Západočeská Šumava a její turistické možnosti

Šumava se rozkládá na jihozápadní hranici Čech s Německem a Rakouskem, s přilehlým Bavorským lesem pak tvoří největší zalesněný komplex ve střední Evropě. Pro své bohaté vodní zdroje, zachovalou faunu i flóru a čistý vzduch je nazývána „zelenou střechou Evropy“. V roce 1991 byl vyhlášen na části území Šumavy národní park (NP), svojí rozlohou 69 000 hektarů největší ze čtyř národních parků České republiky. Jeho nejcennější části (I. zóny) jsou ponechány zpravidla samovolnému vývoji bez zásahu člověka. Tento národní park pak ještě zvnějšku lemuje Chráněná krajinná oblast Šumava o rozloze 970 000 ha.

Pro pořádek je nutno připomenout, že ze správního hlediska je Šumava rozdělena na dvě části. Dolní část patří Jihočeskému kraji, severozápadní část pak kraji Plzeňskému. Budeme se snažit zaměřovat jen na tu plzeňskou část, ale leckdy to nepůjde, neb Šumava je z přirozeného hlediska jen jedna a ona hranice je na Šumavě brána jen velmi okrajově.

Šumava – přírodní unikát

Šumava dává všem návštěvníkům možnost především přírodních zážitků, možnost zotavit se, načerpat nové síly a duševní pohodu. A to ve všech ročních obdobích.

Nabízí lehké šumění lesa, uklidňující pohádkovou zimu, sto odstínů zeleně pozdního jara, chladivá údolí a osvěžující vánek okolo horských bystřin a slatí v tom nejparnějším létě, zádumčivost, pestré barvy a plíživé mlhy začínajícího podzimu a teplotní inverze v pozdním podzimu a zimě, kdy jsou celé hory zalité teplým sluníčkem a vnitrozemí je pokryto mrazivým oparem. Skýtá ale i množství bezejmenných hřebenů, pokochání se pohledem na výrazné vrcholy Boubína, Sokola, Poledníku a Ostrého v Čechách, Roklanů, Luzného a Velkého Javoru, nejvyšší hory Šumavy a Bavorského lesa v Německu.

Fenoménem Šumavy a zásobárnou vod pro desítky řek a potoků jsou horská vrchoviště (tzv. šumavské slatě) s typickou rašelinnou vegetací. Dalším unikátem jsou jezera ledovcového původu, jediná na území České republiky. Je možno si projít stezku údolím s balvanitým korytem Vydry s obřími hrnci, z vlaku sledovat hluboké údolí Úhlavy na Brčálníku v pozadí s Jezerní horou nebo se postavit před největší šumavský vodopád Bílá strž.

Přírodu postupně dotvářel člověk. Některá lidská díla, jako vodní kanály a náhony, jsou dobře viditelnou součástí krajiny, jiná jsou dnes stěží k rozpoznání. S přírodou postupně splývají jak keltská pohřebiště, slovanská hradiště i stopy středověkých obchodních cest, tak ještě před několika desítkami let životem kypící vesnice a samoty, které byly vysídleny a zničeny necitlivou rukou člověka. Najdeme je na Šumavě i v Českém lese. Bývalé vesnice dnes připomínají jen kamenné snosy, skupiny listnatých a ovocných stromů, kříže v místech kostelů, znovu vystavěné kapličky, boží muka a obnovené hřbitovy.

Turistům vstříc

Šumava, to je dnes malý turistický ráj, který jde stěží popsat, musí se vidět. Kdo v něm dlouho nebyl, bude překvapen, jakou proměnou prošel. Turistům ku prospěchu. Ale zatímco podnikatelský a stavební boom v Krkonoších přesahuje všechny meze, Šumava si stále uchovává svou čistotu, kouzlo a atmosféru.

Pro poznávání přírody, jejích zákonitostí i kulturního dědictví hor slouží rozsáhlá síť značených turistických tras, cyklotras i vodáckých tras. Celá řada naučných stezek umožní pohled doslova z mnoha úhlů!

Pěšky, na kole, zelenými autobusy

V nejcennějších územích, I. zónách ochrany přírody, je volný pohyb návštěvníků výrazně omezen pouze na vyznačené turistické trasy. V CHKO je pohyb omezen na turistické značené trasy pouze v národních přírodních rezervacích a některých vybraných maloplošných chráněných územích. Ekologickou hromadnou dopravu po území NP Šumava s možným propojením na obdobný systém v sousedním Národním parku Bavorský les zajišťují v letním období tzv. „Zelené autobusy“.

Pro méně pohyblivé starší občany je alternativní formou dopravy program „Dostupná Šumava“. Autobusové zájezdy s průvodcem mimo hlavní turistickou sezonu přiblíží místa, kam není vjezd osobním automobilem povolen.

Nejen přírodu nabízí Šumava

Na území Šumavy můžete navštívit městečka s hornickou, hutnickou, sklářskou i dřevařskou tradicí. Turistickým ruchem dnes pulzuje nejvíce Železná Ruda s kostelem Panny Marie Pomocné, zastřešeným cibulovitou bání. Hornickou tradici Kašperských Hor připomíná otevřená expozice, zaměřená na těžbu a zpracování zlata. V okolí města se dosud dochovalo velké množství středověkých důlních děl. V katastru dalšího dříve hornického městečka Hartmanice leží obec Dobrá Voda, kde je jednak židovské Muzeum Šimona Adlera a hlavně znovuvysvěcený kostel se světově unikátním skleněným oltářem a křížovou cestou od místní umělecké sklářky paní Vladimíry Tesařové. Turistickými středisky jsou i vesničky Prášily, Srní, Modrava, Filipova Huť, Horská Kvilda a Rejštejn.

