|
Kouzelná, byť v zimě pěkně drsná krajina České Sibiře a Podblanicka bezesporu osloví každého, kdo touží opustit hučící aglomerace a komerční ataky velkých měst. Oblast východně od Votic patří k nejchudším, a tím pádem k nejklidnějším regionům u nás. Je to kraj bez průmyslu, bez velkých zemědělských podniků. Tady se nevydělává spousta peněz, ale každý se umí uživit tak, aby mu to stačilo. Převažují menší soukromé farmy, truhlářské dílny, kovovýroba a jiná drobná řemesla. Zvlněné území plné lesů, rybníků a rázovitých vesnic střeží bájné dvojvrší Velkého (638 m) a Malého (576 m) Blaníku.
Mystické vrcholové partie Velkého Blaníku |
Vzácná a neporušená příroda Podblanicka neunikla ochráncům přírody a roku 1981 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast (CHKO) Blaník, nejmenší CHKO v republice (40,31 km2). Je bohatá především na nejrůznější vodní a mokřadní rostlinná společenstva nacházející se v rybnících a jejich okrajích, v potocích a na podmáčených loukách. Také údolí romantické říčky Blanice s vrbovými křovinami a nivními loukami patří k výjimečně zachovalým částem přírody. No, a pak je tu samozřejmě dominantní dvojkopec obou Blaníků.
Kelti, husiti, obrozenci, turisti
Na skalnatý vrchol Velkého Blaníku porostlý krásným bukovým lesem se nejlépe dostanete z nehlídaného parkoviště asi 1 kilometr za Louňovicemi při silnici na Načeradec. Nahoru vede červená značka spolu se zajímavě řešenou interaktivní (ideální pro dětské návštěvníky) naučnou stezkou. Ta poutníka seznámí s flórou a faunou rezervace, geologickou stavbou okolního území a historií osídlení Blaníků. Nepřehlédnutelný vrch si za své sídlo vybrali již ve 4. a 3. století př. n. l. Keltové. Hradiště vymezili dvojitou kamennou hradbou, jejíž zbytky jsou těsně pod vrcholem dodnes patrné. O mnoho století později přišli na řadu husité, kteří strategickou kótu využili ke zbudování malého dřevěného strážního hrádku. Ten bohužel zmizel beze stopy. V době národního obrození se Blaník stal jedním z českých národních symbolů, byl dějištěm táborů lidu, inspiroval řadu umělců a pověst o rytířích, kteří vystartují z hory, až bude národ v průšvihu, jistě netřeba připomínat. Popularita Velkého Blaníku vzrostla v roce 1941, kdy byla na jeho vrcholku vztyčena dřevěná rozhledna. Kruhový výhled z její koruny je opravdu skvostný a láká k výstupu početné řady turistů.
Rozhledna na Velkém Blaníku |
Jeden z interaktivních naučných panelů s rekonstrukcí keltské hradby |
Malý, ale šikovný
Menší bratr Velkého Blaníku oplývá zcela jinou atmosférou. Je mnohem méně navštěvován, vládne zde klid a pohoda. Jeho hlavním tahákem je zřícenina poutní barokní kaple sv. Maří Magdalény. Památka z roku 1735 nesloužila svému účelu dlouho, neboť byla o 55 let později na základě reforem císaře Josefa II. zrušena. Přímo uprostřed jejich zdí roste mohutný smrk s velice krásným a symetrickým tvarem. Jde o státem chráněný strom nesoucí jméno Farář nebo Velký Mnich. K vrcholu Malého Blaníku vede naučná stezka Malý Blaník – Podlesí. Její zajímavý okruh vás zavede nejen k ruinám kaple, ale také dolů, k patě kopce, do Býkovic a k tamějšímu rybníku.
Pohled z Velkého na Malý Blaník |
Louňovice a románská stezka
Nepsaným „hlavním městem“ Podblanicka je městys Louňovice (celým názvem Louňovice pod Blaníkem – ehm, kdo by to byl řekl, že?). Původní ves vznikla kolem ženského premonstrátského kláštera, který byl založen v polovině 12. století, pravděpodobně roku 1149. Klášter se v 1. polovině 15. století stal obětí husitských válek a dosud se z něj dochoval pouze původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a nepatrné torzo zdiva v ulici Jana Žižky. V 16. století byla v Louňovicích vybudována tvrz, jež se postupem doby vyvinula v pohodlný barokní zámek. V současné době v něm vedle infocentra sídlí také muzeum a restaurace.
Příjemným zpestřením výstupu jsou i nejrůznější informační tabule |
Rotunda v Libouni (s později přistavěnou hranolovou věží) je jednou z pěti románských sakrálních památek regionu |
Kraj Podblanicka má v rukávu ještě jeden turistický trumf. Jedná se o výjimečnou koncentraci pěti románských kostelů v okolních obcích (Neustupov, Libouň, Kondrac, Pravonín, Načeradec). Například rotunda sv. Václava v Libouni byla postavena již na konci 12. století. Nástěnné malby v interiéru jsou z různých období a ve více vrstvách (například po-stavy světic pocházejí z doby kolem roku 1500). V posledních letech na malbách pracují restaurátoři. Svým způsobem unikátní je i kostel sv. Bartoloměje v Kondraci se dvěma netypickými kruhovými věžemi v průčelí. Malebná obec Načeradec se kromě románské svatyně může pochlubit i výraz-ným zbytkem věžovité tvrze.
Text a foto: Jan Pomykal