Podle průzkumu veřejného mínění považuje 90 % respondentů pivo za náš národní nápoj a tři lidé ze čtyř jsou přesvědčeni, že české pivo je nejlepší na světě. Vědí to i turisté, kteří k nám míří ze zahraničí. A nezřídka je to jediný důvod, za kterým k nám přijíždějí. Stačí si vybavit celé hordy Angličanů, které se potulovaly po Praze v – mírně řečeno – rozjařené náladě a táhli od jedné hospody k druhé. Kdo se sem však nepřijíždí jen opíjet, ale má i jiný zájem, chce něco vidět a poznat, ale pivo mu chutná, a to české zvlášť, přijde mu vhod, že mu incommingové agentury nabízejí – po vzoru Německa – zájezd za poznáním i za pivem v jednom – „pivní cestu“.
Takový typický krátkodobý výlet za českým pivem může mít podle agentury CzechTourism například následující „propozice“:
Komu je produkt určen:
– cestovním kancelářím pro domácí cestovní ruch
– cestovním kancelářím pro incomming
Počet noclehů: 3
Minimální počet osob nezbytných pro konání akce: 20
Typ ubytování: Hotel
Typ stravování: Plná penze
Charakter produktu:
– Poznávací
– Historie a architektura, městská turistika
– Spotřební zábava (nákupy, noční zábava, gastronomie atd.)
Turistický region: Plzeňsko
Turistická oblast: Plzeňsko
Itinerář:
1. den – Plzeň (prohlídka známých památek: pivovar, pivovarské muzeum, historické podzemí), oběd v restauraci Na Spilce, večeře v restauraci U Salzmannů, nocleh v hotelu tříhvězdičkovém hotelu)
2. den – odjezd do Stříbra (prohlídka města), dále do Chodové Plané (prohlídka pivovaru Chodovar a společný oběd), poté zpět do Plzně – účast na Pilsner Festu (plzeňské pivní slavnosti), individuální večeře, nocleh v tříhvězdičkovém hotelu
3. den – odjezd směr Oselce (prohlídka pivovarnického muzea), oběd v Nepomuku, odjezd zpět do Plzně – volný program, večeře ve Staré sladovně, nocleh v tříhvězdičkovém hotelu
4. den – Plzeň (možnost návštěvy ZOO nebo společná prohlídka Velkého divadla či muzeí, popř. individuální volno), oběd v restauraci Pivovarská rychta, odpoledne možnost zajištění kulturního programu, večer odjezd z Plzně.
Plzeňský Prazdroj to s turisty umí
Díky popularitě plzeňského piva ve světě míří nejvíce turistů do Plzně. Prazdroj se po příchodu zahraničního partnera na tuto skutečnost dobře připravil, věděl, co turisté chtějí, a umí jim to poskytnout.
Má vynikající tradici – v Plzni se vaří pivo od 13. století, od dob založení města. V roce 1838 se měšťané, kteří měli právo vařit pivo, rozhodli společně vybudovat nový moderní pivovar a zajistit tak výrobu kvalitního plzeňského piva.
Má unikátní produkt – sládek Josef Groll uvařil v říjnu 1842 první spodně kvašený světlý ležák na světě – „plzeňské“. Piv s označením pils či pilsener je na světě mnoho, jediným celosvětově uznávaným originálem je však Pilsner Urquell.
Má také asi nejlépe propracovanou strategii jak na hosty… Kromě samotného pivovaru nabízí návštěvu i „spartakiádního stadionu“ mezi pivnicemi v ČR – restaurace Na Spilce, která je uvnitř areálu pivovaru. A obdobný „tandem“ má i v centru města – pivovarské muzeum + šenk Na Parkánu.
