Vietnam leží v jihovýchodní Asii, tisíce kilometrů od České republiky. Zároveň je to však země, o níž víme, nebo se to alespoň domníváme, více nežli o ostatních zemích této geografické oblasti. Nezřídka je však naše znalost založena na povrchních úsudcích, plynoucích ze setkání s vietnamskými trhovci, patrně nejznámějšími reprezentanty této zajímavé a moderními dějinami těžce zkoušené země. Globalizace nejen zkracuje ekonomické vzdálenosti mezi zeměmi; umožňuje rozvoj spolupráce, před několika desetiletími nemyslitelný. I v době moderních komunikačních možností však zůstává osobní styk velmi důležitou součástí obchodních jednání a znalost místní etikety se může stát důležitou výhodou pro celkovou úspěšnost jednání.
Vietnam je sice i nadále považován za součást „třetího“ světa, ale rychlý rozvoj celé oblasti jihovýchodní Asie, tažený převratnými změnami v Čínské lidové republice, láká i do této země stále větší počet zahraničních firem i z ekonomicky nejvyspělejších zemí světa. Bylo by škoda, kdyby Česká republika nedokázala navázat na předchozí dobré vztahy a rezignovala na rozvoj spolupráce s Vietnamem.
Země a lidé
Oficiální název Vietnamu zní Vietnamská socialistická republika. Nezávislý stát vznikl na dnešním území 2. září 1945, v roce 1954 byl však na základě Ženevských dohod rozdělen na dvě části podél 17. rovnoběžky: severní část se stala Vietnamskou demokratickou republikou, jižní Vietnamskou republikou. Obě samostatné země se pak v následujících desetiletích rozvíjely zcela odlišně, v rozdílných sférách vlivu. Nesmírnou zátěží byla vietnamská válka, která probíhala v letech 1963–1973 za americké účasti a znamenala obrovské materiální a lidské ztráty. Po odchodu amerických vojáků v roce 1973 dobyla severovietnamská vojska v roce 1975 Saigon. V roce 1976 proběhly celonárodní volby a byla vytvořena Vietnamská socialistická republika (VSR), v níž vedoucí roli až dosud hraje Komunistická strana. Přestože je dnes VSR sjednoceným státem, rozdíly mezi severem a jihem jsou v důsledku po desetiletí rozdílného vývoje stále patrné. Na druhé straně je VSR zemí, která postupně zavádí prvky tržní ekonomiky (v roce 1987 byl zahájen program ekonomických reforem nazvaný doi moi) a uspořádala své vztahy s ostatními státy v oblasti na mírových základech. Byly navázány vztahy s USA a VSR se stala řádným členem sdružení ASEAN, díky tomu do země směřuje zahraniční kapitál. VSR je dnes zemí srovnatelnou s ostatními státy jihovýchodní Asie, s dynamicky se rozvíjející ekonomikou a množstvím zajímavých investičních a obchodních příležitostí.
Každodenní realita hanojských ulic |
Ve Vietnamu žije zhruba 80 milionů obyvatel, převážná většina z nich (cca 90 %) jsou etničtí Vietnamci, 2 % tvoří etničtí Číňané a dále Khmerové, Chamové a příslušníci dalších asi 60 národnostních menšin, žijících převážně v horských oblastech.
Přes 50 % populace vyznává buddhismus, zhruba 10 % tvoří katolíci. Po Filipínách je Vietnam zemí s největším počtem katolíků v Asii, v Hanoji stojí dokonce katolická katedrála. V zemi dále žije asi 200 000 protestantů (zejména v oblasti Centrální vrchoviny), 0,5 % obyvatel se hlásí k islámu (zvláště etničtí Khmerové a Chamové), příslušníci místní indické komunity vyznávají hinduismus. Významnými duchovními učeními jsou taoismus a konfuciánství.
V zemi existují i dvě významné sekty, Cao Dai (2 miliony přívrženců) a Hao Hao (1,5 milionů vyznavačů). Zvláště Cao Dai, propojující buddhismus, taoismus a křesťanství, je zajímavým dokladem toho, jak Vietnamci dokážou přijmout za své a přizpůsobit svým potřebám cizí učení a vlivy. Přívrženci Cao Dai uctívají jako svaté Buddhu, Ježíše Krista, ale například také Johanku z Arku. Buddhismus však stále převládá, prakticky každé město má obvykle několik buddhistických klášterů a téměř každá domácnost a obchody vlastní malé oltáře, kde se obětují dary a pálí kadidlo.
