Vědecko-výzkumná činnost výkladní skříní fakulty?

Schopnost dotáhnout věci do konce považuje za svoji přednost nový děkan Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze Štěpán Müller. Z předchozí praxe ví, že mnoho nápadů se rozmělnilo, přestože byly dobré. O to více mu záleží na tom, aby se jeho vize o vytvoření dosud chybějícího pracoviště zaměřeného na vědecko-výzkumnou činnost a metodologii dotáhla do úspěšného konce. „Pracovali by v něm lidé, kteří by se zabývali především výzkumem, takže by se stali výkladní skříní fakulty," říká. „Vědcem se nikdo nerodí, ale stává se jím postupně, většinou dlouhou cestou pokusů a omylů. Ne každý má dost sil, aby na tuto cestu vstoupil. Výzkumný tým by ji měl ostatním pedagogům usnadňovat," vysvětluje. Snad mezi nimi nebudou chybět i ti, kteří působí na katedře cestovního ruchu.

Jak si představujete vytvoření vámi avizovaného špičkového fakultního výzkumného týmu?

Fakultní výzkumný tým je rozhodně myšlenka, kterou nehodlám nechat zapadnout. Jsem si ovšem vědom toho, že dobrý tým se vytváří roky a nelze čekat výsledky okamžitě. Výzkumný tým by měl přinášet výsledky dlouhodobě a není nutné jeho ustanovení uspěchat.

Je reálnou ambicí katedry cestovního ruchu VŠE, aby její vědecko-výzkumná činnost byla využitelná i pro praxi jak v České republice, tak v zahraničí? Je očividné, že soukromé vysoké školy jsou čím dál více aktivnější a snaží se prosadit na vzdělávacím trhu cestovního ruchu.

Integrální součástí fakulty mezinárodních vztahů je již po více než 50 let katedra cestovního ruchu. Protože toto interview je určeno pro čtenáře časopisu COT business, určitě je bude zajímat její budoucnost. Přijímá do bakalářského studia oboru Cestovní ruch a regionální rozvoj ročně zhruba 100 zájemců. V magisterském stupni každým rokem pokračuje okolo 70 studentů v hlavní a 50 studentů ve vedlejší specializaci Cestovní ruch. Na výuce se ovšem podílí celá řada kateder. Podstatné je, že odborná úroveň absolventů oboru Cestovní ruch je standardně vysoká. Díky ekonomickému základu se uplatňují běžně v řadě oborů i mimo sféru cestovního ruchu.

Pokud jde o mé priority v čele fakulty, budu mít zájem na dalším rozvoji všech stávajících oborů. Rovněž na katedře cestovního ruchu je řada mladých, velmi šikovných doktorandů, kteří jsou zárukou pokračování dosavadní úspěšné činnosti této katedry. I tady ovšem platí požadavek dalšího prohlubování internacionalizace, hlubší spolupráce se zahraničními univerzitami včetně společných výzkumných projektů apod.

A váš názor na placení školného na veřejných vysokých školách?

Pokud jde o placení školného, při záruce, že školné zůstane vysokým školám jako peníze navíc, nad příspěvek ze státního rozpočtu, jako peníze na další rozvoj, bych se školným souhlasil. Mělo by ale zůstat zcela v rukou škol samotných. Stát by do stanovení a výběru školného neměl nikterak zasahovat. Postupně by se vyčlenily školy, na něž by se uchazeči hlásili kvůli kvalitě, a rádi by si připlatili. Uplatnil by se trh jako regulační prvek a stát by nemusel zásadně měnit současný systém, stačily by úpravy, po kterých vysokoškolská obec dlouhodobě volá. Vzdělání je podle mého názoru veřejným statkem stejně jako například zdravotnictví. Jestliže dnes do zdravotnictví vstupuje možnost nadstandardů, ve školství taková možnost existuje již od roku 1999 v podobě soukromého vysokého školství. Ale málokdo se zatím dívá na studium na soukromé vysoké škole jako na nadstandard, ale to je dáno krátkostí existence těchto škol a současnou úrovní většiny z nich. Je jen na nich, zda se časem dostanou do pozice jakéhosi „českého Harvardu".

Někteří pedagogové, možná i u vás na fakultě, učí své předměty i desítky let, ale praxe jde rychle dopředu a často jiným směrem. Studenti dnes mají nebývalé možnosti cestovat, poznávat svět, praktikovat ve firmách, ale co ti, kteří je učí? Nejsou někdy před nimi jen o něco napřed, nebo dokonce pozadu?

