Vnímání krajiny Šumavy

Karel Klostermann: „Jest jedno, ať svit vycházejícího nebo zapadajícího slunce zlatí oblohu, vroubí lemem různobarevného světla hory, lesy, skalní temena i stráně; ať vystupují hromonosné mraky, příšerně hrozivé, plné majestátnosti; ať valí se ohromné kotouče co mléko bílé mlhy; … máš-li srdce citlivé, duši velebnosti přírody otevřenou, vnímavou pro krásu její, staneš v němém úžasu, budeš se klanět Tvůrci a jeho dílům; vzdáš hold svůj naší staré Šumavě, vydají ohlas struny srdce tvého; i příšerný její ráz, jevící se hlavně za pochmurného počasí, dojme tě, jako dojímá smutná píseň; budeš se těžko loučiti s pohledem na hory naše a přicházeti budou chvíle, kdy vzdálen od ní po ní zatoužíš.“

Národní park a chráněná krajinná oblast Šumava, společně s Bavorským lesem nejrozsáhlejší lesní celek ve střední Evropě („zelená střecha Evropy“), je spojována s rozvodím řek Labe a Dunaj (nebo též rozvodím mezi Severním a Černým mořem), s prameny Vltavy, Otavy a Vydry, s hlubokými smrkovými a bukovými lesy, romantickými ledovcovými jezery, rašeliništi (a ve vzpomínkách mnohých se vynoří film „Král Šumavy“), s majestátními kopci, s jedním z českých moří, s tragickým příběhem chodských rebelů, s inspirací pro řadu spisovatelů (mimo jiné Adalberta Stiftera, jehož připomíná kamenný obelisk na jezerní stěně nad Plešným jezerem), s melodramatickými popisy Karla Klostermanna i s diskontinuitou vývoje osídlení po roce 1945, která však současně přispěla k zachování vzácných ekosystémů. Unikátní částí Šumavy je Boubínský prales, který byl vyhlášen přírodní rezervací již v roce 1858.

Sada fotografií různých scenérií krajiny Šumavy zhotovená pro výzkum jejího vnímání návštěvníky obsahovala jezerní zátiší i pohledy na panoramata jezer, skalní útvary, lesní cesty i hluboké lesní hvozdy, potoky a říčky, dominantní stromy v krajině i různé stopy lidského osídlení (roubené budovy, dřevěný most, dřevěnou cestu před rašeliniště, dřevěný náhon atd.). Co a proč se návštěvníkům nejvíce líbilo? Čemu věnovali pozornost, co je zaujalo, co přitom cítili? Které scenérie krajiny je naopak odpuzovaly? Pro vybrané scenérie na ně odpovídal výzkum realizovaný v létě 2005 jako součást řešení projektu GAČR č. 406/03/0115 (metodika výzkumu podrobněji viz [2]). Dotazování návštěvníků (provedli jej Jindřich Čadík a Martin Kožíšek) probíhalo u jezírka na Boubíně, na Modravě, ve Kvildě, v Nové Peci, ve Svinné Ladě, Borové Ladě a v Kubově Hoře.

Preference podle průměrného hodnocení scenérií

Podívejme se na šest nejlépe hodnocených scenérií, kdy kritériem je průměrné hodnocení scenérií. Na rozdíl od jiných zkoumaných oblastí České republiky, u nichž nejlépe hodnocená scenérie krajiny byla v popředí s velkým odstupem v průměrném hodnocení, u Šumavy byly na prvních dvou místech hodnocení v pořadí podle průměrného hodnocení dvě typově si blízké scenérie – viz Obr. 1 a Obr. 2.

Obr. 1 – Boubínské jezero. Foto: Jindřich Čadík

Obr. 2 – Boubínské jezero. Foto: Martin Kožíšek

Boubínské jezero na Obr. 1 dosáhlo velmi vysokého průměrného hodnocení 4,49 na pětibodové škále, což je vůbec nejvyšší průměrné hodnocení krajinné scenérie mezi všemi oblastmi České republiky a pro představu odpovídá tomu, že ve stejném relativním počtu byla scenérie hodnocena přitažlivostí 4 a 5. Podle návštěvníků je jezero/voda dominantou scenérie. Při pohledu na ni pociťují především klid a svobodu. Mezi nejfrekventovanější důvody pozitivního hodnocení scenérie respondenty patří „přirozenost, původnost“ krajiny a evidentní „zdravost“ krajiny.

