Daniel Mourek: Jsme odsouzeni být populární cykloturistickou destinací

Začnete-li pátrat po novinkách, statistikách či trendech v oblasti cyklistické dopravy nebo cykloturistiky v České republice, téměř jistě při svém hledání skončíte u Nadace Partnerství a jejího programu Green­ways, případně u národního cyklokoordinátora Ing. Jaroslava Martinka z Centra dopravního výstupu a jeho týmu. Ušetříme vám práci a na následujících řádcích přinášíme rozhovor s Ing. Danielem Mourkem z Nadace Partnerství, který je zároveň členem týmu národního cyklokoordinátora a viceprezidentem Evropské cyklistické federace. Náš rozhovor se týkal především dálkových cyklotras a jejich značení. Zabředli jsme ale i do problémů, které rozvoj cykloturismu v Česku provázejí.

Jak vnímáte aktuální stav podpory cykloturistiky v České republice?

Musím říct, že letos se konečně začalo něco dít, pokud jde o propagaci cykloturistiky do zahraničí. Například my jako Nadace Partnerství jsme s agenturou CzechTourism objeli několik zahraničních veletrhů. Mimo jiné i f.re.e Mnichov, kde byla Česká republika partnerskou zemí a kde bylo Česko hodně vidět. Pomohl nám i výstup premiéra Petra Nečase, který v tu dobu navštívil Zemský sněm. Já jsem na veletrhu měl jednu prezentaci věnovanou cykloturistice a třeba kolegové z Ústeckého kraje představili Labskou stezku a své páteřní stezky. Za pár dní (rozhovor se odehrál na konci března, pozn. red.) jedeme na Bike Festival do Vídně, kde budeme vystavovat společně s Centrálou cestovního ruchu – Jižní Morava. Zkrátka snažíme se poslední dobou trochu víc rozkročit a kromě veletrhů cestovního ruchu obsáhnout i veletrhy věnované cyklistice a cykloturistice.

Samozřejmě je ještě spousta věcí, které je třeba udělat. Jednou z nich byl i nový web Ceskojede.cz, který se nám podařilo spustit před pražskýmveletrhem FOR BIKES. Jeho účelem je především propagace dálkových tras,v kterých si myslíme, že máme největší šanci uspět u klientely z klasických cykloturistických destinací, jako jsou třeba Německo, Rakousko, Švýcarsko, Nizozemsko či Francie. Právě posledně jmenovaná země se v poslední době v tomto ohledu velmi posunula a tamní projekt France Vélo Tourisme je jedním z velmi inspirativních příkladů. Na tomtowebu můžete samozřejmě najít všechny potřebné informace o možnostech cykloturistiky ve Francii, ale také si třeba půjčit kolo nebo zakoupit některý z cykloturistických zájezdů. 

Vy jste ovšem, pokud si dobře pamatuji, našli před pár lety inspiraci ve Švýcarsku.

Ano, v roce 2010 jsme se inspirovali švýcarským projektem SchweizMobil a na základě zkušeností s ním jsme vystavěli právě projekt Česko jede. Ten má domácím i zahraničním návštěvníkům zprostředkovat ucelenou nabídku cykloturistiky v České republice.

V posledních týdnech se hodně mluví o změnách, které se dotknou dálkových cyklotras…

Myslíte změnu způsobu jejich značení? Tu jsme společně s Centrem dopravního výzkumu (CDV) navrhli již v loňském roce a nyní přichází čas na její realizaci. Jde o to, že dálkové cyklotrasy dostanou nové, jedno- až dvouciferné číslování a v terénu budou značeny novými symboly a logy. Vzhledem k tomu, že v České republice je asi 5 300 kilometrů dálkových cyklotras a náklady na jejich značení nesou vesměs kraje, byl pro změnu stanoven delší časový horizont – přeznačeno by mělo být do roku 2015. Kraje by měly postupovat na základě metodiky značení dálkových tras, kterou jsme pro ně připravili. Z toho by měla vzejít národní nabídka pro dálkovou cykloturistiku, která bude dostupná na webu Česko jede. Přeznačování se bude týkat zejména hlavních cyklotras podél tuzemských řek, jako jsou Vltavská stezka, Labská stezka či cyklostezky Ohře a Bečva, které by měly do České republiky přivést cykloturisty ze zahraničí, především z Německa, které je největší cykloturistickou destinací.

