Jak financovat a řídit cestovní ruch v České republice

Podpora cestovního ruchu ze strukturálních fondů Evropské unie de facto končí. Plán Ministerstva pro místní rozvoj ČR počítá s úpravou legislativy, která by přinesla zvýšení místních poplatků, obcím by uložila povinnost poplatky vybírat a takto získané prostředky povinně použít na podporu cestovního ruchu. Tento plán je však jen stěží realizovatelný. Řešením problematiky mohou být modely, které se již začínají realizovat v některých regionech.

Cestovní ruch byl podporován ze strukturálních fondů EU již před vstupem do Evropské unie, kdy byla Česká republika jen kandidátskou zemí. Šlo především o fondy PHARE a SAPARD. Tyto fondy se mohly především využívat v příhraničních regionech a již tehdy se začaly například budovat z těchto prostředků cyklostezky či naučné stezky. Z programu SAPARD bylo možné podpořit i rozvoj agroturistiky. Výrazně vyšší přísun peněz pro cestovní ruch pak nastal po vstupu ČR do Evropské unie, tedy v letech 2004 až 2006. Šlo především o Společný regionální operační program (SROP), ze kterého šlo na podporu cestovního ruchu 66 procent všech prostředků na tuto oblast. Jen 34 procent pak z dalších operačních programů (OP RLZ, OP JPD, cíl 3, Interreg III + Národní programy pro podporu CR). Celkově bylo na tuto prioritu vyčleněno 144 mil. eur. Již v tomto programu byla podporována spolupráce soukromého a veřejného sektoru a společné marketingové aktivity mikroregionů a regionů. Měl jsem možnost zpracovat několik projektů na úrovni mikroregionů, které směřovaly k tvorbě lokálního destinačního managementu. I když jsem přesvědčoval představitele těchto mikroregionů, že po skončení financování z fondů EU nemá takovýto destinační management šanci na přežití, trvali na podání projektu. Realita byla taková, že skutečně nebyli schopni sehnat dost peněz pro další činnost. Většinou se ani nepodařilo přesvědčit podnikatele, aby se do práce takových sdružení zapojili.

Pro období 2007 až 2013 nastalo období opravdové hojnosti finančních prostředků na podporu cestovního ruchu. Šlo především o sedm Regionálních operačních programů (ROP), které byly spravovány na úrovni Regionů soudržnosti NUTS II. Téměř ve všech ROP byla podpora cestovního ruchu samostatnou prioritou. Dalším zdrojem podpory cestovního ruchu byl Integrovaný operační program (IOP). Vedle IOP a ROP zde ale existovala celá řada dalších nástrojů, ze kterých je cestovní ruch podporován nepřímo a daleko specifičtěji. Řeč je zde především o OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, OP Životní prostředí, OP Doprava, OP Podnikání a inovace, OP Lidské zdroje a zaměstnanost nebo o programech Evropské územní spolupráce. Celkově se jedná o největší balík veřejných prostředků, jaký byl v historii České republiky k dispozici na podporu cestovního ruchu. Pro programové období 2007 až 2013 byla plánována podpora cestovního ruchu z evropských zdrojů řádově v částce přibližně 35 mld. Kč, z toho z ROP asi 30 mld. Kč a z IOP asi 5 mld. Kč. To při celkové částce 35 mld. Kč a sedmiletém období představuje finanční rámec přibližně 5 mld. Kč ročně na podporu navržených priorit pro podporu cestovního ruchu (REPÍK).

