Jedni by je zrušili, jiní je chtějí

Na postavení vyšších odborných škol panuje stále nejednotný názor. Zatímco někteří tvrdí, že nejsou ani rybou, ani rakem, jiní jsou naopak přesvědčeni, že jsou onou potřebnou štikou ve vzdělávacím „rybníku“, a to nejenom cestovního ruchu a pohostinství. Zůstaňme ještě chvíli u tohoto přirovnání. Není náhoda, že se říká: „Jsem čilá jako ryba.“ Ale i mezi nimi jsou rozdíly. Přirovnáme-li rybník k živé vodě vzdělávání, v níž dospívají do tržní hodnoty ryby – v našem případě studenti VOŠ, teprve výlov ukáže, o které úlovky je zájem. A které naopak měly v rybníce ještě zůstat a klidně si plavat dál, protože nikomu nebudou chybět.

Pamětníci často přirovnávají VOŠ k dřívějším nástavbám. Jejich absolventi sice nebyli DiS., ale zato v praxi byli velice žádáni. Pro některé absolventy jsou „vošky“ dalším pokračováním studia v oboru, v němž získali maturitu, pro jiné výhybkou do oboru, který je začal zajímat, někteří se nedostali na vysokou školu, jiným je to jedno s tím, že je pořád lepší studovat než pracovat. Není ale výjimkou, že „je mi to jedno,“ se změní na „začalo mě to bavit“. Zvláštním případem k zamyšlení jsou studenti, kteří musí splnit podmínku zaměstnavatele mít nějakou VOŠ, a to samé platí i o studiu bakalářském. A tak není tajemstvím, že například zemědělství je častým předmětem studia lidí, jejichž mozek může být zelený, otevřený vědění, ale jejich profesním posláním je pomáhat a chránit. Ale budiž. Vzdělání je vzdělání, že? Někdy již samotný název školy budí respekt. Střed tvoří školy s prověřenou kvalitou, které se samozřejmě brání názorům zpochybňujícím jejich existenci. Už jim ale nevadí, kdyby se jejich počet zredukoval, snížil o ty nekvalitní. Ty kvalitní mají navíc ambiciózní plány – získat akreditace na bakalářské studium, či dokonce magisterské. Lákají na tuto budoucnost zájemce ke studiu. V duchu přísloví, že každá liška chválí svůj chvost, není nikdy slyšet negativní hodnocení zřizovatelů těchto škol. Občas kritický hlas zazní od učitelů, kteří tím zdůvodňují svůj nezájem dále na té či oné škole působit.

Jaký názor na význam VOŠ ve vzdělávacím sektoru má Asociace vyšších odborných škol? Ta se snaží začlenit je do pomaturitního terciárního vzdělávání dospělých lidí. Jejich působení je zatím upraveno školským zákonem a VOŠ jsou považovány za jakousi odbornou nástavbu střední školy, zakončenou absolventskými zkouškami a titulem DiS. Ten je však jakousi českou specialitou a je uznáván jen mezi českými zaměstnavateli či podniky působícími na českém trhu.

VOŠ lze do jisté míry přirovnat k německým a rakouským Fachschulen či americkým Colleges a Professional Institutes. Ponechat je, či je zcela zrušit? „Vůči kvalitním VOŠ, které jsou na vzdělávacím trhu téměř 15 let, by jejich zrušení bylo krokem nespravedlivým. Představitelé těchto škol je dlouho budovali a snažili se postupnými kroky vytvořit vysokou úroveň odborného vzdělávání,“ říká PhDr. Eva Svobodová z HŠ a VOŠ v Poděbradech. Důležitým měřítkem kvality školy je například uplatnění absolventů na trhu práce v pohostinství a cestovním ruchu. Některé školy (příkladem v oboru ces­tovního ruchu a hotelnictví může být Vyšší odborná škola Poděbrady) dosahují obdivuhodných 100 % zaměstnanosti a rozhodně se na zvyšování nezaměstnanosti v sektoru služeb nepodílejí. „Naši absolventi pracují v takových podnicích, jako jsou pražské hotely Hilton, Four Seasons, Diplomat či Radisson SAS Alcron, cestovní kanceláře Sunny Days, Exim Tours a stále více jich nachází dobré uplatnění v zahraničí. Absolventi působí jak v provozní činnosti, tak na pozicích finančních poradců, různých marketingových manažerů,“ zdůrazňuje a dokládá to mnoha doplňujícími fotografiemi.

