Svaté knihy spojuje víc, než bezvěrci tuší i než jsou leckteří jinověrci ochotni připustit. Za třicet stříbrných vám povím příběh, například o Chrámové hoře, kde Hospodin stvořil Adama a Mojžíš uložil kamenné desky Desatera, i o Chrámové hoře, ze které Mohamed vystoupal k Alláhovi do sedmého nebe. Kdo by si však o posvátných křižovatkách kultů chtěl poslechnout víc, ať přijme naši zářijovou výzvu a ve společnosti CK EXIM TOURS si vychutná závěrečnou esenci kulturní chlouby Jordánska a Izraele. Tak tedy, vzhůru přes Jordán!
„Přejdi Jordán“ není jen biblickou výzvou, ale i reálným zážitkem pro každého, kdo míjí hranice Jordánského Hešemitského království do země zaslíbené Izraelitům. Lpíte-li na třítisícileté starozákonní dějepravě, octnete se na cestě ke svobodě bez otroctví a chvátáte ke vstupu do nebe. A brány nebeské se v den posledního soudu otevírají v „Městě pokoje“, v Jeruzalémě.
|
Standardně je osmidenní poznávací zájezd Egypt – Jordánsko – Izrael cestovní kanceláří EXIM TOURS nabízen ve dvou květnových termínech. Tehdy zde teploty dosahují vyšších třicítek a při velmi nízké vlhkosti vzduchu je již každá zdolaná rovnoběžka znát. Přesto měl i druhý turnus věkový průměr okolo 50 let, a zájezd je tedy vhodný i pro zvídavé seniory. Nejen oni ale využívají komfortní možnosti prodloužit si poznávací dovolenou o pobyt u moře v Egyptě v Tabě. Žádná z víz není potřeba vyřizovat na zastupitelských úřadech v Česku, vše zařizují delegáti na vstupních místech. Délky přejezdů mezi jednotlivými turistickými zastávkami nejsou dlouhé, průvodce je vyplňuje jak praktickými informacemi (kde a kdy koupit vodu, kde je z náboženských důvodů potřeba mít zahalené tělo či hlavu), tak povídáním o zvyklostech a historii navštívených regionů. |
Léto je v Jeruzalémě horké a suché, zima chladná a deštivá a občas také padá sníh. I to je důvod, proč sem zájezdy EXIM TOURS míří na konci jara. Na poznání města Davidova na okraji Judské pouště v Judských horách jsou vyhrazeny dva a půl dne a vše začíná slibně tam, odkud hříšníci budou padat do pekla a ctnostní odcházet do nebe. Jen si na hoře Olivetské musíte počkat na poslední soud. I když je tu jeden z nejlepších výhledů na historické jádro obalené městskou hradbou, neotálejte tu dlouho. Za zdmi se těsná jeden jediný kilometr čtvereční koncentrované historie, jehož význam není změřitelný, je posvátný.
Jeruzalém má prý na 70 jmen, mnohá z nich jsou historická, jiná čistě básnická. Aby ne – město je v dokumentech opěvováno i zatracováno od
19. století před naším letopočtem. Pravděpodobně nikdy nebude uznáváno jako hlavní metropole židovského státu, neboť tři velká monoteistická náboženství jej považují za Svaté a nikdo by podobnou „statutární anexi“ nepřipustil.
Kdo je pak v Jeruzalémě doma nejen jako? Muslimové se scházejí k islámské svatyni Al Axa na hoře Moriah a k mešitě na Chrámové hoře, Židé míří ke Zdi nářků a Tóru si předčítají i u Davidovy hrobky u vršku Sion, křesťané nesou své kříže Křížovou cestou na Golgotu. A turisté? Ty najdete ve všech čtyřech čtvrtích – židovské, muslimské, křesťanské a arménské, prostě všude, což ale znamená, že zapovězených míst je v království nebeském poskrovnu.
Nečekejte ale žádnou okázalost, Jeruzalém ji nepotřebuje! Kloučci v jarmulkách čutají před školou do mičudy, suší se tu prádlo, prodává čerstvé jateční maso, večer se otevírají krčmy, kočky zevlují za okny… Jednotlivé náboženské obvody vlastně nemají ani žádné zřetelné hranice a rozpoznáte je třeba podle čistoty nebo oblečení mnichů či domorodců.
Muslimové, Židé a jejich kněží mají bezpočet argumentů, se kterými obhajují nároky na zvláštní místo v západní části Jeruzaléma – na Chrámovou horu. Díky jejich houževnatosti je svatý vršek středobodem obou kultů a nejspornějším geopolitikem zároveň.
Jako první si horu podle židovské tradice vyhlédl Bůh, aby měl na zemi kde přebývat. Král Šalamoun (970 – 931 př. n. l.) mu tu prý nechal v desátém století před naším letopočtem zbudovat první jeruzalémský Chrám. „Místo Boží Přítomnosti!“, říkali o něm Židé a pouze svým levitům dovolovali vstoupit do centrální svatyně.