Jednací jazyk
Úředním jazykem je vietnamština, která po roce 1945 plně nahradila hojně využívanou francouzštinu. Byl zahájen boj proti negramotnosti, uzákonila se povinná devítiletá školní docházka. Zatímco do roku 1945 bylo 95 % populace negramotných, současný stupeň gramotnosti je odhadován na 93 % dospělé populace. Vzdělání je na přední příčce v hierarchii hodnot vietnamské populace. Větší firmy mají řadu zaměstnanců schopných domluvit se cizím jazykem, nejrozšířenější jsou čínština, angličtina, francouzština a ruština. V zemi je stále mnoho těch, kteří v 60.–80. letech studovali v Československu a dodnes jsou v češtině, případně slovenštině schopni komunikovat, v obchodním jednání však na to nelze spoléhat.
Nejspolehlivější je zaslat informační materiály o firmě i o předmětu obchodu vietnamskému partnerovi předem, buď přímo ve vietnamštině, nebo anglicky s dodatečným vietnamským překladem. Teprve po tomto úvodním představení je vhodné požádat o schůzku, opět písemně, s následným telefonickým potvrzením. Ideální je, pokud vás může obchodnímu partnerovi představit nějaká třetí, jemu dobře známá strana.
Vztahy k cizincům
Vietnamci jsou hrdý národ a na cizince, zejména pak obchodníky, se a priori dívají s jistou dávkou nedůvěry. Velice dobře rozlišují mezi jednotlivými národy a nikdy nedělají zobecňující soudy například o „běloších“, jako bývá někdy nedobrým zvykem u Evropanů ve vztahu k asijským národům. Historicky je pro Vietnamce pojítkem s Evropou Francie, jejíž vliv přetrvává ještě z koloniálních dob. Poněkud ambivalentní je vztah Vietnamců k největšímu sousednímu státu – Číně, s níž je pojí dějiny vzájemných střetů, a mnoho Vietnamců dodnes vnímá hrozbu čínské okupace jako velmi reálnou. Na druhé straně členství ve společenství ASEAN je výrazem zapojení do ekonomické a politické spolupráce zemí regionu jihovýchodní Asie a garantuje postavení VSR jako nezávislé a suverénní země.
Právní aspekty obchodního jednání
Současný právní systém VSR je kombinací japonského, francouzského, amerického a singapurského práva. Funkčnost tohoto systému je oslabována převratnými ekonomickými změnami a následnými úpravami legislativy bez předchozího varování, bez potřebného zažití systému jak uživateli, tak soudci. Ve spojení s existující přebujelou byrokracií tak musí obchodník počítat s neefektivními a často bezradnými soudy, které si v řadě případů nevědí rady, protože nově zavedené zákony prostě nedokážou aplikovat. Osobní jednání před uzavřením smlouvy je proto naprosto nezbytné; během něj dochází k vzájemnému poznání smluvních stran a je možno zjistit, nakolik je partner skutečně seriózní. Je nezbytné dávat vietnamské straně jasně na vědomí, že trváte na naprostém respektování podepsaných dohod a že jedině tak je možné dojít k vzájemně přijatelnému partnerství. V případě problémů s plněním dohody je nezbytné počítat s tím, že řešení soudní cestou je nejen zdlouhavé, ale s největší pravděpodobností i marné. Pokud dojde ke sporu při plnění smlouvy uzavřené se státním podnikem nebo úřadem, je soudní cesta v podstatě ztrátou času.
Určitou naději dává již zmíněné členství VSR ve společenství ASEAN. V poslední době byly přijaty zákony o podniku, o DPH, o zahraničních investicích. Náprava současného stavu soudnictví je však dlouhodobým úkolem a každý, kdo vstupuje do smluvních vztahů s vietnamským partnerem, by s tím měl počítat. Tím více je nezbytné seznámit se se specifiky vietnamské kultury a etikety předtím, než dojde k vlastnímu jednání, aby bylo možné vyvarovat se chyb, které mohou problémy zbytečně navodit.
