Dvojjazyčná část Evropy, severoitalská autonomní provincie Bolzano. Brenner (italsky Brennero), Brixen (Bressanone), Bruneck (Brunico)… To vše už většina z nás za dobu možností cestování do Jižního Tyrolska zná. Většinou už také víme, jak to doopravdy bylo s Karlem Havlíčkem Borovským v tom slavném Brixenu. Písmenu B předchází však abecedně písmeno A. A to označuje jedno místo, které v Jižním Tyrolsku míjíme. Není pro nás připraveno v průvodcích, nepátráme. Aufhofen, italsky Villa Santa Caterina. Mne sem přivedla náhoda – vazby s naší republikou, moje spolupráce s CK Víkend a s Obcí Břasy v okrese Rokycany. Vypadá to možná zmateně, ale dává to smysl.
Do Jižního Tyrolska jezdím jako průvodkyně od první sezóny, kdy se nám otevřela možnost vycestovat po revoluci. Znám dosti podrobně okolí Brixenu a Brunecku v zimě i v létě. Teprve v roce 2011 jsem ale náhodou objevila informaci, že se právě v Brunecku narodil Jiří Potůček. Muž, který se jako účastník tzv. Operace Silver A zapsal do moderních dějin naší země. Leč nepředbíhejme.
Začalo mne to zajímat, na moje e-maily v roce 2011 z fary v Brunecku však bohužel nikdo nereagoval, vše se mi vracelo zpět.
V lednu a v únoru v roce 2012 je to s elektronickou komunikací bezvýsledné, volím telefonický kontakt a konzultace nejen na farní úřad, a dozvídám se, že by bylo nejlepší přijet osobně.
Plno krásných náhod, našla jsem hrob Jiřího Douglase Sternberga, zámeček a potkala jsem potomka Sternbergů.
Dolomity a Zillertalské Alpy. Mám tam odlyžováno a odšlapáno hodně kilometrů. Miluju tu oblast a vždy mne velmi pozitivně postrčí dál do života svojí krásou. V zimě jsem poprvé našla netušený zámeček Sternbergů, hrobky s českým a sternbergským značením a byla jsem velmi překvapená, že o tom nic v této oblasti nevím. Průvodce o tom nepíší vůbec nic.
Při jedné ze svých návštěv Brunecku v březnu 2012 jsem se vydala pátrat po matrice s cílem najít přesně informace o tom, kde se Jiří Potůček narodil. Cesta mne dovedla po různých peripetiích na místní faru. Lépe před faru, protože byl právě den, kdy bylo pro veřejnost zavřeno.
Někdy potkáte zázračného skřítka pomocníčka, já jsem najednou před farou potkala zázračnou místní starší dámu, která se mne ihned ptala, proč chci právě na faru, když je každý čtvrtek přece zavřeno. Vysvětlila jsem jí, kdo a odkud jsem, a po čem pátrám.
Po hledání informací v Břasích jsem již věděla, že se Jiří Potůček narodil 12. července 1919 v Brunecku v Jižním Tyrolsku. Že jeho otec Vilém Potůček byl osobním komorníkem hraběte Sternberga a matka Antonie, roz. Karlová, byla u hraběte Sternberga komornou… Dále také, že Jiří neměl sourozence a rodina bydlela nejprve ve Šternberku a později se přestěhovala do Vranova (dnešní název Břasy) v okrese Rokycany.
Zázračná brunecká dáma, opírajíce se o kolo, mne vyslechla, zamyslela se a řekla mi, že rodinu osobně zná a ihned věděla kam mne poslat. Kontakt na sebe mi předala, ale nepřála si být zveřejňována.
Vyslovila slovo Aufhofen a ptala se mne, zda jsem tam někdy byla. Nejenže nebyla, ale ani jsem přesně nevěděla, kde to je. (Jako vtip mi v tu chvíli připadal fakt, že své první průvodcování v okolí Brunecku jsem začínala ve vesničce St. Georgen /it. San Giorgio/, která je hned vedle a přes kterou mnoho let jezdím do údolí Ahrntal /it. Valle Aurina/.)