V pivovaru se návštěvníci seznámí s tajemstvím jedinečného varního postupu piva Pilsner Urquell, navštíví labyrint pivovarských sklepů s tradiční výrobou piva a přímo ze sudu jej ochutnají. Prohlédnou si i expozici dílny pivovarských bednářů. Odtud míří do restaurace Na Spilce, kde na hosty čeká bohatá nabídka jídel tradiční české kuchyně a výborné pivo Pilsner Urquell přímo od zdroje. Restaurace se nachází na nádvoří pivovaru a je největší v ČR. Její kapacita je 580 míst + 166 v salonkách + ještě dalších 80 na letní zahrádce.
Pivovarské muzeum se nachází ve středověkém právovárečném domě. Kdo ho navštíví, uvidí výjimečnou expozici, která vypráví příběh piva od starověku až po současnost. Součástí muzea je i Šenk Na Parkánu, hospoda ve stylu našich dědečků s výbornou atmosférou, pivem Pilsner Urquell a pivními specialitami.
Budování značky, které nic nestojí
Fenomén Plzeňského piva je tak obrovský, že pivovar (nebo muzeum) zdaleka nenavštěvují jen hosté z ciziny. V roce 2005 ho navštívilo více než 150 000 osob.
Turistům se postupně otevřely i jiné pivovary – Budvar, Staropramen, Krušovice, Velké Popovice, Starobrno… – a začaly si zvykat, že se jim po provozu budou procházet zvědaví návštěvníci.
Nabídka turistům má poměrně jednoduchou filozofii – předobrazem bylo Německo (zvláště pak Bavorsko s neuvěřitelně pestrou nabídkou pivovarů), nebo ještě spíše Skotsko s exkurzemi do palíren whisky. Předvádí se samotný výrobní proces, technologie, stroje, postup. K tomu se na závěr přidává ochutnávka produktu, kolem něhož celou dobu návštěvník chodí a postupně si ho zamilovává. Takže mu určitě bude chutnat, koupí si ho i domů a příště už bude pít jen ten, protože ho navíc bude mít spojený se zážitkem při exkurzi. Vynikající marketingová strategie. Nehledě na to, že nakonec určitě za své peníze notně popije a přinese tak firemnímu rozpočtu (nehledě na to, že zaplatí za exkurzi) v celkovém součtu pořádné sumy. A opravdu se nejedná o malá čísla – návštěvnické centrum jihočeského Budvaru vykázalo v rekordním loňském roce návštěvnost přes 42 000 osob.
Menší pivovary také chtějí své turisty
Postupně tuto strategii začaly objevovat i malé pivovary. Ovšem je jich hodně a špatně se mezi nimi rozlišuje, těžko na sebe upozorňují mezi konkurencí. Navíc každý pivař zná (kromě „celostátních“ piv typu Gambrinus, Krušovice atd.) vlastně jen značku svého pivovaru, v jehož dosahu žije a jehož pivo pije („pivovary jsou silné v okolí svého komína“), ale už těžko si dokáže vybavit pivovar na druhém konci republiky. Nadto, když po listopadu 1989 nastal v tradičním schématu zmatek, některé pivovary zanikly, jiné se obnovily, další změnily své obchodní jméno (a to dokonce několikrát – např. Pelhřimov). A když něco neznám, proč bych tam jezdil, zejména jsem-li lokální patriot a pivo ze sousedního okresu už mi nechutná (chuťový zvyk je železná košile). A tak se menší české pivovary opět porozhlédly po Německu a začaly nabízet samy sebe v koordinovém šiku. Vznikl tak projekt Česká pivní stezka, který má přilákat návštěvníky do malých pivovarů.
Pivní (cesta) stezka – co to je?
Cílem je, aby turisté přijíždějící do ČR měli kromě hradů, zámků a jiných pamětihodností možnost poznat i tradiční regionální pivovary, jež k historii a koloritu země neodmyslitelně patří.