Je třeba objektivně přiznat, že prostředky na podporu cestovního ruchu se doslova plýtvalo, a to jak z programů ROP, tak i IOP. Za nesprávné lze u IOP považovat to, že byla vypsána řada výzev, na které mohl podat projekt pouze CzechTourism. Tím byla potlačena jakákoliv konkurence a vedlo to k výraznému plýtvání prostředky především pro oblast marketingové podpory České republiky jako turistické destinace. O tom jsem se mohl přesvědčit jako hodnotitel 18 takovýchto projektů i v rámci Odborného posudku na projekty podané nebo realizované CzechTourism v letech 2008 až 2011, který mi zadalo Ministerstvo pro místní rozvoj. V rámci Integrovaného operačního programu je cestovní ruch podporován z prioritní osy 4 – Národní podpora cestovního ruchu (alokace celkem 71,3 mil. eur, tj. cca 1,7 mld. Kč). V rámci podpory investic v oblasti cestovního ruchu z ROP pro soukromé subjekty došlo i k narušení hospodářské soutěže, neboť tím byli někteří podnikatelé zvýhodněni. Navíc se ukázalo, že některé podnikatelské záměry zpracované v rámci těchto projektů byly nereálné a efektivita vynaložených prostředků byla velmi nízká.

Obce i kraje se musejí dobrovolně rozhodnout, zda je cestovní ruch jejich prioritou a vyčlenit prostředky ze svých rozpočtů na podporu cestovního ruchu

Přísun peněz ze strukturálních fondů Evropské unie pro období 2014 až 2020 skončil. Evropská komise změnila strategii a rozhodla se cestovní ruch již nadále ze strukturálních fondů nepodporovat. To staví MMR, CzechTourism i kraje a obce před problém, jak dále zajistit finanční podporu cestovnímu ruchu. Již v závěrech z prvního zasedání Kolegia pro cestovní ruch ministryně pro místní rozvoj ze dne 22. 5. 2014 se uvádí, že v rámci finanční problematiky podnikání v cestovním ruchu by měla být upřesněna definice místních a lázeňských poplatků a mělo by dojít k jejich sjednocení a k vybírání od všech dotčených subjektů. Cílem těchto úprav je získání dostatečného objemu prostředků z daných poplatků a jejich návratnosti do cestovního ruchu. Zástupce VŠH představil projekt na téma místní poplatky a požádal v dané věci rovněž MMR o spolupráci.

MMR si pak zadalo u Vysoké školy hotelové v Praze zpracování studie týkající se místních poplatků v obcích, které souvisí s cestovním ruchem. Podle zákona o místních poplatcích č. 565/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se jedná o místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovací kapacity. Podle výsledků studie VŠH se na těchto poplatcích vybralo v roce 2013 asi 5,1 mld. Kč. V Česku bylo v roce 2013 evidováno celkem 6 244 obcí, místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt vybíralo 907 z nich (14,5 %) a poplatek z ubytovací kapacity vybíralo 1 442 obcí (23,1 %). Alespoň nějaký poplatek související s cestovním ruchem vybíralo 18,8 procenta obcí (PLZÁKOVÁ).

Výše uvedený zákon však vybírání tohoto poplatku obcím neukládá, pouze určuje maximální výši tohoto poplatku. Zákon o místních poplatcích pouze zmocňuje obce, aby místní vyhláškou výběr takového poplatku zavedly. Je to tedy jejich právo, ale nikoliv povinnost.

Je patrné, že z dikce zákona ho všechny obce nemohou vybírat, protože jde jen o obce „soustředěného turistického ruchu“. Jaké procento obcí této možnosti nevyužívá, se dá asi těžko zjistit. Představa, že malá obec, kde je například jeden penzion nebo se nabízí ubytování v soukromí, zavede tento poplatek, je nereál­ná. Starosta je rád, že někdo v obci, kde je málo pracovních příležitostí, najde odvahu v této oblasti podnikat, a nezatíží ho dalšími platbami, a navíc je rád, že alespoň někdo do jejich obce přijede a něco utratí v místní hospodě či v obchodě.

Na letošní konferenci Hotelnictví, turismus a vzdělávání na VŠH dne 21. října 2015 se diskutovalo o tom, že právní úprava této problematiky by se měla změnit tak, že se jednak poplatky výrazně zvýší, obcím bude uložena povinnost tyto poplatky vybírat a obec je bude muset povinně použít na rozvoj cestovního ruchu.