Čím je pro nás německý trh tak zajímavý?

Není bez zajímavosti, že v Německu převažují právě dálkoví cykloturisté, zatímco třeba u nás převažují tzv. regionální cykloturisté, tedy ti, kteří přijedou do jednoho místa, z kterého podnikají hvězdicovým způsobem cyklovýlety. V tomto smyslu máme jednu podstatnou výhodu, která se jmenuje Labská stezka. Ta byla na základě průzkumu již podeváté vyhlášena v Německu vůbec nejlepší cyklostezkou. A tato stezka díky investicím krajů, zejména pak Ústeckého, pokračuje i na českém území. Zbylých 96 km by mělo být v Česku dokončeno v příštím roce.

Nahrává nám mimo jiné fakt, že podle posledních průzkumů posiluje v Německu trend k aktivnímu trávení dovolené, a cykloturistika je jednou z nejlákavějších va­riant. Němci za ní nechtějí cestovat nikam daleko, chtějí se co možná nejdříve dostat na kvalitní stezku a na ní čerpat kvalitní služby. Pokud cestují po vlasti, organizují si cesty sami, takže potřebují dostatek informací, kvalitní mapy, cyklistické portály či aplikace ke stažení pro mobilní zařízení. Při cestách do zahraniční ale hodně využívají služeb specializovaných touroperátorů, a to nejen domácích, ale úspěchy tam začínají se svými nabídkami slavit i české cestovní kanceláře. Problémem českých touroperátorů podle mne je, že své produkty neumějí v zahraničí efektivně prodat, proto musí spolupracovat s místními partnery.

Kromě již zmíněných dálkových tras máme od letošního roku připraven projekt EuroVelo tras. Když se podíváte na web www.eurovelo.com, najdete tam popis čtrnácti evropských tras, z nichž čtyři procházejí Českou republikou a na našem území čítají celkem asi 2 100 kilometrů. Za svým způsobem „vlajkovou loď“ považujeme Stezku železné opony, což je trasa EuroVelo 13 vedoucí z Norska až do Turecka. Na území Česka je v současné době realizován úsek mezi jižní Moravou a Dolním Rakouskem, v ostatních krajích se nyní začíná s vyznačováním této trasy.

Proč se zaměřujete právě na dálkové trasy? Vždyť vyznačených stezek je u nás přece mnohem víc?

Příklady úprav značení dálkových cyklotras v Česku, (březen 2013)

To samozřejmě je, celkem asi 44 tisíc kilometrů. A to je problém – v Česku je jednoznačně „přeznačeno“, značit nové cyklotrasy už nemá smysl. Spíše se musíme podívat na přínos stezek pro stát, kraje či obce. V tomto ohledu si největší pozornost zaslouží právě dálkové trasy, neboť cykloturisté přijíždějící po nich ze zahraničí u nás minimálně jednou přenocují a konzumují služby. Síť musí být nějak marketingově zaměřena. A to je úkol projektu Česko jede. Kraje mají spoustu nabídek, cyklistických balíčků apod., ale v celé jejich škále nemá šanci se vyznat ani český, natož pak zahraniční cykloturista. To jsme si koneckonců otestovali i na zmiňovaném veletrhu v Mnichově. Pakliže je třeba jižní Morava u nás jasně etablovaná jako cykloturistický a vinařský region, v Bavorsku nemá veřejnost téměř ani ponětí, že se tam pěstuje víno, ani že je tam rozvinutá síť cyklostezek a na ně navázaných produktů.

Za optimální bych považoval, aby se pod hlavičkou Česko jede propagovalo deset dálkových tras a vybrané regionální přes­hraniční trasy, jako například Jihlava–Třebíč–Raabs, případně Greenways Praha–Vídeň či Mnichov–Plzeň–Praha. A samozřejmě mezinárodní trasy podél řek, u kterých je důležité, že v Německu jde o zaběhnuté produkty, resp. značky. Na českém území by proto měly být tyto trasy přeznačeny tak, aby bylo značení na obou stranách hranice stejné. Naučit totiž třeba německého klienta, že Labská stezka má jiné logo v Německu a jiné u nás, je absolutní nesmysl, takhle se značky nebudují. My se potřebujeme chytit toho, co už je zaběhnuté.