O pivní stezce se sice mluví od roku 1995, ale zhruba desítka pivovarů se jí aktivně věnuje až zhruba od roku 2003, kdy začal zájem lidí o pivní turistické stezky podle pivovarníků růst. Tito menší výrobci piva se proto rozhodli vyznačit mezi sebou tzv. pivní stezky. Ty jsou jedním ze způsobů, jak vejít ve známost i s regionálními značkami. Jde hlavně o to, aby malé pivovary byly vidět a mohly konkurovat částkám, které na propagaci dávají nadnárodní pivovarské společnosti. Pivní stezky nejsou pevně vyznačeny. Zhruba od roku 2003 nabízejí místa, kde kromě dobrého piva a jídla lidem ukážou, jak se dělá poctivé pivo, nabídnou nocleh a k tomu například kus historie své i města. Na vzniku projektu spolupracovali místní úřady i zařízení i agentury cestovního ruchu.
Prvními účastníky projektu byly pivovary Svijany, Nová Paka, Náchod, Chodová Planá, Pivovarský dům Praha, Polička, Český Krumlov, Třeboň, Jihlava a Černá Hora.
K dalším známým stezkám patří Jihočeské pivní stezky, které připravila Jihočeská centrála cestovního ruchu. V nabídce je možnost návštěv osmi pivovarů a minipivovarů v jižních Čechách – mezi nimi např. Budějovický Budvar, pivovar Bohemia Regent, pivovar Eggenberg a další.
Zdroj: Nakladatelství Helvetica & Tempora, s.r.o. |
Řady „tourist-friendly“ pivovarů se rozšiřují
Pivní turistika od pivovaru vyžaduje, aby měl zmapován svůj region, nabízel prohlídku výrobního provozu, ochutnávku i prodej sortimentu piv a měl i (vlastní) restauraci, nejlépe s ubytováním. Takže nic složitého, nesplnitelného. Proto se také stále více a více pivovarů a minipivovarů zapojuje do projektu pivních stezek (cest) a odmyká své brány návštěvníkům i v jiné dny než jen v Den otevřených dveří.
Navíc kromě jiných podpůrných aktivit vznikla v roce 2005 v nakladatelství Helvetica & Tempora s.r.o. (ve spolupráci s agenturou CzechTourism a s Ministerstvem zemědělství ČR) speciální brožura „Pivní cesty“, která propaguje naše pivní stezky více i dovnitř do České republiky.
Takže tím pochopitelně mezi veřejností v současné době roste zájem o „pivní turistiku“. Pivní výpravy lze samozřejmě pořádat samostatně, jet autem, ale to není ono – musíte řídit a nemůžete pít. Tak k čemu do toho pivovaru jet. Proto je mnohem výhodnější využít služeb cestovní agentury, která za klienta vše zařídí a hlavně – bezpečně ho dopraví k pivu i domů. Že tuto příležitost cestovní agentury ještě příliš neobjevily, pivovary příliš netěší.
Proto se musí o návštěvníky i nadále snažit především samy. Vymýšlejí různé nové nápady a projekty.
Pivní cyklostezky
Jednou z novinek v pivní turistice jsou tzv. pivní cyklostezky, což je obdoba vinařských stezek. Ty už existují řadu let, zejména na jižní Moravě, a získaly si velkou oblibu. Pivní cyklostezky teprve začínají vznikat. Propojují pivovary a zaručené vyzkoušené hospody po trase. Jsou to například pivní stezky Slezsko Radegast CykloTrack ve Slezku, Beskydská pivní cyklotrasa, stezka ve Vrbně pod Pradědem, či stezka Petra Bezruče z Brna do pivovaru Černá Hora, síť stezek Chmelovelo, což je žatecká obdoba moravských vinostezek a další
Primárním záměrem bylo spojit sportování na kole s možností konzumace piva, neboť kolo není motorové vozidlo. Novela zákona však zakázala řídit pod vlivem alkoholu i bicykl, takže pivní stezky trošku ztratily na atraktivitě. Znamená to buď to risknout a konzumovat dál, i když řídíte jen řídítka, nebo nepít, čímž ovšem pivní stezka ztrácí smysl. Některé pivovary to řeší nabídkou nealkoholických piv. Hovoří se také o novele zákona, tak uvidíme
Jiným spojením cyklistiky a pivní turistiky může být verze, že výprava cyklistů přijede do malého pivovaru, ubytuje se v jeho hotelu nebo ubytovacím zařízení ve městě či alespoň v kempu, přes den si dá výlet na kole (po NEpivní stezce) a večer pak má zajištěný program v pivovarské restauraci. Druhý den nemusí nikam řídit, přesune se buď do dalšího pivovaru autobusem, nebo na kole (operátor mu mezitím převeze věci) a opět si to může užít.
