|
Na začátku 10. století po Kristu rozvrátili kočovní Maďaři jednu z nejskvělejších civilizací tehdejšího středoevropského prostoru – Velkomoravskou říši – a ukončili tak významnou kapitolu historie raného středověku na našem území. Díky archeologickým výzkumům minulého století můžeme dnes, 1 100 let od pádu Velké Moravy, relativně dobře rekonstruovat sídelní komplexy v ploché krajině nivy Dolnomoravského úvalu. Nejatraktivnějšími pozůstatky kdysi slavné říše jsou pro našince především základy prvních kamenných křesťanských svatyň. Jelikož má poslední letošní vydání COT business v hledáčku především Zlínský kraj, podíváme se blíže na velkomoravské sakrální památky v okolí Uherského Hradiště.
Staré Město nebo Mikulčice?
Staroměstsko-uherskohradišťská sídelní aglomerace (dále SUSA) je jedna ze dvou kandidátů na „nevýslovnou pevnost Rastislavovu“, jak je v letopisech fuldských nazváno hlavní centrum Velkomoravské říše. Tím druhým uchazečem jsou známé Mikulčice ležící v bezprostřední blízkosti slovenských hranic. Určujícími měřítky mezi oběma lokalitami obecně bývá jejich celková rozloha, počet sakrálních staveb a kvalita nalezených předmětů. V první disciplíně vítězí SUSA (asi 250 : 100 ha), ve druhé uspěla jihomoravská „pevnost“ (poměrem 12 : 5) a třetí klání vychází zhruba nerozhodně. Nutno ovšem podotknout, že Mikulčice mají v tomto souboji jednu nespornou výhodu. Na rozdíl od svého „soupeře“ se nacházejí ve volné přírodě, v nezastavěném prostoru, a archeologové tudíž měli větší prostor se „vyřádit“. Počet objevených kostelů tomu logicky odpovídá. Podstatná část SUSA leží přímo v intravilánu měst, takže terénní odkryvy jsou tím pádem dosti omezené. Proto je nutné předpokládat, že pod dnešními chodníky, domy i náměstími leží základy dalších sakrálních objektů. Zdá se, že pravda o hlavním městě mojmírovské dynastie najevo jen tak nevyjde. V poslední době převládá „demokratická“ hypotéza, že se v průběhu vývoje obě lokality coby ústřední rezidence vystřídaly.
Vodní svět
Při návštěvě Starého Města a sousedního Uherského Hradiště nic nenapovídá, že právě zde, na křižovatce tehdejších dálkových cest, vznikl při obou březích Moravy rozsáhlý opevněný sídlištní komplex. Jeho budovatelé dokonale využili přírodní prostředí, především mocně meandrující Moravu, její přítoky a slepá říční ramena, a perfektně začlenili vodní toky do systému obrany. V současné době jsou koryta řeky a potoků značně zregulována, čímž je bohužel celková hydrogeografická situace radikálně setřena. Pohled na SUSA 9. století, kdy zažívala největší rozkvět, musel být nepochybně impozantní: za dřevohlinitou hradbou s čelní kamennou zdí širokou šest metrů, jež chránila aglomeraci od západu a severozápadu, leželo minimálně osm osad, které zaujaly lehce vyvýšené ostrožny svažující se k Moravě nebo přímo ostrovy vytvořené rameny řeky. Dominantami vesnic byly štíty a střechy kostelů. Systém mostů spojoval jednotlivé lokality rozmístěné mezi vodními toky. Mezi obytnými domy byla celá řada dílenských objektů s doklady specializované řemeslné výroby, jako například kovářské či klenotnické dílny. Postupně se zalidňovaly i plochy mezi osadami a ve druhé polovině 9. století byl osídlen areál přes 250 ha.
Hlavní koncentrace osídlení
Centrálním pohřebním místem SUSA se postupně stala vyvýšenina Na Valách. Jedná se o dosud největší velkomoravskou nekropoli s téměř 2 000 odkrytými hroby. Ty obsahovaly výstroj, zbraně, nástroje, šperky, nádoby a řadu dalších předmětů. Součástí pohřebiště byl i jednolodní kamenný kostelík s obdélníkovou lodí a půlkruhovou apsidou. Nad ním byl vystavěn Památník Velké Moravy, jehož expozice je zaměřena na všechna velkomoravská centra v regionu.
S prvními projevy křesťanství na našem území se seznámíte hlavně v Památníku Velké Moravy. Je vystavěný nad vůbec první objevenou velkomoravskou zděnou památkou. |
Další relikty kostelní stavby si můžeme prohlédnout v poloze Na Špitálkách. Jde o rekonstruované zbytky základů svatyně s obdélníkovou lodí s trojicemi pilířů při stěnách, s půlkruhovou apsidou a čtvercovou předsíní – tzv. nartexem. V okolí kostela i v jeho předsíních bylo odkryto 42 hrobů, rovněž vybavených honosnými milodary.