Specifika vietnamské kultury
Vietnamská kultura patří ke kultuře „východní“, přestože se v mnoha rysech výrazně liší například od kultury čínské nebo japonské. Pro tzv. východní kulturu je obecně typická skromnost, preferování celku namísto jednotlivce, snaha o konsensus. Zdůrazňuje tradice oproti neustálým změnám, zastřené vyjadřování s nutností „číst mezi řádky“ na rozdíl od západní přímočarosti (považované někdy až za hrubost), intuici se dává přednost před analýzou. Východní kultura dále obecně preferuje harmonii, postupné prosazování cílů prostřednictvím získávání konsensu v kolektivu oproti direktivismu, spolupráci před konkurencí a formálnost před flexibilitou. Vůči cizincům obecně jsou Vietnamci většinou přátelští, ochotní pomoci.
V osobním životě kladou Vietnamci na první místo rodinu a její hmotné zajištění. Žít po dosažení určitého věku sám je pokládáno za neštěstí. Rozvody jsou považovány za ostudu, zejména pro ženy. Muž se o svou ženu musí starat až do smrti. Ve městech se prosazuje model rodiny se dvěma dětmi, na venkově jsou děti v rodině početnější, neboť jsou zdrojem pracovní síly a musí od určitého věku pomáhat v hospodářství. Typická je vysoká úcta projevovaná předkům, daná místním náboženstvím.
Ženy mají ve společnosti přisouzenu výkonnou roli, muži se angažují především v politice, armádě a řídících funkcích. Na venkově ovšem pracují v hospodářství všichni bez rozdílu.
Vietnam je velká a lidnatá země, která má také svá regionální specifika. Severní část země žila poměrně dlouhou dobu v direktivně řízené společnosti, zatímco na jihu se prosazoval tržní systém. I po sjednocení a změnách vedoucích k posílení tržních prvků v ekonomice celé země zůstává sever poměrně konzervativní, zatímco jih je přizpůsobivější a více otevřený změnám.
V zásadě lze rozdělit VSR na tři výrazné části: Sever, reprezentovaný Hanojí jako hlavním městem a politickým centrem; Jih, známý především Ho Či Minovým městem, které tvoří průmyslové, kulturní a obchodní centrum (33 % celkové průmyslové produkce země, 20 % HDP), kde příjem na domácnost je oproti Severu zhruba dvojnásobný. Třetí, zcela odlišnou, avšak největší oblastí je Venkov, který je velmi málo rozvinutý, bez vazeb na zahraničí, s příjmy na úrovni desetiny příjmů ve městech. Nerozvinutější vazby na zahraničí má nepochybně Jih a tam také směřuje největší část zahraničních investic.
Obchodní jednání
Do Vietnamu je dobré odcestovat teprve tehdy, jsou-li již místní kontakty navázány a základní schůzky domluveny. Po příjezdu je nezbytné znovu telefonicky kontaktovat smluvní partnery a potvrdit termíny schůzek. Pokud sami dostatečně neovládáme místní jazyk, dobrý a spolehlivý překladatel je naprostou nutností. Důkladná příprava je klíčem k úspěchu. Pokud partner zjistí, že nemáte naprosto přesnou konkrétní představu, je naděje na úspěch minimální. Před vlastním jednáním je vhodné nechat přeložit všechny materiály do vietnamštiny (včetně vizitek), předem zaslat soupis bodů, které jsou připraveny k projednání, a seznam účastníků, kteří se jednání zúčastní, v pořadí podle důležitosti, s uvedením celého jména a titulů, pohlaví, a pokud možno i s přiloženou fotografií. Překladatele by si měl raději zajistit zahraniční partner, má tak větší pravděpodobnost zájmu překladatele na úspěchu jednání.
Vietnamci velmi dbají na formální rámec obchodního jednání, mají přirozenou úctu k autoritám. Vedoucí jejich delegace vchází do jednací místnosti obvykle jako poslední a ostatní se k němu chovají s náležitou úctou. Až na výjimky bývá vedoucím delegace muž. Dobrý překladatel by měl být nápomocný i v orientaci mezi členy delegace.
