Costa Blanca: kompletní průvodce pobřežím, kde je léto skoro celý rok

Costa Blanca, tedy Bílé pobřeží v provincii Alicante, láká mírným podnebím (v zimě běžně 14 až 18 stupňů), téměř 200 kilometry pláží a kontrastem mezi mrakodrapy Benidormu a tisíc let starými vesničkami ve vnitrozemí. Kdo hledá slunce i mimo hlavní sezonu a nechce létat daleko, najde tu vše od pláží s modrou vlajkou po hory s výhledem na moře.

Proč jet právě na Costa Blancu

Provincie Alicante, součást autonomního společenství Valencie, spojuje středomořské pláže s hornatým vnitrozemím plným vinic, mandloňových a olivových hájů. Region v roce 2025 zaznamenal rekordní návštěvnost: samotné město Alicante přivítalo přes 1,5 milionu turistů a Benidorm hlásil bezmála 3 miliony návštěvníků a přes 16 milionů přenocování, z toho téměř 68 procent připadlo na zahraniční hosty (Alicante Today, 2026).

Kvalitu pláží dokládají i modré vlajky: pro rok 2026 jich nejvíc ze všech španělských regionů získalo Valencijské společenství (152 vlajek), samotná provincie Alicante jich má 77. Nově přibyly například pláže Puerto Blanco a Racó v Calpe nebo Cala Lanuza v El Campellu (Euro Weekly News, 2026).

Jak se na Costa Blancu dostat

Hlavní branou regionu je letiště Alicante-Elche, které leží přímo uprostřed pobřeží, jen kousek od centra Alicante. V zimní sezoně 2025/26 z něj mířily přímé lety do 120 destinací ve 29 zemích (Alicante Today, 2026).

Z Prahy do Alicante v roce 2026 lítají přímo Ryanair a Vueling, let trvá zhruba 3 hodiny. Ceny letenek se pohybují v řádu nižších tisíc korun, v mimosezoně lze narazit i na nabídky pod tisíc korun jedním směrem (Levnocestovani.cz, 2026). Přímé spojení nabízí i Brno, jde ale spíš o charterové a sezónní lety (Smartwings).

Kdo chce mít volnost pohybu po celém regionu, ať už kvůli vzdálenějším vesničkám ve vnitrozemí, ocení půjčovnu auta přímo na letišti. Vnitrozemí i pobřeží ale spolehlivě obsluhují i místní vlaky, jízdenku si lze koupit platební kartou přímo ve voze.

Praktické info

Kdy na Costa Blancu vyrazit

Díky mírnému středomořskému klimatu funguje Costa Blanca jako celoroční destinace. V zimních měsících sem míří cyklisté a pěší turisté, kteří využívají mírné teploty a hornatý terén k tréninku i procházkám. V létě naopak vévodí pláže a vodní sporty, jaro a podzim jsou ideální na kombinaci obojího bez letních davů.

Pláže, hory a přírodní parky

Pláže v Alicante patří k nejlépe hodnoceným ve Španělsku. V hlavním městě regionu jde hlavně o pláže Postiguet a San Juan, severní část pobřeží nabízí divočejší, skalnaté zátoky, jih naopak dlouhé pláže u velkých letovisek. Naučná stezka u městečka Benissa (přibližně 4 km) vede kolem zátok i po útesech s informačními panely o místní fauně a flóře.

Za přírodou lze zajít i mimo pláž:

• Národní park El Hondo: čtyři trasy, přes 170 druhů živočichů, hlavně ptáků.
• Národní park Las Salinas de Santa Pola: solné pláně od 19. století, hejna plameňáků.
• Oblast řeky Algar: kaskádovité vodopády, rybníčky a tůňky.
• Ostrov Tabarca: nejmenší trvale obydlený ostrov ve valencijské oblasti, oblíbený na šnorchlování.

Milovníci hor ocení pohoří Serra Gelada, které díky severní orientaci za slunečného večera opticky připomíná zasněžený vrchol, nebo pohoří Aitana. Region je také rájem pro cyklisty: nabízí síť tzv. vias verdes, tedy zelených stezek vedených po bývalých železničních tratích, z nichž řada je vhodná i pro rodiny s dětmi.

Benidorm a okolí: mrakodrapy i staré rybářské uličky

Benidormu se přezdívá španělský Manhattan kvůli panoramatu vysokých budov, mezi nimiž je i pátá nejvyšší budova Španělska (kolem 200 metrů). Pod mrakodrapy se ale skrývá i staré město s úzkými uličkami, bílými domky a vyhlídkou na moře. Všechny tři hlavní pláže Benidormu mají modrou vlajku, z pláže Levante se dá lodí dostat na Benidormský ostrov.

Zhruba 20 kilometrů severně leží Calpe, poznatelné podle vápencové skály Peñón de Ifach tyčící se nad mořem. Zhruba 60 procent z 30 000 obyvatel tvoří cizinci, což z Calpe dělá jedno z nejmultikulturnějších měst na pobřeží.

Malebné přímořské městečko Altea, vzdálené od Benidormu jen pár kilometrů, funguje jako výstavní síň umělců: koná se tu univerzitní výuka umění i letní trhy uměleckých řemesel, kde smí prodávat jen ruční výrobky. V úzkých dlážděných uličkách jsou i dveře, které údajně pomalovali členové kapely Pink Floyd.

Vesnička Guadalest: zřícenina nad tyrkysovým jezerem

Jedním z nejfotogeničtějších míst vnitrozemí je Guadalest, vesnička na vrcholu skalnatého kopce téměř 600 metrů nad mořem. Muslimská pevnost z 11. století byla později dobyta Jakubem I. Aragonským a poškozena opakovanými zemětřeseními, zřícenina ale dodnes láká tisíce turistů ročně. Do centra vede jediná cesta tunelem ve skále. Odtud je výhled na pohoří Xorta, Serralla a Aitana i na vodní nádrž, která podle počasí mění barvu od tyrkysové po zelenou (koupání v ní není povoleno).

V Guadalestu funguje i muzeum Mikrogiganti s miniaturami umělce Manuela Ussa, kde uvidíte třeba oblečenou blechu na kole nebo mravence hrajícího na housle.

Elche: palmy, obuv a UNESCO

Druhé největší město provincie, Elche, je proslulé palmovým hájem s přibližně 300 000 datlovými palmami vysázenými už Maury. Háj je od roku 2000 na seznamu UNESCO, stejně jako místní tradice velikonoční výroby ozdob z bělených palmových listů, kterou dodnes používá i španělská královská rodina a Vatikán. Elche je také historicky spjato s výrobou obuvi a nabízí školní muzeum Pusol s přibližně 90 000 exponáty běžného života z 19. a počátku 20. století.

Údolí hraček a další tipy do vnitrozemí

V oblasti Hoya de Castalla, zejména ve městech Ibi a Onil, se dodnes vyrábí hračky a panenky, a obě města mají tematická muzea. Za návštěvu stojí i barokní Orihuela, městečko Villena se středověkým hradem, kde si vězni kdysi vyřezávali obrázky do zdí, nebo rybářská čtvrť v La Villa Joiosa s barevnými domky.

Milovníci historie mohou vyrazit na 75kilometrovou tematickou stezku v oblasti Vinalopó, která propojuje devět hradů a pevností, většinou pozůstatků arabské éry.