Takovýto požadavek je však zcela nerealizovatelný a každý, kdo pracoval v samosprávě, by argumentoval především těmito skutečnostmi:

• Hlavním cílem zavedení těchto poplatků není primárně podpora cestovního ruchu, ale financování zvýšených nákladů pro obec, které s sebou cestovní ruch a vyšší koncentrace návštěvníků v obci přináší. Je to především úklid veřejných prostranství (odpadkové koše, zametání ap.), budování informační systémů pro turisty, ve větších městech provoz infocentra, budování odstavných parkovišť, zvýšené náklady na údržbu místních komunikací atd.
• Tato povinnost neplatí ani pro další místní poplatky. Jsou obce, které například nevybírají poplatek za svoz a třídění odpadů a rozhodnou se, že obec to bude platit ze svého rozpočtu. U mnoha obcí vybraná částka pokryje jen část těchto nákladů.
• Zákon o obcích a krajích taxativně stanovuje oblasti, které jsou výhradně v pravomoci samospráv a mezi ně patří i cestovní ruch.
• Jsem přesvědčen, že i kdyby takový zákon prošel sněmovnou a senátem, že by se nakonec našla skupina poslanců či senátorů, kteří jsou současně starostové či primátoři obcí, a ti by podali stížnost k Ústavnímu soudu, neboť ústava jim zaručuje právo na samosprávu a tento zákon by byl porušením tohoto práva.

Z toho plyne, že tudy cesta nevede. Obce i kraje se musejí dobrovolně rozhodnout, zda je cestovní ruch jejich prioritou a vyčlenit prostředky ze svých rozpočtů na podporu cestovního ruchu. Uvedl bych dva příklady.

Příklad 1: Schválená Koncepce rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji 2015 až 2020 si stanovila tři priority, z nichž hned první je: Efektivní a vícestupňové řízení cestovního ruchu v regionu. Výchozí z těchto předpokladů:

• Na území Jihočeského kraje prakticky neexistuje řízení cestovního ruchu v regionech zhruba na úrovni okresů, kde v praxi nefunguje spolupráce soukromého, veřejného a neziskového sektoru.
• Neexistuje koordinace při tvorbě rezervačních systémů, slevových karet a společných produktových balíčků.
• Dochází ke zdvojování aktivit u řídicích organizací, nejsou jasně stanoveny role a kompetence.
• Schválení dlouho připravovaného zákona o cestovním ruchu bylo odloženo na neurčito a s tím souvisí nízká motivace v regionech aktivizovat destinační managementy.
• Nekoordinovaný systém marketingové podpory a propagace kraje v tuzemsku i zahraničí, stále převládá propagace na úrovni jednotlivých měst nebo sdružení obcí.
• Nejasný a nekoordinovaný systém finanční podpory destinačních managementů z rozpočtu JčK a MMR.

Tato priorita má tyto operační cíle:

• Nastavení efektivního způsobu komunikace (interní i externí) včetně vymezení rolí řídicích subjektů, které se podílejí na řízení cestovního ruchu v regionu Jižních Čech.
• Podpora turistických oblastí v regionu Jižní Čechy zavést certifikaci turistických oblastí: a) V roce 2020 bude pokryto alespoň 80 procent plochy regionu Jižní Čechy turistickými oblastmi. b) V roce 2020 bude v regionu Jižní Čechy působit alespoň 7 certifikovaných turistických oblastí.
• Vytvořit funkční a transparentní systém finanční podpory turistických oblastí: a) Bude schválen dlouhodobý systém podpory turistických oblastí. b) Minimální výše podpory jedné turistické oblasti je 500 000 Kč/rok.
• Iniciovat vznik pracovní skupiny, která vznikne ze zástupců certifikovaných turistických oblastí a) existence 1 pracovní skupiny – poradního orgánu pro JCCR, který aktivně participuje na akčním plánu rozvoje cestovního ruchu regionu Jižní Čechy.

