Co vše se „vejde“ do služby lázeňského ubytování?

Žijeme v době, která přeje šedé ekonomice. Cestovky nemají na pojištění a přemýšlejí, jak překlopit své zájezdové podnikání na (ne)zájezdy. Školky nemají ve školkách děti a vymýšlejí, jak je hlídat po parcích. Prodejci rozšiřují sortiment o ten povolený, aby mohli prodávat. Nakupovat je možné vše, ale jen v hotovosti, a výdejní okno bude mít za chvíli každý. Nechci psát o koronaviru, který je všudypřítomný, ale tato docela pochopitelná snaha mnoha podnikatelů „vejít“ se do prostoru vymezeného mimořádnými opatřeními pro podnikání mi připomněla snahu mnoha ubytovatelů vejít se se svým širokým sortimentem služeb do definice ubytování a vyhnout se přísnější regulaci, zejména té zájezdové.

Ve své praxi jsem se s tímto fenoménem opakovaně setkala v rámci řízení před živnostenským úřadem. Vždy šlo o wellness pobyty, respektive pobyty nabízené lázeňskými hotely a wellness hotely. Odtud tedy přesmyčka k tématu aktuálního čísla časopisu – lázeňství. V tomto článku se pokusím vytyčit mantinely, které pro poskytování lázeňských a wellness pobytů jako (ne)zájezdů vyplývají ze současné právní úpravy.

Ubytování, které není součástí dopravy a není určeno k účelům bydlení, je samostatnou službou cestovního ruchu. V kombinaci s dopravou, nájmem dopravního prostředku nebo tzv. jinou službou cestovního ruchu může ubytování vytvořit zájezd. Ten nemůže prodávat ubytovatel, ani cestovní agentura, ale pouze cestovní kancelář. Pokud tak činí ubytovatel nebo cestovní agentura, vystavují se sankcím ze strany živnostenského úřadu. V extrémních případech, které ale již česká praxe zná, šlo i o trestný čin neoprávněného podnikání.

Mezi tzv. jiné služby cestovního ruchu právní úprava řadí například vstupenky na koncerty, sportovní události, výlety nebo akce zábavních parků, prohlídky s průvodcem, skipasy, pronájem sportovního vybavení, a také „lázeňské procedury“ (en. spa treatments). Jinými službami cestovního ruchu jsou tedy také sauny, bazény, vířivky, protiproudy, zábaly, masáže a jiné. Podle aktuální právní úpravy obsažené v zákoně č. 159/1999 Sb. tvoří kombinace ubytování a této jiné služby zájezd, pakliže jiná služba představuje významnou část hodnoty souboru, je inzerována jako podstatná část pobytu nebo jiným způsobem představuje podstatnou část pobytu. Po přečtení tohoto odstavce by se měl pozorný čtenář z řad provozovatelů wellness hotelů orosit a začít googlovat, co obnáší založení cestovní kanceláře.

Naštěstí nemusí být tak zle. Stejná právní úprava totiž říká, že součástí služby ubytování mohou být také strava, nápoje a úklid nebo přístup do místních zařízení určených pro hotelové hosty, jako je bazén, sauna, lázně nebo posilovna. Pakliže jsou tyto služby zahrnuty v ubytování, nemohou vytvořit zájezd.

Automaticky se tedy nabízí otázka, kdy jsou strava, nápoje, úklid, a zejména pak bazén, sauna, vířivka, zábaly, masáže atd. součástí ubytování, a kdy už ne. Odpověď na tuto otázku je podle mého názoru potřeba hledat v preambuli směrnice 2015/2302, která je základem pro českou právní úpravu. Směrnice zmiňuje, že součástí ubytování mohou být služby realizované v místním zařízení určeném pro hotelové hosty. Druhou podmínkou je, že služba musí být zahrnuta v ceně za hlavní službu a zatřetí, jako taková musí být služba hotelovým hostům nabízena. Klíčem k úspěchu je tedy u wellness/lázeňského pobytu kladné zodpovězení tří otázek: 1. Je služba poskytována v místním zařízení určeném pro hotelové hosty?  2. Je služba hostům nabízena v ceně ubytování? 3. Je tak i inzerována?

Místním zařízením bude jednoznačně zařízení, které je součástí ubytovacího (lázeňského) komplexu, nebo k němu přiléhá. Místním zařízením naopak spíše nebude městský bazén provozovaný jiným subjektem přístupný široké veřejnosti ani restaurace nebo bar s jiným provozovatelem v jiné části obce.

Služba je zahrnuta v ceně ubytování, jestliže je jako součást ubytování hotelovým hostům   nabízena. Typicky bude na webových stránkách provozovatele ubytování nebo v jiné nabídce hotelovým hostům uvedeno, co vše je zahrnuto v ceně ubytování. Je proto podstatné, aby nabídka ubytovacích služeb určená hotelovým hostům obsahovala v ceně příslušné dílčí služby, tedy aby v kolonce na webu popisující služby zahrnuté v ubytování bylo uvedeno: wellness, spa, bazén, fitness centrum, 3x masáže atd.

Jestliže následně tu samou službu uchopí jiný podnikatel a bez dalších změn ji prodá nebo zprostředkuje zákazníkovi, půjde o prodej nebo zprostředkování jedné služby, který může realizovat cestovní agentura. To je samozřejmě dobrá zpráva i pro obchodní partnery lázeňského hotelu.

Pokud provozovatel lázeňského nebo wellness hotelu dočetl až sem a stále je zneklidněn, mohu jej ujistit, že zcela aktuálně mají státní úřady jistě jinou práci než posuzovat nuance rozsahu poskytované služby ubytování u wellness hotelů. Navíc, oba v úvodu zmiňované případy řízení u živnostenského úřadu, které jsem ve své praxi zaznamenala, dopadly ve prospěch wellness hotelu nebo cestovní agentury zprostředkující wellness pobyt. Přesto si myslím, že by se informace v tomto článku mohly i v této době hodit, protože jsem zaznamenala, že řada podnikatelů využívá současnou dobu k určitému auditu svých právních záležitostí.