Výhledy právní úpravy cestovního ruchu v roce 2019

Časté změny právní úpravy cestovního ruchu jsou považovány za jeden z hlavních problémů oboru. Přitom tyto novelizace obvykle nevycházejí z potřeb cestovního ruchu, ale jsou následkem obecných reforem českého práva (nový občanský zákoník, připravovaný spotřebitelský kodex) nebo požadavků EU (zejména nová směrnice k zájezdům vedoucí k zásadní novelizaci účinné od 1. července 2018). Tento negativní stav trvá přibližně od účinnosti nového občanského zákoníku k 1. lednu 2014.

Největším skokem poslední doby byla razantní novelizace jediného českého spe­ciálního zákona k turismu č. 159/1999 Sb. a současně smlouvy o zájezdu v občanském zákoníku účinná od 1. července 2018. Jde převážně o požadavky nové evropské směrnice 2302/2015 nahrazující směrnici o zájezdech z roku 1990. Tento klíčový krok se v Bruselu připravoval mnoho let, sliby nové směrnice se objevovaly dokonce již od přijetí směrnice původní. Další takovéto radikální zásahy EU (snad) v dohledné době nehrozí. Ostatně řada členských zemí své povinnosti ze směrnice stále nezačlenila do svého práva a riskují sankce.

Zásadní změnou českého práva, která by razantně zasáhla i cestovní ruch, by mohl být tzv. spotřebitelský kodex, tedy velmi rozsáhlý zákon soustřeďující normy týkající se ochrany spotřebitele. Znamenal by naprosto odlišnou systematizaci právní úpravy cestovního ruchu, i když konkrétní ustanovení by se obvykle neměnila, protože jsou převážně začleněním požadavků (implementací) směrnic EU do českého práva. Původně se předpokládalo projednávání nového zákona vládou před létem 2019, ale dle posledních zpráv se přípravné práce zastavily a osud těchto radikálních plánů je nejistý. Podobně je tomu s úvahami přesunout cestovní ruch pod jiné ministerstvo, což se v posledních letech občas označovalo za téměř hotovou věc, ale nyní k tomu zřejmě nedojde.

Jisté právní změny zřejmě přinese i rok 2019, ale bude jich asi méně než v roce 2018.

Provedení razantní novelizace (dle požadavků EU) již k 1. červenci 2018 a odsunutí přípravy spotřebitelského kodexu však rozhodně neznamená, že by právní úprava turismu v roce 2019 byla beze změn. V současnosti jsou v parlamentu hned dvě významné novelizace, a to změna místních poplatků a úprava průvodců v cestovním ruchu. Již několik let se připravovala novelizace zákona o místních poplatcích, kdy ovšem představy odborníků cestovního ruchu narážely na nezájem příslušného resortu, tedy Ministerstva financí. Projevoval se tedy tradiční problém širokého fenoménu turismu, který zasahuje do kompetencí různých ministerstev. Ministerstvo pro místní rozvoj má proto v řadě i klíčových otázek svázány ruce potřebnou dohodou s příslušným resortem. V této souvislosti lze připomenout i nový zákon o památkové péči, který připravuje Ministerstvo kultury již mnoho let, a to bohužel bez většího zohlednění potřeb cestovního ruchu. Diskuse stran v parlamentu vyvolává nyní návrh na obnovení speciálních podmínek pro podnikání průvodců v cestovním ruchu (upravený živnostenským zákonem). Řadu let – od samotného počátku vyvolává převedení průvodců ze živnosti vázané na volnou velké spory, což bude přezkoumáno.

Jisté právní změny tedy zřejmě přinese i rok 2019, ale bude jich asi méně než v roce 2018 – a také méně než se ještě nedávno předpokládalo. Praxe cestovního ruchu se tedy bude moci ve větším klidu vyrovnávat s nedávnými změnami. Vedle cestovních kanceláří, které měly bohužel právě na počátku letní sezony mnoho povinností kvůli nové právní úpravě, však nelze přehlížet i úkoly pro jiné aktéry cestovního ruchu. Jde hlavně o nové požadavky na destinační management, který od jara 2018 musí v případě dalšího zájmu o veřejné prostředky zvažovat náročnou certifikaci. Po neúspěchu mnohaletých snah o nový zákon o podpoře rozvoje cestovního ruchu, jaký byl přijat například na Slovensku, se totiž stát (přes organizaci CzechTourism) snaží alespoň takto vnést do turismu nějaký řád. Nelze přehlížet ani reálnou praxi, na kterou právní úprava leckdy reaguje se zpožděním, a to nejen v České republice. Jde zejména o projevy tzv. sdílené ekonomiky, která se pozoruhodně rozvíjí např. u ubytování a analogií taxislužby, což vyvolává konflikty u podmínek podnikání či zdanění. Úkolů pro odborníky cestovního ruchu je tedy nadbytek.

JUDr. PhDr. René Petráš Ph.D.pedagog Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity Jana Amose Komenského
petras@prf.cuni.cz