Tradice českých sklářů

Unikátní skleněný oltář v kostele v Dobré Vodě je nostalgickou vzpomínkou na slavnou šestisetletou historii sklářství na území Šumavy a Českého lesa. Výrobky proslulých skláren (páteříky, vázy, užitkové, dekorativní a tabulové sklo) byly exportovány do mnoha zemí světa. Sklárny, jichž bylo např. na Šumavě doloženo více než 160, postupně zanikly; v současné době z této tradice zbyla již jen brusírna skla firmy Rückl Crystal v Anníně (nedaleko Kašperských Hor) a několik malých dílen. Památkou na dobu sklářů zůstalo jen slovo „hutě“ v řadě místních jmen. S výrobky a historií skláren je dnes možno se seznámit v četných muzejních sbírkách. Například expozice v Kašperských Horách a v Železné Rudě obsahují překrásné originály ze sklárny v Klášterském Mlýně u Rejštejna. Živá sklářská tradice se udržela v sousedním Bavorsku, kde některé hutě nabízejí turistům možnost bezplatně zhlédnout umění svých sklářů. Sklářskému umění – ale tomu současnému – je vyhrazen i nově zrekonstruovaný zámek v Bezdružicích. Objekt je kulturní památkou a je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. V zámku se nachází muzeum tvorby předních osobností českého sklářství. Kromě muzea skla budete mít možnost prohlédnout si vynikající unikátní dílo sklářského výtvarníka Jaromíra Rybáka – skleněný betlém z taveného křišťálu. Dílo je ojedinělé nejen svou mystičností a duchovní hloubkou, ale také svými rozměry. Tento tzv. Bezdružický betlém je umístěn v zámecké kapli.

A co v zimě?

Před nastávající zimní sezonou pochopitelně představíme nabídku Šumavy v této oblasti. Hlavní západočeská šumavská střediska zimních sportů – Železná Ruda, Prášily, Srní a Modrava – nabízejí bohatý výběr tratí pro sjezdové a běžecké lyžování i pro snowboarding. Celková délka sjezdovek přesahuje 45 km, 50 lyžařských vleků má kapacitu na 30 000 osob za hodinu.

Většina sjezdovek je v Železné Rudě a okolí, největším lyžařským střediskem kraje i celé Šumavy je Sportovní areál Špičák, kde výběr denně vyžehlených sjezdovek uspokojí jak špičkové lyžaře a snowboardisty, tak i začátečníky a rodiny s malými dětmi. Za dobrých sněhových podmínek jsou v provozu sjezdovky v Hojsově Stráži a na Javorné. V Českém lese na Tachovsku je sjezdovka na Přimdě, na Domažlicku je nejznámější středisko Sádek u Capartic. Stále více sjezdových tratí je dosněžováno umělým sněhem, již po několik let trvá zimní sezona v areálu Špičák déle než 100 dní. Stejně tak je v oblibě večerní lyžování na osvětlených svazích. V oblasti Železnorudska působí i několik lyžařských škol.

Běžkařům a turistům na lyžích nabízí Šumava vynikající podmínky. V oblasti Kvildy, Horské Kvildy, Modravy, Filipovy Hutě a na rozsáhlých náhorních rovinách v nadmořské výšce 1000 metrů se udržují lyžařské stopy v délce přes 70 km. Zde je možno podnikat výlety k pramenům Vltavy, na Březník a další kouzelná místa pohraničního hvozdu. A budete-li mít štěstí, můžete si ověřit rychlost svého skluzu s Kateřinou Neumannovou, která se v těchto končinách často připravuje na závody. Ostatně, je zde doma – má na Zadově vlastní penzion, kde sama bydlí a zároveň pokoje pronajímá hostům.

I další střediska se postupně dostávají do povědomí jako centra lyžařské turistiky. Desítky kilometrů turistických běžeckých tratí jsou upravovány v okolí Srní a Prášil. Ze Srní můžete jet podél Vchynicko-tetovského kanálu na Modravu, z Prášil na Poledník, Prášilské jezero nebo jezero Laka. Na Železnorudsku, kde vzniklo nové běžecké turistické centrum se sběrným parkovištěm na Gerlově huti, je strojově upravováno 55 km stop. Lyžařská trasa k hraničnímu přechodu Ferdinandovo údolí je napojena na běžecké tratě v okolí Zwieslerwaldhausu v Bavorsku.

V sousedním Německu (Bavorsku) je do 20 km od hraničního přechodu Železná Ruda dalších pět areálů s udržovanými stopami pro běžkaře. V Českém lese jsou udržovány běžecké trasy v okolí Capartic. Kromě vyznačených a udržovaných běžeckých tras je pro lyžařskou turistiku vhodná i většina značených cest pro cyklisty a pěší na Šumavě a v Českém lese. Zde potkáte méně lidí a často najdete i čistý panenský sníh.

K zimnímu odpočinku na horách už dnes nepatří jen celodenní hoblování sjezdovek nebo svištění ve stopě, ale také náležitá večerní obnova sil. Pokud nemá tuto záležitost ošetřenou již přímo hotel – jako například Wellness Hotel Horizont či hotel Špičák v Železné Rudě – je možno k regeneraci využívat i oddechových center a krytých plaveckých bazénů v některých městech i horských střediscích. Obvykle se jedná o masáže, perličky či fitnesscentra, není však výjimkou, že jsou nabízeny i terapeutické a lázeňské procedury.

Text: -GoGo-
Foto: CzechTourism; © isifa/Ablestock