Velikonoce a otázka kulturních konfliktů v turismu

Foto: Shutterstock.com Foto: Shutterstock.com

Velikonoce patří k hlavním křesťanským svátkům, ale v českých zemích jde alespoň v některých regionech o rozsáhlou lidovou veselici s kvanty alkoholu a svéráznými zvyky. Český obyčej, který vyvolává v cizině (a to i v západních zemích) zřejmě nejhorší ohlas, je právě velikonoční výprask žen. Pro turismus jde spíše o drobnost, která část návštěvníků dokonce zaujme jako pozoruhodný folklor, ale takovéto kulturní konflikty je dobré nepodceňovat. Přinášejí řadu právních problémů, přičemž leckdy překvapí, jak se mohou takovéto i drobné incidenty vyvinout u soudů.

Otázka kulturních konfliktů je v cestovním ruchu známá, ale odborníci jim věnují vcelku minimální pozornost. Turismus je pojímán obvykle geograficky a zejména ekonomicky, což se projevuje i u základních příruček a učebnic. Otázkami kulturních rozdílů se zabývají jen nemnozí, překvapit mohou třeba aktivity Geoparku Železné hory, který vydal např. publikaci Multikulturní rozdíly návštěvníků, volně dostupnou na https://www.geoparkzh.cz/wp-content/uploads/sites/2/2018/05/multikulturni_rozdily_ucastnik.pdf

Bylo by záhodno, aby zájmy třeba o kulturní rozdíly nebo menšinové památky využitelné i pro vzdělávání vzrostly, a to právě v době současné krize turismu. Zde si autor dovolí poněkud odvážnější úvahu. Cestovní ruch byl již před koronavirem leckdy napadán ze strany ekologů jako škodlivý, také od progresivní levice například kvůli prý asociálnímu overtourismu vytlačujícímu chudší vrstvy z center měst nebo pro domnělé kořistění na domorodých kulturách. V době pandemie koronaviru by mohl být snadno tiskem a zejména politiky obviňován (místo jejich neschopnosti) jako původce. K tomu přispěly např. chyby v rakouském Ischglu, kde horské středisko počátkem roku 2020 tajilo probíhající epidemii, což velmi přispělo k rozšíření epidemie zejména do severských zemí. Cestovní ruch by tedy mohl získat punc jakýchsi „vykořisťovatelských zločinců neohlížejících se na veřejné zájmy“. Snaha ho právně omezovat by byla drtivá, zejména když v těchto letech bude spíše potřebovat veřejnou podporu. Koronavirus navíc vedl k zavedení nespočtu omezení například u cestování, jejichž odstraňování bude závislé nikoli na trhu, na který byli obvykle zvyklí spoléhat podnikatelé v turismu, ale na politice, a ta často ustupuje různým aktivistům.

Nyní tedy zpět k Velikonocím a jejich zvykům. Zatímco návštěvnice z Česka stejně jako místní obyvatelky se obvykle dokáží vyhnout, pokud jim výprask vadí, tak cizinky mohou být zděšeny. V zahraničí se hovoří o sadomasochistickém, barbarském a hulvátském zvyku, naprosto nepředstavitelném například v dnešních Spojených státech s tamní velkou citlivostí na otázku sexuálního obtěžování (viz např. https://www.lidovky.cz/cestovani/aktuality/sadomasochisticke-barbarske-a-hulvatske-tak-vidi-ceske-velikonoce-v-zahranici.A150330_115645_aktuality_ape ). Pro návštěvníka třeba z USA by aktivní zapojení do této tradice mohlo zřejmě vést i k trestnímu stíhání nebo zničení kariéry. Tento zvyk ale ostře naráží i v jiných kulturních prostředích například ve východní Asii, a dokonce i v sousedním Německu.

Zde autor může zmínit zkušenosti z vlastního města Kutné Hory, kde jsou česky divoké Velikonoce ještě výrazně umocněny současným konáním jedné z největších českých poutí. V Čechách jsou nejslavnější Matějská v Praze a právě Sedlecká pouť, konaná jen čtyři dny o Velikonocích v Kutné Hoře, na dohled od světově proslulé Kostnice. Turistky v této obvykle klidné (ve srovnání třeba s Prahou doslova mrtvé) destinaci, která extrémně ožije právě na Velikonoce, nejednou dostanou výprask.

Otázka Velikonoc je samozřejmě z hlediska citlivého a mnohdy dokonce nebezpečného problému kulturních konfliktů spíše drobným úsměvným prvkem, který je ale dobré si uvědomovat. Pro podnikatele v turismu organizující cesty do jiných kulturních prostředí jde leckdy o otázku doslova života a smrti. Češi si totiž velmi často neuvědomují specifika vlastního prostředí jako je třeba dominující ateismus, který dráždí i v některých západních zemích, a hlavně v muslimském světě může vést ke konfliktům, někde je považován za zločin. Citlivá bývá otázka menšin, tedy například prosazování národní kultury a jazyka v dané zemi, kdy zájem návštěvníka o konkurenční skupinu může narážet. Například i v sousedním Polsku se v západních regionech turista obvykle nedozví, že byly do roku 1945 německé. Homosexualita je pak v mnoha státech zločinem, za který lze uložit i trest smrti. Otázka kulturních konfliktů by tedy neměla být podceňována, a to ani v samotné České republice.

Nejnovější články z rubriky Česko a jeho regiony

Foto: Shutterstock.com

Do známých i zapomenutých mlýnů

Mouka neroste v regálech v supermarketu, s úsměvem říká molinolog – tedy odborník na mlýny – Rudolf Šimek. Před necelými deseti lety založil databázi Vodnimlyny.cz, a to s cílem zmapovat místa, kde se na území dnešní České republiky mlelo obilí....

Číst více
Foto: Pavel Bálek

Rozmach vodních linek na Českobudějovicku

Českobudějovicko sice není vnímáno jako tradiční destinace říční plavby, ale počtem lodních linek si v ničem nezadá se zbytkem republiky. Plavba na Vltavské vodní cestě v oblasti Českých Budějovic zažívá největší rozmach od své obnovy v roce 2011....

Číst více
Foto: Shutterstock.com

Boskovice: jedno město, nespočet záminek k návštěvě

Malebné městečko Boskovice nijak nevyniká svou velikostí, zato koncentrací atraktivit všeho druhu. Jen málokde na jedné adrese najdete hrad i zámek zároveň, pocítíte atmosféru Divokého západu a ztratíte se v pitoreskních uličkách židovské čtvrti. Prázdniny, co by kamenem dohodil...

Číst více