Obdobný názor zastává i PhDr. Jana Bydžovská z Národního ústavu odborného vzdělávání. Říká: „Každý stát EU má vyšší formy terciárního vzdělávání a u nás to jsou tzv. vošky. V České republice je jich přes 170, z toho 40 % je soukromých. Na cestovní ruch a hotelnictví je jich zaměřeno více než pět, ale méně než deset.“ Bydžovská je přesvědčena, že nezahynou na úbytě, jak někteří tvrdí, ani vlivem populační křivky, ani na nezájem. Jsou lokality, kde široko daleko vysoká škola není a i to ovlivňuje zájem o studium na VOŠ. Je běžné, že absolventi VOŠ se hlásí na bakalářské a později i magisterské studium a vesměs se jim tam daří právě tak jako těm, kteří dali přednost praxi.

Neláká je také získání uznávanějších titulů místo nezažitého DiS.? „Samozřejmě, ale titul je především výsledkem studia a jeho získání také něco nositele stálo. DiS. však není titul, ale označení absolventa VOŠ, který ho má právo užívat za jménem.“ Na dotaz, zda by byla pro zrušení VOŠ, odpovídá Bydžovská jednoznačně: „V žádném případě! Možná, že jich bude méně, ale nikoliv direktivně. Bude-li za jejich případnou redukcí stát kvalita, není těžké si domyslet, jaké škole dají zájemci přednost a jaké se vyhnou.“

Řada podniků dává přednost absolventům VOŠ a nemá příliš velký zájem o absolventy odborných vysokých škol. Proč tomu tak je? Absolventi VOŠ jsou více připraveni na praxi než absolventi vysokých škol. K čemu je dobrý manažer, který je sice výborně připravený v oblasti financí, ekonomie, účetnictví, managementu a marketingu, ale téměř vůbec nemá tušení o tom, jak to chodí v běžných pohostinských provozech. Měsíc praxe v rámci jednoho akademického roku bohužel nestačí k hlubšímu poznání takového provozu. A nemusí to být jen provoz hotelový či restaurační. Podnikat jako majitel cestovní kanceláře nebo cestovní agentury bez předchozích praktických zkušeností není snad ani možné. A řídit takovou cestovní kancelář? Také ne. Možná právě díky praktické přípravě absolventů VOŠ a jejich uplatnění dochází i k diskusím, jaká příprava je pro tyto profese užitečnější.

Jaké jsou nejčastější názory na silné a slabé stránky VOŠ mezi odbornou veřejností a samotnými studenty?

Silné stránky VOŠ:

• relativně dobré uplatnění absolventů a zájem zaměstnavatelů
• existence akreditace se zapojením partnerů z praxe a tím i posílení odborné praxe žáků
• vazba na zaměstnavatele a region, ve kterém škola působí
• spokojenost absolventů s pedagogy, kulturou a klimatem školy
• odborná praxe

Slabé stránky:

• převaha nízké míry mezinárodní spolupráce
• konflikt prostředí SŠ a VOŠ

Studenti VOŠ mají přece jenom už konkrétnější představu o tom, co od profesního života očekávají, a určitě se s nimi nedá jednat stejným způsobem jako se středoškoláky. Někteří pedagogové s tím mají problém. Nedokáží „přeřadit“ pomyslnou řadicí páku, když přecházejí ze SŠ na VOŠ. Tuto negativní zkušenost mají studenti takových spojených škol. Cítí se v podstatě stejně jako na střední škole, což studenti VOŠ vnímají jako minus. Navíc je třeba využívat jiné metody výuky a způsoby komunikace. Na střední škole se učí nedospělí teenageři, ale na VOŠ již dospělí. I z tohoto důvodu je třeba VOŠ brát už jako součást terciárního sektoru vzdělávání dospělých.

Asociace sdružující VOŠ ( www.asociacevos.cz ) intenzivně zastupuje zájmy většiny VOŠ v České republice (má asi 105 členů z přibližného celkového počtu 180 VOŠ na trhu) a reaguje na tzv. Bílou knihu terciárního vzdělávání z května 2008.

Text: Ing. Jana Valentová, ENVIROPRESS
Foto: Alexander Redmon

Asociace vyšších odborných škol a Bílá kniha

AVOŠ souhlasí s těmito cíli Bílé knihy:

• se snahou vytvořit systém terciárního vzdělávání jako systém jednotný a pružný, který bude řešit jedna právní norma, která umožní i prostupnost VOŠ do vyšších stupňů terciárního vzdělávání,
• s požadavkem hodnocení institucí terciárního vzdělávání jednotným akreditačním procesem s větším důrazem na hodnocení výstupů,
• s návrhem vytvoření modelu profesně orientovaných institutů, které do značné míry budou vykonávat tu činnost, kterou vykonává část nebo většina dnešních vyšších odborných škol, při dodržení požadavků nastavených v rámci boloňského systému, tzn. fungování v rámci kreditního systému, modulového uspořádání učiva a s využitím odborníků z praxe,
• s možností, aby nově vzniklé instituty nabízely nejen tzv. krátké programy hodnocené na základě stanovených kreditů, ale mohly poskytovat i bakalářské studium s tím, že akreditované programy budou kompatibilní a umožní absolventům nižšího stupně pokračovat ve studiu vyšších stupňů terciárního vzdělávání.

