V těchto dnech vrcholí projednávání nového památkového zákona. Dočkáme se analýzy korelace investic do památkové péče s cestovním ruchem? Přínos těchto výdajů pro rozvoj cestovního ruchu má podle předkladatelů zákona potvrdit až praxe…
Profesionálové cestovního ruchu jsou v posledních letech doslova přetíženi mnoha změnami právního řádu. Praxe se dlouho vyrovnává s novým občanským zákoníkem. Výrazně byl novelizován jediný speciální zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, jenže nutná bude koncem roku další výrazná novelizace kvůli nové evropské směrnici. Stále se diskutuje o zákonu o podpoře rozvoje cestovního ruchu, se kterým již ministerstvo oficiálně nepočítá. Připravuje se radikální, tzv. spotřebitelský kodex, aniž by o tom veřejnost (včetně právníků) obvykle něco věděla. Zmínit lze i sdílenou ekonomiku, EET aj. Nepřekvapí tedy časté přehlížení přípravy nové právní úpravy památkové péče.
Právě v červnu 2017 (tedy v době uzávěrky tohoto vydání COT) se dokončuje projednávání památkového zákona v parlamentu, ale schválení je dosud nejisté. O přípravě nového zákona se mohl zájemce poměrně dobře informovat i z veřejných zdrojů. Ministerstvo kultury má speciální stránku věnovanou problému a na stránkách poslanecké sněmovny je o vládním návrhu zákona o ochraně památkového fondu (Sněmovní tisk 666 ze 4. prosince 2015) mnoho informací. Tento mimořádně důkladný materiál (tisk 666) má téměř tři sta stran. Rozsah právní úpravy je značný a návrh zákona měl v původní podobě přes 90 stran textu – přes 150 často velmi podrobných paragrafů a řadu příloh.
Význam památek pro cestovní ruch je vysoký, a to právě v České republice, která patří (vzhledem ke své velikosti) k zemím s největším kulturním bohatstvím. Právní úprava památkové péče ale není přímo provázána s normami cestovního ruchu (viz např. Petráš. Právo a cestovní ruch. 2013, s. 172–179). Základem je stále zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který je velmi zastaralý, protože klíčové je zejména postavení majitelů památek, kde došlo po pádu komunistického režimu k zásadní změně. Právní úprava památkové péče je normou správního práva, kdy zákon stanoví hlavně organizaci veřejné správy v této otázce, zatímco posouzení konkrétních případů záleží na uvážení úřadů. Nepoučený laik by se tedy možná pokoušel hledat v zákoně třeba nějaká kritéria, jak starou budovu je třeba chránit, která zde samozřejmě nejsou.
O novém památkovém zákoně se diskutuje již mnoho let a dokonce již byl roku 2008 připraven, ale nebyl schválen. Od roku 2012 až do současnosti probíhá příprava nové právní úpravy, která je často bojem různých zájmových skupin, což je ostatně běžné u mnoha zákonů (třeba k ochraně přírody). Vliv cestovního ruchu přitom bývá minimální, přestože nejde jen o nějaký dílčí interes majitelů cestovních kanceláří. Zájem podstatné části společnosti se zde shoduje s potřebami turismu. Cestovní ruch ale často není schopen prosazovat své zájmy, a v tomto případě ani zájmy obecné. Při neúspěšné přípravě zákona o podpoře rozvoje cestovního ruchu (např. na Slovensku je obdobný zákon o podpore cestovného ruchu č. 91/2010 Z.z.) se sice uvažovalo o koordinaci potřeb turismu a památkové péče, ale praxe dopadla jinak.
V oficiálních materiálech (Sněmovní tisk 666/2015, s. 194) jsou i stručné informace o cestovním ruchu: „Kvantifikace korelace mezi investicemi do památkové péče a turistickým ruchem doposud nebyla v žádné studii pro Českou republiku vyčíslena, neboť data shromažďovaná různými státními i soukromými institucemi nejsou pro tento účel dostatečně robustní. V rámci přezkumu účinnosti nového zákona však bude nutné zaměřit se na kvantifikaci tohoto vztahu, neboť příjmy z turistického ruchu jsou významným příjmem státního rozpočtu…“ Teprve praxe má tedy ukázat přínos pro cestovní ruch a státní příjmy, přičemž se vkrádá myšlenka, proč takováto analýza nevznikla ještě před návrhem zákona.
Do detailů právní úpravy zde není možno zabíhat, řadu prvků pochopí jen specialista. Diskuse vyvolává zejména přetrvávající dvojí kolej, kdy odbornou složku památkové péče představuje Památkový ústav, ale rozhodují hlavně orgány obcí s rozšířenou působností. Za přínos bývá označována možnost úřadů zasáhnout (zejména razantními pokutami), pokud vlastník nepečuje o památkový objekt. Kritizována je často byrokratičnost a nepřehlednost navrhované úpravy, z konkrétních prvků hlavně přehlížení uceleného charakteru historických měst, kdy prý nemá smysl chránit jen konkrétní stavby, ale zejména celek.
Foto: Shutterstock.com
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Webové stránky destinace Český Krumlov Region zabodovaly jako jedny z nejlepších v republice v soutěži Zlatý erb. V kategorii měst a obcí se umístily na druhé příčce v rámci Ceny místopředsedy vlády pro digitalizaci za nejlepší turistickou prezentaci. Ocenění se předávala...
