejich dřívější vážnost a aby na podnikatele, kteří státu odvádějí nemalé částky, nebylo pohlíženo přes prsty. Za to, že my pomůžeme státu situaci řešit na profesním a skutečně profesionálním základě z našich vlastních zdrojů, bychom byli velmi rádi, kdyby se v rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj ČR či České centrály cestovního ruchu našla částka, která by nám pomohla vyřešit praktickou otázku kontrolní činnosti tak, abychom mohli nejen řešit případné sporné situace, ale především projít všechna certifikovaná ubytovací zařízení a podnikatelům pomoci radou, zkušenostmi a znalostmi. Myslím, že náš obor, který z velké části zajišťuje reprezentaci České republiky v zahraničí, by si to zasloužil.

Ptala se Eva Frindtová