Směrnice a její transpozice přináší pro cestovní kanceláře snad jen jedno pozitivní ustanovení – vyjmutí obchodních cest z působnosti směrnice. Vše ostatní představuje další překážky v našem podnikání. Za velkou hrozbu považuji například zcela nové právo zákazníka odstoupit od smlouvy o zájezdu v situaci, kdy v cílové destinaci a okolí nastanou neočekávané a nevyhnutelné okolnosti, které mají výrazný dopad na realizaci zájezdu. A to bez povinnosti hradit odstupné. Ve směrnici ani v návrhu tuzemské novely zákona není mimo jiné řešeno, který úřad by rozhodoval o tom, zda takové okolnosti v dané destinaci nastaly.
Členské státy EU mají podle směrnice zajistit, aby byla klientům předložena záruka, že jim budou v případě platební neschopnosti pořadatele zájezdů vráceny veškeré platby v plné výši. Obě asociace od začátku říkají, že stávající znění novelizovaného zákona č. 159/1999 Sb. je dostatečnou transpozicí tohoto principu do našeho právního řádu. Na tom trváme a myslíme si, že je zbytečné budovat druhý dozajišťovací pilíř v podobě garančního fondu. Poctiví budou doplácet na nepoctivé. Z tohoto důvodu s vytvořením garančního fondu nesouhlasíme. Je-li ale vůle předkladatelů opravdu nezlomná, budeme se snažit alespoň o to, aby dopady na podnikatele byly co nejmenší.
Garanční fond považujeme i nadále za zbytečnou věc. Český trh tím bude v rámci Evropské unie nejvíce zajištěný, přitom již dnes je ochrana zákazníka zajištěna maximální měrou. Již současný zákon vyhovuje požadavkům nové směrnice. Po událostech minulých let se pojišťovny i cestovní kanceláře snaží o to, aby nedocházelo k podpojištění cestovních kanceláří. Fond proto chápeme spíše jako politickou nutnost, s kterou se asi budeme muset smířit. Jeho praktický význam je sporný, protože v případě úpadku středně velké cestovní kanceláře by ani padesátimilionový zůstatek na účtu fondu nemusel k pokrytí škod stačit.
K transpozici evropské směrnice se zástupci asociací vyjádřili na prosincové COTakhle snídani
|
Za ACK mohu říct, že zásadní z našeho pohledu není roční příspěvek do garančního fondu ve výši 0,1 procenta, byť se nám nelíbí a bereme jej jako daň za podnikání, za zcela špatnou ale považujeme možnost onoho jednorázového mimořádného příspěvku v případě, že by prostředky ve fondu nestačily na likvidaci škod při úpadku některého touroperátora. Uvědomme si, že průměrná cestovní kancelář generuje zisk ve výši 2,5–3 procent. Onen eventuální půlprocentní jednorázový příspěvek představoval třeba čtvrtinu ročního zisku dané cestovní kanceláře. To je otázka nejen nákladovosti cestovní kanceláře, ale i jejího cash-flow. Je podle mne i v zájmu pojišťoven, aby možnost jednorázového příspěvku v zákoně nebyla, neboť v případě nutnosti tohoto plnění by se i několik cestovních kanceláří současně mohlo dostat do insolvence.
Ani po zatím poslední novele zákona, díky které jsou podmínky pojištění insolvence nastaveny z pohledu ochrany spotřebitele asi nejlépe, jak bylo možné, nelze při sebevětší snaze pojišťoven stoprocentně zaručit, že se na trhu neobjeví podpojištěná cestovní kancelář – už jen proto, že na trhu je řada subjektů, pro které je prodej vlastních zájezdů jen malou částí obratu. U nich může v průběhu roku lehko dojít k poměrně výrazné změně výše obratu z vlastních zájezdů. Není proto v silách pojišťoven bez toho, aby cestovní kancelář takovou změnu včas sdělila, toto vždy stoprocentně ohlídat. Případně by musely být pojistné limity nastaveny velmi vysoko, třeba až na 100 procent obratu, což by se výrazně projevilo v cenách pojištění a ve finále i zájezdů. V této situaci, kdy je požadována za všech okolností 100% ochrana klientů bez finanční participace státu, považuji takto nastavený garanční fond za asi nejrozumnější variantu, jak zajistit, aby se klientovi v případě insolvence pořadatele zájezdu vrátily opravdu veškeré vložené prostředky. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že zavedením garančního fondu získají další výhodu subjekty, které se pohybují na hranici (a leckdy i za hranicí) neoprávněného podnikání. Legálně podnikající cestovní kanceláře zřejmě budou muset rovnoměrný příspěvek do garančního fondu promítnout do svých cen, zatímco ostatní subjekty nebude k úpravě cen nic tlačit.
Foto: -pmu-
Podzim je obdobím, kdy velká část cestovních kanceláří obnovuje své pojistky pro případ úpadku. Letos ovšem řada majitelů či manažerů těchto společností na nabídky pojistných ústavů teprve čeká. A s velkým napětím – nejenže meziročně dramaticky vzrostla...
Máloco se v posledních dvanácti měsících proměnilo tak jako cestovní ruch. Heslem dneška je on-line – do virtuálního prostředí se přesunula nejen naprostá většina rezervačních procesů či obchodních transakcí, ale také marketingové a komunikační aktivity. Svět neustále...
Ještě na konci léta to vypadalo, že se touto dobou budeme bavit o restartu cestovního ruchu v Česku, zvláště pak toho domácího. Vývoj posledních týdnů nasvědčuje tomu, že spíše než k restartu dochází nyní k boji o přežití. Z uplynulé letní...
