Pražský orloj časomíra všehomíra

Pražský orloj na budově Staroměstské radnice je unikátní technická památka z 15. století, která letos oslavila 600. narozeniny. Jedinečné středověké hodiny jsou také důmyslným návodem, jak všemožně vnímat a měřit čas. Že ho máte nedostatek? Pak si vyšetřete pár minut a zjistíte, že se spolehlivě měřitelnou veličinou to je opravdu relativní.

Je libo babylonský čas?

Poté, co se nepolapitelné téma času pokoušeli zkrotit filozofové, astrologové a umělci, přišli na řadu i školení hodináři. V případě pražského orloje to v roce 1410 byli Mikuláš z Kadaně a Jan Šindel, kteří v plánech neopominuli žádnou z tehdejších časoměřičských i astronomických znalostí, a také mistr Hanuš z Růže, který na konci stejného století stroj řemeslně zdokonalil a kterého podle pověsti nechali pražští radní oslepit, aby jinému městu stejně obdivované hodiny nesestrojil. Už na tehdejší dobu se jednalo o unikát a dodnes je pražský orloj jediný na světě, který měří také babylonský čas – ideální veličinu pro ty, koho tradiční šedesátiminutovky stresují. Čas nazvaný podle starých Babyloňanů má během dne sice také dvakrát dvanáct hodin, ale ty se rozpočítávají do doby od východu do západu Slunce, a proto letní hodina babylonská může odpovídat například 81 minutám současného Evropana. Podle orloje v centru Prahy si můžete hodinky seřídit i na čas staročeský, hvězdný a dnes již také středoevropský (staroněmecký). Pozadí astronomického ciferníku představuje Zemi a pohled na oblohu. Modrý kruh ve středu plochy představuje Zemi a horní jasně modrá plocha oblohu nad horizontem. Černá a červená plocha pak představují tu část oblohy, která je pod horizontem. Během dne se symbol Slunce nachází nad modrou částí a v noci se přesouvá nad černou část. Babylonský neboli planetární čas ukazuje zlatá ruka coby symbol Slunce.

A přece se točí

Když už se vyrovnáte s faktem, že hodina může mít osmdesát, ale i čtyřicet minut, zarazí vás třeba astronomický ciferník hvězdného času. Jedna z částí astrolábu určuje aktuální polohu Slunce a Měsíce na obloze, a to jak vůči obzoru, tak vůči zodiaku. Jednotlivé polohy zachycuje relativně správně, ale pozornějším neunikne, že tu něco přece jen nesedí. Celý model totiž vychází z ptolemaiovské geocentrické představy vesmíru, takže planety i zvířecí znamení rotují okolo Země.

Poblázněné korzo

Představy hodinářských mistrů postupně rozvinuli i další řemeslníci. Orloji dodali novou symboliku, například postavu Kostlivce, jenž připomíná, že čas nás nakonec doběhne všechny. Podle všeho měli tehdejší umělci rovněž potřebu upozornit na nehynoucí lidské nešvary, které středověkou společnost trápily – lakomství, rozkoš a marnivost. Na orloji je zastupují alegorické nepohyblivé sošky. Zatímco smrt a hříchy jsou pozorovatelům orloje stále na očích, figurky dvanácti apoštolů korzují ve dvou okénkách v horní části hodin „jen“ třináctkrát během dne. Svatá promenáda se rozjíždí vždy v celou hodinu mezi devátou ranní a devátou večerní poté, co Kostlivec zatahá za provaz, a končí kohoutím zakokrháním a odbíjením hodin.

Řemeslníci vybavili orloj symbolikou lidských neřestí. Lakota je figura potřásající měšcem a hrozící holí, marnivost je ztvárněna soškou Marnivce vzhlížejícího se v zrcadle, Turek s mandolínou představuje rozkoš. Postava Kostlivce nabádá: memento mori

Apoštolové se přihlížejícím zjevují v tomto sledu: v levém okně sv. Petr s klíčem, sv. Matěj se sekerou, sv. Jan s kalichem, sv. Ondřej s křížem ve tvaru X, sv. Filip s klasickým křížem, sv. Jakub s valchou, v pravém okně sv. Pavel s knihou, sv. Tomáš s kopím, sv. Šimon s pilou, sv. Tadeáš s deskami, sv. Bartoloměj s kůží a sv. Barnabáš se svitkem. Není to ovšem tak dávno, kdy se stroj samovolně předvedl jako největší ignorant času a jeho symboliky. Kvůli porouchané záklopce se dvanáct apoštolů v okénkách orloje střídalo nepřetržitě několik hodin, dokud orlojník točnu nezastavil. Přesnost podle dnešních měřítek je asi nejslabší stránkou staroměstských hodin. Je to dáno také tím, že stále pracují se středověkou hodinářskou mechanikou bez použití kyvadla. Na těchto principech ale orloj odkrajuje den i noc šest set let, takže je spíš s podivem, že se seřizuje jen dvakrát týdně. A to není na obsloužení zubatého hodinového soukolí vůbec špatné. Stačí si na to vybrat jen správný čas…

Oslava výročí

Na počest šestistých narozenin pražského orloje mohli lidé, kteří zavítali na Staroměstské náměstí, zhlédnout působivou videoprojekci. Animace, promítaná přímo na jižní stranu Staroměstské radnice, přiblížila historii významné kulturní památky. Projekce představila stavbu orloje od architektonického plánu přes kamenickou práci Petra Parléře až po umístění kalendářní desky od Josefa Mánesa. Desetiminutový snímek připomněl také dramatické události týkající se vzácného díla – husitské války, popravu českých pánů i poškození orloje při osvobozování Prahy v roce 1945.

Perlička na závěr: originál pražského orloje je opravdu jen jeden, kopie dokonalá velikostí i výzdobou však existuje. Od Prahy ji dělí tisíce kilometrů a téměř 600 let. K jejímu vzniku bylo zapotřebí lásky a cílevědomosti jihokorejského podnikatele, který si v Soulu zřídil restauraci kopírující hlavní pražské pamětihodnosti včetně staroměstských hodin.

Text: -hačá-; -japo-
Foto: Thinkstockphotos.com