Na počátku jednání, probíhá spíše společenský zdvořilostní rozhovor. Je vhodné nechat jednání vést vietnamské straně. Důležité je pozorně naslouchat, projevovat zájem a chovat se mile. Teprve po úvodu, v němž je vhodné poděkovat hostitelům za přijetí, je možno přejít k detailům jednání. Není nevhodné věci opakovat, zejména pokud si nejsme jisti, že partneři správně porozuměli. Bez této jistoty je nebezpečné podepisovat kontrakt, neboť vietnamský partner raději podepíše, ačkoliv plně obsahu projednávaného bodu nerozumí, protože svým zeptáním by „ztratil tvář“. Nadále se však bude řídit tím, jak sporný bod pochopil on, což může v řadě případů vést ke ztrátě důvěry, případně i ztroskotání kontraktu. Naopak, pokud „ztratí tvář“ (nikoli ve smyslu společenského chování, nýbrž striktně ve smyslu úspěchu ve vyjednávání) zahraniční partner, může to přispět k pocitu, že ve vyjednávání byla vietnamská strana úspěšnější a navodit tak větší vstřícnost z jejich strany.
Vietnamci jsou velmi dobrými vyjednavači. Jejich taktikou je postup prostřednictvím jednotlivých dílčích kroků. Na straně zahraničního partnera je klíčem k úspěchu trpělivost, klid a zdvořilost. Hněv či otevřeně vyjádřená nespokojenost zpravidla jednání zhatí. Je namístě zdůrazňování zájmu o dlouhodobé vztahy a poukazování na úspěchy na jiných trzích. Vietnamci si cení harmonie; při zjištění, že protistraně jde o nevyvážené vztahy, o získání jednostranné výhody, jednání zpravidla odmítnou. V každém případě je zapotřebí vyhradit na jednání dostatečně dlouhý čas. Vietnamci, stejně jako ostatní asijské národy, nemají rádi konflikty, neboť ty v jejich očích narušují harmonii. Jednoznačně preferují konsensus a skupinové rozhodování, takže zodpovědnost není individuální, ale padá na celý kolektiv. Na začátku jednání je proto nutné přesvědčit se, zda je partner kompetentní ve věci rozhodovat, nebo zda musí být závěry jednání schváleny jinde.
Společenská etiketa
Pro úspěch obchodního jednání ve Vietnamu mají někdy význam kulturní odlišnosti, které nepoučený zahraniční partner nejen nezná, ale vůbec nechápe. Je nanejvýš doporučeníhodné se s nimi předem seznámit a v rámci možností je uplatňovat, neboť mohou být rozhodujícím faktorem úspěchu či neúspěchu:
• fyzický kontakt – Vietnamci jsou zvyklí na fyzický kontakt pouze mezi nejbližšími osobami, případně nejlepšími přáteli. Zvláště nežádoucí je, stejně jako ve všech zemích ovlivněných buddhismem, dotek hlavy, což může způsobit problémy zahraničním návštěvám, majícím při představování dětí tendenci pohladit je po hlavě. Doporučuje se proto udržovat určitý odstup.
• verbální komunikace – Vietnamci preferují hovořit nepřímo a v náznacích, zejména při sdělování nepříjemných zpráv. Zcela nevhodné je zvyšovat hlas či hovor přerušovat, sami Vietnamci hovoří pomalu a jemně, jsou zdvořilí a milí.
• neverbální komunikace – při jednání zachovávají Vietnamci obvykle nehybnou tvář, spíše s náznakem úsměvu. Pokud se intenzita úsměvu zvyšuje, je to spíše negativní znamení, neboť to naznačuje rozpaky, dané buď nepochopením projednávané problematiky, nebo rozmrzelostí nad průběhem jednání. Nepříjemné pocity zakrývají Vietnamci často smíchem, ve snaze zachovat si tvář, protože hněv je považován za nedostatek sebekontroly. Přikyvování hlavou není nutně výrazem souhlasu s obsahem rozhovoru, obvykle znamená jen to, že partner rozumí. Zdrženlivé jednání se očekává i od zahraničního partnera. Energické pohyby, rozkládání rukama či doteky přivádějí Vietnamce do rozpaků.
