Pojištění jakožto úlitba Murphymu

Když z vás chtějí vymámit podpis pod pojistnou smlouvu, používají všichniklasičtí pojišťovací agenti zhruba stejnou metodu. Barvitě vám vylíčí,kolik peněz dostanete, když vám vyhoří barák a přesvědčí vás o tom, žez pojistky si pořídíte nový. Ocení všechny vaše údy a čivy konkrétnímičástkami a vy s překvapením zjistíte, že sice budete slepí, hluší a navozíku, ale milionáři. Nic z toho samozřejmě není pravda, protože takhlepojištění nefunguje.
Funguje jinak.

Míra pravděpodobnosti, že vás postihnou nějaké trable, se asymptotickyblíží maximu, nejste-li proti nim pojištěni. A naopak, toto riziko se prudcesnižuje, máte-li v kapse pojistnou smlouvu a včas a řádně pojišťovně platíte.I tady platí nepřímá úměra: se stoupající částkou pojistného klesá pravděpodobnostpojistné události.

Pro ilustraci uvedu dva příklady ze své vlastní zkušenosti.
Těsně poté, co jsem narukoval sloužit své socialistické vlasti, přestalmůj otec platit moji úrazovou pojistku v bláhovém domnění, že se o mnevlast postará. O dva měsíce později jsem přišel k ošklivé újmě na zdraví,následkem níž mám dodnes jednu nohu kratší. Pojišťovák by řekl: „Vidíte,kdybyste byl pojištěn, dostal byste tolik, že by vám to stačilo na dovolenouv Bulharsku a možná i na ojetého Trabanta“. Ale já říkám, že to je nesmysl.Kdybych byl pojištěn, nic by se mi nestalo.

Podobně tomu bylo nedávno, když jsem si pořídil auto. Než jsem s nímstačil dojet do pojišťovny, stačil mi nějaký dobrák odmontovat a samozřejměodnést dvě kola. Od té doby, co jsem podepsal smlouvy a složil příslušnýobolus, si mého auta nikdo nevšimne.

Pojištění má blahodárný vliv na psychiku. Už netrpím obavami, že semi někdo vloupe do bytu, že nám shoří chalupa, že mě někde někdo zmasínebo že mě porazí auto. A tak vám dám jednu radu, tedy jestli o ni budetestát. Neskučte, že musíte platit podle našeho milovaného zákona 159/1999Sb. olbřímí částky za povinné pojištění proti úpadku a buďte si jisti,že vy na 99,9 % nezbankrotujete. A to je pěkný pocit, ne? Berte pojištěníjako prevenci, jako svého ochránce, jako svého anděla strážného.

Že vám to příliš připomíná toho ostrého chlápka, který říká „když mizaplatíte, tak nevyhoříte“? Ale kdež, tady Murphyho zákony nefungují. Chlápkovizaplatíte, ale přesto můžete nejen vyhořet, ale také být vyplaveni nebosežráni kobylkami.

Na tomto místě mě ale přepadají náhlé pochybnosti. Preventivní účinekpojištění je naprosto jistý, pojistím-li se dobrovolně. Ale když to mámjako povinnost? Když mě někdo donutí? Tady si už tak jistý nejsem…

Dean Valášek