Práva rodiny na náhradu škody při nehodách na cestách

Každý den nám média servírují reportáže o nehodách na silnicích, na dráze či ve vzduchu. K nehodám dochází i mimo dopravu při čerpání služeb cestovního ruchu. Následky nehody nedopadají jen na přímého poškozeného, ale také na jeho rodinu. Tento nesporný fakt respektuje v České republice i právní úprava, která přiznává rodině a některým dalším osobám z okolí poškozeného samostatná práva na náhradu škody. V článku vysvětlíme, jaká práva na náhradu škody rodina poškozeného má, vůči komu je třeba práva uplatnit a v jaké lhůtě. Naznačíme také některé odlišnosti v právních řádech jiných států.

Občanský zákoník, který upravuje práva na náhradu škody, nepracuje s pojmem rodina, ale s pojmem osoba blízká, což je pojem širší. Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo registrovaný partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Co se týká práv, které může rodina či jiná osoba blízká uplatnit, jedná se především o právo na náhradu duševních útrap, právo na náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného a nákladů pohřbu, právo na náhradu výživného a zvláštní právo na náhradu za práce, které poškozený dříve poskytoval bezplatně.

Při usmrcení nebo při závažném ublížení na zdraví mají manžel, rodič, dítě nebo jiná osoba blízká právo na peněžitou náhradu duševních útrap, která by měla plně vyvážit jejich utrpení. Výše tohoto nároku se obvykle pohybuje ve stovkách tisíců Kč a je dána zejména intenzitou vztahu mezi poškozeným a osobou blízkou. Dalšími kritérii, které jsou určující pro výši nároku, jsou dle judikatury Nejvyššího soudu ČR zdravotní stav a věk poškozeného a kupodivu i hmotná závislost osoby blízké na poškozeném.

Náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného jsou účelně vynaložené náklady spojené s péčí o osobu poškozeného nebo jeho domácnost, typicky náklady na lékařská ošetření, léčiva, zdravotní pomůcky, v rozsahu, v jakém nejsou kryty zdravotní pojištěním a náklady na pečování, ať již se o poškozeného stará rodina, nebo je poškozený v péči pečovatelského ústavu. Nárok na náhradu těchto výdajů má vždy ten, kdo je vynaložil, bez ohledu na to, zda se jedná o osobu blízkou, či nikoli. Při usmrcení mají pozůstalí nárok na náhradu výživného, které jim zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat.

Pokud poškozený před nehodou konal bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti nebo závodu, má tato osoba nárok na náhradu toho, oč přišla. Pokud tedy např. poškozený před nehodou někomu bezplatně sekal trávník a v důsledku nehody toho již není schopen, má tato osoba nárok na náhradu za služby, které si nyní musí platit.

Z výše uvedeného výčtu nároků je zřejmé, že oprávněnou osobou nemusí být vždy člen rodiny, případně osoba blízká, ale v podstatě i jakákoli třetí osoba. Z podstaty věci se však tyto nároky primárně týkají členů rodiny.

Odpověď na dotaz, kdo je povinným subjektem, vůči komu lze výše uvedené nároky uplatnit, se bude odvíjet od toho, zda škoda vznikla v důsledku autonehody, nebo vznikla při poskytování služeb hotely, dopravci, cestovními kancelářemi apod. U autonehod je možné nárok uplatit přímo proti pojišťovně, kde má odpovědný řidič, resp. majitel vozidla sjednáno povinné ručení. Pokud majitel vozidla povinné ručení nemá, je možné se s nároky obrátit na Českou kancelář pojistitelů. U dalších typů škod se podle druhu poskytovaných služeb se svými nároky obrátíme v případě zájezdu na cestovní kancelář, v případě poskytování dopravy na dopravce, v případě poskytování ubytování na hotel apod. Nárok je nutné uplatnit nejpozději do konce promlčecí lhůty. Uplatněním nároku se rozumí podání žaloby u soudu. Nestačí se tedy v té době pouze obrátit na povinný subjekt s výzvou k úhradě. Obecná promlčecí lhůta, do kdy je možné v Česku nároky nejpozději uplatnit, je 3 roky od vzniku škodné události, tedy od nehody. U autonehod, kdy uplatňujeme nároky přímo proti pojišťovně z titulu povinného ručení, tato lhůta začíná běžet až jeden rok po nehodě.

U přeshraničních sporů je nutné vyřešit otázku tzv. rozhodného práva. Obecně platí pravidlo, že se použije právo místa vzniku škody. Pravidla náhrady škody nejsou sjednocena v rámci EU, natož ve světě. I v rámci EU je Česko spíše výjimka, když přiznává samostatná práva na náhradu škody členům rodiny, zejména co se týká práva na náhradu duševních útrap. Ve Spojeném království, Francii a německy hovořících zemích tato práva rodina nemá, pokud tedy není u nepřímo poškozeného člena rodiny psychiatrem diagnostikováno poškození, za které lze přiznat tzv. bolestné.

Zmíněná práva členů rodiny jsou v Česku kryta u autonehod povinným ručením. V případě jiných nehod však již ze zákona ničím kryta nejsou, může pomoci cestovní pojištění, ale i tam je potřeba zabývat se před cestou konkrétním rozsahem tzv. pojistného plnění. V každém případě nelze očekávat, že pojišťovna bude mít na rozsah a výši odškodnění stejný názor jako rodina. Zasáhne-li nehoda závažně do života rodiny, je jistě vhodné, aby rodina svá práva konzultovala se specializovanou advokátní kanceláří. To platí tím spíše při nehodách v zahraničí.

JUDr. Klára DvořákováHolubová advokáti s.r.o.
klara.dvorakova@holubova.cz