Dostala jsem instrukce o tom, že tam jezdí místní autobus nebo tranzit a odkud tam mám jet z Brunecku. A také informace o rodině Sternbergů. Že tam žijí někteří potomci hraběte Douglase Sternberga, že tam najdu jejich dům a že nemám vynechat místní hřbitov, kde mají Sternbergové několik hrobů.
Najdu zastávku, spoj a vyrážím, žlutým tranzitem veřejné dopravy pro cca 15 osob přes Dietenheim (italsky Teodone) se skanzenem do Aufhofenu. Poprvé. Jedou samí místní a já jsem pro ně zajímavá, neznají mne. Když vystoupím, už na zastávce se mne okamžitě zvědavě ptají, co tam budu dělat a co hledám…A ihned mne ochotně nasměrují k domu Sternbergů. A na hřbitov.
Aufhofen je spíše osadou. Našla jsem to a už při pohledu na sternbergskou osmicípou hvězdu nad vchodem do objektu domova jedné linie rodu Sternbergů na mne dýchla atmosféra spojená s domovem. Zámeček je pozdně gotickou stavbou se slunečními hodinami. Objekt je hlídán bernardýnem. Na zvonek u vrátek nikdo nereagoval, lehce se odrhnula pouze záclona v jednom z oken zámečku.
Po chvíli se objevil Filip, syn neteře Zdeňka Sternberga (narozeného v roce 1923). Vysvětlila jsem mu, kdo jsem a co mne zajímá, ale nevěnoval mi ani chvilku času, protože měl pouze vymezenou pauzu na oběd. Pracuje v dřevovýrobě v Brunecku, odkud dorazil na skútru. Po obědě mi zapózoval na silnici, nechal se vyfotit, ale když jsem se ho cokoliv zeptala, říkal, že se mám v Čechách zeptat Zdeňka na hradě, že ten ví všechno. Ukázal mi pak ještě konírnu na druhé straně silnice u zámečku a rychle odjel zpět do práce. Do objektu zámečku mne s omluvou nepustil s ohledem na nemocnou matku.
Další poznávání mne vedlo na hřbitov. Místo v blízkosti vchodu do kostela Sv. Kateřiny je posledním místem odpočinku několika členů rodiny Sternbergů. Jsou zde tři hrobky. První moje návštěva je poměrně krátce po pohřbu nejstarší Douglasovy dcery Anny, o čemž svědčí provizorní úprava informační části hrobky o pozůstalých v podobě dřevěného kříže u třetí hrobky zleva. V prostřední hrobce je pochován Jiří Douglas Sternberg. Náhrobní deska je zdobena sternbergskou hvězdou a českým lvem.
Vracela jsem se se zvláštním pocitem euforie z úžasného dne, který mi ale zároveň moc zamotal hlavu. Kde se tu Sternbergové vzali? Byli nějak propojení s místní šlechtou na hradě v Brunecku?
A začalo další hledání.
Moje další cesta vedla na místní radnici v Brunecku. Vysvětlování proč chci na úřad, pak popis situace v kancelářích, kompetence úředníků…. Zde jsem nakonec našla u jedné úřednice obrovskou podporu a pochopení pouze s příslibem, že její jméno ani fotografii nebudu zveřejňovat a získala jsem kontakty na možné zdroje informací o Potůčkovi i o rodu Sternbergů. Brunecká knihovna, archiv a opět fara.
Píšu na hrad Český Šternberk a získávám odpovědi:
„Vážená paní Matulková,
píši Vám z pověření pana Sternberga.
Souhlasí se setkáním a to na hradě v Českém Šternberku.“
Další komunikace:
„…potvrzuji termín setkání s panem Sternbergem ve čtvrtek 19. 7. 2012 v 10:30 hod. na hradě v Českém Šternberku.
Ohlašte se prosím v hradní pokladně.“
A je tu den, kdy mne přijímá hrabě Zdeněk Sternberg. Nádhera, na pokladně se mne ptají, proč tam jdu, že pan Zdeněk hned tak někoho nechce vidět. To mi dodává sebevědomí. Mám mimořádnou audienci.