 Pouze omylem architektů Sulejmana Velikého stojí hora Sion a chrám Věčného spánku Panny Marie těsně za jeruzalémskými hradbami. Však za to prý pykají zazděni v jedné z osmi bran vedoucích do nebeského království |
 Chrám v chrámu – Kristova hrobka uvnitř baziliky Božího hrobu. Je třeba uznat, že mnohé Boží hroby roztroušené po české krajině jej kopírují docela přesně |
Kdyby celá Chrámová hora patřila Židům i dnes, byly by restrikce obdobně přísné. Všem je ale dovoleno navštěvovat Západní zeď Chrámové hory, přičemž toto zdivo není ničím menším než pozůstatkem vnějších hradeb druhého jeruzalémského Chrámu neboli Zdí nářků. Muži k ní nesmí bez pokrývky hlavy, neboť nelze předstupovat před Boha obnažený, stejně jako je urážlivé otáčet se po modlitbě ke zdi zády. Ženy mají svou vlastní oddělenou část, vlasy jim mohou volně vlát, ale ani kousek ramene či výstřihu nesmí před Nejvyšším vystavit. Obnaženým tu proto rádi půjčí šátek či papírovou jarmulku, a umíte-li hebrejsky, půjčíte si svitek Tóry. Starověká modlitebna pod širým nebem je otevřena 24 hodin sedm dní v týdnu všem bez rozdílu víry.
I přes svůj název je zeď příjemně prostorné místo, kde se nijak hromadně nevzlyká a Abrahamův národ také o ní jako o místu nářků nesmýšlí. Známé označení jí přiřkli muslimové podle Židů oplakávajících v roce 70 n. l. zničení Chrámu – obydlí, kde přebývala Hospodinova Přítomnost. A jak milosrdně zhodnotili pohromu křesťané? Ti si pohromu vysvětlují jako naplnění jednoho Ježíšova proroctví, neboť pokoření svatostánku znamenalo i triumf jejich církve.
Chrámová hora je dnes muslimská a ani Židé sem nesmí z obdobných důvodů jako za dob syna Davidova. Který by snad zapomněl, tomu to připomene cedule u vchodu podepsaná jedním z vrchních rabínů anebo kontrolní hlídka u bezpečnostních detektorů. Turistické skupiny zavedené evropské cestovní kanceláře problém nemívají a jejich průvodci jim také umí vyhmátnout příhodný čas bez čekacích front. Na citadele na vrchu Chrámové hory se pak potkávají nejen zbožní muslimové, ale i cizinci všech barev pleti. Alláhovy ratolesti sem míří především za modlitbami do mešity Skalní dóm, jedné z nejbarevnějších jeruzalémských památek (postavena v letech 687 až 691 devátým chalífou Abd al-Malikem). Z Olivetské hory vám do oka padne jako první, ne pro polohu na vyvýšenině, ale pro škálu modrých, azurových, tyrkysových a blankytných barev na mozaikových zdech a díky zlatoryzí kopuli.
Jako v mnoha jiných islámských kostelech je nevěřícím vstup do Skalního dómu zapovězen a obdivují jej pouze zvenku. Jejich rozmrzelosti ulevuje malý altánový přístavek ve stejných barvách a tvarech, který má i jinověrcům zprostředkovat obraz o třetím nejsvětějším místě islámu. Stoupenci Koránu věří, že skála v centru modro-zlatého zázraku je tatáž, z níž roku 621 n. l. vystoupal do sedmého nebe Mohamed, aby od Alláha doručil modlitby, které jsou i pro dnešní muslimy povinné. Ctitelé talmudu zas podtrhují, že na ní měl Abrahám obětovat syna Izáka, a pokud se tak dělo, mohlo to být zhruba okolo roku 2 000 před naším letopočtem. Z hlediska budoucnosti je pro islámské zvěstovatele apokalypsy Chrámová hora tím, čím pro křesťany hora Olivetská, neboť o soudném dnu tu budou viset váhy s kalibrací na kvalitu mrtvých duší.
 Zeď nářků, správněji Západní zeď jeruzalémských Chrámů. Navzdory názvu se tu hromadně nenaříká, ale poklidně rozmlouvá s Bohem |
Zní to krutě, ale hora Golgota, kam se nezřídka koncentrují modlitební síly křesťanů, bývala veřejné popraviště. Bazilika Božího hrobu, konečná šestisetmetrové Křížové cesty na tomto jeruzalémském vršku, se však od jiných bazilik liší nejen významem, ale také interiérem. Na důkazy Kristovy oběti proto dohlíží šest církví (arménská, řecká pravoslavná, římskokatolická, syrská, koptská a etiopská), což nezaujatým divákům slibuje i pestrou přehlídku kněžských rouch. Za sklem například úzkostlivě střeží i 7 m dlouhý, 3 m široký a 4,80 m vysoký kus skály, poslední pozůstatek původní novozákonní Golgoty, kde Kristus zasadil kříž, kde byl mučen, pomazán a uložen do hrobu.