Zásadně bychom se měli vyvarovat ukazování prstem, pískání za účelem přivolání pozornosti nebo snažit se kontaktovat někoho pohledem, pokud se tomu vyhýbá. Zcela nepřijatelné je ukazovat na někoho podrážkou nebo chodidlem (pozor při sezení s překříženýma nohama, špička boty by neměla na nikoho směřovat, neboť to je pokládáno za velmi nezdvořilé).
• pozdrav – podle tradice se nejprve zdraví muž, pak teprve žena. Vietnamci se obvykle zdraví stiskem ruky, aniž by si přitom pohlédli do očí. Podržení podané ruky oběma rukama a malý úklon hlavou je znamením úcty a respektu. Formálnější je pozdrav sepjatýma rukama spolu s úklonem. Vietnamští muži a ženy se při pozdravu navzájem nedotýkají, ženy se většinou mírně ukloní a usmějí. Vůči starším lidem, kteří nenabídnou ruku k pozdravu, je vyjádřením úcty úklon.
• oslovení – Vietnamci uvádějí v písemné podobě nejprve příjmení, následuje prostřední a teprve na konec křestní jméno. Protože příjmení jsou velmi často shodná, oslovují se Vietnamci převážně křestními jmény spolu soslovením pane, paní, slečno. Manželky nepřebírají po svatbě příjmení manžela. Při oslovení se používají také tituly, zejména u osob ve vyšším postavení.
• vizitky – po podání rukou následuje výměna vizitek. Vietnamci si na ně potrpí, předávání je však méně obřadné než například v Japonsku; přesto platí zásada přijímat vizitky nebo dary (a právě tak je předávat) oběma rukama. Je důležité si vizitku náležitě prostudovat, nechat ji během setkání před sebou a nic do ní nevpisovat. Přečtení jména a všech funkcí uvedených na vizitce vysoce postavené osoby je projevem úcty. Ideální jsou vizitky oboustranné, v anglickém, případně francouzském jazyce na jedné a ve vietnamštině na druhé straně.
• oblečení – Vietnamci se oblékají pečlivě a čistě, vhodně oblečený obchodní partner má více respektu. Tradiční vietnamské obleky, tj. pro muže hedvábná tunika s dlouhými rukávy s výšivkami, pro ženy rovněž hedvábná tunika až na zem s vysokým límcem, jsou dnes již vyhrazeny převážně pro formální setkávání, slavnosti a svatby. Rovněž typické slaměné klobouky, které se staly symbolem Vietnamu, se již nosí běžně převážně jen na venkově. Na nohou nosí Vietnamci nejčastěji sandály, mnohdy domácí výroby.
Zahraniční partner by se měl vyvarovat symbolů okázalého přepychu, jako jsou drahé doplňky a šperky či přepychové značkové oblečení a obutí. Doporučuje se volit oblečení stejné, v němž se představí vietnamský partner, tedy pánský oblek s kravatou. V jižních oblastech VSR, kde je o poznání tepleji, je možné přijít na schůzku i v lehké jednobarevné košili bez kravaty. Pro ženy jsou nejvhodnější lehké šaty, případně kombinace sukně nebo kalhot s halenkou. V žádném případě se nedoporučují příliš krátké sukně nebo přiléhavé kalhoty; vždy je rovněž nutné mít zakrytá ramena.
Při oslavách lunárního nového roku Tet se nedoporučuje nosit bílou barvu. Ta je barvou smutku a nosí se při pohřbech, obdobně jako u nás černá.
• dochvilnost – Vietnamci jsou až na výjimky dochvilní a totéž očekávají od partnera. Při plánování setkání jsou velmi flexibilní, schůzka může být dohodnuta i na časnou hodinu ranní nebo pozdě večer. Je vhodné získat informace o trvání dopravy na místo schůzky v danou hodinu, protože včasný příchod je pro navození atmosféry jednání důležitý. Omluva zpoždění při příchodu problémem v dopravě je sice přijatelná, ale je lépe se tomu vyhnout.
Je-li z objektivních důvodů schůzka zrušena, je nutné trvat na okamžitém sjednání náhradního termínu, jinak by mohlo dojít k nežádoucím průtahům.