U této otázky nemohu než souhlasit s tím, že vysokoškolský učitel by měl mít určitou praktickou zkušenost. V zahraničí se to na školách typu VŠE běžně řeší konzultantskou činností, která probíhá souběžně s vlastní výukou. Tam, kde to není možné nebo praktické, nastupuje tzv. sabbatical, vědecká dovolená, která umožňuje vysokoškolskému učiteli po absolvování stanoveného počtu let výuky načerpat nové zkušenosti, vycestovat do zahraničí a vyzkoušet jiné prostředí. Každý z pedagogů, kdo vyjel na delší zahraniční stáž, mi potvrdí, že zkušenosti, které si přivezl, obohatily jeho poznání i náplň (a často i způsob) výuky. Možnost vědecké dovolené sice existuje i u nás, ale vzhledem k napjatým rozpočtům škol a počtům studentů na učitele se příliš neuplatňuje.

Přednášíte problematiku evropské integrace. Jaký máte názor na budoucí ekonomický vývoj EU v kontextu s odvětvím cestovního ruchu a očekávanou recesí?

V současné době je velmi nevděčné přicházet s jakoukoli předpovědí, protože ekonomický vývoj je tak hektický, že málokterá předpověď dojde svého naplnění.

Pro řadu českých rodin i jednotlivců je dovolená jedním z požitků, kterých se budou vzdávat až jako posledních. Je pravděpodobné, že může dojít ke zkracování délky pobytu a ústupu od příliš drahých exotických destinací, ale celkově by se počet výjezdů do zahraničí na dovolenou neměl příliš měnit. K tomu může přispět i vývoj v některých standardních turistických destinacích jako je Řecko, Španělsko či Portugalsko, kde by vzhledem k ekonomickému vývoji těchto zemí mohlo dojít ke zlevnění nabídky. Týkat by se to mohlo i destinací v severní Africe (Tunisko, Egypt), tam však bude do značné míry záležet na dalším politickém vývoji, neboť ten by mohl zájem turistů negativně ovlivnit.

Ekonomický rozvoj Česka a sousedících zemí bude rovněž hrát roli v rozvoji příhraniční, „ekonomické" turistiky. Sem patří otázka nákupu spotřebního zboží, benzínu i potravin v sousedních zemích, v závislosti na vývoji cenové úrovně daného zboží. Zatím je orientace českých „turistů" spíše na nákup zboží v zahraničí, s oslabováním koruny může dojít k opačnému trendu.

Stále častěji ale budeme v ulicích našich měst vídat skupiny turistů z jihovýchodní Asie, neboť státy jako Čína nebo Jižní Korea již disponují dostatečným potenciálem koupěschopných turistů a předvídavý hoteliér by měl již nyní být na trhu s přitažlivou nabídkou pro tuto solventní skupinu zákazníků.

My vám v předstihu ocitujeme něco z vašeho čínského horoskopu: Podle něj jste ve znamení Kohouta. A ti jsou prý aktivní, vtipní, plní radosti ze života. Mezi nejsilnější povahové rysy tohoto znamení patří odvaha, cit pro spravedlnost, překvapující originalita, entuziasmus, píle, věrnost, zvídavost, pečlivost, důslednost a nekompromisní organizovanost. Kohout je rád pověřován důležitými úkoly, a když si něco umane, jde si tvrdě za svým cílem.

Svůj čínský horoskop jsem neznal, ale výčet vlastností typických pro znamení Kohouta mne potěšil, rozhodně bych se nezlobil, kdyby tomu tak bylo. To se ale zeptejte tak za rok mých kolegů na fakultě, až budu mít příležitost se jako Kohout prosadit.

Text: Ladislav Dragula, ENVIROPRESS
Foto: archiv

Profesní dráha doc. Müllera Doc. Ing. Štěpán Müller, CSc., MBA (1945) vystudoval na VŠE zahraniční obchod, pak získal titul MBA v USA na univerzitě v Massachusetts. Působil jako odborný asistent a docent na Obchodní fakultě VŠE a ve vedení českých i zahraničních firem. V letech 1991–1994 byl rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze a v letech 2006–2010 rektorem Vysoké školy hotelové v Praze. Je držitelem medaile Jana Masaryka.