Školní zájezdy: půjde to dál bez pravidel?

Byť po nich velká část odborné veřejnosti volá, pravidla pro pořádání školních zájezdů, výletů, lyžařských kurzů a dalších cest u nás stále chybí. Diskuse o tom, zda školy pořádáním zájezdů pro své žáky porušují zákon, či nikoli, případně jaká rizika na sebe berou, nebere konce. Beznadějná však situace zřejmě není.

Je tomu přesně rok, kdy jsme se na stránkách COT business věnovali problematice školních zájezdů a výletů. Konkrétně jsme se zabývali tím, zda a případně za jakých podmínek mohou školy tyto akce pro své žáky připravovat, aniž by riskovaly obvinění z neoprávněného podnikání. I za pomoci odborníků, kteří na toto téma diskutovali na loňské COTakhle snídani, jsme došli k tomu, že škola takové cesty organizovat může, nenaplňuje-li její počínání znaky podnikání. Škola například nemůže realizovat zisk. To ale na tvářích některých odborníků vyluzuje úsměv. Opravdu se škole může podařit předem vykalkulovat „zájezd“ na korunu přesně tak, aby po návratu žáků či studentů nezůstal na účtu školy žádný přebytek? A není ziskem třeba i to, že peníze vybrané od rodičů žáků pokryjí i náklady na cestu pedagogů? Zkrátka a dobře, nevyřešených otázek je v této souvislosti celá řada. A není proto divu, že živnostenské úřady musejí neustále řešit upozornění na možné neoprávněné podnikání škol. Jen ze strany Asociace cestovních kanceláří ČR, která se boji s nekalou konkurencí intenzivně věnuje, vzešla takových podnětů v loňském roce pěkná řádka. Fakt, že je toto snažení ve většině případů vpravdě sisyfovské, tentokrát ponechme stranou…

Učitel nemá dělat práci, na kterou není kvalifikován. Zpravidla má pedagogické vzdělání, nikoli ekonomické či cestovní ruch.

Džunglí každý sám

Jedním ze závěrů loňské COTakhle snídaně byla i nabídka ze strany ACK ČR, že ministerstvu pomůže připravit metodický materiál, který by školy provedl onou džunglí, ke které je stav v oblasti školních zájezdů, výletů, sportovních kurzů, škol v přírodě, jazykových pobytů a dalších tuzemských i zahraničních cest přirovnáván. Jenže po roce nezbývá než konstatovat, že situace je stejně tristní jako před 12 měsíci. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR o tvorbu podobného materiálu neprojevilo sebemenší zájem. Rovněž naše otázky, kterými jsme oslovili Karlu Mališovou, která loni úřad na COTakhle snídani zastupovala, zůstaly bez odpovědi. Na okraji zájmu je problematika školních zájezdů (pro účely článku budeme používat tuto zkratku, byť plně chápeme všechny její slabé stránky) i pro školy samotné. Svědčí o tom podle našeho názoru mj. fakt, že ze zhruba tří desítek ředitelů základních a středních škol namátkově vybraných napříč celou republikou na naše dotazy odpověděla jen hrstka.

Cestovním kancelářím na straně jedné a školám na straně druhé tak stále nezbývá, než postupovat individuálně. Nikdo se proto nemůže divit deziluzi některých hráčů. „V současné době již školní zájezdy pořádám minimálně a od letošního roku je již ani nabízet nebudu. Nevyplatí se mi to,“ konstatuje další z účastnic loňské COTakhle snídaně na téma školních zájezdů, majitelka CK Hanka Hana Engelová, která měla ambici se v této problematice osobně angažovat. „Školní a dětská rekreace je zcela opomíjeným odvětvím,“ dodává rezignovaně. Nejde přitom podle ní o nevýznamný trh: „Dětí a mládeže do cca 20 let jsou v České republice asi dva miliony.“