Jiný pohled na Boubínské jezero (Obr. 2) dosáhl také velmi vysokého průměrného hodnocení 4,46 na pětibodové škále, což je třetí nejvyšší průměrné hodnocení krajinné scenérie mezi všemi oblastmi České republiky. Dominantami scenérie jsou podle respondentů jezero/voda, výrazně méně často jsou uváděny stromy. Krajina vyvolává v návštěvnících obdiv a klid a pozitivně ji hodnotí ze stejných důvodů jako u předchozí typově podobné scenérie pro evidentní „zdravost“ krajiny a „přirozenost, původnost“ krajiny, jen seřazených v opačném pořadí jejich významnosti.

Jen s mírným odstupem na škále průměrného hodnocení přitažlivosti scenérie (4,40) je uvedena další „jezerní“ krajina, Plešné jezero s dřevěným zábradlím v popředí a s lesy v pozadí, zahalenými v jemném oparu mlhy (Obr. 3). Voda/jezero jsou opět dominantními součástmi scenérie, nad níž pociťují respondenti opět jako u předchozích dvou scenérií klid a také energii. A proč je tato scenérie tak zaujala? Pro blízkost scenérie naturelu návštěvníka – schopnost identifikovat se s ní a pro své lidské měřítko.

Obr. 3 – Plešné jezero. Foto: Martin Kožíšek

Obr. 4 – Plešné jezero. Foto: Jindřich Čadík

Obr. 5 – Řeka Vydra. Foto: P. Němec

Obr. 6 – Pramen poblíž Plešného jezera. Foto: Martin Kožíšek

Obr. 7 – Nová Pec. Foto: Martin Kožíšek

A jezero do „čtvrtice“ (jiný pohled na Plešné jezero, viz Obr. 4) získalo průměrné hodnocení 4,20 na pětibodové škále. U této scenérie věnovali respondenti pozornost opět zejména jezeru/vodě, někteří z nich uvedli jako významnou součást scenérie také kameny. Vedle již pro tyto scenérie „typického“ pocitu klidu zmiňují respondenti také smutek ze scenérie. Jako u dvou nejlépe hodnocených scenérií jsou důvodem pozitivního hodnocení zejména „zdravost“ krajiny a „přirozenost, původnost“ krajiny, výrazně je zdůrazňováno také lidské měřítko krajiny.

Již méně vody, zato více kamenů a hradbu lesa nabízí krajina okolí řeky Vydry na Obr. 5, jejíž průměrné hodnocení dosáhlo 4,15 bodu. Přesto si respondenti jako dominantu scenérie vybrali opět řeku/vodu. Krajina (či zejména voda) v nich vyvolávala především pocit energie a radosti ze života. Nepřekvapí důvody pozitivního hodnocení – „přirozenost, původnost“ krajiny a její „zdravost“.

Bujná vegetace mezi kameny a čistá voda pramene poblíž Plešného jezera vytváří scenérii na Obr. 6 hodnocenou respondenty průměrně na 4,13 bodu. U této scenérie se respondenti tak jednoznačně jako u předchozích scenérií neshodli na dominantě scenérie a uváděli zejména potok/vodu, ale také les a kapradí. Scenérie (především asi proudící voda) na ně vyzařovala energii a klid. „Přirozenost, původnost“ krajiny a zkušenost s takovým typem krajiny, jeho znalost, to byly nejvýznamnější důvody pozitivního hodnocení.

Preference podle počtu výběrů mezi nejlépe hodnocené scenérie

Na Šumavě se pro tři nejlépe hodnocené scenérie shoduje jejich pořadí podle obou kritérií – podle průměrného hodnocení scenérie i podle počtu výběrů mezi nejlepší scenérie. U dalších tří scenérií došlo pouze ke změně pořadí – viz následující tabulka (Tab. 1).

Tab. č. 1 – Scenérie v pořadí podle počtu výběrů mezi nejlépe hodnocené scenérie

Nejhůře hodnocené scenérie

Mezi scenérie, které byly podle očekávání výzkumného týmu vybírány nejčastěji mezi nejhůře hodnocené, patřily ty, které vykazovaly výrazný vliv člověka a narušovaly harmonii anebo měřítko krajiny.

Pro více než polovinu respondentů byl nejhorší scenérií dvoupatrový dům se silnicí (viz Obr. 7, uváděné důvody „bytovka, dům, nepořádek, civilizace“, průměrné hodnocení 1,67 na pětibodové škále).

