Profil typického turisty v Kraji Vysočina

Dalším krajem, na který se zaměříme v našem seriálu věnovaném demografickým charakteristikám a spotřebnímu chování návštěvníků jednotlivých tuzemských regionů, bude Vysočina. I tentokrát ukážeme, jací domácí a zahraniční turisté do kraje před příchodem covidové pandemie přijížděli, kolik utráceli, kde bydleli a čemu se během svých pobytů věnovali. Tato krajská data z let 2018 a 2019 opět srovnáme s těmi celorepublikovými. Jako vždy vycházíme z regionální analýzy Institutu turismu agentury CzechTourism sestavené na základě trackingu domácího a příjezdového cestovního ruchu a z GSM dat.

Není tajemstvím, že Vysočina je jedním z nejméně navštěvovaných krajů Česka. To ale rozhodně neznamená, že by za ostatními kraji zaostávala ve všech charakteristikách. Například již první z grafů naší interaktivní infografiky ukazuje, že domácí turisté při svých pobytech v kraji utráceli víc, než je průměr za celou Českou republiku. Turisté zahraniční pak sice vykázali nižší než celorepublikové průměrné výdaje, na druhou stranu není rozdíl tak dramatický. Zvlášť, když si uvědomíme, že v kraji nejsou například zahraničními turisty vyhledávané lázně apod. Pozitivní je také skutečnost, že drtivou většinu svých výdajů realizovali zahraniční turisté až během pobytu – z jejich útrat tak přímo profitovali podnikatelé z Vysočiny.

Zajímavý je pohled na teritoriální skladbu návštěvnické obce. První pětici nejsilnějších zdrojových trhů, v které dle očekávání figurují sousední země, uzavírá poněkud překvapivě Japonsko. V této souvislosti je dobré vědět, že Japonci rádi cestují po stoupách svých předků a i během cest do zahraničí vyhledávají jakoukoli spojitost se svou vlastí. A na Vysočině například v Třešti stojí rodný dům Josefa Aloise Schumpetera, světově proslulého ekonoma považovaného za tvůrce poválečného japonského hospodářského zázraku. Ve Sněžném u Nového Města na Moravě zase na návštěvníky čeká japonská zahrada koncipovaná v duchu budhistických a šintoistických tradic.

Pohled na graf s vyznačením věkové struktury návštěvnické obce ukazuje, že jak u domácích, tak u zahraničních klientů se krajské údaje téměř ideálně shodují s těmi celorepublikovými. Nejčastějšími hosty byli v kraji lidé ve věku 30 – 44 let.

Data týkající se způsobu organizace cesty pak potvrzují jednoznačnou převahu individuálních turistů. Zejména u zahraničních turistů překvapí velmi nízký podíl cest organizovaných cestovním kancelářemi – zatímco v případě celého Česka byl zhruba čtvrtinový, na Vysočině jen 6%. Pozitivní je relativně vysoký podíl vracejících se návštěvníků – v případě rezidentů byl víc než tříčtvrtinový, u cizinců pak přesně poloviční.

S ohledem na zmiňovanou dominanci individuálních pobytů není vůbec překvapivé, že většina turistů přijížděla po vlastní ose, tedy autem či na motorce. Hlavně u zahraničních turistů byl podíl motorizovaných vysoce nadprůměrný při porovnání s daty za celé Česko. Velmi malé bylo naopak využití letecké dopravy zahraničními návštěvníky.

Zaměříme-li se na to, kde turisté během pobytu v kraji bydleli, zjistíme, že domácí i zahraniční hosté upřednostňovali hotely a další hromadná ubytovací  zařízení. Individuální ubytovací zařízení (ať placená či neplacená) naopak v porovnání s celostátním průměrem využívali méně.

Jednoznačně nejčastějším důvodem pro cesty na Vysočinu byla v letech 2018 – 2019 rekreace. A to jak v případě tuzemských hostů, tak nerezidentů. Z konkrétních aktivit pak u obou těchto skupin převažovaly návštěvy kulturních památek. U domácích turistů byl zaznamenán nadprůměrně vysoký zájem o cykloturistiku, u zahraničních zase o turistiku církevní. S ohledem na množství sakrálních památek to ale není překvapivé zjištění. Nadprůměrné množství zahraničních turistů také přijíždělo do kraje za gastronomií.

Závěrečná tabulka v naší infografice pak ukazuje, že kraj má (resp. v letech 2018 – 2019 měl) rezervy v kvalitě infrastruktury, v péči o rozvoj cestovního ruchu a především pak v kvalitě služeb. Také celková spokojenost návštěvníků (domácích i zahraničních) byla v posledních dvou předcovidových letech nižší než celorepublikový průměr.