Zdaleka ne všichni ti, kteří se věnují školním zájezdům, jsou ale pesimisticky naladěni. Podle některých touroperátorů škol, které sázejí na spolupráci s cestovními kancelářemi, dokonce přibývá. „Obecně jich určitě přibývá, především proto, že školy do svého portfolia velice rády zařazují možné zahraniční výjezdy a stáže s cílem zlepšit jazykovou vybavenost žáků,“ říká Hanka Dekojová z CK Mundo. Příslib zahraničních cest je podle ní pro řadu rodičů jedním z důležitých kritérií při volbě školy pro jejich ratolesti. Stále více škol se prý také snaží dětem zprostředkovat vzdělání zážitkovou formou, nikoli jen klasickou výukou. Jiní touroperátoři však o nějakém zásadním růstu poptávky ze strany škol hovořit nechtějí, ale „o tom potom“.

Tuzemské cesty učitelé zvládají

Většina touroperátorů, jež jsme oslovili, a kteří se školním zájezdům věnují, se shodla na tom, že je prostě nutné přizpůsobit se trendům. Ten zřejmě nejvýraznější tkví v tom, že služby cestovních kanceláří školy poptávají zejména v případě cest do zahraničí. To bude také hlavní důvod deziluze Hany Engelové, která se specializuje právě na tuzemské pobyty. I samotní ředitelé škol, kteří na naše otázky odpověděli, potvrdili, že v případě cest po České republice spoléhají na vlastní síly, resp. na síly svých kolegů – pedagogů. „Pro zajištění náročnějších akcí, například zahraničních, využívám služeb cestovních kanceláří. Důvodem je větší náročnost na organizaci a koordinaci, nutnost znalostí kontaktů apod. Klasické jedno- či dvoudenní výlety realizují vyučující svépomocí. Tyto akce nejsou organizačně tak náročné a zajištění svépomocí s sebou přináší snížení ceny pro žáky,“ uvedl například Pavel Cielecký, ředitel Střední školy společného stravování v Ostravě-Hrabůvce. „Mohu potvrdit, že v posledních letech se na nás školy ohledně zajištění škol v přírodě nebo organizace lyžařských výcviků v tuzemsku neobracejí, přestože bychom byli schopni je zajistit. Obracejí se na nás pouze z důvodu zajištění zahraničního zájezdu,“ potvrzuje za touroperátory Hana Cincibusová z CK BOCA.

Školní zájezd – nedostupný luxus?

V případě cest do zahraničí je situace lepší, byť za růžovou ji označit zcela nemůžeme. Z ekonomických důvodů totiž řada žáků či studentů účast na školních zájezdech, lyžařských kurzech a dalších akcích odmítá. „Je pravda, že kvůli ekonomické situaci rodičů již mnohé školy nenaplní lyžařské kurzy a na hory necestují. Musíme být proto lepší než konkurence a přesvědčit nové školy o našich kvalitnějších službách. A to není vůbec jednoduchý úkol,“ popisuje jeden z hlavní kamenů úrazu Kamil Krupka z CK Quicktour. A Astrida Peruthová z CK Za školou přizvukuje: „Škol, které jezdí se studenty do zahraničí, ubývá. Především z finančních důvodů ze strany studentů.“ Aktuálním trendem jsou proto podle ní zejména jednodenní zahraniční výjezdy – například do Polska, Německa či Rakouska. „Výlety jsou cenově dostupné, cesta autobusem není tak náročná a je zde mnoho míst, která jsou pro žáky zajímavá,“ vysvětluje Peruthová. „Setkáváme se s tím, že na ‚obyčejných státních školách‘ dávají ředitelé jako podmínku k povolení školy v přírodě či lyžařského kurzu nebo vícedenního pobytu účast až 90 procent žáků. Tuto podmínku většina tříd není schopna splnit,“ všímá si Hana Engelová z CK Hanka. V praxi se pak velmi často děje, že jsou pro účely zájezdu slučováni žáci z různých tříd jedné školy, aby se vůbec podařilo výjezd zorganizovat. Jednodušší situaci mají v tomto ohledu asi ti, kteří se zaměřují na soukromé školy. „Soukromé školy vyjíždějí bez problémů – tam rodiče peníze mají a jsou schopni uhradit i učitelovu odměnu,“ tvrdí Hana Engelová.

