„Uprostřed rovinaté, zcela holé a pusté hlinité krajiny, v samém srdci bezvodé stepi, kde široko daleko nevyčnívá nad úroveň mrtvých plání ani jediné skalisko, vztyčuje se obrovitá stavba z pečlivě přitesaných vápencových kvádrů, promítající svůj malebně prostínovaný okrouhlý obrys do okolní bezútěšně jednotvárné prázdnoty.“ Takto ve své monografii „Kartágo“ popsal dr. Stanislav Richter velkolepý římský amfiteátr El Jem. O tom, že Tunisko vskutku nejsou jen prosluněné pláže a nablýskané hotely, jsem se naplno přesvědčil při své týdenní infocestě touto severoafrickou zemí.
Medína v Sousse |
Hřbitov a ribát v Monastiru |
Sousse a Monastir
Přímořský pás mezi oběma městy je dnes největší turistickou oblastí Tuniska. Luxusních hotelů je zde opravdu nepočítaně, ale ta pravá nádhera vás čeká ve chvíli, kdy zabloudíte do úzkých uliček medín (historických center), vystoupáte na věže ribátů (opevněných klášterů) a propletete se mraveništěm souků (trhů). Medína v Sousse je nezapomenutelná. Navštívit musíte především Velkou mešitu a úžasnou stavbu ribátu, jež je pro svou geometrickou souměrnost pokládána za jednu z nejhezčích. Z její věže přehlédnete celou medínu a jako na dlani budete mít i přilehlý přístav. Barvami hýřící souky jsou plné obchůdků a zboží všeho druhu, jednotlivé domky jsou namačkané jeden na druhém. Při procházce mezi krámky vám bude v patách dráždivá směs vůní a pachů a neodbytná touha místních trhovců prodat cokoliv. Nebojte se, obrňte se trpělivostí a při nákupech smlouvejte. Očekává se to.
Vpravdě grandiózní podívanou je prohlídka ribátu v Monastiru. Pevnost patří k největším svého druhu a spolu s mauzoleem prvního tuniského prezidenta „osvoboditele“ (a monastirského rodáka) Habíba Búrgíby vévodí městu. Mezi oběma komplexy leží rozlehlý typicky „bílý“ muslimský hřbitov. Zvláště v zapadajícím slunci působí celek až mysticky…
Na trhu |
Aréna amfiteátru El Jem |
Třetí na světě, první v Africe
Ano, je to tak. Řeč je o impozantním amfiteátru El Jem. Čtyřposchoďová elipsa ohromných kamenných galerií pojala do svých řad až 60 000 diváků. Gigantická aréna byla postavena na začátku 3. stol. n. l. za vlády císaře Septima Severa a její obvod činí bezmála půl kilometru. Po amfiteátru v Římě a Veroně je třetí největší stavbou svého druhu na světě. Při prohlídce rozhodně nezapomeňte na dobře dochovanou podzemní část, kde byly prostory pro gladiátory a zvířata. Není náhodou, že římské koloseum El Jem tvořilo – po počítačové úpravě do původní podoby – kulisu pro natáčení hollywoodského velkofilmu Gladiátor.
Jedno z mnoha troglodytních obydlí, Matmata |
Oáza na úpatí horské pouště u Tamerzy |
Djerba, Matmata a velbloudi
Na největší tuniský ostrov se dostanete trajektem nebo po 7 km dlouhé hrázi. Díky téměř nekonečnému bílému písčitému pobřeží zůstává hlavní turistickou atrakcí země. Djerba je známá i pokojným etnickým a náboženským soužitím. Židovská komunita obývající již po staletí okolí synagogy La Ghriba je toho přímým dokladem. Ke koloritu místních lidí neodmyslitelně patří slaměné klobouky se širokými krempami a tradiční vesnické kroje.
Cestou z Djerby do vnitrozemí se nemůžeme nezastavit v nejznámějším a také největším komplexu berberských troglodytních obydlí v Tunisku – v Matmatě. Šachtovité místnosti vydlabané do tvrdé horniny skýtaly původním obyvatelům dostatek bezpečí a zároveň je chránily před nepřízní počasí. Za drobnou úplatu si můžeme prohlédnout i interiéry „pokojů“. Kuriózní jeskynní vesnice se nacházejí ve vyprahlé horské poušti, kde o mnoho let později George Lucas natočil svoje slavné Hvězdné války.
Pouštní městečko Douz na samém okraji Sahary nám nabídlo jeden z vrcholných zážitků vůbec. Jako praví sáhibové jsme se cítili na hřbetech velbloudů při výletu do pouštní krajiny. Loudavý pohyb karavany přes nekonečné kopečky dun při západu slunce umocňoval „žalozpěv“ muezzínů svolávající z minaretu věřící k večerním modlitbám… Fascinující zážitek.