Téměř třetinu dotázaných odrazovala v zeleni se skrývající továrna, kterou prozrazuje výrazná silueta cihlového komína (viz Obr. 8, průměrné hodnocení 1,88) či náladová scenérie lesa s trčícími prsty uschlých smrků (viz Obr. 9, uváděné důvody „poškozené stromy, kůrovec, ponuré“, průměrné hodnocení 2,33).

Čtvrtina respondentů nejhůře hodnotila pilu s kmeny ve vodorovné poloze (viz Obr. 10, uváděné důvody „těžba dřeva, továrna“, průměrné hodnocení 2,14), silnici procházející lesem (Obr. 11, uváděné důvody „silnice, asfalt, auto“, průměrné hodnocení 2,15) a sloup u cesty na okraji velkého lánu (Obr. 12, uváděné důvody „elektrické vedení, sloup“, průměrné hodnocení 2,38).

Obr. 8 – Lenora. Foto: Martin Kožíšek

Obr. 9 – Les poblíž Plešného jezera. Foto: Martin Kožíšek

Obr. 10 – Nová Pec – pila. Foto: Martin Kožíšek

Obr. 11 – Silnice mezi Lenorou a Volary. Foto: Martin Kožíšek

Obr. 12 – Cesta od Nové Pece k Schwarzenberskému kanálu. Foto: Martin Kožíšek

Návštěvníci Šumavy nejvýrazněji preferovali scenérie krajiny s jezery či potoky. Jako důvody pozitivního hodnocení podle počtu výběrů mezi nejlépe hodnocené scenérie jsou nejčastěji uváděny přirozenost krajiny („přirozenost, původnost“ krajiny, zachovalost/neporušenost přírody anebo původnost venkovské krajiny) a její zdravost (evidentní „zdravost“ krajiny).

Pokud vyhodnotíme důvody pozitivního hodnocení pro všechny posuzované scenérie krajiny, je s výrazným odstupem od dalších kritérií nejvíce pociťován význam zdravosti krajiny (zřejmě je tato charakteristika krajiny také silným důvodem návštěvy Šumavy). Následují tři kritéria přibližně ekvivalentní – zkušenost s obdobnou krajinou (jinak řečeno preferuji, „kde jsem se cítil dobře, bezpečně, co znám, kde se dobře orientuji…“), blízkost scenérie naturelu návštěvníka – schopnost identifikovat se s krajinou (obdobně jako u zkušenosti, jinak řečeno vnitřní pocit „konsonantní kognice1“) a „přirozenost, původnost“ krajiny (tedy neporušenost původních přírodních podmínek, autenticita). V pořadí dalším důvodem pozitivního hodnocení je lidské měřítko krajiny.

Mezi nejčastější pozitivní pocity z krajiny Šumavy patří energie, radost ze života a obdiv. Naopak nejčastějšími důvody negativního hodnocení krajiny jsou civilizační stopy, především ty, které porušují harmonii s přírodou. Lidmi upravené prostředí, které dosáhlo vnitřní harmonie či harmonie s přírodou, je v ní citlivě zasazeno či je zhotoveno z přírodních materiálů, je vnímáno pozitivněji či případně vůbec neovlivňuje výsledné hodnocení (např. dřevěné zábradlí na třetím obrázku – viz Obr. 3). Co se však v hodnocení také častěji objevuje jako důvody negativního hodnocení, jsou „neuklizené seno“, „suché či poškozené stromy“, „bažina“, „atmosféra krajiny“.

Josef Zelenka, Martina Pásková

Zdroje
[1] ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. (2005): Percepční a kognitivní mapy kulturní krajiny, Příloha č. 1 závěrečné zprávy projektu GAČR č. 406/03/0115 „Kognitivní matrice a jejich dynamické změny“, 97 str.
[2] ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M. (2006): Výzkum vnímání krajiny. COT business, únor, str. 31, ISSN 1212-4281

Tento článek vznikl za podpory projektu GAČR č. 406/03/0115 a projektu GAČR č. 406/06/1192.

Doc. RNDr. Josef Zelenka, CSc. vyučuje na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové a Ing. Martina Pásková, Ph.D. řídí odbor ekologie lidských sídel a člověka na Ministerstvu životního prostředí a externě vyučuje na Přírodovědecké fakultě UK.
Autoři fotografií Jindřich Čadík, Martin Kožíšek a Petr Němec studují na Fakultě informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové.