Český venkov ožívá. I tak je ale třeba probudit ho mnohem razantněji. K tomuto zjištění dospěla květnová beseda s Ing. Rostislavem Hoškem z odboru rozvoje venkova a ekologie Ministerstva zemědělství ČR, pořádaná na půdě agentury CzechTourism.
Místo konání nebylo vybráno náhodou. V současnosti se totiž český venkov viditelně odklání od zemědělské výroby. O to větší prostor však nabízí pro rekreaci a volný čas. To je i důvod, proč se k němu začínají vracet všechny generace. Rostislav Hošek dokonce v tomto ohledu neváhal hovořit o jednom z nejvýraznějších trendů posledních let.
I tak ale český venkov stále vykazuje silné rezervy. Na ně pro změnu poukázala moderátorka besedy a manažerka regionalistiky CzechTourismu Veronika Váňová.
„Česká republika je malé, ale nesmírně pestré území. Možnosti, které nabízí, jsou nicméně využity minimálně. Třebaže se organizuje a vzniká řada podnikatelských aktivit, jako jsou třeba ekologické farmy, nejrůznější druhy turistických stezek, případně si turisté mohou vybírat ze stále větší nabídky katalogů pro ubytování na venkově, budoucnost venkova spíše než jednotlivými projekty je nutno řešit ucelenými programy.“
Jedním z takových se proto může stát LEADER ČR, program podpory rozvoje venkovských regionů, s nímž účastníky besedy seznámil Rostislav Hošek. Pro Českou republiku je přebírán v rámci pravidel a zkušeností, jimiž už prošly či v současnosti procházejí státy Evropské unie. Úřední mluvou je určen venkovským mikroregionům a jejich organizačním strukturám a místním subjektům, které jsou realizátory konkrétních projektů. V praxi to znamená, že ho například místní akční skupiny každého z regionů mohou využít coby jeden z nejúčinnějších nástrojů pro zvelebení svého okolí jak po stránce ekonomické, tak ekologické. Dodatek redakce: Souvislosti programu LEADER pro turismus přibližuje text Program LEADER: šance pro cestovní ruch na venkově.
Program Leader ČR byl v naší republice poprvé nastartován v loňském roce jako součást rozpočtu Ministerstva zemědělství ČR s podporou venkovských mikroregionů ve výši 77 milionů korun. K jeho věcným výsledkům se zařadila obnova budov, hospodářských ploch, přírodních lokalit, kulturních památek, ale také společenské akce či nákup technologií či pořádání obchodních akcí.
Konkrétně lze z podporovaných akcí či projektů zmínit třeba projekt regionu Slovácko se zaměřením na uchování a obnovu kulturního dědictví v podobě archeoskanzenu v Modré s ukázkou technického a výrobního zázemí pro řemeslníky i turisty. Úspěšné stopy po sobě zanechal program Leader ČR i v regionu Podještědí, kde umožnil výstavbu zařízení pro agroturistiku a chov pro arabské koně včetně stezky pro tzv. hipoturistiku. Pozitivní dopad měl také přesně na opačném konci republiky v Pošumaví v rámci výstavby zařízení pro ubytování turistů.
Prostřednictvím programu Leader ČR se ministerstvo snaží docílit, aby obyvatelé regionů rozhodovali o svém prostředí sami a tím omezili riziko případných neadekvátních zásahů ze strany řídících orgánů, které o jejich poměrech většinou nemají a někdy ani nemohou mít dostatek přesných informací. Neboli, jak Rostislav Hošek uvedl: „Vždyť, kdo lépe může využít a zhodnotit svěřené peníze v konkrétním regionu než lidé, kteří v něm žijí.“
Záměrem je inspirovat a učit obyvatele českého venkova využívat své zdroje celoročně, a nikoliv jen v rámci jejich tradičních činností svázaných často jen s určitým ročním obdobím. Přesvědčit je o užitečnosti managementu akčních skupin a všechny akce zaměřit ve prospěch diverzifikací, aby bylo zabráněno vylidnění venkova tak, jak se o to již několik let snaží kupříkladu v řadě skandinávských zemí.
Bez ohledu na nejeden z dosavadních úspěchů však přesto nelze s určitostí odhadnout, jakým směrem se program LEADER ČR bude v naší republice ubírat.
„Všechno je v lidech,“ ne náhodou podotýká Rostislav Hošek. Kromě toho, že dosud nejsou v řadě aspektů, které zasahuje, stále ještě stanoveny pevné právní úpravy, v mnoha případech jsou to sami domorodci, kteří v současných poměrech venkova jako by se ubírali sami proti sobě. V případě, že byli zvyklí pěstovat dosud jen plodiny, bývá pro něčasto velmi obtížné, ba dokonce neschůdné přeorientovat se na cokoliv jiného, a to třeba i pro ně výhodnějšího.
Tím nejkurióznějším je však podle Ing. Hoška fakt, že takřka nikdo nechce dělat manažera, který by přicházel s novými projekty a současně smysluplně pečoval o zdroje určené pro jejich realizaci. Jak říká: „Největší strach zatím máme z toho, že se na nás budou řítit z EU peníze, které nebude komu svěřit.“ Dodatek redakce: Cestu k penězům z evropských fondů popisuje text Jak na evropské fondy?.
Ivan Šiler