Zaplnit autobus účastníky školního zájezdu není vždy jednoduché. Vyslat potomka se školou do světa je pro mnoho rodin nad jejich ekonomické možnosti

Pokud se podaří získat dostatek účastníků, jde o malou výhru pro cestovní kancelář – má zaplněný autobus. To je jeden z důvodů, proč ještě touroperátoři v tomto tržním výklenku zůstávají. „Školní zájezdy jsou atraktivní v tom, že se pracuje se skupinou, tedy jedním klientem, který často sám naplní celou kapacitu zájezdu,“ potvrzuje Pavel Kudrnáč z PRO TRAVEL CK. „Cestovní kancelář tak nepodstupuje riziko neobsazenosti,“ přikyvuje Astrida Peruthová z CK Za školou. Školní zájezdy jsou ale pro touroperátory atraktivní i z jiného důvodu, jak říká třeba Hana Cincibusová z CK BOCA: „Tento segment je specifický tím, že každá škola má své určité individuální požadavky a přání, se kterými se na nás učitelé obracejí. Na základě těchto představ jim jejich zájezd připravujeme ‚přímo na míru‘. Pro nás jako cestovní kancelář je tato skutečnost atraktivní tím, že vlastně každý zájezd je originál.“ A ještě jeden pozitivní moment z hlediska marketingu. „Zájem ze strany škol je velký. Po úspěšném absolvování některého zájezdu se klienti vracejí, případně dají doporučení spřátelené škole,“ všímá si Olga Felediová z CK Školní zájezdy.

Cena na prvním místě

Vraťme se ale ještě k cenám. Ty hrají roli nejen pro rodiče žáků, ale i pro školy samotné. Důvod, proč kantoři podstupují martýrium související s přípravou cest, je jednoznačně cenový. Vedení mnohých škol žije v domnění, že organizace vlastními silami vyjde levněji. Jenže s tímto argumentem odborníci polemizují. „V zahraničí máme ceny jednoznačně nižší, než by si školy mohly dohodnout samy, a to díky objemům spolupráce s danými lyžařskými středisky,“ uvádí například Kamil Krupka z CK Quicktour. Jeho slova máme potvrzena i ze zdroje blízkého redakci – stejný pobyt organizovaný přes tuto cestovní kancelář vyšel o několik stokorun levněji než o rok dříve, kdy si jej zařizovala škola sama. V České republice jsou pak podle Kamila Krupky ceny pobytů organizovaných napřímo a přes cestovní kancelář přibližně stejné. Hlavním argumentem ze strany touroperátorů ale není cena, nýbrž kvalita. A také úleva od organizačních starostí. „Ředitelé škol jsou v zajetí různých vyhlášek, pravidel a zákonů. Ty jsou mnohdy ne zcela průhledné. Z toho důvodu se někteří snaží zájezdy organizovat přes cestovní kanceláře, jiní se např. do zahraničních výletů nebo zájezdů z tohoto důvodu nechtějí vůbec pouštět. Nechtějí mít problémy,“ analyzuje situaci Marcela Schürgerová z CK Veselý školní autobus. „Organizace výletu, exkurze, školy v přírodě či lyžařského výcviku je pro učitele časově i organizačně náročná. Při organizování prostřednictvím cestovní kanceláře si pouze odsouhlasí program a služby a stará se jen jako dozor o děti,“ dodává.

„Domnívám se, že jde o komfort zabezpečení celého balíčku s garancí určité úrovně služeb a zjednodušení řešení případných problémů, kdy se škola obrací jen na jeden subjekt, cestovní kancelář, která vše zařídí,“ odpovídá na dotaz po hlavních výhodách touroperátorského řešení cesty Pavel Kudrnáč z PRO TRAVEL CK. „Osobně se domnívám, že učitel není profesionálem v cestovním ruchu, a měl by toto svěřit profesionálům. Navíc mnohdy toto organizuje ve svém volném čase bez jakéhokoli finančního ohodnocení, a nese nepřiměřeně velké riziko,“ přidává se Miroslav Topinka z CK Topinka. A osvícení ředitelé škol dávají odborníkům za pravdu. „Komplexnost služeb,“ lakonicky popisuje důvody, proč nakupuje u odborníků, ředitel ZŠ Weberova v Praze 5 Karel Čermák.