Ten, kdo cestuje za tradicí, se tu také rozpomíná, že ještě dávno předtím spočinul na Golgotě první člověk. A to je další důvod, proč je skalisko zaskleno, a dychtivé ruce poutníků nepodlehly pokušení odnést si z Adamova rovu malý úlomek. Věřící totiž vědí, že spojení Adama a Krista a lidských prahříchů je velmi těsné. Všechny byly smyty, když nazaretská krev prosákla na Adamovu lebku, jak hluboko skrze skálu stékala. S obdobnou precizností stanovila křesťanská tradice i místo Kristova hrobu. Poutníci z celého světa neváhají čekat hodinové fronty, aby uvnitř chrámu vešli do jednoduché kamenné krypty, odkud Jesus Nazarenus – Rex Iudaeorum odešel na nebesa.
 Getsemanské zahrady, kde Jidáš zradil Ježíše. Olivovníky jsou staré přes dva tisíce let, takže by už mohly kápnout božskou |
 Skalní dóm na Chrámové hoře, v pořadí posvátnosti třetí nejuctívanější místo muslimů. Ze skály uvnitř vystoupal Mohamed za Alláhem do sedmého nebe a snesl odtud modlitby, které jsou povinné dodnes |
Nálada před svatostánkem vůbec není tak pietní, jak by se podle vážnosti událostí dalo soudit. Vůně kadidla přehlušuje aroma smaženého falafelu, šepotavé modlitby pohlcuje ryk bazaru a stačí seběhnout pár kamenných schodů a už se handrkujete o nejlepší cenu exotického koření.
Protože příběh končící popravou Božího mesiáše začal nedaleko Jeruzaléma, je cesta do Betléma otázkou necelé hodinky a také přechodu na jedno z palestinských teritorií. Průjezd hranic se ale odehrává bez formalit a průtahů, neboť pro každé území EXIM TOURS najímají zvláštního průvodce.
Stejně korektně jako k identifikaci místa Kristova umučení přistoupily církve i k místu jeho narození. Sáhnout si v chrámu Božího narození na hvězdu, která označuje místo porodu, je stejně dojímavé, jako kdyby Adamova ruka natahující se v kopuli Sixtinské kaple k té Boží byla zrovna ta vaše. V betlémském kostele Božího narození ale nestačí pozdvihnout hlavu, za extatickým prožitkem se musí sestoupit do chladné jeskyně a mezi desítkami dalších nedočkavců pokleknout.
Nejen v Betlémě je Žid Ježíš synonymem dobra a Říman Herodes synonymem zla. Podle charakteru svých mocenských nástrojů ale nebyl Herodes velkým inovátorem, protože vraždění kojenců nebyla za jeho éry žádná novinka, jak nepohodlné situace urovnat. Také se zapomíná, že Herodes byl velkorysým architektem a šalamounskému národu přál, neboť během své třicetileté vlády nechal renovovat jeruzalémský chrám a rozšířit Západní zeď, aby se u ní lidé nemuseli mačkat. Herodovo architektonické dědictví je vesměs úctyhodné, ale nejvelkolepějším počinem je jeho terasovitá pevnost Masada.
Masada se tyčí nad modrobílou hladinou Mrtvého moře. Celé okolí jeví vůbec minimální známky života – vyprahlá půda a absence sladké vody tu každou sekundu připomíná, že se nacházíte ve 400 m n. m. a nultý bod nadmořské výšky je jen několik zákrut opodál. Současným návštěvníkům je tvrz dostupná lanovkou anebo po Hadí stezce, avšak kdo si její trasu jen trochu obhlédne, pěší zážitek si milerád odpustí.
Stavitelské řešení Masady je geniální. Deset tisíc římským vojáků ji po Herodově smrti dobývalo zpět tři roky (ze skalních ochozů jsou základy jejich tábora dodnes viditelné) a římská hrdost musela tehdy hodně utrpět, protože během marné okupační snahy se v pevnosti žilo nad poměry. Zelóti, židovská odbojná skupina, se tu koupali v lázních, relaxovali v saunách, hodovali v síních. Pravděpodobně využívali i caldárium, místnost pro horské lázně s podlahou podpíranou sloupy, mezi nimiž proudil teplý vzduch, a určitě i synagogu, údajně nejstarší na světě. I vody bylo díky studním a sběrným rýhám na skalách dostatek, přestože tvrz leží odloučena od řek v karanténě Judské pouště. Protiklad životadárného místa v poušti, Mrtvé moře, se vlní nedaleko. A poslední zastávka u jeho přesolených břehů pozorným čtenářům našeptává: Co je pravdy na povídání starém tisíce let, že tak čile hýbe s dnešním světem?
Text a foto: Hana Čermáková a Filip Madle
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