Setkání v salonku je úžasné. Přichází pan hrabě Zdeněk, elegantně oblečen, s kapesníčkem v kapsičce saka…Informuje se, odkud jsem. Zná výborně šlechtický rod Croÿ, který má stále vazbu na Slabce, odkud pocházím, kde bydlí moji rodiče a kde pana prince Albrechta von Croÿ potkávám často v místním parku na procházce.
Předávám hraběti Zdeňkovi knižní dárek s fotografiemi z kraje od Berounky a všechny mnou nafocené dokumenty z Aufhofenu. Má radost. Předávám mu i své získané italské informace. Mám připravený seznam otázek k propojení informací rodin Sternbergů a Potůčků. Pijeme spolu kávu u kulatého stolu a snad poprvé si připadám při jednání jako v oblacích. Pan Zdeněk má obrovské znalosti, přehled i humorný nadhled, galantnost, noblesu i obrovské charisma, chvilkami snad ani nedýchám, jak krásně se poslouchá. Získávám potřebné informace. A najednou je konec, přetáhli jsme o dost nám dvěma vyčleněný čas. Pane hrabě, moc děkuji!
Vůbec mne nenapadlo pořídit si společnou fotografii. Zážitek ze setkání je ale úžasný a přetrvává svojí výjimečností.
Opět vyrážím na faru v Brunecku, tentokrát s jistotou, že fara bude veřejnosti přístupná.
Pan farář mi ochotně nafotil potřebné informace se zápisem a s datem narození Jiřího Potůčka z matriční knihy. Nadnáším se v obrovské euforii. Mám to, je to super.
Až doma jsem si všimla, že panu faráři se nepodařilo ofotit celé řádky, a tak můj získaný dokument vypadá jako doplňovačka s tajenkou. Získat scan dokumentu z matriční knihy z farního úřadu v Itálii elektronickou cestou je téměř nemožné, tedy ve výsledku nulové i po několika prosebných a odůvodňujících telefonátech.
Jedu opět do Aufhofenu. Podruhé. Nafotit hřbitov. Atmosféra cesty z Brunecku v místním tranzitu veřejné dopravy je naprosto stejná. Vystoupím a zjistím, že se mi totálně vybil fotoaparát, restaurace tu není, obchod také ne, volím mateřskou školu, kde mne srdečně přijímají a velmi podrobně se mne ptají, kdo jsem a proč tu jsem…
Na první hrobce jsou informace špatně čitelné, na druhé se nic nezměnilo. Na třetí hrobce, z které zmizel dřevěný kříž, čtu jméno Anna Sternberg Seutter von Loetzen.
Vracím se pěšky kolem krásné kapličky na rozcestí do St.Georgen a odtud linkou do Brunecku.
Mezitím opět kontaktuji hraběte Zdeňka Sternberga na hradě Český Šternberk. Zde nemám pořád zcela jasno, jak se rodina Potůčků v roce 1919 ocitla v Brunecku. Doprovázela snad rodinu Sternbergů na nějaké cestě? Aufhofen si přece nejprve pronajala a později koupila sestra pana hraběte Zdeňka. Je to pravda? A s tím se mi nepodařilo dát do souvislosti narození Jiřího Potůčka.
Z odpovědi cituji:
„…pan Zdeněk Sternberg řekl následující:
‚Otakar Potůček byl klíčníkem u pana Sternberga. Měl manželku Annu, která také pracovala pro Sternbergovy.
Otakar měl bratra Viléma (otec Jiřího), který byl u Sternbergů ptáčníkem.
Rodina Potůčkova s největší pravděpodobností doprovázela rodinu Sternbergovu do Aufhofenu.
Ten vlastnil dědeček pana Sternberga a odkázal ho jeho nejmladší tetě Karolíně.
Po ní dědil otec pana Sternberga (Jiří) a po něm nejstarší sestra (Anna).
A při tomto krátkém pobytu se zde narodil Jiří Potůček.‘“
(Poznámka: Ptáčník odchytával zpěvné ptáky a prodával je.)
Moje nová návštěva za fakty v Itálii.