On a jemu podobní ředitelé si uvědomují, že už samotná příprava cesty bývá pro laika organizačně a časově náročná, a jsou si vědomi odpovědnosti, kterou na sebe berou v případě problémů, k nimž může během cest docházet, a které sebelepší pedagog nemůže řešit s přehledem touroperátora, pro nějž jde o denní chleba. Nemusí jít hned o nehodu, stačí porucha. „V loňském roce měl autobus poruchu v Itálii, a to nedaleko před místem dojezdu,“ vzpomíná Kamil Krupka z CK Quicktour a pokračuje: „Nebýt delegáta, který do hodiny zařídil náhradní autobus, by škola přišla o celodenní program. Možná i o více, neboť náhradní součástku do autobusu se podařilo obstarat až třetí den.“ „My máme zkušenost i s krádeží celého autobusu v Itálii,“ připojuje se Pavel Kudrnáč z PRO TRAVEL CK. „Samozřejmě bez účastníků zájezdu,“ dodává s úsměvem. Další krizovou situaci připomíná Astrida Peruthová z CK Za školou: „Jednou žák potřeboval ošetření od lékaře v Maďarsku. Pedagogové tento jazyk neovládali, náš průvodce ano. Nevím, zda by se v nemocnici domluvili anglicky, ale věřím, že rodilý mluvčí je vždy velkou výhodou.“

Veřejné zakázky – „nutné“ zlo?

Jak už bylo řečeno, pro řadu škol je finální cena zájezdu alfou a omegou. „Na trhu je velká konkurence a školy často zadají poptávku více cestovním kancelářím najednou, aby nakonec zvolily tu nejlevnější nabídku. Z hlediska cen jde často o nepatrné rozdíly, rozdíl v kvalitě služeb ale může být přímo zásadní,“ říká Hanka Dekojová z CK Mundo. Škola by proto podle ní měla dát i na doporučení a osobní dojem. „Školy obvykle upřednostňují nejlevnější variantu, my tu nejkvalitnější,“ poznamenává Astrida Peruthová z CK Za školou. Snaha o úspory se přitom podle ní někdy dotýká i bezpečnosti účastníků: „Například naše autobusy mají vždy bezpečnostní pásy. Na tom některé školy nelpí, ale já ano – i za vyšší cenu.“

Jana Vitvarová, ředitelka Obchodní akademie, Střední odborné školy a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky v Hradci Králové, však na problematiku cen nazírá i z jiného úhlu. „V systému veřejných zakázek je nevýhodou to, že zájezd hradíme jako celek jedné organizaci. Týdenní zájezd do zahraničí pro jednu třídu svou celkovou cenou většinou přesáhne hranici nutnosti vypsat výběrové řízení na dodavatele. To školy velmi zatěžuje a někdy vede k nákupu služby, která je lacinější, ale ne nejvhodnější,“ popisuje Vitvarová smutnou realitu. Je třeba k tomu něco dodávat?

Jak vidno z předchozích řádků, podnikání v segmentu školních zájezdů není žádnou procházkou růžovým sadem. Ale na druhou stranu nejde ani o zcela neprostupnou džungli, jak by se mohlo zdát. Čekat na někoho, kdo by skrz ni prosekal širokou cestu a stanovil pravidla, podle kterých by se po ní všichni pohybovali, je zřejmě zbytečné. Jsou a budou tací, kteří někde uprostřed cesty padnou vysílením. Existuje ale řada těch, kteří se s nástrahami tohoto prostředí dokázali vypořádat. Proč si z nich tedy nevzít příklad?

Foto: -pmu- a CzechTourism
 

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor COT business
petr.ulrych@cot.cz