Velikonoce a otázka kulturních konfliktů v turismu

Foto: Shutterstock.com Foto: Shutterstock.com

Velikonoce patří k hlavním křesťanským svátkům, ale v českých zemích jde alespoň v některých regionech o rozsáhlou lidovou veselici s kvanty alkoholu a svéráznými zvyky. Český obyčej, který vyvolává v cizině (a to i v západních zemích) zřejmě nejhorší ohlas, je právě velikonoční výprask žen. Pro turismus jde spíše o drobnost, která část návštěvníků dokonce zaujme jako pozoruhodný folklor, ale takovéto kulturní konflikty je dobré nepodceňovat. Přinášejí řadu právních problémů, přičemž leckdy překvapí, jak se mohou takovéto i drobné incidenty vyvinout u soudů.

Otázka kulturních konfliktů je v cestovním ruchu známá, ale odborníci jim věnují vcelku minimální pozornost. Turismus je pojímán obvykle geograficky a zejména ekonomicky, což se projevuje i u základních příruček a učebnic. Otázkami kulturních rozdílů se zabývají jen nemnozí, překvapit mohou třeba aktivity Geoparku Železné hory, který vydal např. publikaci Multikulturní rozdíly návštěvníků, volně dostupnou na https://www.geoparkzh.cz/wp-content/uploads/sites/2/2018/05/multikulturni_rozdily_ucastnik.pdf

Bylo by záhodno, aby zájmy třeba o kulturní rozdíly nebo menšinové památky využitelné i pro vzdělávání vzrostly, a to právě v době současné krize turismu. Zde si autor dovolí poněkud odvážnější úvahu. Cestovní ruch byl již před koronavirem leckdy napadán ze strany ekologů jako škodlivý, také od progresivní levice například kvůli prý asociálnímu overtourismu vytlačujícímu chudší vrstvy z center měst nebo pro domnělé kořistění na domorodých kulturách. V době pandemie koronaviru by mohl být snadno tiskem a zejména politiky obviňován (místo jejich neschopnosti) jako původce. K tomu přispěly např. chyby v rakouském Ischglu, kde horské středisko počátkem roku 2020 tajilo probíhající epidemii, což velmi přispělo k rozšíření epidemie zejména do severských zemí. Cestovní ruch by tedy mohl získat punc jakýchsi „vykořisťovatelských zločinců neohlížejících se na veřejné zájmy“. Snaha ho právně omezovat by byla drtivá, zejména když v těchto letech bude spíše potřebovat veřejnou podporu. Koronavirus navíc vedl k zavedení nespočtu omezení například u cestování, jejichž odstraňování bude závislé nikoli na trhu, na který byli obvykle zvyklí spoléhat podnikatelé v turismu, ale na politice, a ta často ustupuje různým aktivistům.

Nyní tedy zpět k Velikonocím a jejich zvykům. Zatímco návštěvnice z Česka stejně jako místní obyvatelky se obvykle dokáží vyhnout, pokud jim výprask vadí, tak cizinky mohou být zděšeny. V zahraničí se hovoří o sadomasochistickém, barbarském a hulvátském zvyku, naprosto nepředstavitelném například v dnešních Spojených státech s tamní velkou citlivostí na otázku sexuálního obtěžování (viz např. https://www.lidovky.cz/cestovani/aktuality/sadomasochisticke-barbarske-a-hulvatske-tak-vidi-ceske-velikonoce-v-zahranici.A150330_115645_aktuality_ape ). Pro návštěvníka třeba z USA by aktivní zapojení do této tradice mohlo zřejmě vést i k trestnímu stíhání nebo zničení kariéry. Tento zvyk ale ostře naráží i v jiných kulturních prostředích například ve východní Asii, a dokonce i v sousedním Německu.

Zde autor může zmínit zkušenosti z vlastního města Kutné Hory, kde jsou česky divoké Velikonoce ještě výrazně umocněny současným konáním jedné z největších českých poutí. V Čechách jsou nejslavnější Matějská v Praze a právě Sedlecká pouť, konaná jen čtyři dny o Velikonocích v Kutné Hoře, na dohled od světově proslulé Kostnice. Turistky v této obvykle klidné (ve srovnání třeba s Prahou doslova mrtvé) destinaci, která extrémně ožije právě na Velikonoce, nejednou dostanou výprask.

Otázka Velikonoc je samozřejmě z hlediska citlivého a mnohdy dokonce nebezpečného problému kulturních konfliktů spíše drobným úsměvným prvkem, který je ale dobré si uvědomovat. Pro podnikatele v turismu organizující cesty do jiných kulturních prostředí jde leckdy o otázku doslova života a smrti. Češi si totiž velmi často neuvědomují specifika vlastního prostředí jako je třeba dominující ateismus, který dráždí i v některých západních zemích, a hlavně v muslimském světě může vést ke konfliktům, někde je považován za zločin. Citlivá bývá otázka menšin, tedy například prosazování národní kultury a jazyka v dané zemi, kdy zájem návštěvníka o konkurenční skupinu může narážet. Například i v sousedním Polsku se v západních regionech turista obvykle nedozví, že byly do roku 1945 německé. Homosexualita je pak v mnoha státech zločinem, za který lze uložit i trest smrti. Otázka kulturních konfliktů by tedy neměla být podceňována, a to ani v samotné České republice.

Nejnovější články z rubriky Česko a jeho regiony

Foto: Shutterstock.com

Prague City Tourism zbohatne o 45 milionů

Radní hlavního města dle očekávání schválili záměr magistrátu navýšit základní jmění městské firmy Prague City Tourism (PCT) o 45 milionů korun na celkových 111 milionů. Základní jmění bude navýšeno úpisem 45 000 akcií.

Číst více
Foto: Shutterstock.com

ČUCR: cestovní ruch patří na Ministerstvo průmyslu a obchodu

Cestovní ruch je průmysl a jako takový patří do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu. S touto ústřední myšlenkou se formou otevřeného dopisu obrátil prezident České unie cestovního ruchu Viliam Sivek na představitele obou koalic, které uspěly v podzimních parlamentních...

Číst více
Foto: A.T.I.C. ČR

Blíží se TÝDEN turistických informačních center ČR

Ve vazbě na Světový den pro rozvoj informací vyhlásila Asociace turistických informačních center ČR (A.T.I.C. ČR) na období od 25. do 31. října TÝDEN turistických informačních center. Do akce se zapojí 146 informačních center z celé České republiky....

Číst více