Jdu na faru v Brunecku poděkovat za spolupráci. Komunikuji s úřednicí, původního pana faráře přeložili na jinou faru v regionu, moje zmínka o akci Silver A a Jiřím Potůčkovi mizí do ztracena. Získávám nicméně konečně kompletní kopii matričního zápisu o narození Jiřího Potůčka. Jsem podle sdělení na faře stále první, koho Jiří Potůček a matriční zápis zajímá.
Ihned telefonuji radostnou zprávu tehdejšímu starostovi Obce Břasy a po návratu
mu v tubusu osobně předávám výpis z matriky s tím, že jakékoliv zveřejnění bude pouze s mým souhlasem a s uvedením mého jména. Získávám fotografii Jiřího Tolara Potůčka a samolepku s jeho fotkou.
Ověřuji následně osobně znovu, zda se knihovně v Brunecku nepodařilo přes archivy vypátrat nějaká slíbená potencionální fakta a bližší informace. Bohužel ani podrobný průzkum dostupných pramenů nevedl k výsledku. Telefonuji oné zázračné brunecké dámě, kterou jsem potkala poprvé u fary v roce 2011 a zvu ji na kávu. Nesdílí bohužel moje nadšení, setkání odmítá, stejně jako pozvání do Česka. Podobně se vyjadřují i na radnici. Díky Potůčkovi a Sternbergům však získávám v tuto chvíli trvale známé na radnici, v infocentru a v knihovně. V praxi si ověřuji italský složitý systém okopírování čehokoli na kopírce osobě neregistrované v místních veřejnosprávních systémech.
Jedu opět do Aufhofenu. Potřetí.
Atmosféra cesty z Brunecku v místním tranzitu veřejné dopravy je potřetí stejná. Jen vystupuji pouze s jednou paní, která se mne na nic neptá. Přichází však na hřbitov právě v okamžiku kdy klečím/ležím na zemi a opisuji si nejnovější informace z pomníků v ostrém slunečním svitu. Dává se se mnou do řeči a krásně mluví v několika větách o rodině Sternbergů. Jak tu mají koně, pracují se dřevem. A klade mi plno otázek k Potůčkovi i ke Sternbergům.
Z náhrobních míst posledního odpočinku ověřuji finálně uvedené osoby, navštěvuji kostel a z místa před ním se dívám směrem na Kronplatz v záři občasných slunečních paprsků probleskujících přes zasněžené vrcholky hor. Konečně mám jasno.
V první hrobce jsou nyní pochováni Rueff Seutter von Loetzen a jeho manželka Anna Sternberg Seutter von Loetzen.
Ve druhé hrobce Jiří Douglas Sternberg se svojí manželkou.
Ve třetí hrobce je uložena svobodná Karolína komtesa Sternberg se svojí společnicí slečnou Millbornovou.
Na vysvětlení spojitostí si doplňuji cestu rodiny do Aufhofenu podle svých otázek panu Zdeňku Sternbergovi a na základě hledání informací v Brunecku a ve veřejně dostupném rodokmenu rodu Sternbergů.
Chronologické informace:
Šlechtický rod hrabat ze Sternbergu patří k nejstarším českým šlechtickým rodinám v naší zemi.
1. majitelka Aufhofenu
Dcera Terezie Sternbergové a Zdeňka Sternberga narozeného v roce 1813 a zemřelého v roce 1900 (dědečka Zdeňka Sternberga narozeného v roce 1923), svobodná a bezdětná Karolína komtesa Sternbergerová, se narodila v roce 1856. Žila se svým otcem jako svobodná ve Vídni a starala se o něj. Po smrti svého otce Zdeňka Sternberga v roce 1900 svobodná „komtesa“ Karolína nezůstala dál (na základě nezjištěných pravděpodobných neshod se sourozenci nebo z jiných osobních důvodů) bydlet ve Vídni a po roce 1900 se rozhodla odcestovat do tehdejší oblasti Rakouska–Uherska, do Jižních Tyrol. Nejprve bydlela na hradě Ansitz v Aufhofenu, později si za zděděné peníze po otci zakoupila statek – Aufhofen Schloss (italsky Villa Santa Caterina), rovněž ve zdejší části Brunecku. K objektu patřilo i 13 ha lesa a pole.