Udělali jsme malou srovnávací studii, do které jsme zahrnuli Německo, Rakousko, Francii a Švýcarsko, a zkoumali jsme, jak je koncipována tamní cykloturistická nabídka. Chtěli jsme se inspirovat, jak Českou republiku „zabalit“ jako cykloturistickou destinaci a nabídnout na zahraničních trzích. Podle našeho názoru je totiž třeba zájem o cykloturistiku v Evropě využít a zužitkovat příslušný ekonomický poten­ciál. Evropská cyklistická federace spolu s Evropským parlamentem nechaly zpracovat studii o objemu cykloturistiky, z které vyplynulo, že tento segment představuje 3 procenta z celkového turismu a že generuje asi 54 mld. eur ročně. A většinu představují právě dálkové trasy, jako třeba trasy podél Loiry, Rýna či Dunaje. Ale i již zmiňovaná Labská stezka je v tomto průzkumu vysoko. Podnikatelé již ekonomický význam cykloturistiky pochopili a zapojují se do příslušných aktivit. Letos jsme například vydávali společného průvodce po Labské stezce v Německu a v Česku a musím říct, že ochota podnikatelů prezentovat se v tomto materiálu byla dosti velká.

O Labské stezce hovoříte víc než o ostatních trasách…

Možná je to tím, že právě ona by se mohla stát „výpadovkou“ pro vstup cykloturistů do České republiky. Ale stejně tak by mohla tomuto účelu sloužit třeba i Vltavská stezka, která je navíc důležitou spojnicí mezi Dunajskou a Labskou stezkou. Dunajskou stezku a konkrétně její úsek mezi Pasovem a Vídní, už jelo velké množství lidí, a ti nyní hledají další trasy, na které by se vypravili. A dost často opět trasy podél řek, které jsou obvykle vedeny jednodušším terénem. V Německu totiž například velkou část cykloturistů představují lidé nad 55 let, které do hor nedostanete.

Mají tuzemské trasy naději na mezinárodní úspěch?

Myslím, že co se týká infrastruktury, máme docela dobré předpoklady, abychom na mezinárodním poli uspěli. Nesmíme to ale pokazit marketingově. Marketing je asi nejdůležitější složkou a v této oblasti hodně sázíme na spolupráci s agenturou CzechTourism a jejími zahraničními zastoupeními. Společně třeba připravujeme studijní a novinářské cesty po tuzemských stezkách, při kterých představujeme i vinařské a další produkty. V České republice je toho tolik, že je podle mého názoru „odsouzena“ k tomu být populární cykloturistickou destinací, ale musíme to těm lidem zjednodušit, aby se sem dostali a aby se tu orientovali. Proto jsme také připravili ono přeznačení dálkových tras, o kterém jsem již hovořil. To je základ, na který budou navazovat další kroky, jako třeba vydání přehledové mapy dálkových cyklotras v České republice. V materiálech, které budou vydávány, bude i nabídka služeb na trase. A bude třeba vyřešit i garanci zaměření a kvality služeb poskytovaných podnikateli cykloturistům. To je pochopitelně úkol projektu Cyklisté vítáni, který provozujeme již sedmým rokem a který snad již prokázal svoji životaschopnost. Zapojeno je do něj přes tisíc subjektů – od ubytovacích a gastronomických zařízení až po turistické atrakce.

Turistických atrakcí, zvláště pak památkových objektů, je v projektu ovšem zatím poměrně málo, což může být trochu problém. Na mnoha hradech a zámcích se cyklisté nesetkávají s právě vřelým přijetím, o nějaké vstřícnosti při úschově kol, brašen a dalšího vybavení ani nemluvě. Není to jeden z limitujících faktorů rozvoje cykloturistiky u nás?

Slabé místo to samozřejmě je. Problém je v tom, že většina památek je v majetku či správě státu a jejich rozpočty jsou tak napjaté, že členství v projektu, byť cenově zvýhodněné, musejí oželet. A druhou věcí je určitá neochota některých správců památek otevřít více objekty cyklistům. Z řad cyklistů by se mohlo rekrutovat více návštěvníků hradů a zámků, ale pokud musí například jeden z dvojice hlídat kola na nádvoří, zatímco druhý absolvuje prohlídku, většina si návštěvu rozmyslí. Vše jde vyřešit, navíc s relativně malými investicemi, ale musí k tomu být ochota. Kolegové se kdysi snažili jednat s Národním památkovým ústavem, aby se tato otázka vyřešila centrálně, ale zatím bez výsledku. Není bez zajímavosti, že v zahraničí tento problém nerezonuje obvykle tak silně jako u nás… Hlavní argument pro cykloturistiku je dostat turisty do regionů. A památky jsou v regionech jedním z předních turistických lákadel. Pokud by se podařilo změnit tento přístup správců památek, určitě by se i lépe dařilo rovnoměrněji rozprostírat návštěvnost v České republice.