Rozhodujete se začít nějaký ten pivní zájezd pořádat? Máte již svou turisticko-poznávací trasu po památkách vyzkoušenou? A uvažujete, že ji doplníte o návštěvu pivovaru (nebo dvou až tří) a máte tak nový produkt? Nejprve doporučujeme zjistit si, co návštěva pivovaru obnáší a co kde nabízejí za „extrabuřty“.
Co na vás při návštěvě pivovaru čeká?
Exkurze probíhá skoro ve všech pivovarech podobně. Začíná se ve sladovně (pokud ji pivovar má). Před samotným startem prohlídky seznámí průvodce v krátké řeči návštěvníky s historií pivovaru, jeho tradicemi, zajímavostmi… Někde – například v Budvaru – na to mají audiovizuální sál. Přednáška pokračuje informacemi o vyráběném sortimentu, jeho zvláštnostech a množství, kolik se ročně vyprodukuje. U pivovarů se výkon jmenuje výstav a udává se v hektolitrech. Pokud povezete výpravu ze zámoří, je dobré si to předem přepočítat (například na galony), aby si to hosté dokázali lépe představit. Skoro vždy to číslo pak ohromí a pivovar získá náležitý respekt, aniž návštěvníci zmíněný místní mok už ochutnali.
A jde se do provozu. Žádný pivovar neodolá pochlubit se svou varnou. Nejpůsobivější je, když je hodně historická, nebo rekonstruovaná v původním duchu (byť uvnitř už je moderní technologie) – měděné pánve (kotle) vypadají impozantně. Prohlídka dále kopíruje technologii výroby piva, exkurze prochází jednotlivými provozy pivovaru: Jde se na spilku, kde uvařená mladina – již obohacená chmelem – kvasí, dále na filtrační pracoviště až k ležáckému procesu ve sklepích, popřípadě trasa prohlídky zavede hosty i do stáčírny (do sudů nebo lahvárny).
A na závěr přijde zlatý hřbet celého programu, na který se všichni těší. Jde se do ležáckých sklepů a zde průvodce (či sládek, nebo personál sklepa) nabere (načepuje) pivo – ještě nefiltrované – přímo z ležáckých sudů (tanků) a dá kolovat. To je taková událost, že v tu chvíli se napije každý – zapřisáhlý abstinent i těhotná žena. I když ti poslední dva jen tak trochu ochutnají.
Ke správnému koloritu prohlídky patří, že se pivo pije z pořádného mázu, který může mít i několik litrů. A je tudíž pořádně těžký. Ovšem pít z něho obouruč – to je proti staleté pivovarské tradici. To smějí pouze ženy, jako chlap byste byl pro smích.
I když se to zdá nemožné, i z takovéhoto těžkého „maxipůllitru“ se dá pít jednoruč, jen je potřeba znát správný fígl. V podstatě je to stejné, jako z demižonu. Uchopíte máz za ucho, lehce zakloníte zápěstí a položíte si nádobu na předloktí. Jeho pohybem pak zvedáte máz k ústům a nakláněním regulujete proud tekutiny padající do vás. Pak už je exkurze u konce, stačí ještě zajít do pivovarské prodejny, zakoupit si příslušné suvenýry, tácky, trička, sklenice, či pivo v dárkovém balení a máme to za sebou. Většinou jedna standardní exkurze trvá kolem hodiny, záleží na velikosti pivovaru.