Pokud jde o dodržování termínů obecně, od zahraničního partnera je dodržování dohodnutých termínů striktně vyžadováno; rovněž Vietnamci v zásadě respektují dohodnuté závazky a lhůty, mají však tendenci upřednostňovat slovní dohodu před písemným závazkem. Navíc kvůli problémům s infrastrukturou a rozbujelou byrokracií může dojít ke zdržení, za něž partneři objektivně nemohou. Proto je dobré mít pro takové případy záložní, „krizový“ plán postupu.
Vztahy mezi lidmi
Nejen při úvodních setkáních mezi obchodními partnery, ale i v běžném životě se hovor často stočí na téma rodiny a zdraví. Pro zahraničního partnera, zejména z Evropy, se mohou zdát dotazy na rodinu a zdraví až příliš důvěrné. Bylo by však chybou reagovat na dotazy typu „Kolik je Vám let?“ nebo „Kolik máte dětí?“ úsečně a dávat najevo, že takové dotazy považujete za nevhodné. To by si vietnamský partner vyložil přinejmenším jako nezdvořilost. Naopak, zájem o partnera, jeho rodinu a zdraví je projevem náklonnosti a navodí atmosféru důvěrnosti, v níž se lépe jedná. Vietnamci přikládají rodině a rodinným vztahům mnohem větší důraz než například Evropané a živě se o ně zajímají. Nepříliš vhodná jsou pro úvodní setkání témata s politickým podtextem. Kromě rodiny a zdraví je proto možno doporučit hlavně obecné, nenáročné zaměření rozhovoru.
Přístup k ženám
Role žen ve Vietnamu spočívala tradičně v práci v zemědělství a výchově dětí. Válka tento stereotyp narušila, neboť ženy musely zastoupit v řadě funkcí muže, bojující ve válce. V zemi je také v důsledku války početní převaha žen nad 30 let, takže mnohé zůstaly svobodné, což ve společnosti kladoucí takový důraz na rodinu a východu dětí není lehký úděl.
Obecně mají muži ve společnosti vyšší postavení, stejně jako synové ve srovnání s dcerami. Podle konfuciánského učení musí žena poslouchat svého otce, po svatbě se podřídit svému muži (pokud ovdoví, pak svého nejstaršího syna, který je naopak zodpovědný za matčin blahobyt). Matka je „vládcem“ domácnosti, je zodpovědná za harmonii v rodině, za rodinný rozpočet i časový harmonogram. Na rozhodování se podílí se svým mužem.
Přestože se vietnamští obchodníci cítí lépe při jednání s muži, ženy cizinky nemají při jednáních větší problémy. Pokud žena vede delegaci, měla by naznačit svoji úlohu uvedením svého jména před ostatními kolegy, kteří by se na ni měli při jednání obracet tak, aby bylo zřejmé, kdo je hlavou delegace.
Dary v obchodním jednání
Z buddhistického učení plyne, že dar je větším potěšením pro dárce než pro obdarovaného. Je velmi vhodné obdarovat někoho, kdo byl nápomocen při jednání nebo jsme mu zavázáni. Vhodným dárkem jsou například kvalitní knihy v jazyce, který obdarovaný ovládá, parfémy, kvalitní alkohol v dárkovém balení, drahá pera, dárkové bonboniéry apod. Květiny jsou vhodné pouze jako dar muže ženě, neměly by to být chryzantémy (považované za pohřební květiny) nebo žluté květy (žlutá je symbol zrady). Rovněž červené růže nejsou příliš vhodné, jsou květinami zamilovaných. Z barev není vhodné darovat dárky v barvě bílé nebo černé. Vyloženě nevhodný je dar s vyobrazením sovy, jež je ve Vietnamu považovaná za symbol smrti. Nejlépe je věnovat předměty, které nejsou ve Vietnamu samozřejmostí, např. český křišťál. Všechny dárky by měly být pečlivě zabaleny, Vietnamci je však po obdržení nerozbalují a nečekají to ani od protistrany; rozbalování před dárcem je totiž považováno za nezdvořilost. Na konci jednání vietnamská strana očekává alespoň symbolické dárky (tužky, pera apod.) s logem společnosti, případně další propagační materiály.
