Právní okénko ACK ČR: Ochrana cestovní kanceláře nebo cestovní agentury jako slabší smluvní strany

Termín „slabší smluvní strana“ má svůj význam nejen ve vztazích B2C, ale i ve vztazích B2B, a právě na druhé uvedené se v zářijovém okénku zaměříme. Povíme si, za jakých okolností může být cestovní agentura nebo cestovní kancelář pravděpodobně slabší smluvní stranou, jaká práva jí z toho postavení plynou a jaké jsou následky zneužití jejího slabšího postavení.

Podle § 433 občanského zákoníku kdo vystupuje jako podnikatel vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Občanský zákoník tedy chrání slabší smluvní stranu bez ohledu na její podnikatelský status, ovšem jen jedná-li v hospodářském styku s podnikatelem jako stranou silnější. Silnější podnikatel nesmí zneužít svou profesionální kvalitu ani svého hospodářského postavení k vytváření závislosti nebo k využití již existující závislosti a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech.

Účelem § 433 občanského zákoníku je omezit zneužívající a nepoctivé jednání v obchodním styku. Jedná se podle mého názoru o jistou obecnou klauzuli chránící dobré mravy mezi podnikateli.

Posouzení, zda je určitá smluvní strana slabší, lze pravděpodobně provést jen v rámci zcela konkrétního smluvního vztahu. Slabost může být teoreticky dána tržní silou druhého smluvního partnera a pocitem jeho ekonomické nepostradatelnosti. Slabostí může být závislost na službách druhé smluvní strany, která je dána technologicky, personálně, délkou trvání smluvního vztahu, obtížností rychlé změny smluvního partnera nebo jinými parametry, které v praxi omezují smluvní autonomii vůle slabší smluvní strany. Konkrétní případy „slabosti“ teprve přinese judikatura soudů.

Také zneužití hospodářského postavení nebo využití závislosti k dosažení nedůvodné nerovnováhy musí zřejmě nabýt konkrétní (materiální) podoby. Jelikož občanský zákoník samostatně zakazuje lichvu a tzv. neúměrné zkrácení (situace, kdy plnění jedné smluvní strany je v hrubém nepoměru k tomu, co poskytla druhá smluvní strana), aby § 433 občanského zákoníku vůbec dával smysl, lze se domnívat, že dopadá i na povahově mírnější (zneužívající) jednání silnější strany.

Občanský zákoník tedy teoreticky přináší podnikatelům nový nástroj k jejich ochraně proti zneužívajícímu jednání v hospodářském styku. Je ale velkou otázkou, na která konkrétní jednání bude § 433 občanského zákoníku v praxi použitelný. Cestovní kanceláře a agentury by však o jeho existenci v každém případě měly vědět a měly by být připraveny jej v konkrétních případech zkusit na svou obranu proti svým dodavatelům a zprostředkovatelům použít.

JUDr. Klára HavlíčkováHolubová advokáti, s.r.o.
klara.havlickova@holubova.cz