Profil typického turisty v Jihočeském kraji

Z dat, které Institut turismu zveřejnil na svých stránkách, jsme pro účely seriálu vybrali ta, která se týkají turistů. Od výletníků, tedy těch návštěvníků, kteří na území kraje nepřenocují, jsme se rozhodli abstrahovat (byť v některých parametrech, například v absolutních výdajích na osobu a den, mohou být o něco zajímavější než přenocující turisté). A pro úplnost připomínáme, že profily turistů jsou vykresleny na základě údajů z předcovidových let 2018 a 2019. Je téměř jisté, že jakmile dojde k restartu cestovního ruchu, především pak příjezdového, skladba návštěvníků kraje bude jiná. Minimálně třeba v nejbližších letech po restartu zmizí z předních příček návštěvnosti kraje asijská a zřejmě i ruská klientela. Přesto považujeme údaje z použité analýzy za relevantní a zajímavé.

Jak je patrné z naší interaktivní infografiky, údaje týkající se domácích a zahraničních turistů v Jihočeském kraji jsme se rozhodli porovnat s celorepublikovými výsledky. Z tohoto porovnání například vyplývá, že zatímco domácí  turisté v kraji utrácejí v porovnání s celostátním průměrem asi o pětinu méně, u zahraničních turistů byly naopak zaznamenány výdaje vyšší zhruba o čtvrtinu proti údajům za celé Česko. Za tímto výsledkem je třeba vidět mimo jiné fenomén Českého Krumlova, ale také poměrně vysoký podíl ruské a asijské klientely. Turisté z Ruska a Jižní Koreje se umístili v první pětici nejčastějších návštěvníků Jihočeského kraje. První dvě příčky v tomto žebříčku patří nepříliš překvapivě Němcům a Rakušanům.

Pokud jde o způsob organizace cesty do jižních Čech, u domácích turistů se výsledky prakticky neliší od údajů za celé Česko (devět z deseti Čechů cestuje po své vlasti individuálně), u turistů ze zahraničí je pak patrný vyšší podíl těch, kteří přicestovali prostřednictvím cestovní kanceláře (38 % oproti 24 % z celorepublikového šetření). I v tomto případě sehrává svoji roli českokrumlovský magnet – návštěva tohoto města nechyběla ve sledovaném období v nabídce snad žádné cestovní kanceláře zabývající se incomingem. Zajímavá je také skutečnost, že pro dvě třetiny zahraničních turistů se jednalo o první návštěvu tohoto regionu, v celorepublikovém šetření byl podíl prvonávštěv 52procentní.

Z hlediska zvoleného dopravního prostředku jsou jihočeské výsledky prakticky totožné  s celorepublikovými – asi tři čtvrtiny domácích turistů přicestovaly po vlastní ose (resp. autem či na motocyklu), u turistů zahraničních šlo nejčastěji o letadlo (opět je třeba vnímat poměrně vysoký podíl příjezdů ze vzdálených trhů). Stejně tak výsledky šetření toho, kde se turisté ubytovávali, dopadly prakticky totožně jako v celostátním měřítku – jak domácí, tak zahraniční turisté nejčastěji bydleli v hromadných ubytovacích zařízeních, rezidenti pak v porovnání s nerezidenty častěji volili neplacené ubytování v soukromí.

Co se týká důvodů, kvůli kterým turisté do Jihočeského kraje přijížděli, jak u zahraničních, tak u domácích turistů převažovala rekreace. V případě turistů zahraničních byl tento  důvod dokonce o 10 % častější, než kolik ukázal celorepublikový průměr. Naopak méně často přijížděli cizinci do Jihočeského kraje, aby navštívili své známé a příbuzné.  Pokud o aktivity, kterým se turisté na území kraje věnovali, nejčastěji šlo o návštěvu kulturních památek – u domácích byla tato  aktivita o 8 % častější než ve výzkumu za celé Česko, u zahraničních naopak o 13 % méně častá. V porovnání s celostátními výsledky se jak domácí, tak zahraniční turisté v Jihočeském kraji častěji věnovali cyklistice.

A jak byli turisté při návštěvě Jihočeského kraje spokojeni? U domácích turistů panovala spokojenost odpovídající zhruba celorepublikovému průměru, hodnota Net Promoter Score (míra spokojenosti či loajality zákazníků) pak byla dokonce o 12 % vyšší. Turisté zahraniční pak byli v porovnání s domácími návštěvníky i s výsledky celorepublikovými méně spokojeni s infrastrukturou, péčí o rozvoj cestovního ruchu i se službami. Podíl velmi spokojených byl ale i u této skupiny vysoký – NPS dosáhlo hodnoty 75 %.