Kromě klasické prohlídky pivovarského provozu se pivovary snaží návštěvníkům nabídnout i něco dalšího, nějakou zvláštnost, nějaké další lákadlo – pivovarské muzeum, pivní lázně (Chodovar), ale hlavně – pořádnou velkou pivnici, kam proudí ten správný mok „trubkama přímo ze sklepa“ a kde je ta správná atmosféra „urazit“ pár kousků a řádně tu utratit své peníze.
Například v protivínském Platanu je přímo uprostřed pivovaru velká letní restaurace Belveder, kde dělají výborné grilované steaky a klobásy. Součástí jsou i krytý taneční parket a pódium, kde pravidelně bývá nějaký program.
Nabídka je velmi široká
Vámi organizovaný pivní zájezd může zamířit jak do těch známých a velkých pivovarů (Plzeň, Budvar, Staropramen, Krušovice, Starobrno, Radegast ), tak zejména do menších, ale přesto vyrábějících pivo ještě průmyslovým způsobem, jejichž prohlídka má jinou atmosféru než v kolosu. Tyto menší pivovary jsou sdruženy v Českém svazu malých nezávislých pivovarů (www.csmnp.cz) a mají přímo ve svém programu vytváření vhodných podmínek pro turistiku „pivních cest“ – a to i s návazností na zahraničí (česko-německé pivní cesty). Každý pivovar rád prohlídku umožní, mnohé i v cizích jazycích, stačí se domluvit předem. A jako houby po dešti po celém Če-sku rostou i další – ještě menší várečné domy – minipivovary a restaurační pivovary. Zde není kapacita tak veliká, ale o to je každá výprava více vítána, protože každý vypitý půllitr piva je hodně znát na tržbě a umožní pivovaru přežít tlak velkých podniků.
V tomto článku nelze vyjmenovat všechny pivovary, které stojí za to navštívit, tak jen namátkou:
Regent (Třeboň) – tradice vaření piva od roku 1379
Chodovar (Chodová Planá) – muzeum a restaurace Ve Skále, pivní lázně, koulení sudů
Dětenice – zámecký pivovar, stylová středověká restaurace se středověkou krmí i mravy
Dalešice – muzeum rakousko-uherského pivovarnictví, natáčel se zde film Postřižiny
Benešov – pivovar, který vlastnil majitel konopišťského panství František Ferdinand d’ Este
Želiv – klášterní pivovar
Budoucnost je v přeshraniční pivní turistice
Touroperátoři v segmentu gastronomické turistiky (kam tato „pivní“ spadá) zaměřené na domácí klientelu mají na trhu velkou budoucnost. Hrad už 2x v jednom roce vidět nemusím, ale užívat si u zabíjačkových hodů z pivem v ruce lze opakovaně. Navíc se připravuje propojení pivních stezek do Horního Rakouska a přes Plzeňsko do Bavorska.
Jihočeská centrála cestovního ruchu (JCCR) a agentura Oberösterreich Tourismus 27. září podepsaly v Českých Budějovicích dohodu o spolupráci mezi oběma regiony, jež stvrdila spolupráci v letech 2007 až 2013. Obě organizace spolupracují tři roky a vytvořily už několik přeshraničních projektů, na něž příští rok naváže nabídka pod názvem Pivní kultura bez hranic. Podle vedoucího oddělení marketingu ag. Oberösterreich Tourismus Georga Bachleitnera je cílem společného projektu jakýsi středoevropský pivní region, a to v oblasti mezi Východním Bavorskem přes Plzeňsko, jižní Čechy až po Horní Rakousy.
Přestože primárním cílem je, aby piva chtiví Rakušané a Bavoři přišli za ním do Čech, propojení může dobře sloužit i opačně. Kdyby někomu došly tuzemské pivovary, v Bavorsku jej jich na dalších osm tisíc.
Pokud potřebujete poradit s výběrem vhodných pivovarů v rakouském či bavorském příhraničí, doporučujeme obrátit se na Svět piva (www.svetpiva.cz), kde mají dobrý přehled, co je kde v zahraničí zajímavého k vidění a ochutnání.
Text: -GoGo-
Foto: pivovar Radegast