Místní název Na Dědině nese okolí kostela sv. Michala. Leží v areálu dnešního staroměstského hřbitova a je oprávněně považováno za mocenské, světské centrum celé aglomerace. Soudí se tak podle nálezu půdorysu kamenného paláce, jehož základy byly znovuobnoveny přímo na místě objevu. Kousek od nich stojí kostelní stavba gotického stáří, pod níž je dochována (a vizuálně zpřístupněna) část půdorysu rotundy. Pravděpodobně jde o pozůstatek původního kostela z 9. století.
Základy sadského chrámu. Především zde se patrně naplňovaly vize cyrilometodějské misie. |
O tom, jak rozsáhlé bylo uskupení sídel na Uherskohradišťsku, svědčí i ojedinělý sakrální okrsek v místní části Sady vzdálený asi dva kilometry od výše zmíněné lokality Na Dědině. Z volně přístupného areálu nacházejícího se na okraji ploché ostrožny je pěkný výhled na celou SUSA. Podařilo se zde objevit kostelní stavbu s křížovou dispozicí a se dvěma apsidami – pravoúhlou na východě a polokruhovitou na západě. Později byla na severní straně přistavěna kaple a hrobová komora. Lokalitu doplňovalo kruhové baptisterium (křticí kaple), srubové domy a velká dřevěná stavba. Toto místo je spojováno s moravským arcibiskupstvím. Podle všech indicií se jednalo o sídlo arcibiskupa Metoděje a církevní školu (nálezy železných pisátek ze západní části chrámu).
Není skanzen jako skanzen
Dalším fantastickým místem dozajista úzce souvisejícím se SUSA jsou rekonstruované základy kostela (nedaleko od místa, kde stával původní velkomoravský kostelík, dnes stojí i rekonstrukce jeho možného původního vzhledu ve skutečné velikosti) a bývalé pohřebiště v Modré u Velehradu, ležící asi čtyři kilometry od Starého Města. Ačkoliv v okolí svatyně nebylo zjištěno opevnění, lze přepokládat, že se jednalo o velmožský dvorec. Hlavním lákadlem Modré je ovšem zdejší, celoročně otevřený, archeoskanzen, jeden z nejvelkolepějších projektů tzv. experimentální archeologie. Představuje ideální podobu slovanského opevněného sídliště z doby Velké Moravy. Je tvořen stavbami, jejichž do země zahloubené části mají předlohy ve skutečných archeologických objektech. Nadzemní hmota staveb má charakter hypotetických rekonstrukcí, které však vznikly na podkladě konkrétních nálezů. Skanzen se člení na funkční celky a areály. První představuje opevnění se vstupní branou a strážními věžemi. Na něj navazuje areál sídlištně-hospodářský, který plynule přechází v areál mocenský. Poněkud osamoceně stojí areál církevní. Okruh skanzenem uzavírá řemeslnický areál a informační centrum se zázemím (www.archeoskanzen.cz ).
Když je smělý experiment v symbióze s rozvojem turismu… Archeoskanzen Modrá |
Vzhůru do hor
Staří Moravané si nestavěli svá hradiště jen v nížinných a blatných oblastech. Důkazem je mystické opevnění na kopci sv. Klimenta (460 m n. m.) ve Chřibech. Výhodně situovanou a dobře chráněnou polohu na staré obchodní stezce, která spojovala Pomoraví s Brněnskem, využili tehdejší obyvatelé jako strážní bod oblasti. Dodnes patrné valy obklopují plochu 22 ha. Podle tradice zde byl zbudován kostelík, avšak archeologům se zatím nepodařilo jednoznačně prokázat zděnou církevní stavbu velkomoravského stáří. Přesto na vrcholové plošině církevní komplex o něco později stával – augustiniáni tu ve 14. století zřídili proboštství.
Akropole Hradiska sv. Klimenta. Základy kostela neurčeného stáří (vpředu), dřevěná kaple z druhé poloviny 19. století a konstrukce s trubkovými ozvučnicemi. Pokud je rozezvučíte zleva doprava, zahrají první dva takty velkomoravského chorálu Hospodine, pomiluj ny. |
Jak je z textu i fotografií patrno, velkomoravské kostely na Uherskohradišťsku nejsou sakrálními památkami v pravém slova smyslu. Ve většině případů se jedná o rekonstrukce půdorysů na místech objevených negativů základů původních staveb. Přesto, nebo právě proto působí i ve své nejskromnější podobě vznešeně a tajuplně a budí tak naši představivost. Stačí jen přivřít oči…
Text: Jan Pomykal
Foto: Region Slovácko a Jan Pomykal