Certifikace musí být provedena na základě předem jasně stanovených pravidel, přičemž níže jsou formulována základní tři pravidla:

1. Turistická oblast má jasně vymezené hranice své území působnosti.
2. Turistická oblast má zpracovanou strategii rozvoje cestovního ruchu.
3. Turistická oblast má destinační management s právní subjektivitou.

Turistickým oblastem je doporučeno operovat na území s větším počtem obcí a dále také vyvíjet iniciativu k zavedení povinných plateb poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt v jednotlivých obcích a městech v územní působnosti turistické oblasti. Tímto směrem vynaložené úsilí bude zúročeno ve vyšší finanční podpoře. Podle výše získaných prostředků od subjektů v destinaci by se pak odvíjel i příspěvek kraje na činnost destinačního mana­gementu certifikované turistické oblasti.

Na území Jihočeského kraje již jsou (např. Šumava, Toulava), a mohou vzniknout ještě další, turistické oblasti, které mají přesah do jiných krajů. Finanční podporu je možné v tomto případě poskytnout jen na část oblasti, která územně patří do Jihočeského kraje, a sice tak, že se do výpočtu koeficientu zahrnou pouze údaje příslušné této části území.

S danou problematikou souvisí i operační cíl č. 3: Měření efektivity Jihočeské centrály i nově vznikajících turistických oblastí. Tedy nejen poskytovat peníze, ale měřit i jejich efektivitu ­(JIHOČESKÝ KRAJ).

Příklad 2: Výše zmíněná destinace Toulava, která částí zasahuje do Středočeského kraje, získala při svém vzniku výraznou sponzorskou podporu od subjektů, které vůbec nepodnikají v cestovním ruchu, ale mají zájem, aby se cestovní ruch v tomto regionu rozvíjel. Další prostředky získala podáním společného projektu Místních akčních skupin, které působí na území turistického regio­nu Toulava. Z tohoto projektu byly například financovány informační tabule, internetové stránky i zpracování Strategie rozvoje cestovního ruchu destinace Toulava. V současné době jedná s obcemi, aby rozhodly o příspěvku ve výši 10 procent z vybraných místních poplatků na lázeňský a rekreační pobyt s tím, že maximální příspěvek bude 30 000 Kč, protože jsou malé obce s velkým počtem kempů a rekreačních zařízení, kde tyto poplatky jsou největší položkou příjmů rozpočtu obce a ony musejí zajišťovat řadu veřejných služeb pro návštěvníky ze svého rozpočtu.

Poznámka: Autor pracoval 8 let jako starosta města Tábora, 12 let jako člen Rady města a 20 let jako zastupitel. Působil jako poradce při vzniku turistické destinace Toulava a je hlavním autorem strategie této destinace. Dále působil jako odborný poradce při tvorbě Koncepce rozvoje CR v Jihočeském kraji pro léta 2015 až 2020.

Seznam použité literatury

1. PLZÁKOVÁ, L. Příjmy do rozpočtu obcí v Česku z místních poplatků za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity dosahují ročně více než půl miliardy korun. COT business. Praha, Červenec/srpen 2015, s. 52-53. ISSN 12124281.
2. REPÍK, O. Vývoj systému podpory cestovního ruchu ze strukturálních fondů v České republice In: 4. mezinárodní kolokvium o cestovním ruchu. Sborník příspěvků, Pavlov, 12.–13. září 2013. Brno: Masarykova univerzita ESF, 2013, s. 153-158. ISBN 978-80-210-6644-1.
3. JIHOČESKÝ KRAJ. Koncepce rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji 2015–2020.

doc. RNDr. Jiří Vaníček CSc.Slezská univerzita v Opavě

Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, Ústavu lázeňství, gastronomie a turismu

vanicekji@seznam.cz