Slovensko krásné, překrásné

Tatry, Spiš a první porce kostelíků na Šariši

To mi byl čert dlužen – článek o Vysokých Tatrách mi vyšel na dobu bezprostředně po vichřici. Nicméně pevně věřím, že až se ta spoušť uklidí, budou Tatry zase půvabné – i když jiné než předtím. Na každé polízanici se dá najít nějaké to pozitivum. Hoteliér Miroslav Repka například tvrdí, že se teď od jeho hotelu Rysy otevřely netušené výhledy. Pracovník TANAPu Pavol Dajboš pravil, že si příroda udělala pořádek: co s ní nebylo v souladu, padlo. A když tak sleduji, jakou vlnu solidarity ty živly vyvolaly, mám pocit hraničící s jistotou, že vzniklé holiny budou osázeny odolnějším lesem o hodně dříve, než se obecně předpokládalo.

Brána do Tater
Přirozeným vstupem do Vysokých Tater od východu je Pribylina. A v Pribylině, přímo v ústí Ráčkové doliny, se uvelebilo Muzeum liptovské dědiny, které se stalo útočištěm lidových staveb ze zátopového území Liptovské Mary a z některých obcí Horního a Dolního Liptova. Dominantou skanzenu je gotický kostel Panny Marie z Liptovské Mary, ale najdete tu i dům rychtáře z Liptovského Trnovce nebo zemanský dům z Paludze. A kdo udělá pár set kroků do Ráčkové doliny navíc, najde to, co zbylo z někdejší úzkorozchodné lezní železnice, která vedla podél Černého Váhu z Liptovského Hrádku téměř až do Liptovské Tepličky. Před mnoha lety jsem se tam rád toulával, jenže jednoho krásného dne jsem místo kolejí našel jen jahody v dírách po pražcích. V údolí později vzniklo vodní dílo Čierny Váh. Ale zpátky k pribylinskému skanzenu – příležitostně se v něm organizují kulturní akce, můžete si v něm zajezdit na koni, nakoupit suvenýry a občerstvit se. Je přístupný celoročně a vichřice jej nepoškodila.

Tento pohled na Lomnický štít zůstal i po vichřici

Expozice Čiernovážske lezní železnice

Město z osad
Když jsem poprvé slyšel výraz „Město Vysoké Tatry“, byl jsem z toho poněkud plachý. Tatry mám poměrně dobře prochozené; ve které dolině se ukrývá, že jsem na něj nenarazil? Pak mi to samozřejmě došlo, Město Vysoké Tatry bylo vyhlášeno 1. 1. 1999 a skládá se ze všech tatranských osad, co jich od nejzápadnějšího Podbanského až k nejvýchodnější Tatranské Kotlině je. Sídlem města je osada Starý Smokovec. Leží na úpatí Slavkovského štítu a vyvěrá v něm minerálka, o kterou měli podtatranští obyvatelé zájem už v „hmlistej minulosti“. V roce 1793 vyrostla v blízkosti pramenů lesovna a lovecká chata majitele okolních lesů Štefana Csákyho. No a podívejte, roku 1797 už měla osada – první svého druhu ve Vysokých Tatrách – funkci letoviska. Mnohé z osad jsou klimatickými lázněmi, ať už to je Nový Smokovec, Štrbské Pleso nebo Tatranské Matliare, a pokud to nejsou lázně, tak mají alespoň nejrůznější sanatoria a ozdravovny, jako je tomu třeba ve Vyšných Hágách nebo v Tatranské Poliance. Až bude opravená lanovka, vyjeďte si z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso. Zajděte trochu dál od chumlu turistů a zabořte nos do kosodřeviny, je to zdravé.

Skanzen v Pribylině

Kaštiel Strážky

Na Spiš
Tatry máme za zády. Posilněte se ve Slovenské kolibě v Tatranské kotlině a zamiřte směrem na Spišskou Belou. Kousek od ní najdete renesanční tvrz Strážky. Má ji na svědomí Gregor Horváth-Stansith, který v ní v roce 1584 založil humanistickou školu pro děti spišských šlechticů a knihovnu. Dnes je v ní sbírka historického nábytku a nábytkových doplňků. Romantický park pod tvrzí je dendrologickou rezervací a skvěle se v něm mezi moderními sochami relaxuje.

Zamíříme teď na severovýchod, kde nás čeká Stará Ľubovňa. Její hrad patří k nejnavštěvovanějším na Slovensku a jsou tu také lázně. Hrad původně sloužil jako strážce severních hranic Uherska, ale paradoxně se stal na dobu 360 let správním centrem 13 měst, která byla jako záloha postoupena Polsku. Městu se tou dobou velmi dařilo a dařit se mu přestalo, až když byla tato města v roce 1772 opět vrácena Uhersku. Pod hradem se nachází skanzen, jehož dominantou a nejcennějším exponátem je roubený kostelík z Matysové z roku 1883. Největší zastoupení mají v expozici dřevěná stavení nejrůznějších řemeslníků ze začátku minulého století, v nichž je vytvořeno analogické prostředí k rekonstrukci rodinného zvykosloví – porod, svatba, Vánoce, smrt. V letní sezoně probíhají v přírodním amfiteátru vystoupení folklorních skupin a souborů.

Skanzen ve Staré Ľubovni s kulisou hradu

Lukov

První porce dřevěných kostelíků
Při cestě směrem k Bardejovu, a tedy na Šariš, byste měli zastříhat ušima a být velmi ostražití. Dostáváte se totiž do oblasti bohaté na dřevěné kostelíky, které představují dokonalou harmonii karpatské přírody a práce lidového stavitelství. Pokud jde o jejich konstrukci a uspořádání, rozeznáváme tři typy: huculský, bojkovský a lemkovský. Huculský typ má půdorys ve tvaru řeckého kříže a vyskytuje se na Zakarpatské Ukrajině. V okolí Bardejova najdeme typ bojkovský, který se skládá ze tří srubů a tří věží (dva sruby na východě tvoří svatyni a jeden na západě předsíň, neboli babinec, přičemž střední srub neboli loď je největší), ale především typ lemkovský, který se vyvinul z bojkovského. Lemkovský typ se od bojkovského liší tím, že věže se směrem k západu zvyšují, a zatímco bojkovský typ má největší střední srub lodě, u lemkovského je dominantní západní srub babince s vysokou věží. Tolik na teoretický úvod. Na cestě k Bardejovu od západu jsme natrefili na čtyři takové skvosty, a to sice na chrám sv. Kosmy a Damiána z roku 1709 v Lukově, chrám sv. Lukáše z roku 1826 v Krivém, římskokatolický kostel sv. Františka z Assisi ze 16. století v Hervartově a na chrám sv. Lukáše z roku 1739 v Tročanech.

Krivé

Hervartov

Jsou krásné zvenku, ale největší zážitek získáte, když budete mít štěstí a dorazíte k nim v době, kdy je mše. Druhou podmínkou je, abyste na ni měli dost času.

Doporučujeme: K ukojení kulinářských choutek Kolibu v Tatranské Kotlině a Salaš u Franka ve Staré Ľubovni, ke sladkému spočinutí v kanafasu Intercamp Tatranec poblíž Tatranské Lomnice http://www.intercamp-tatranec.sk/

Dean Valášek
Foto Dean Valášek a Luděk Sládek