Na následujících řádcích najdete vše, co jste chtěli vědět o transpozici evropské směrnice o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách do tuzemské legislativy, a (ne)báli jste se zeptat. Čerpáme mimo jiné z informací, jež zazněly na prosincové COTakhle snídani na uvedené téma.

1. Co je obsahem směrnice?

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015, o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS (dále jen „Směrnice“) upravuje prodej zájezdů a spojených cestovních služeb cestovními kancelářemi a agenturami. Jejím cílem je zejména posílení vnitřního trhu a zvýšení ochrany zákazníků. Impulsem k přijetí směrnice byla změna situace na trhu s cestovními službami, zejména pak masivní rozvoj on-line prodejních nástrojů. ­Bylo ­třeba nahradit již zastaralou směrnici Rady 90/314/EHS. Novu směrnici najdete v plném znění na ­https://goo.gl/ANqJWH.

2. Musí být směrnice transponována do české legislativy?

Ano, vyplývá to z našeho členství v Evropské unii. Povinnost transpozice směrnice do národního právního řádu se týká každé členské země EU. K transpozici musí dojít do 1. ledna 2018, dotčené zákony musejí být účinné od 1. 7. 2018. V případě, že by Česká republika směrnici netransponovala řádně a včas, byla by nucena v případě odsuzujícího rozsudku Soudního dvora EU platit penále v řádu statisíců eur za každý den prodlení.

3. Kterých stávajících zákonů se transpozice směrnice dotkne?

Největších změn dozná zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti ­cestovního ruchu, transpozice se ale dotkne i občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.), před­pisů v oblasti živnostenského podnikání a zákona o Státním fondu rozvoje bydlení (zákon č. 211/2000 Sb.).

4. Jakých služeb cestovního ruchu se směrnice týká?

Zatímco stávající směrnice se vztahuje jen na souborné služby, nová směrnice rozšířila působnost i na zcela nový produkt – spojené cestovní služby.

5. Jak směrnice nově definuje souborné služby?

Soubornými službami označuje směrnice kombinaci alespoň dvou rozdílných typů cestovních služeb pro účely téže cesty nebo pobytu, pokud:

a) kombinaci těchto služeb provádí jeden obchodník, a to i na žádost nebo podle výběru cestujícího, ještě před uzavřením jediné smlouvy o veškerých službách; nebo

b) bez ohledu na to, zda jsou uzavřeny samostatné smlouvy s jednotlivými poskytovateli cestovních služeb, jsou tyto služby:

i) zakoupeny na jediném prodejním místě a byly vybrány předtím, než cestující souhlasí se zaplacením,

ii) nabízeny, prodávány nebo účto­vány za souhrnnou nebo celkovou cenu,

pro účely inzerce nebo prodeje označeny jako „souborné služby“ či obdobně,

iv) kombinovány po uzavření smlouvy, jíž obchodník opravňuje cestujícího k výběru z různých typů cestovních služeb, nebo

v) zakoupeny od samostatných obchodníků prostřednictvím propojených on-line rezervačních procesů, při nichž obchodník, s nímž byla uzavřena první smlouva, předá jméno, platební údaje a e-mailovou adresu cestujícího dalšímu obchodníkovi nebo dalším obchodníkům a s tímto obchodníkem nebo obchodníky je uzavřena smlouva do 24 hodin po potvrzení rezervace první cestovní služby.

Souborné služby jsou z pohledu tuzemské legislativy zájezdem.

6. Co jsou spojené cestovní služby?

Alespoň dva různé typy cestovních služeb zakoupené pro účely téže cesty nebo pobytu, které nejsou soubornými službami, jejichž vyústěním je uzavření samostatných smluv s jednotlivými poskytovateli cestovních služeb, jestliže obchodník zprostředkovává:

cestujícím při jediné návštěvě či kontaktu se svým prodejním místem samostatný výběr a samostatnou platbu každé jednotlivé cestovní služby; nebo

cíleným způsobem pořízení alespoň jedné další cestovní služby od jiného obchodníka, a pokud je smlouva s tímto jiným obchodníkem uzavřena do 24 hodin po potvrzení rezervace první cestovní služby.

