Cestovní kancelář INDALO SPACE využila pozvání vietnamského ministerstva kultury k návštěvě této nově vycházející hvězdy na nebi turismu. Po návratu skupiny z „cesty do neznáma“ jsem požádal majitelku Indalo Space paní Milenu Slezákovou o zprostředkování jejích zážitků našim čtenářům. I když se jedná o chronicky známou zemi, málokdo si pod jejím názvem představí něco jiného než válku s USA nebo stánkové prodejce. Zážitků bylo tolik, že jsem se nakonec rozhodl prezentovat je po úpravě v plném rozsahu včetně fotografií na stránkách redakce http://www.cot.cz. Jako ukázku poutavosti jejího vyprávění a snad i pro přivábení čtenářů nabízím krátký úvod.
Cestu jsem připravovala se smíšenými pocity. Přiznám se, že převládaly obavy. Pokud bych teď měla zpětně hodnotit, faktem je, že čím déle jsem zpátky, tím víc mám chuť se vrátit. Fascinovali mě hlavně lidé, jejich přístup k životu, nenáročnost, pracovitost a chuť se učit novým věcem. Nezapomenu na frenetické hemžení v ulicích Hanoje, tichou majestátnost pagod, vůni tyčinek pálených před chrámy, na miliony obchodů a obchůdků, na pouliční prodavače čaje a na nádhernou turisty nedotčenou přírodu.
Ale také na rychlost výstavby a celkového rozvoje země. Zapomněla jsem na prach, pro Evropana těžko stravitelná sociální zařízení i na to, že s hygienou jsou tu občas na štíru. Na někdy až příliš speciální kuchyni a na trápení s jídelními hůlkami. Na cesty a silnice, které občas končili a pokračovalo se po makadamu největší možnou rychlostí
30 km v hodině. Vietnam je nesmírně rychle se rozvíjející zemí a má před sebou velkou budoucnost. Jediné, o co mám strach, je, aby neprodali tu nádhernou přírodu za pár dolarů a s turistickým ruchem zacházeli velmi citlivě. Tahle země si to zaslouží.
Upravil Luděk Sládek