AVOŠ v tomto strategickém dokumentu, který však bude také rozhodovat o budoucnosti stávajících vyšších odborných škol, postrádá odpovědi na mnohé zásadní otázky jejich budoucnosti, které AVOŠ opakovaně klade bez jasných a jednoznačných odpovědí.

Zásadní připomínky:

Nesouhlasí s kvantifikací krátkých programů v délce maximálně 2 roky a s maximálním počtem 120 kreditů a s konstatováním, že takto nastavené podmínky splní pouze část stávajících VOŠ a zbytek buď zanikne, nebo se transformuje na jiný typ vzdělávání, pomaturitní studium, kurzy celoživotního vzdělávání apod.

Soukromé VOŠ sdružené v naší asociaci považují za nepřijatelný odklad finanční podpory do doby, kdy bude zavedeno školné na veřejných vysokých školách, protože doposud soukromé VOŠ tuto dotaci dostávaly. Převedení soukromých VOŠ do terciárního sektoru bez současného převedení dotací za studenty by mělo za následek rychlý zánik celého soukromého sektoru VOŠ. Ty by musely zvýšit školné o ztracené dotace (minimálně 34 000 Kč), asi na trojnásobek současné úrovně (kolem 15 000 Kč), a to by při současné situaci vzdělávací nabídky a poptávky nemohly přežít.

AVOŠ požaduje:

1. Přesně definovat krátké profesní programy s tím, že považujeme za nepřijatelnou hranici délky studia 2 roky a 120 kreditů, protože pak nemůže být splněn deklarovaný příslib autorů o možnosti prostupnosti absolventů VOŠ do bakalářských programů, které mají nastaven kreditní systém na 180 až 240 ECTS.
2. Navrhnout alternativu budoucího označení-certifikace absolventů tzv. krátkých programů a obecné parametry možného pokračování jejich absolventů v bakalářských programech.
3. Variabilní nastavení kreditů v rozsahu 120 až 180 kreditů a vymezení délky studia v rozmezí 2 až 3 roky v prezenční formě.
4. Definovat požadavek vzniku vzdělávacích a profesních standardů pro všechny stupně TV jako jedno z měřítek hodnocení škol.
5. Vymezit nebo blíže specifikovat požadavky na profil absolventa krátkého cyklu a jeho certifikaci.
6. Sjednotit terminologii – postsekundární x terciární.
7. Deklarovat, aby v rámci jednotného akreditačního procesu byl diferencovaně nastaven systém hodnocení pro jednotlivé stupně a v akreditační komisi měli větší zastoupení odborníci z praxe.
8. Přesně definovat krátký cyklus – stanovení fundované a logické definice tohoto pojmu.

A jaké důvody AVOŠ k tomuto tvrzení vedou?

1. V případě nastavení 120 kreditů pro budoucí programy nelze deklarovat prostupnost navrhovaného systému a celá soustava bude ještě více diverzifikovat nejnižší stupeň terciárního vzdělávání.
2. Pokud chceme i v budoucnu klást důraz na profesní zaměření studia, nelze ze vzdělávacích programů vyjmout praxi.
3. Vzdělávací programy vyšších zdravotnických škol, které byly vytvořeny na základě standardů koncipovaných ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR podle norem stanovených EU a jejichž seznam je součástí nařízení vlády č. 224/07 Sb. Soustava oborů vzdělání sk. 53 – Zdravotnictví, nelze krátit. Jedná se o 8 programů s tříletou délkou studia. Tyto vzdělávací programy mají na základě zákona o nelékařských povoláních č. 96/2004 Sb. přesně vymezenou délku praxe. V případě nerespektování této skutečnosti již nebudou v našich zdravotnických zařízeních žádné zdravotní sestry. Totéž platí pro obory sociální a pedagogické.
4. Ani Bergenské komuniké z roku 2005, které se zabývá prostupností mezi jednotlivými cykly studia, nezmiňuje krátké cykly a má pravděpodobně na mysli především prostupnost uvnitř vysokoškolského systému dané země. Konstatování, že krátké cykly fungují v celé řadě evropských zemí – Finsko, Irsko, Nizozemsko, není pro současné VOŠ zárukou jejich existence v rámci nově vznikající soustavy terciárního vzdělávání České republiky.

(z informačních zdrojů předsedkyně AVOŠ
Ing. Markéty Pražmové)