Ústavní soud: Strach z moru není důvodem pro nenastoupení na zájezd

Ústavní soud (ÚS) odmítl stížnost dvou klientů cestovní kanceláře, kteří kvůli strachu z nákazy dýmějovým morem neodcestovali na ostrov Madagaskar. Informovala o tom ČTK. Klienti v žalobě tvrdili, že od kanceláře nedostali dostatečné informace o rizicích, v čemž spatřovali porušení smluvních podmínek, a proto požadovali vrácení peněz.

Ve sporu šlo o 286 000 korun. Ústavní soudci stížnost odmítli jako zjevně neopodstatněnou, usnesení zpřístupnili ve své databázi. Upozornili, že cestování do exotických destinací má vždy svá rizika.

„Zvýšenou hrozbu různých nemocí v rozvojových tropických státech lze považovat za notorietu a nedává proto smysl, aby cestovní kancelář vždy zákazníkům ‚pro jistotu‘ zaslala seznam stovek nemocí, které se ve státě X vyskytly či mohou vyskytnout,“ stojí v usnesení.

Muž a žena si v kanceláři v květnu 2017 objednali a zaplatili zájezd do několika exotických zemí včetně Madagaskaru. Měsíc před odjezdem dostali informace o rizicích, antimalarické prevenci a doporučení očkovat se proti žloutence a tetanu. Kancelář je zároveň odkázala na stránky ministerstva zahraničních věcí. Právě tam klienti našli zmínku o dýmějovém moru.

Kancelář klienty v reakci informovala, že mor se na Madagaskaru sice vyskytuje, ale nákaza není pro turisty při dostatečné prevenci pravděpodobná. Nabídla také možnost vyměnit za příplatek část zájezdu za jinou destinaci. Klienti nabídku nepřijali, na zájezd neodcestovali, od smlouvy ale výslovně neodstoupili.

Případem se zabýval Obvodní soud pro Prahu 3, který se postavil na stranu kanceláře. Městský soud v Praze rozsudek změnil a vyhověl klientům. Nejvyšší soud ale nakonec provedl další změnu, což znamenalo definitivní neúspěch žaloby klientů. Pokud neodstoupili od smlouvy a poté neodjeli na zájezd, šlo prý čistě o jejich volbu.

ÚS zdůraznil, že ve smluvních vztazích je vždy nutné vnímat oprávněné zájmy obou stran. Není prý jasné, jaké řešení klienti od kanceláře očekávali. Pokud by jim vrátila cenu zájezdu ve chvíli, kdy už všechny platby za zájezd přeposlala a žádat je zpět od partnerů nemohla, protože žádné oficiální omezení cest nebylo v platnosti, v podstatě by tak ztrátu nesla na svých bedrech.

„Jednoduše řečeno, stěžovatelé si měli uvědomit již při uzavření smlouvy, že návštěva exotických krajů bude vždy spojena s jistým rizikem a pokud později došli k závěru, že takové riziko se jim najednou zdá příliš vysoké, může taková změna názorů s sebou legitimně nést příslušné náklady,“ uzavřeli ústavní soudci.