V místním zámku byla původně hospoda, kterou Karolína zrušila (nápis Albergo v italštině prosvítá ještě dnes pod omítkou zámečku) a nechala si do Aufhofenu odstěhovat hodnotný nábytek včetně obrazů po svém otci z Vídně. Společnost jí v Aufhofenu dělala dle vyprávění slečna Fransisca Millbornová a ve větší míře rovněž i různí čeští zaměstnanci.
Zemřela v Brunecku, Aufhofenu v roce 1930 a je pochována na místním hřbitově. Slečna Millbornová je pochována ve stejné hrobce jako komtesa Karolína v Aufhofenu.
2. majitel Aufhofenu
Majetek komtesy Karolíny v Aufhofenu připadl jejímu synovci Jiřímu Douglasovi. Jiří Douglas Vojtěch Damasus hrabě Sternberg se narodil 10. prosince 1888 v Praze. 2. světovou válku prožila rodina v Čechách. Trestem za její šlechtický původ byla v roce 1948 konfiskace veškerého majetku. Zcela výjimečný postoj k celé situaci zaujal právě hrabě Jiří Douglas Sternberg, který jako jediný příslušník české aristokracie působil ve funkci kastelána (státního správce) na svém dříve vlastním hradě v Českém Šternberku.
V roce 1965 si Jiří Douglas Sternberg zažádal o výjezdní doložku do Rakouska a Německa a překvapivě ji on i jeho manželka dostali. Konečně se tak po letech odloučení mohli setkat se svými dětmi, které emigrovaly mimo republiku v roce 1948. Během pobytu v Jižním Tyrolsku Jiří Douglas 27. července 1965 náhle zemřel na srdeční slabost a byl pochován na hřbitově v Brunecku, části Aufhofen.
Manželka Jiřího Douglase Kunhuta von Mensdorff-Pouilly se narodila v roce 1899. Po smrti svého, kterého přežila o více než 20 let, žila v Dírné v Jižních Čechách u své dcery a zemřela 19. 11. 1989, tedy 2 dny po tzv. sametové revoluci. Pochována je v Aufhofenu ve společné hrobce se svým manželem.
3. majitelka Aufhofenu
Na počátku 50. let 20. století převedl Jiří Douglas Sternberg majetek v Aufhofenu na svou nejstarší dceru Annu (1922- 2011). Anna emigrovala v roce 1948 přeplavením se do Rakouska přes Dunaj z Bratislavy. Pobývala nejprve u známých, a pak studovala ve Švýcarsku hotelovou školu.
První dcera Jiřího a Kunhuty (a sestra Zdeňka Sternberga) Anna Sternbergová, provdaná Seutter von Loetzen, se narodila v roce 1922 a zemřela v roce 2011, byla pochována v Jižním Tyrolsku v Brunecku v části Aufhofen, kde žila.
Její manžel Rueff Seutter von Loetzen se narodil 3. 11. 1906 ve Vídni a zemřel 1. 4. 1985 v Innsbrucku. Pochován je stejně jako Anna v Jižním Tyrolsku v Brunecku v části Aufhofen, nyní již ve společné hrobce.
4. majitelé Aufhofenu
Linie rodu potomků Anny Sternbergové Seutter von Loetzen.
Doplňující informace:
Zdeněk Sternberg, žijící nyní v původním rodinném sídle na hradě Český Šternberk, se narodil 15. srpna 1923 jako nejstarší syn Jiřího Douglase hraběte ze Sternberga a Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly.
Další dcera Jiřího a Kunhuty a sestra Zdeňka Sternberga Karolína Sternbergová, provdaná Wratislawová (z Mitrowicz), se narodila v roce 1924 v Praze, nemá životní souvislosti, kromě příbuzenských vazeb, s Aufhofenem.
Stále jsem prostřednictvím jeho sekretariátu ve spojení s hrabětem Zdeňkem Sternbergem, stejně tak s Bruneckem.
Obohatila jsem se o plno nádherných a inspirujících setkání, nových poznatků a rozhodla jsem se, že se s veřejností o ně podělím. Zpracovávám spojitosti a informace nejen o cestách na Český Šternberk, do Brunecku a do Aufhofenu.