Velká mešita v Kairouanu |
Východ slunce nad Chott el Jerid |
Sůl, písek, voda
Východ slunce nad solným jezerem Chott el Jerid je podobně úchvatným představením jako předchozí podvečer v dunách. Z původní vodní plochy zbyl jen úzký dlouhý „čůrek“ podél silnice. Jinak se povrch vyschlého dna skládá z nespočetných solných krystalů, které vytvořily dostatečně odolnou a tlustou krustu ležící na vrstvě jílovitého bahna a zamokřeného písku. Chott el Jerid se spolu s okolními jezery (Chott el Gharsa, Chott el Fejej) rozkládá na ploše 70 000 km2 a jeho „nadmořská výška“ je -23 m.
Město Tozeur na severozápadním břehu solného jezera je proslulé především největší datlovou oázou v zemi (1 000 ha). Nás sem ovšem přilákala jiná turistická atrakce – půldenní výlet džípy do horských oáz, ležících přímo u alžírských hranic. Zelené „ostrůvky vláhy“ ostře kontrastují s monumentálností pustých a lysých horských masivů. Silnice z Tamerzy (hraničního městečka) do Chebiky vede skutečně nejdramatičtější částí Tuniska. Trasa je plná zatáček a vede kolem vodopádu až k nejvyššímu vrcholku s obdivuhodným výhledem přes poušť a duny až k solnému jezeru. V Chebice se určitě vydejte přes ruiny prastaré vesnice po úzké, dobře udržované skalní stezce, vedoucí kolem palem a krystalicky čisté vody, až k pramenu oázy.
Cestou ze školy, Kairouan |
Hlavní ulice v Sidi Bou Said |
Město svaté, město světské, město hlavní
Od alžírských hranic se vydáváme na dlouhou trasu severovýchodním směrem přes celé Tunisko k hlavnímu městu. Cestou se zastavujeme v Kairouanu. Město je po Mekce, Medíně a Jeruzalému čtvrtým nejposvátnějším místem sunnitského islámu. Tamější impozantní Velká mešita, nejvýznamnější svatyně Tuniska, byla postavena v 9. století a stala se náboženským centrem země.
Zhruba 60 km od Tunisu, již opět na středomořském pobřeží, jsme si vychutnali zasloužený odpočinek při návštěvě nádherného města Hammamet. Jeho medína je obehnána mohutnou hradbou a ze zdejší pevnosti se otevírá působivý pohled na domky, extrémně úzké uličky, zastřešené souky i na celý záliv. Historické jádro Hammametu je dobře zachovalé, vkusně restaurované a protknuté bohatě kvetoucími parky. Vykoupat se můžete na veřejné pláži přímo pod pevností a k chuti jistě přijde i orosený máz lahodného moku v místní pivnici Le Berbere.
Metropole Tunis. Hlavní město s 900 000 obyvateli je dnes politickým, hospodářským a kulturním centrem země. Jeden den je na jeho poznání žalostně málo. My jsme si po tradiční procházce medínou zvolili 3 priority – Muzeum Bardo, městečko Sidi Bou Said a archeologický park v Kartágu. Muzeum Bardo je nejvýznamnější muzeum Tuniska a jedno z nejdůležitějších v Africe vůbec. Do jeho prostor jsou soustředěny mozaiky okouzlující krásy z římského období země. Jednotlivé exponáty ojedinělé sbírky dokládají úroveň, jakou měla tehdejší vyspělá civilizace.
Kouzelné městečko na kopci, proslavené díky filmu Angelika a sultán, známé místo bohémů a umělců, síť pohádkových uliček a zákoutí s krásnými bílými domy a světle modrými arkýři, portály a okny – takový je Sidi Bou Said, jasná perla Tunisu.
Tuniská čtvrť Kartágo je nejbohatší částí hlavního města. Mezi vilami mocných a bohatých, přímo pod prezidentským palácem, leží zbytky kdysi slavné starověké aglomerace. Nejpopulárnější jsou bezesporu zříceniny Antoniových lázní pocházející ze 2. století n. l., které dodnes udivují svojí rozlohou a propracovaností a jsou němým svědectvím tehdejšího blahobytu města.
Zdaleka jsem nezmínil všechny krásy a pamětihodnosti, které Tunisko nabízí. Nicméně i po tomto krátkém výčtu je zřejmé, že tato obdivuhodná země po staletí ovlivňovaná evropskými i orientálními vlivy rozhodně stojí za návštěvu a nemá moc šancí vás zklamat.
Mé velké poděkování patří cestovní kanceláři ULYSSES T.R.U.S.T. PRAGUE za zprostředkování cesty a vlídné zacházení.
Text a foto: Jan Pomykal