Dálkové trasy vedou obvykle přes území dvou nebo více krajů, což vyžaduje jejich spolupráci s vámi i mezi sebou navzájem. Daří se to podle vašeho mínění?

Tam, kde existuje organizace destinačního managementu, se s daným krajem obvykle spolupracuje mnohem lépe, protože se bavíte s lidmi, kteří turistice rozumějí a přesně vědí, co je potřeba. Nicméně pokud jde o propagaci dálkových tras, těžko ji můžete očekávat od krajů jako takových, tu musí na svá bedra vzít projekt Česko jede. Kraje a obce v posledních letech udělaly v oblasti podpory a propagace mnoho, nyní je třeba posílit národní úroveň. Bez toho se neobejdeme. Prodávat Českou republiku po krajích je podle mě velmi složité.

Co považujete za největší slabinu cykloturistiky v České republice? Marketing?

I v marketingu máme ještě stále určité mezery, ale dokonalá není dosud ani infrastruktura. Třeba ve srovnání s Maďarskem máme ještě co dohánět. U nás se před časem zvedla vlna odporu proti cyklostezkám, protože jsou údajně drahé. Ale bez investic přece nelze rozvíjet turistické produkty. Kdyby nevznikla golfová hřiště, nebyla by tu golfová turistika. A kolik stálo oněch 130 golfových hřišť? A to ani nemluvím o tom, že cykloturistickou infrastrukturu využívají i místní obyvatelé.

Problémy ale vidím i jinde, třeba v jazykové vybavenosti. Z Německa mám třeba reakce v tom smyslu, že v Praze máme sice mnoho informací či směrových ukazatelů dvojjazyčných, ovšem česko-anglických. Říkáme si tu totiž „ať se naučí anglicky“, ale takhle to nefunguje. Pokud je naše největší cílová skupina německy hovořící, musí na to být profesionálové v cestovním ruchu připraveni. Na to bohužel narážíme i při realizaci příhraničních projektů, třeba na jižní Moravě – zdaleka ne všichni tamní starostové, byť žijí u hranice, jsou schopni se domluvit německy. Naopak v Rakousku úředníci, kteří pracují na přeshraničních projektech, musejí povinně absolvovat kurzy češtiny, aby uměli alespoň základy. Nebo přijímají české zaměstnance, kteří pak mají na starost komunikaci. V turismu jde podle mě o naprostý základ. V angličtině se situace už hodně zlepšila, ale musíme se více zaměřit na cílové skupiny. Rusové také všichni nehovoří anglicky…

Jednou ze slabin tuzemského cestovního ruchu je dlouhodobě tvorba turistických produktů, resp. balíčků. Jak je tomu v případě cykloturistiky?

Je pravda, že balíčky jsou evergreenem, který se řeší u dlouho. Nejde jen o to balíčky vytvořit, ale musí je také někdo nabízet a prodávat. Tedy musí existovat dostatečný počet touroperátorů schopných balíčky prodat. Pokud se podíváme do zahraničí, zjistíme, že je úplně běžné, že na každou dálkovou trasu jsou nabaleny balíčky, které prodává buď destinační agentura, nebo touroperátoři. Na příslušných webech jsou oboje nabídky. To u nás zatím bohužel nefunguje a je to další z věcí v marketingu, s kterými se musí pohnout. Jinak budou zahraniční cyklisté balíčky kupovat u zahraničních touroperátorů a v Česku z oněch peněz zůstane jen malá část. U nás je ale problém ten, že naučit Čechy, aby si koupili balíček služeb v tuzemsku, je téměř nemožné. Každý si radši bude služby hledat sám v domnění, že tím ušetří. Tento trend se ale podle mě bude měnit, lidé nebudou mít tolik času, aby si vše hledali a zajišťovali. Každopádně se jim musí nabídnout něco, co je nejen atraktivní, ale co jim také ušetří čas a peníze. Některé destinační agentury to již pochopily a jdou příkladem. Stačí se třeba podívat, jak to funguje na Lipně…

Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: archiv Daniela Mourka