Sternbergové – Potůčkovi – Operace Silver A – vypálení Ležáků
Rodina šlechtického rodu Sternbergů, která v současnosti vlastní hrad Český Šternberk a také zámek Březina na Rokycansku, žila od cca počátku 20. století i na území dnešní severní Itálie, v Jižním Tyrolsku v městečku Bruneck, v části Aufhofen.
Ve službách rodiny Sternbergů působili počátkem 20. století manželé Potůčkovi. V roce 1919 se jim na dnešním italském území v oblasti Jižního Tyrolska narodil jediný syn Jiří Potůček.
V dospělosti se stal Jiří „Tolar“ Potůček prvním českým parašutistou tzv. západních spojeneckých armád v období 2. světové války, byl členem významné výsadkové operace připravené zpravodajským oddělením Ministerstva národní obrany exilové československé vlády v Londýně – tzv. „Operace Silver A“. V rámci této operace byl zrealizován atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, který byl jedním z hlavních organizátorů holocaustu. Odvetou a trestem pro české území za Operaci Silver A se stalo vypálení obce Ležáky.
Jiří Potůček se velice vyčerpaný do 2. července 1942 skrýval v lesích na Pardubicku, kde byl nalezen a ve spánku zastřelen českým četnickým strážmistrem. Historii Ležáků a Operaci Silver A v Čechách připomíná Národní kulturní památka – Pietní území Ležáky.
Vojenského i celkového uznání se Jiřímu Tolarovi Potůčkovi dostalo mnohem později, v roce 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka.
Město Bruneck je světově uznávaným Fitnesscentrem a centrem pro nordic walking. Aufhofen uvidíte i z Kronplatzu (it. Plan de Corones) při svých letních výšlapech i zimních lyžovačkách. Pojedete-li např. černé sjezdovky Sylvester a Hernegg nebo jenom vystoupáte lanovkou na vrchol z parkoviště Reischach (it. Riscone), pohlédněte za Bruneckem na kostel východního úpatí horského masivu směrem na Ahrntal a spatříte z ptačího pohledu místo úzce spojené i s českými dějinami.
Jak se tam dostanete?
Aufhofen, součást Brunecku, Jižní Tyrolsko,
geograficky : 46° 48′ 57,61″ N, 11° 56′ 44,54″ E
Autem: přes Brennerský průsmyk sjedete z dálnice před Brixenem do Pustertalského údolí, projedete Bruneck a zvolíte na sever cestu přes St. Georgen odbočkou vlevo na Aufhofen, nebo autem z Brunecku přes Dietenheim do Aufhofenu. Od jara do podzimu můžete výlet do Dietenheimu spojit také s návštěvou Vlastivědného muzea Jižního Tyrolska.
Místní městskou dopravou: poveze vás minibus linkou 420.2 s trasou v němčině SCHULZONE – DIETENHEIM – AUFHOFEN (MONTAG – SAMSTAG), s trasou v italštině ZONA SCOLASTICA – TEODONE – VILLA S.CATERINA (LUNEDI – SABATO)
(http://www.gemeinde.bruneck.bz.it/downloads/Broschuere-Citybus.pdf)
Pěšky: můžete volit formu nordic walkingu nebo běžné turistiky.
Z Brunecku Fitness trasou B3 před St.Georgen odbočíte do Aufhofenu a stejnou trasou zpět. Trasu najdete v této mapě:
Z Gaisu po turistických značeních do Aufhofenu a zpět.
Cyklovýlety: z Brunecku, St.Georgen, Gaisu, z Ahrntalského údolí i z okolí Brunecku dle libovolných kombinací.
Další informace:
https://de.wikipedia.org/wiki/Aufhofen_(Bruneck)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Operace_Silver_A
Foto: autorka
Čtěte také: Sternbergové – Potůčkovi – Silver A – Ležáky (II.)
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
Ras Al Khaimah doslova znamená špička stanu. Tento emirát skutečně na mapě tvoří severní špičku Spojených arabských emirátů, s nimiž sousedí se všemi vyjma Abu Dhábí. Místo na špici má ovšem i z hlediska udržitelnosti a zážitků.