Je vhodnější předávat dárky mimo oficiální prostory, při nějaké neformální příležitosti. Při návštěvě doma se všechny dary předávají hlavě rodiny. Je vhodné vyvarovat se příliš nákladných darů, protože bychom uvedli druhou stranu do problémů s oplácením takových darů. Mimo rodinu se dary předávají nejstarší přítomné osobě, případně osobě v nejvyšším postavení.
Jídlo a stolování
Vietnamská kuchyně je typickou kuchyní jihovýchodní Asie, připomíná kuchyni čínskou, je však méně kořeněná a pro Evropana velmi přijatelná. Samozřejmě je možné se setkat i s velmi exotickou nabídkou, jako jsou hadi, různé druhy ptáků nebo psi, hostitelé však nebývají uraženi, pokud host zdvořile nabízený pokrm odmítne. Při přípravě vietnamských jídel je patrný vliv francouzské kuchyně. Pro Vietnamce jsou však zcela nezvyklé mléčné výrobky a mléko samo, které jim „páchne“ a způsobuje zažívací obtíže. Na to je nutné pamatovat, pokud se dostaneme do role hostitele.
Při pozvání do domácnosti je běžné, že se při vstupu zouvají boty a hostu jsou nabídnuty přezůvky. Není vhodné dostavit se dříve, ale ani později, než je dohodnuto. U stolu je host obsloužen jako první, polévka se podává až na závěr. Protože se jí hůlkami, občas kousky jídla upadnou a zašpiní ubrus. Z toho se vyvinul zvyk, že zašpiněný ubrus je znamením, že jídlo chutnalo. Je zvykem nechat trochu rýže v misce na znamení, že jste sytí. Při jídle je běžné mlaskání, které vyjadřuje uznání hostiteli i kuchaři za chutné jídlo, na závěr je běžné říhnutí. V restauraci se často setrvá při neformálním rozhovoru několik hodin, většinou při čaji, který je velmi oblíben. Při pozvání do restaurace se nedoporučuje trvat na vyrovnání účtu, revanšovat se je vhodnější pozváním partnera do dražší restaurace, kterou by si někdy ani nemohl dovolit.
Vietnamci jsou náruživými kuřáky cigaret, při jakémkoli posezení je kouření zcela obvyklé. Nekuřáci by se neměli ohrazovat ani dávat najevo nespokojenost, vnesli by pouze disharmonii do jednání. Při nabídce cigaret se položí otevřený balíček na stůl a ostatní si z něj sami berou podle potřeby až do vyčerpání. Alkohol, zejména pivo a whisky, se pije zcela běžně, Vietnamci si rádi připíjejí na téměř cokoli. Pití a kouření je u žen odsuzováno, je spojeno s představou prostituce.
Několik praktických rad závěrem
• Přestože etiketu společenského styku si člověk osvojí až delší praxí v daném prostředí, je vhodné seznámit se již od začátku s několika zásadami, jejichž dodržování pomůže vytvořit ve styku s obchodním partnerem dobrý osobní vztah a vzájemný respekt, který je základem pro vybudování dlouhodobých a oboustranně prospěšných obchodních vztahů:
• vždy se tvařte přívětivě, buďte zdvořilí a příjemní;
• nestěžujte si kvůli maličkostem, buďte velkorysí;
• nekritizujte přímo, před ostatními, vyhněte se přímé konfrontaci;
• zakalkulujte do časového programu průtahy, nenechte se tlačit časem;
• nikdy nedávejte najevo hněv nebo rozčilení, ztratili byste respekt partnera;
• nesnažte se získat nad partnerem zřejmou výhodu, spolupracujte;
• nespěchejte, dejte partnerovi možnost pochopit vaše záměry;
• mějte projekt perfektně připravený a buďte konkrétní při argumentaci.
Text: Ing. Františka Mullerová
Vysoká škola ekonomická v Praze
Foto: Martin Boulanger
Literatura:
CURRY, J.E.; NGUYEN, N.T.: Viet-Nam: L’essor d’un dragon asiatique; 1.éd. Les éditions d’organisation, 1997
Kolektiv: Vietnam; Hanoi,The Gioi Publishers, 1995
PELIKÁN, M: Vietnam; Obchod-Kontakt-Marketing, 11/2000
ŘEHOŘOVÁ, Lucie: Vliv interkulturálních odlišností na obchod ČR s Vietnamem, diplomová práce VŠE, duben 2001