Globální etický kodex cestovního ruchu:
bude udržitelnost povinná?

AČCKA a ECTAA nepodporují transformaci kodexu na právně závaznou konvenci.

Etický kodex byl jako dobrovolný nástroj k prosazování zásad udržitelného a odpovědného cestovního ruchu přijat Valným shromážděním světové organizace cestovního ruchu (UNWTO) v roce 1999. Směrem k účastníkům cestovního ruchu dokument definuje devět principů, které mají posílit sociální a kulturní přínos odvětví a minimalizovat negativní dopady turismu na životní prostředí. Jeho zásady jsou určeny vládám, podnikatelům a odborníkům v cestovním ruchu, místním komunitám i domácím a zahraničním návštěvníkům. Za soukromý sektor se ke kodexu dosud přihlásilo 521 společností (údaj k červnu 2017), mezi nimi svůj podpis v srpnu roku 2015 připojila také AČCKA.

Ve stejném roce UNWTO zároveň zahájilo proces transformace Globálního etického kodexu na dokument vyšší právní síly (konvenci). Iniciativa se odkazuje na skutečnost, že ačkoliv je kodex aktéry veřejného i soukromého sektoru celosvětově široce akceptován, praktické uplatňování zásad je oslabeno chybějící závaznou vymahatelností v případě jejich porušení. Proti současnému stavu by dokument nově podléhal ratifikaci jednotlivých států – dosavadní princip dobrovolného uznání dokumentu by tak zcela zanikl. Závazek soukromého sektoru již nebude vyžadován a není ani součástí navrhovaného textu konvence.

AČCKA, společně s ostatními evropskými asociacemi, myšlenku posílení právní síly dokumentu nepodporuje a iniciativu nepovažuje za krok správným směrem. Pohledem řady signatářů může posílení právní síly dokumentu posloužit jako základ pro formulaci politik a zákonů v souladu se zásadami stanovenými v úmluvě. Podniky v cestovním ruchu jsou již nyní regulovány rozsáhlými právními závazky, včetně směrnice o souborných cestovních službách, a řadou právních předpisů v oblasti ochrany práv cestujících. Formulace dalšího závazného předpisu by na zainteresované aktéry mohla klást nereálné povinnosti a současně vytvářet kolizi s ostatními existujícími právními předpisy. Výsledkem pro spotřebitele i poskytovatele cestovních služeb by tak mohlo být nepřehledné právní prostředí.

AČCKA k podpisu přistupovala ze své vlastní vůle, a vyjádřila tak svůj souhlas s jejími principy. Současně prosazovaný záměr ve prospěch přijetí rámcové konvence a vytvoření mezinárodně závazných pravidel lze vnímat jako dodatečné opatření, které je v citelném rozporu s přesvědčením řady signatářů hlásících se k původně předkládané myšlence.

Nové okolnosti byly projednány také na půdě evropské asociace, přičemž většina delegátů z možné transformace dobrovolně přijímaného kodexu na dokument vyšší právní síly vyjádřila obavy. V této souvislosti byly zváženy dva možné scénáře dalšího postupu. Stávající signatáři mohou stahovat své podpisy, a od kodexu tak demonstrativně odstoupit. Druhou možností je apel na národní vlády s požadavkem odmítnutí ratifikace konvence.

AČCKA přeměnu kodexu na konvenci ani případnou následnou ratifikaci dokumentu nepodporuje a zavedení dalších závazných předpisů prostřednictvím úmluvy nepovažuje za užitečné. Skutečnost, že jednotlivé společnosti nebo sdružení se dle svého uvážení k dodržování těchto zásad mohou hlásit dobrovolně, je zcela vyhovující.
 

Ing. Tereza PickováAsociace českých cestovních kanceláří a agentur
výkonná ředitelka
www.accka.cz