7. Na které služby se směrnice nevztahuje?

Na zájezdy a spojené cestovní služby kratší než 24 hodin, pokud nezahrnují nocleh, a na příležitostně (na neziskovém základě a omezené skupině cestujících) nabízené zájezdy a spojené cestovní služby. Nevztahuje se také na pracovní cesty zakoupené na základě rámcové smlouvy o pořádání pracovních cest mezi obchodníkem (cestovní kanceláří, agenturou) a jinou fyzickou či právnickou osobou, která jedná za účelem souvisejícím s její obchodní činností podnikáním, řemeslem nebo povoláním (zjednodušeně řečeno se směrnice nevztahuje na služební cesty, resp. business travel).

8. Požívají cestující na souborných službách a spojených cestovních službách stejné ochrany?

Ne! Více chráněni jsou ti, kdo zakoupí souborné služby. Vztahovat se na ně budou veškerá práva zaručená směrnicí (právo na přesné informace před cestou, zvláštní úprava zvýšení či snížení ceny, přesně definované náležitosti smlouvy, slevy a náhrady, právo na pomoc v nouzi atd.). Turisty, kteří zakoupí spojené cestovní služby, má obchodník povinnost pouze informovat, že se na ně práva zaručená směrnicí pro cestující na zájezdu nevztahují a dále, že mají právo na ochranu pro případ platební neschopnosti obchodníka, který prodej zprostředkoval. Ochrana pro případ úpadku se u těchto služeb bude vztahovat jen na ty částky, které cestující zaplatí přímo obchodníkovi. Repatria­ce bude zajištěna, jen pokud obchod­níkem zprostředkujícím spojené cestovní služby bude přímo dopravce.

(Detailněji se s problematikou můžete seznámit mj. v článku JUDr. Renaty Králové v časopisu ACTA UNIVERSITATIS CAROLINAE – IURIDICA 3, který najdete na tomto odkazu: https://goo.gl/hgRcMc.)

9. Jaké nové povinnosti přinese transpozice směrnice cestovním kancelářím?

Nově budou muset například cestovní kanceláře předsmluvní informace zákazníkům poskytovat na standardizovaných formulářích. Novinkou bude rovněž legislativní úprava prodeje zájezdů mimo Evropský hospodářský prostor apod. Nově bude upravena povinnost cestovních kanceláří postarat se o klien­ty, kteří se z důvodu vyšší moci ocitli v nouzi – zatímco poněkud vágní ustanovení minulé směrnice nahrávalo různým „bezbřehým“ požadavkům klientů, nově bude stanoveno, že v takových případech budou mít cestovní kanceláře povinnost poskytnout dotčeným zákazníkům ubytování, a to maximálně na tři dny. A vzhledem k tomu, že evropské trendy směřují k vysokému standardu ochrany zákazníka, zřízen bude institut garančního fondu jako dalšího ochranného nástroje. Garanční fond nebude alternativou, ale doplňkem k povinnému pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku.

10. Bude možné povinnost poskytnout ubytování zákazníkům, kteří se zásahem vyšší moci ocitli v nouzi, pokrýt nějakým pojištěním?

Podle Štěpána Landíka z České asociace pojišťoven začínají tuzemské pojistné ústavy uvažovat o tom, že by toto riziko zařadily do komerčně sjednávaného pojištění odpovědnosti cestovní kanceláře.

11. Jaké další změny z transpozice směrnice vyplývají?

Upravena bude problematika změny ceny. Cestovní kancelář bude i nadále oprávněna z taxativně vymezených důvodů a za jasně definovaných podmínek jednostranně zvýšit cenu již zakoupeného zájezdu. V případě, že by toto dodatečné navýšení ceny bylo vyšší než osm procent, a zákazník by s ním nesouhlasil, bude mít právo odstoupit od smlouvy, aniž by platil stornopoplatky.

Foto: Shutterstock.com (koláž: C.O.T. media)

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz